Z Gruně na Bílý Kříž – pohodová procházka Beskydami

Z Gruně na Bílý Kříž – pohodová procházka Beskydami

Pokud se rádi touláte po horách, konkrétně pak po beskydských kopcích, máme pro vás tip na nenáročný výlet, který je příjemný v kterémkoliv ročním období. Během procházky po atraktivním hřebeni Gruně se budete moci kochat krásnými výhledy, občerstvovat se v místních hospůdkách a zároveň se i něco přiučit o přírodě a historii Beskyd.

Poklidnou procházku po plochém rovném hřebeni Gruně dlouhou přibližně 5 kilometrů je možné začít u hotelu Charbulák, kam je možné se pohodlně vyvézt autem ze Starých Hamrů a to odstavit na zdejším parkovišti.  Během cesty budete potkávat informační tabule, které jsou součástí naučné stezky Gruň – Bílý Kříž, která začíná v horské obci Staré Hamry a její celková délka je 10, 53 km. Kdo se tedy na to cítí, může si ji projít celou – je určena jak pěším turistům, tak i cykloturistům, rodinám s dětmi či seniorům.  Má historicko-přírodovědné zaměření a provází zájemce právě po nejkrásnějším a jediném obydleném beskydském hřebeni – Gruni. Na jednotlivých zastávkách se dozvíte spoustu zajímavých informací, například o historii Starých Hamer, o výstavbě vodní nádrže Šance, různých již zaniklých osadách, místním léčivém prameni nebo třeba o chovu ovcí plemene valaška.

Foto: výlet začíná u hotelu Charbulák

Stezku začínající nad pomníkem Maryčky Magdónové a končící na Bílém Kříži tvoří celkem 14 zastavení a její součástí je i chodník pro bosé nohy – o tom, ale až za chvíli. Ti, kdo se rozhodnou absolvovat celou naučnou stezku se ve Starých Hamrech musí vydat nejdříve po zelené turistické stezce, zatímco všichni ti, kdo zvolí raději méně náročnou kratší variantu začínající u hotelu Charbulák, budou sledovat turistickou značku žluté barvy. Ale v podstatě zde není ani kde zabloudit. Cesta zprvu vede po asfaltové silnici (pozor, jezdí po ní auta), teprve po cca 2 kilometrech se proměňuje na lesní cestu.

Foto: kostel Panny Marie

Cesta tedy pro ty méně zdatné začíná u hotelu Charbulák, který je nejstarším horským hotelem v Beskydech. Byl vystavěn v roce 1918 v nadmořské výšce 825 metrů, na křižovatce turistických cest a obklopuje ho krásná nedotčená příroda. V minulosti patřili mezi jeho slavné hosty například Petr Bezruč či Hugo Haas. Hotel poskytuje celoroční možnost ubytování i stravování a nabízí krásné výhledy. Od Charbuláku se pokračuje po příjemné asfaltové cestě směrem dolů a cestu lemují staré stylové domečky i moderní vily. Ty jsou součástí osady Gruň, která patří pod Staré Hamry a rozkládá se na ploše okolo sta hektarů. Název osady ve valašském nářečí znamená dlouhý travnatý horský hřeben, který je nahoře plochý – a tím Gruň skutečně je. Nejvíce lidí žilo na Gruni během německé okupace, po válce pak spousta lidí odešla. Součástí osady je dnes i zděná Bezručova škola, která je již třetí školou v tomto místě. Byla vystavěna roku 1930 a vyučovalo se v ní až do roku 1972.

Vlevo: věž kostela, v níž se nacházely dva zvony
Vpravo: vstupní dveře do kostela Panny Marie

Nedaleko školy stojí krásný dřevěný kostel Panny Marie postavený v letech 1887 – 1891, který je dominantní stavbou kraje. Již v roce 1773 se na jeho místě nacházela na kamenném podstavci soška Panny Marie, kterou nechal na cestě ze Slezska na Slovensko umístit rolník a majitel zdejších rozsáhlých pozemků, pan Šimon Tomeček. Vzhledem k tomu, že se k Panence Marii přicházeli modlit věřící ze širokého okolí, nechal roku 1847 kaplan Jan Špaček nad soškou vyrobit přístřešek, jakousi jednoduchou kapli. Nakonec se však Špačkův spolužák, farář Filip Habernal rozhodl vzdát výnosů ze svých polí a peníze použil pro výstavbu kostela. Na realizaci stavby byl přizván tesařský mistr Stanislav Pětroš z Frýdku, který kostelu dodal severský sloh. Tím navázal na tradice místní lidové architektury. Výsledkem je 17 metrů dlouhý a 10 metrů široký dřevěný kostel, kterému vévodí 20 metrů vysoká věž. 

