Sv. Mikuláš na Malé Straně a varhany, na které hrával Mozart

Sv. Mikuláš na Malé Straně a varhany, na které hrával Mozart

Dominantou pražského Malostranského náměstí je barokní kostel sv. Mikuláše, který ohromuje kolemjdoucí nejen svou monumentalitou, ale také unikátním architektonickým i uměleckým zpracováním. Není se čemu divit, když na něm pracovali ti nejlepší stavitelé své doby. Kostel sv. Mikuláše tak dnes patří nejcennějším stavbám vrcholného baroka na sever od Alp.

Kostel, nebo též chrám sv. Mikuláše stojí v Praze na Malé Straně a je její neodmyslitelnou součástí. Hned po Pražském hradu patří mezi nejcharakterističtější dominanty Prahy a je také jednou z nejčastěji vyobrazovaných a fotografovaných staveb naší metropole. Pokud se vydáte na procházku Prahou, rozhodně se u něj nezapomeňte zastavit – je okouzlující nejen zvenčí, ale také zevnitř. Kostel sv. Mikuláše byl vyhlášen národní kulturní památkou.

Booking.com

Původní kostel

Kostel sv. Mikuláše však není původní stavbou, která v těchto místech stávala – původně Malostranské náměstí zdobil gotický farní kostel sv. Mikuláše, který byl pražským biskupem Tobiášem vysvěcen již roku 1283. V jeho sousedství stála ještě románská rotunda sv. Václava. Samotný kostel byl po roce 1620 v rámci rekatolizace předán jezuitům a fara se stala součástí sousedního kostela sv. Václava. V budově fary vznikl v roce 1626 první profesní dům jezuitů a jejich působení na Malé Straně se v následujících letech dále rozšiřovalo – otevřeli obecnou školu i nižší gymnázium. Jezuité byli finančně podporováni rodem Kolovratů a tak vykupovali pozemky, kde by postavili nový kostel i nový profesní dům.

Co Kryštof začal…

V roce 1673 byl starý kostel sv. Mikuláše stržen a spolu s ním i rotunda sv. Václava, 12 domů a stará škola. Zrušeny byly rovněž přilehlé hřbitovy. Přestože byl základní kámen nového kostela položen ještě téhož roku, nakonec se s jeho skutečnou výstavbou začalo až o mnoho let později. Původní projekt italského architekta a stavitele Giovanniho Domenica Orsiho (1634 – 1679) nakonec totiž nebyl celý realizován a vystavěna byla pouze kaple sv. Barbory, na níž jsou patrné doznívající renesanční prvky. Rozhodující byl pro kostel rok 1703, kdy byla zcela pozměněna koncepce stavby. Do výstavby kostela se tehdy pustil Kryštof Dienzenhofer, který se zasloužil o vzhled průčelí a loď s kaplemi vysvěcenými roku 1711. Jeho dílem je rovněž mohutný sálový prostor se složitou zvlněnou klenbou, která je založena na systému protínajících se geometrických těles (elipsoidů). Trojosá stěna průčelí má jeden hlavní a dva postranní vchody doplněné půlkruhovými schodišti.

…to Kilián dokončil

Kryštof Dienzerhofer zemřel v roce 1722 a tak musel kostel dokončit jeho syn, taktéž stavitel, Kilián Ignác Dienzerhofer. Na stavbě pracoval v letech 1737 – 1751 a jeho dílem je kněžiště s kopulí, nad níž byla zřízena charakteristická měděná střecha a také věž, do které byly v roce 1750 zavěšeny zvony. Kostel sv. Mikuláše byl vysvěcen roku 1752, přesto se ještě dalších dvacet let pracovalo na jeho výzdobě. Po smrti Kiliána Ignáce Dienzerhofera v roce 1751 se ještě významný český architekt italského původu, Anselmo Lurago, pustil do výstavby 79 metrů vysoké štíhlé zvonice s rokokovými prvky. Celkově výstavba kostela sv. Mikuláše zabrala téměř 100 let a podílelo se na ní několik generací velkých barokních architektů. Společně se jim podařilo vytvořit stavbu s úctyhodnými rozměry. Šířka chrámu je 40 m, šířka lodi 30 m a délka chrámu bez schodiště 60 m. Nepřehlédnutelným prvkem kostela je samozřejmě kopule, která má v průměru obdivuhodných 20 m. Vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 50 m a představuje tak nejvyšší pražský interiér.

Jedinečná vnitřní výzdoba

Vnitřek kostela je velmi bohatě zdoben, jde o nádherný barokní celek, který ukrývá na 3000 m² nástěnných maleb. Autorem fresek je vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, který se zasloužil rovněž o dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa. Další fresky, jako například řada světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích, jsou dílem významného umělce Františka Xavera Palka. V pravé boční kapli je pak možné obdivovat Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského. Fresky v kostele sv. Mikuláše však malovali také Palkovi spolupracovníci, jako Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín. Co se týče výzdoby, tak nesmíme zapomenout zmínit významné obrazy Karla Škréty, jako je Ukřižování (1646) nacházející se v kapli sv. Barbory či Pašijový cyklus 10 obrazů z 60. let 17. století, který je k vidění na kostelní galerii. V kaplích jsou pak obrazy od jezuitského malíře Ignáce Raaba.

Sochy a 4 tisíce píšťal

Kromě bohaté malířské výzdoby najdeme na kostele sv. Mikuláše také spoustu soch, které jsou dílem Ignáce Františka Platzera. Mezi více než padesátkou soch najdeme sochy jezuitských světců v nadživotní velikosti, na levém oltáři je pak umístěna gotická socha Panny Marie Foyenské, která byla přivezena v roce 1629 z Belgie. Jde o kopii dřevěné sošky zvané Mater gratiarum (Matka milostí). Kazatelna z umělého mramoru je vyzdobena sochami alegorie Víry, Naděje a Lásky a také sousoším Stětí sv. Jana Křtitele z roku 1765, jejichž autory jsou Richard a Petr Prachnerové. V chrámu sv. Mikuláše jsou umístěny také velmi ceněné varhany. Autorem jak menších, tak i hlavních chrámových varhan je jezuita Thomas Schwarz, jehož hudební nástroje jsou roztroušeny po celých Čechách. V letech 1745 – 1747 zhotovil pro kostel sv. Mikuláše hlavní varhany, které jsou složeny z více než 4000 píšťal. Na tyto varhany, které jsou 6 metrů dlouhé, hrával během svého pobytu v Praze v roce 1787 dokonce sám Wolfgang Amadeus Mozart.

Další pražské památky a zajímavosti

- jap -

Článek byl zobrazen 20 051 krát.