Doksy

Doksy

Tento romantický kraj nese jméno po českém básníkovi K. H. Máchovi (1810 - 1836), který partie této oblasti zvěčnil ve své lyricko-epické skladbě Máj (Doksko, Dubsko) a próze Cikáni (Kokořínsko).

Rozloha celé oblasti je 1 813 km². Hranice Máchova kraje sahají -  na východě až k Českému Dubu, pak podél toku Jizery přes Mnichovo Hradiště, Bakov nad Jizerou, Mladou Boleslav až ke Krnsku. Jižní hranicí je Kokořínsko, západní hranici tvoří říčka Liběchovka od Liběchova do Zakšína, dále Úštěk a Verneřice. Sever je pak ohraničen údolím Ploučnice až k Osečné.

Srdcem Máchova kraje jsou Doksy s Máchovým jezerem (Velký rybník založený v roce 1367 císařem Karlem IV., po roce 1945 nesoucí Máchovo jméno) a gotický hrad Bezděz, který spolu se Starým Berštejnem na západě, Houskou na jihu a Ralskem na severu tvoří neodmyslitelnou dominantu Máchova kraje.

Doksy a Staré Splavy jsou nejznámější a nejvyhledávanější rekreační střediska severních Čech.

Vznik Doks se datuje do druhé poloviny 13. století.

První písemná zmínka je z r. 1293 v listině krále Václava II.. Velký význam pro rozvoj města měl císař Karel IV., který dal Doksům významná městská privilegia a v r. 1367 nechal založit Velký rybník - dnešní Máchovo jezero.

Pro turistiku se otevřelo po roce 1928, kdy byla na břehu Velkého rybníka (Máchova jezera) zřízena pláž. V roce 1955 Doksy získaly statut rekreačního a lázeňského města.

Památky

Mariánské sousoší
Dominantu města tvoří nově zrekonstruované náměstí s mariánským sousoším ze 17. století a kostel sv. Bartoloměje z r. 1638 se vzácnou kopií sošky Panny Marie Montserratské, tzv. Černé Madony.

Renesanční zámek
Pod náměstím se nachází původně renesanční zámek, upravený do dnešní podoby v 19. století. Dnes je účelově využitý, tudíž veřejnosti nepřístupný.

Hospitálek - muzeum K. H. Máchy
Nejstarším domem v Doksech je tzv. Hospitálek, původně chudobinec a sirotčinec, který nechala
postavit hraběnka v roce 1669 hraběnka Marie Františka, rozená z Vrtby, druhá manželka Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu.

Dnes je v něm muzeum Karla Hynka Máchy, významného romantického básníka (1810 - 1836), který Doksy a jejich okolí navštívil několikrát a velmi si zdejší kraj oblíbil. Ve své nejznámější básni Máj jej oslavil natolik, že od roku 1961 nese básníkovo jméno - Máchův kraj.

Turistické tipy

Máchovo jezero
Rovněž Velký rybník byl přejmenován na Máchovo jezero. Jezero leží uprostřed lesů, které ukrývají mnoho dosud málo objevené romantické krásy, dnes přístupné po četných turistických cestách. Je obklopeno vrchy Ralské pahorkatiny se zříceninami kdysi pyšných hradů, z nichž nejznámější Bezděz je nedílnou součástí tohoto kraje a cílem většiny výletů.

Doksy a Staré Splavy
Jsou rovněž východiskem k mnoha dalším výletům za turistickými zajímavostmi, a to jak do nejbližšího okolí, tak i ke vzdálenějším místům, jako např. Liberec s Ještědem, zoologickou a botanickou zahradou, zámek Lemberk, sklářská města Nový Bor a Kamenický Šenov, Panská skála u Kamenického Šenova, skalní hrad Sloup, Kokořínsko a další.

Historie
Značného významu dosáhly Doksy ve druhé polovině 16. století , kdy se staly centrem tzv. dokského panství, které vzniklo rozdělením bezdězského panství v roce 1553. Jeho majitel, šikovný a prozíravý hospodář Jan z Vartemberka, nechal koncem 16. století vystavět právě v Doksech panský dvůr a zámek. (Dnešní podoba zámku však pochází až z 19. století).

Janovi z Vartemberka se podařilo rozdělené panství zase spojit a v roce 1588 od císaře Rudolfa II. za 22 tisíc kop grošů odkoupit. Královské, byť od časů Václava IV. zastavované zboží, se stalo majetkem Jana z Vartemberka a Doksy se staly poddanským městečkem.

Václav Berka z Dubé, majitel panství od roku 1595, jako jeden z čelných představitelů českého stavovského odboje v letech 1618 - 1620, musel po nešťastné bitvě na Bílé hoře uprchnout ze země. Jeho zkonfiskovaný majetek koupil za babku Albrecht z Valdštejna a včlenil jej do svého Frýdlantského vévodství. Po Albrechtově násilné smrti v únoru 1634 bylo ohromné Valdštejnovo panství rozděleno mezi jeho vrahy. Doksko připadlo irskému plukovníkovi Walteru Buttlerovi.

Valdštejnové získali Doksy zase v roce 1680 a až do roku 1945 byli jejich držiteli.

Baroko podstatně změnilo architektonickou tvář městečka. V jihovýchodním cípu náměstí byl postaven kostel sv. Bartoloměje, v centru náměstí mariánský sloup a severně pod náměstím tzv. Hospitálek, dnes Muzeum Karla Hynka Máchy, nejstarší dochovaná budova v Doksech.

Ke značnému zbídačení a vylidnění Doks přispěly prusko-rakouské války v 18. století. Obyvatelé nacházeli před drancujícími vojáky úkryt v okolních lesích, jak o tom svědčí tzv. Braniborská jeskyně. Na skalním převisu je vytesán nápis informující o úkrytu lidu prostého i panského s datem 21. 12. 1741. Co nezničily války a následný hladomor, kdy v krátké době pomřelo pouze na Doksku 1200 lidí, dokonal požár v roce 1750. Tyto rány osudu poškodily Doksy natolik, že jim císař Josef II. nepotvrdil jejich městská privilegia.

V prvním desetiletí 19. století nastala v českých zemích konjunktura textilního průmyslu, čehož využil František Wünsche, syn místního mlynáře, a v roce 1813 postavil na Továrním vrchu v Doksech kartounku. Pro své dělníky nechal v blízkosti továrny vybudovat celou čtvrť přízemních dřevěných domků, tzv. Malou stranu (dnes Horní a Josefská ulice). Ve 30. letech měly Doksy díky továrně a pracovním místům okolo 2 tisíc obyvatel! S tímto přílivem obyvatel souvisí i nárůst počtu hospod.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.doksy.com/ , na kterých najdete další informace.