Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Vřesník

Obec Vřesník se nachází v okrese Jičín, kraj Královéhradecký. Okres Jičín se rozkládá v severozápadní části bývalého Východočeského kraje. Sousedními okresy jsou Semily, Trutnov a Hradec Králové, ze Středočeského kraje Nymburk a Mladá Boleslav. Do Prahy je to z Jičína necelých 100 km, do Hradce Králové 50 km.

Příroda
V okrese Jičín se nachází několik velmi cenných území, jak přírodně, tak i krajinářsky. Severozápadní část okresu se začleňuje do CHKO Český ráj a má vysokou krajinářskou hodnotu, vyhledávanou turisty.

Neméně cenné území je i na severovýchodě spravovaného území na sever od Hořic, kolem Nové a Staré Paky. V zájmu ochrany přírody jsou i velmi pěkná údolí podél přírodních toků Javorky, Bystřice aj.

V regionu jsou vyhlášena zvláště chráněná území, kdy 5 přírodních rezervací bylo vyhlášeno již v roce 1954 a 1956. Jedná se o staré bažantnice - Úlibickou, Kovačskou, Miletínskou, o skalní město - Prachovské skály a starý lesní komplex - Kamenou Hůru. Další zajímavé lokality rybníků s přilehlými loukami, geologické zajímavosti, kvalitní lesní porosty, údolí přírodních toků apod. jsou chráněny statutem přírodní památky.

Na Novopacku je rozsáhlý lesní komplex přírodního parku Sýkornice, vyhlášený v osmdesátých letech jako území s vysokou biologickou, krajinnou a estetickou hodnotou.

Na okrese Jičín probíhá sledování nejvíce ohrožených druhů rostlin se snahou o jejich záchranu. Z hlediska cestovního ruchu jsou však největšími přírodními atraktivitami Prachovské skály, Jinolické rybníky, lipová alej spojující Jičín s oborou Libosad a další.

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1338.

Výlety do okolí -  Město Hořice

Historie Městského muzea v Hořicích
Vznik Městského musea v Hořicích se datuje do roku 1887, tehdy ovšem bylo známé jako  Archeologický a musejní spolek. Založila jej skupina milovníků starých památek, většinou z řad místní inteligence, která se rozhodla pracovat na sběru a studiu mnohých památkových předmětů, kterým často hrozilo zničení. Kustodem skupiny byl účetní Občanské záložny František Pokorný (1850 — 1904). V museu byly zpočátku soustřeďovány předměty získané darem od hořických domácností a později i památky darované Správou města, čímž nabylo museum, ač spolkové, do jisté míry charakteru musea městského.

Od počátku se jeho pracovníci snažili nejen o sběratelskou a badatelskou činnost muzejní, ale též o osvětu. Zvláště pak Pokorný byl znám jako vášnivý přednašeč regionální historie. Od svého vzniku však spolek zápasil s nedostatkem vhodného prostoru pro své sběratelské exponáty, mnohé z předmětů byly archivovány po vybraných hořických domácnostech. Teprve roku 1903 získal prostornou místnost v nově postavené škole Na Daliborce, kam shromáždil na 4000 inventárně podchycených památek prehistorických, historických a národopisných. Krátce na to Pokorný zemřel a na jeho místo nastoupil odborný učitel a jednatel Jan Kyselo (1870 — 1923). Na Kyselův pokyn zřídil Archeologický a musejní spolek v nové školní budově Na Habru stálou výstavní síň, v níž se pak konaly časté výstavy s různou tematikou.