Foto: za hezkého počasí dohlédnete na slovenskou Fatru i Západní Tatry

V roce 1891 byly do věže kostela nainstalovány dva zvony dovezené až z Vídně – jeden byl zasvěcen Panně Marii a druhý sv. Filipovi. Do dnešních dní se však podařilo dochovat jen jeden. Uvnitř kostela se nachází krásný oltář, v jehož štítu je umístěn obraz Panny Marie – Pomocnice křesťanů a kazatelna. Unikátní jsou také dvourejstříkové varhany. Zajímavé je také velké množství tzv. domácích křížů visících v blízkosti oltáře. Jde o kříže z chalup a domů lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy z důvodů budování nedaleké přehrady Šance. Kostel prošel částečnými úpravami, kdy byla vyměněna střecha a kliky a v roce 2002 byl prohlášen za národní kulturní památku. O rok později byl pak kompletně zrekonstruován, na což částkou 950 tisíc korun přispělo ministerstvo kultury. V současnosti kostel Panny Marie slouží pro mše, konají se v něm poutě a výjimečné není ani pořádání koncertů - má totiž skvělou akustiku.

Foto: opačné straně dominuje Lysá hora

Když budete pokračovat od kostelíku dále, budete procházet kolem místního kravína a po čase se ocitnete u panoramatických map, na nichž jsou popsány všechny vrcholy, které je možné odtud spatřit. Na jedné straně jsou to beskydské kopce, kterým vévodí Lysá Hora (1324 m), zatímco při pohledu na stranu druhou se budete moci při dobré viditelnosti kochat dalekými štíty slovenských Západních Tater, Malé i Velké Fatry a také třeba Javorníků. Výhledy jsou zde opravdu okouzlující. Je také třeba zmínit, že krajina v okolí Bílého kříže spadá pod vyhlášenou „Beskydskou oblast tmavé oblohy“. Co to znamená? Že zde nedochází k žádnému světelnému znečišťování nočního nebe a můžete zde pozorovat takové množství hvězd, jako už jen málokde v Evropě.

Foto: Pomník valašské ovci

Další zajímavostí, na kterou na cestě narazíte, je již jednou zmiňovaný chodník pro bosé nohy. Tady si můžete na vlastní kůži vyzkoušet, co zažívaly nohy dětí z okolních chalup, které tudy chodívaly v létě bosky do školy. Zujte si tedy boty a vyrazte! Stezka vede po nejrůznějších přírodních materiálech - nejdříve travou, poté po dřevěných polenech, kamení, šiškách i kůře stromů. Aby toho nebylo málo, překonáváte také různé překážky a lavičky. Ale co, vždyť chůze naboso je zdravá a určitě se na chodníčku i dobře pobavíte.

Foto: Bačovská chyža

Následující zastávkou bude Pomník valašské ovci, která do beskydské krajiny neodmyslitelně patří. Právě zde chované plemeno – valaška, patří mezi nejodolnější plemena ovcí. Tato zvířata dokázala vydržet celoroční pobyt venku, často se pásla jen chvojím smrků a jedlí a zimu přečkávala jen v ohradách. Díky dlouhé, hrubé a splývavé vlně jim nevadily ani dlouhotrvající deště, protože kapky vody stékaly po povrchu rouna a zvíře tak nepromoklo. Na počátku 20. století však byly valašky kříženy s plemeny s jemnější vlnou, až původní plemeno téměř vymizelo. Doslova na poslední chvíli se však podařilo několik posledních kusů zachránit a jejich chov byl soustředěn právě do JZD ve Starých Hamrech. Dodnes jsou valašky chráněny a na jejich počest byl vystavěn pomník s jejich sochou.

Foto: typická krajina Gruně

Odtud je to jen kousek k Bačovské chyži z roku 1877, která byla původně využívána jako ubytování pro bače (pastevce ovcí) s rodinami. Vyráběl a prodával se zde sýr a konaly schůze pastevního družstva. Tuto funkci měla chyža až do roku 1995, poté ji zemědělské družstvo JZD Staré Hamry nechalo zrekonstruovat a zřídilo v ní turistické a informační středisko, jehož součástí je výstava zaměřená na historii Gruně, chov ovcí a hospodaření na horách. Bačovská chyža poskytuje také ubytování a dříve se zde nacházelo i občerstvení, které je však již zrušeno.

