Chrám sv. Mikuláše - malostranský barokní klenot

K panoramatu Prahy již po mnoho let neodmyslitelně patří silueta chrámu sv. Mikuláše s jeho charakteristickou zelenou kopulí. Tato národní kulturní památka dnes patří k nejcennějším stavbám českého baroka a je dokonce považována za jednu z nejkrásnějších barokních staveb v Evropě.

Historie chrámu sahá až do roku 1273, je tak považován za nejstarší stavbu na Starém Městě pražském. Původně na tomto místě stával farní kostel sv. Mikuláše, jenž byl vysvěcen roku 1283. Tehdy zde jako kazatelé působili například Jan Milíč z Kroměříže nebo Matěj z Janova, kteří byli jakýmisi předchůdci reformace a husitství. Roku 1620, po bitvě na Bílé hoře, došlo kvůli Albrechtovi z Valdštejna k rekatolizaci a kostel připadl jezuitům. Fara se připojila k sousednímu kostelu sv. Václava a roku 1626 tak vznikl první profesní dům jezuitů na Malé Straně. Vliv jezuitů v této části Prahy rychle rostl, otevřena byla dokonce obecná škola a nižší gymnázium. Jezuité navíc začali vykupovat cenné pozemky, postupně získali zdejší fary, zahrady, školy a 12 domů.

Autor: Erik S.

Starý kostel sv. Mikuláše byl nakonec stržen a měl jej nahradit kostel nový. Výstavba nového jezuitského areálu trvala od roku 1673 až do roku 1752. Samotný kostel se začal budovat v roce 1732 a o pět let později byl vysvěcen. Jako první se na stavbě podílel architekt P. Bos, kterého následně vystřídal Ital Giovanni Domenico Orsi. Nejslavněji se však do historie stavby zapsal slavný architekt pražského baroka – Kilián Ignác Diezenhofer. Ten se zasloužil o vytvoření hlavního a dominantního prvku celé stavby, a to mohutné kopule. Díky němu byla vyřešena složitá klenba, vzniklo západní průčelí zdobené plastikami a chrámová loď s věncem kaplí.

Tento kostel vystavěný na Malé Straně je považován za vrcholné Diezenhoferovo dílo. První bohoslužby se v kostele začaly konat již v roce 1711. Mezi lety 1713 a 1715 byla dokončena kaple sv. Barbory a kaple sv. Anny. Do vysoké věže, která je dílem Anselma Luraga, byly zavěšeny zvony, později byla za účasti J. Mandelíka uzavřena kopule, která dostala charakteristickou měděnou střechu.  Stavba kostela byla ukončena v roce 1752 a v té době byl také chrám vysvěcen. Pojmenován byl po Svatém Mikuláši, jednom z nejuctívanějších světců východní církve. Byl obhájcem pravověrnosti proti nevěřícím a stal se nejoblíbenějším světcem pravoslavné církve. Chrám byl tedy dokončen a mohlo se začít pracovat na výzdobě jeho interiérů.

Autor: Craig Elliott

Celkové rozměry chrámu jsou opravdu úctyhodné, jeho šířka dosahuje 40 metrů, šířka lodi 30 metrů. Na délku má stavba 60 metrů, hloubka základů je 14,5 metrů. Dominantní kopule je zvenčí vysoká 70 metrů, s lucernou měří 79 metrů. Součástí kostela je i vyhlídková věž. Na její ochoz, který se nachází ve výšce 65 metrů, se dostanete samostatným vstupem z náměstí. Musíte však počítat s 215 schody, po jejichž zdolání se odtud můžete kochat nádherným výhledem na historické jádro našeho hlavního města. V interiéru věže měl až do začátku 20. století byt věžník, dnes se zde nachází expozice "Hudba pražských kůrů".

Interiér chrámu působí velmi plasticky a je působivou ukázkou vrcholného baroka. Na výzdobě se pracovalo až do 60. let 18. století. Autorem převážné části vnitřní kompozice je opět K. I. Diezenhofer. Chrámu vévodí hlavní loď, jejíž klenbu pokrývá freska s výjevem ze života sv. Mikuláše od Jana Lukáše Krackera z roku 1760. Ten se nechal inspirovat italskou pozdní renesancí. Moderní a kvalitní fresky v kostele pochází z rukou uznávaného umělce Františka Xavera Palka. V apsidách jsou rozmístěny pozdně barokní oltáře a nepřehlédnutelný je samozřejmě hlavní oltář.

Na výzdobu chrámu bylo použito mnoho vzácných materiálů, jako je mramor nebo zlato. Klenba i stěny chrámu jsou pomalovány iluzivními barvami od Josefa Kramolína. Celkově v kostele najdete 3000 metrů čtverečních nástěnných maleb. Mezi nejvzácnější díla však patří obrazy Karla Škréty. Jde například o obraz Ukřižování, jenž je uchován v kapli sv. Barbory nebo Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii pocházející z druhé poloviny 17. století.  Asi 50 soch bylo vytvořeno v dílně Ignáce Františka Platzera. Nejcennější z nich jsou sochy jezuitských světců v nadživotní velikosti.

Jednou z cenných památek Chrámu sv. Mikuláše jsou chrámové varhany Tomáše Schwarze pocházející z druhé poloviny 18. století. Původně byly umístěny v jezuitském kostele v Bohosudově. Varhany jsou tvořeny trojdílnou dřevěnou barokní přední částí a ozdobeny vázou, květinovým ověsem, baldachýny, mušlemi, dvěma figurami sedících andělů a dvěma postavami andělů stojících. Originální stroj těchto varhan byl v roce 1949 nahrazen novějším.

Roku 1878 došlo k reformám Josefa II, což mělo za následek zrušení kostela i kláštera. Veškeré vnitřní zařízení bylo odvezeno a rozprodáno, proto z původního bohatého chrámového zařízení nezbylo téměř nic. Kostel následně převzal Magistrát hlavního města Prahy a tím jej doslova zachránil před zničením. Nejdříve zde byla umístěna sýpka, pak archiv spisovny a nakonec byl upraven na koncertní síň. Roku 1871 byl pronajat Ruské pravoslavné církvi. Ta jej doplnila o hlavní chrámový lustr vážící 1400 kg. Nádherný lustr byl vyroben v harrachovských sklárnách v roce 1880 a byl darem od cara Mikuláše II.

Roku 1916 došlo k rozsáhlé renovaci chrámu, který byl navíc doplněn o řadu nových soch, obrazů a doplňků v novobarokním slohu. Od roku 1920 je Chrám sv. Mikuláše sídlem Církve československé husitské, během roku se zde konají koncerty renesanční, barokní a klasické hudby. K poslední rekonstrukci chrámu došlo v roce 1955, kdy byla restaurována i jeho vzácná fresková výzdoba. Krásný výhled na Chrám sv. Mikuláše se vám naskytne z jižních zahrad Pražského hradu nebo z Vrtbovské zahrady ukryté na svahu Petřína.

Autor: Jana Přibylová