Organizaci této osvětové činnosti však již roku 1904 převzalo Podkrkonošské průmyslové museum v Hořicích, jež vzniklo jako zvláštní odbor Archeologického a musejního spolku a roku 1906 se i osamostatnilo. Toto museum bylo založeno z podnětu učitele sochařsko — kamenické školy Františka Vondráčka a Jana Kysela, který se stal členem jeho správy jako zástupce Archeologického a musejního spolku a posléze i kustodem. Sídlem Podkrkonošského průmyslového musea byla odborná škola sochařsko-kamenická, v níž byla umístěna musejní knihovna a čítárna s národohospodářskými a odbornými knihami a časopisy včetně zahraničních periodik. Kromě vlastní činnosti pořádalo museum i kurzy kreslení, modelování, tkaní apod. Z Kyselova podnětu vznikla i cenná sbírka hraček, pocházejících z různých českých krajů i ze zahraničí, jež sloužila ke studijním účelům hořického hračkářského družstva, v němž se Jan Kyselo uplatnil i jako úspěšný výtvarník-návrhář.

Zatímco Podkrkonošské průmyslové museum plnilo své vlastní poslání, zaměřené na estetickou výchovu široké veřejnosti, pokračoval Archeologický a musejní spolek vytrvale ve své sběratelské a badatelské, zvláště pak archeologické, činnosti.  Muzejní materiálové fondy povážlivě rostly nejen vlastním sběratelstvím, ale i odkazy hořických rodáků. Prostory archivu ve škole Na Daliborce již byly naplněny a další přírůstky musely být uloženy v bednách na půdě i v depozitářích v některých hořických domech.

Rychlými přírůstky často docházelo k chybné nebo žádné inventarizaci, což napravil až ve dvacátých letech prof. Eduard Zwiefelhofer (1882 — 1948), učitel němčiny na zdejší obchodní akademii. Více než dvacet let pracoval s velkou péčí na plynulé inventarizaci a případné konzervaci a studiu muzejních předmětů.  Je třeba zmínit i skutečnost , že se Zwiefelhofer výrazně angažoval i v dalších hořických spolcích, kterými byl např. Sokol, Dalibor či Ratibor, vedl archiv panství Hořice i městský archiv. Za nemalé zásluhy byl jmenován čestným členem musea i čestným občanem Hořic.

V průběhu třicátých let bylo třeba přesně vymezit náplň a pracovní obvod muzea, jež takto tíhlo k přílišné všeobecnosti. Organizace venkovských muzeí se tehdy rozvíjela na podkladě vlastivědném, tomuto trendu se nevyhnulo ani muzeum v Hořicích, které bylo v roce 1937 přejmenováno na Vlastivědné museum okresu hořického. Válečný rok 1942 byl pro hořické muzeum přelomovým, neboť došlo z iniciativy okresního hejtmana Dr. Františka Šrámka k získání reprezentativní budovy (dříve sídla samosprávného okresu, pošty a pojišťovny) na hořickém náměstí. Architektem této výstavné pískovcové budovy z roku 1877 byl arch. František Karažej (1820 — 1884) na objednávku podnikatele Václava Tomáška.  Teprve nyní mohly být bohaté sbírky uloženy pod jednu střechu. V roce 1946 zaniklo Podkrkonošské průmyslové museum a jeho sbírky připadly Vlastivědnému museu okresu hořického, čímž byla obnovena původní jednota muzejní práce.

Dalším přelomovým obdobím v dějinách hořického muzejnictví jsou léta 1967 — 68, kdy k zadní části budovy muzea byla přistavěna Štorchova síň, financovaná z výtěžku autorských honorářů děl Eduarda Štorcha (1878 — 1956), které známý spisovatel románů z pravěku a rodák z nedaleké Ostroměře odkázal hořickému muzeu. V současnosti se v Malé síni muzea (40 m2) konají pravidelné tematické výstavy, v přilehlé Štorchově síni (200 m2) pak  od dubna do října hlavně prezentace moderního umění a občasná kulturní vystoupení, bohaté sbírky a knihovna pak slouží veřejnosti i jako studovna. Do budoucna se uvažuje o rozšíření muzejních ploch a stavbě nového depozitáře v zahradních prostorách za muzeem.