Foto: k vidění je několik krásných beskydských chalup

Kdo by však měl chuť si dát kafíčko, pivo, nebo něco na zub, nemusí si zoufat. Po pár metrech narazíte na horskou chatu s pěkným názvem Švarná Hanka, jejíž součástí je i hostinec. Chata byla pojmenována po její původní majitelce, kterou všichni znali právě jako švarnou Hanku. Horskou chalupu od ní na počátku 20. Století koupili manželé Plchovi, kteří ji poté proměnili v turistickou chatu. Právě na Švarné Hance napsal Petr Bezruč deset svých básní, které jsou známy jako „Písně z Gruně“.  V dnešní době poskytuje horská chata ubytovací i stravovací služby.

Vlevo: jsme v cíli - Bílý Kříž 
Uprostřed: u hotelu je několik pěkných dřevořezeb 
Vpravo: detail dřevořezby

Od Švarné Hanky pak pokračuje dále již příjemná místy polní, místy lesní cesta vedoucí kolem několika krásných chalup, které jsou vkusně zasazeny do beskydské krajiny.  Narazíte zde na další tabuli naučné stezky, která nese název Muroňka a je vzpomínkou na zaniklé osady. Další zastávku pak pravděpodobně podniknete až u prapodivné stavby připomínající obrovský skleník, v němž se pěstují stromy. Jde o experimentální ekologické pracoviště, kde jsou monitorovány toky energie a látek mezi ekosystémem smrkového lesa a atmosférou. Také jsou zde studovány fyziologické procesy, jako je fotosyntéza. Hlavním objektem výzkumu je smrk ztepilý, který je v této oblasti nejrozšířenější dřevinou. Kromě tohoto vědeckého pracoviště se zde nachází ještě meteorologická stanice. Odtud už je to jen kousek do cíle cesty – k Bílému Kříži. 

Foto: kdo chce, může pokračovat na Sulov

Bílý Kříž se nachází v nadmořské výšce 898 metrů na křižovatce pěti turistických tras. Toto místo bylo skutečně pojmenováno podle bílého kříže, který zde byl vztyčen v roce 1878. Dnes existuje několik verzí, proč sem byl kříž umístěn. Podle jedné zde došlo ke krvavému střetu mezi strážci hranic, kterým se říkalo „portáši“ a pašeráky, jiná verze zase mluví o tom, že je v těchto místech pochováno 7 strážců hranic, kteří zde podlehli moru. Kříž tak byl údajně vztyčen na jejich památku a bílá barva na kříži má varovat před nákazou. Bílý Kříž se nazývá také beskydské horské středisko, které je však od skutečného kříže vzdáleno asi 300 metrů. V osadě se nachází poslední zastávka na naučné stezce Gruň – Bílý Kříž. Nese název Trojmezný kámen a popisuje místo, kde po několik staletí stával hraniční kámen, jež od sebe odděloval Slezsko, Moravu a Slovensko.

Foto: Sulov nabízí ubytování i stravování

Kdo chce, může se na Bílém kříži otočit a začít se vracet stejnou cestou zpět až k hotelu Charbulák. Byla by však škoda neujít ještě dalších cca 500 metrů a nezastavit se na občerstvení v horském hotelu Sulov, který stojí na samotné hranici se Slovenskem. Můžete si tu dát do nosu a ochutnat některou ze specialit české i slovenské kuchyně. Ale pozor! V restauraci vás může vystrašit medvěd! Přibližně 30 metrů od restaurace stojí ještě dvě dřevěné chaty Ondráš a Josefína sloužící k ubytování. V blízkosti chaty se nachází pramen Černé Ostravice, nepříliš vzhledný betonový apartmánový dům a také další, tentokrát již slovenský horský hotel Baron - Kysuca. Pak už nezbývá nic jiného, než se s plnými žaludky vydat zpátky a kochat se všemi těmi nádhernými výhledy zase z jiného úhlu. Nebo že bychom si udělali výlet na Slovensko?

- jap -

Další články z Česka:
Klatovy – město karafiátů
Houbaření v Beskydech
Na hradě Velhartice ožívá historie
Cestování a ubytování po České republice
Dolní oblast Vítkovice

Článek byl zobrazen 29 261 krát.