Rozhledna Hořický chlum
V roce 1998 byla postavena na hřebenu Hořického chlumu železná telekomunikační věž využívaná jako základová stanice Eurotelu s vyhlídkovou plošinou pro veřejnost. Z rozhledny jsou krásné výhledy na všechny strany: sever — Podkrkonoší s dominantou Zvičinou (671 m) a hřeben Krkonoš, západ — Jičínská pahorkatina (Zebín, Veliš, Tábor aj.), jih — pohled na Hořice a do Polabí, východ — Broumovsko, Orlické hory. Za ideálního počasí lze spatřit žižkovský vysílač v Praze.

Sochařský park U svatého Gotharda
Pískovcový val Chlumů nad Hořicemi a jejich okolím poskytuje již několik staletí kvalitní kámen na stavební, hospodářské (např. výroba brusidel a brousků) a v současnosti především umělecké i dekorativní účely. Intenzivní těžba zdejšího cenomanského křemenného pískovce spadá do druhé poloviny 19. století, kdy jen v okolí Hořic bylo na 60 pískovcových lomů. Do širšího povědomí veřejnosti se zdejší zpracování kamene dostává v roce 1884 založením C. k. odborné školy kamenosochařské, toho času jediné svého druhu ve střední Evropě.

V průběhu prvních několika desetiletí získala škola svojí činností i výchovou mnoha vynikajících sochařů mezinárodní prestiž, kterou se může chlubit dodnes. Pravě hořická škola se v první polovině 20. století zasloužila o rekonstrukci kamenných částí či kompletní obnovu mnohých českých kulturních památek, jmenovitě například dostavbě chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v Hořicích pak o tvorbu celé řady krásných soch či kamenosochařských prací.

S příchodem socialismu se však tvůrčí duch sochařství na hořické škole podle některých mladých sochařů dostal do ustálených kolejí a dbal na konzervativní zásady sochařského umění. Vladimír Preclík (nar. 1929), absolvent sochařsko — kamenické školy a toho času pražský sochař, pod vlivem sochařského symposia ve slovinském městečku Kostanjevica, přišel spolu s několika dalšími umělci a přáteli s nápadem pořádat taková symposia také v Československu, a to Hořicích, kde podmínky pro setkání sochařů byly nejpříhodnější.

Účelem symposií měla být výměna zkušeností, rozvoj nových technik a směrů moderního světového umění. Nápad byl přijat, přestože některé místní sochaře i profesory myšlenka symposií neoslovila. Ta první se konala každoročně v průběhu letních měsíců v letech 1966 — 69 v přírodním prostředí bývalého lomu U sv. Josefa. Pozvání přijali pečlivě vybraní domácí i zahraniční sochaři a během těchto čtyř let bylo na svah vrchu sv. Gotharda umístěno 27 nových soch v důmyslné krajinné kompozici podle projektu arch. Josefa Wagnera (nar. 1938).

Přechod k normalizaci a následný zákaz dalších symposií tajemníkem Svazu českých výtvarných umělců z důvodu plánovité izolace českého sochařského umění před kulturními vlivy Západu přerušil slibně se rozvíjející tradici na příštích dvacet let. Teprve rok 1989 znamenal návrat k započatému dílu, které bylo dokončeno v roce 2000. Podle nového architektonického plánu arch. Jana Kerela (roč. 1944) vyrostlo během 16 symposií na svazích Gothardu celkem 85 moderních soch od 77 evropských, amerických a asijských umělců.

Pitoreskní krajina nad údolím řeky Bystřice se stala vhodným místem instalace soch, vzešlých ze symposií sochařů po roce 2000. Nově komponovaný sochařský park U sv. Josefa se každým rokem rozrůstá o nové plastiky moderního umění a jeho rozšíření je plánováno až ke stejnojmennému lomu — místu jejich zrodu. Předtím však sochy vždy z posledního symposia zdobí v průběhu jednoho roku Tylovo nábřeží v Hradci Králové v rámci kulturní slavnosti „Nábřeží sochařů“ zahajované začátkem srpna. Poté jsou převezeny zpět do Hořic k trvalé instalaci.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.horice.org a www.jicinsko.cz, na kterých najdete další informace.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA