Senice

Senice

Obec Senice na Hané leží v rovinaté části okresu Olomouc, asi 18 km severozápadně od okresního města a 10 km jihovýchodně od Litovle. Malebná obec, rozprostírající se na březích říčky Blaty. Nejvyšším bodem v k. ú. Senice na Hané je kopec Bořík s nadmořskou výškou 340 m.

Obec se skládá ze tří částí - Senice na Hané, Odrlic a Cakova. Obec je členem sdružení obcí mikroregionu Litovelsko a Regionu HANÁ. Pro všechny své části má obec schválený územní plán a také program obnovy vesnice.

Historie
Archeologické nálezy dokládají existenci osídlení v dnešní obci a jejím okolí již na konci 3. tis. před n. l. V 11. století tedy patřila část Senice klášteru Hradisko, zbývající část, rozdělena na několik dílů, patřila různým majitelům, kteří se v důsledku dědictví či prodeje často měnili. Ve 2. polovině 14. století patřila část vsi pánům z Kunštátu.

Dodnes žije v povědomí starousedlíků dcera Smila z Kunštátu Eliška, která díl Senice zdědila v 1. pol. 15. století. Vlastnila také tvrz Lysov u Seničky a odtud podél potoka jezdila každou neděli do Senice do kostela. A tak podle pověsti Eliščina stezka nikdy nezarostla travou.

Po dobu více než jednoho století prameny o Senici mlčí a první torzovité zmínky se objevují až od druhé poloviny 13. století. Většina Senice patřila původně vladykům ze Senice, později i vladykům z blízkého okolí, malý díl zůstával majetkem hradišťského kláštera a svůj podíl, byť malý, zde měla už i olomoucká kapitula. V průběhu 14. století se Senice stala přirozeným centrem celé přilehlé oblasti. Bylo to dáno zejména tím, že zde existoval farní kostel, jehož existenci dokládá zápis v olomouckém nekrologiu z roku 1333 o úmrtí senického faráře. Čtyři senické dvory jsou poprvé zmiňovány v letech 1340, 1342, 1355 a 1358 je v pramenech rovněž poprvé uveden senický mlýn a také krčma.

Od počátku 16. století až do r. 1848 patřila Senice s výjimkou malé části patřící stále hradišťskému klášteru, olomoucké kapitule. Olomoucká metropolitní kapitula u sv. Václava byla po olomouckém biskupství druhým největším vlastníkem půdy v okolí Olomouce.

Památky

Kostel sv. Maří Magdaleny
Senická farnost patří k nejstarším na Moravě, není ovšem známo, kdy a kým byl kostel s farou založen. Vznikl před rokem 1333, neboť k tomuto roku je v nekrologiu olomoucké kapituly zaznamenáno 40 grošů roční činže po zemřelém senickém faráři Janovi. V literatuře se někdy, ovšem bez udání pramene, uvádí jako první zmínka o senickém kostele dokonce již rok 1263. Starý senický kostel v roce 1654 vyhořel a zůstala pouze kostelní věž. Po provizoriu trvajícím celé půl století, byl v letech 1704 - 1705 postaven v Senici nový kostel. Kostel i fara byly značně poškozeny požáry v letech 1769 a 1771.

V roce 1772 byl opraven kostel a postavena nová fara. Obraz sv. Maří Magdaleny pro hlavní oltář namaloval olomoucký malíř Josef Pilz v roce 1794. Vzdělání bylo po celá staletí považováno zejména pro život na venkově za věc zcela zbytečnou a nepotřebnou.

Ani Senice nabyla v tomto případě výjimkou. I když přímo v místě existovala fara a lze předpokládat, že se faráři pokoušeli položit základy vzdělání, není divu, že prameny o senické škole dlouho mlčí. První a na dlouhou dobu i poslední zmínka o senické škole pochází až z roku 1680, budova "staré školy" byla postavena v r. 1876. Dnes má obec dvě školní budovy, od 5. ročníku i pro děti z okolních vesnic a moderní budovu mateřské školky.

K historickým a kulturním památkám v Senici patří nesporně v první řadě zdejší farní kostel sv. Maří Magdaleny. Je to hodnotná barokní stavba z let 1704-1705, se starší renesanční věží, která odolala zhoubnému požáru v roce 1654. V obci a v jejím katastruje i několik menších církevních staveb, sloupů a křížů, jako barokní kaple sv. Josefa, socha Ecce homo z roku 1827, sloup se sochou sv. Isidora z r. 1833 a mnohem starší Smírčí kříž. Není náhodou, že nejvýznamnějším rodákem Senice byl Jan Věnceslav Pavelka, narozen 15. května 1856 (č.p. 80), nadšený a neúnavný propagátor pokrokových metod i strojů a družstevnictví v zemědělství. Byl také v roce 1895 jmenován prvním čestným členem tohoto spolku a patřil k zakladatelům rolnické družstevní mlékárny v Senici v roce 1895, takže mu byla v roce 1936 na budově této mlékárny právem zasazena pamětní deska.

Pavelka stál také u kolébky hospodářského družstva pro severní Moravu v roce 1895 a okresního hospodářského družstva okresu Litovel v roce 1896, opět jednoho z prvních na Moravě. J. V. Pavelka působil nakonec jako vrchní zemědělský rada v Brně a zemřel v roce 1931. V roce 1900 postavil Leopold Kašpar na pozemcích u nádraží svoji továrnu na výrobu mlynářských a sladařských strojů. Dnes zde stojí Panav, a s., továrna na výrobu vlečných vozidel.

Okolí Senice tvoří půvabná hanácká rovina, na západní straně pak první kopce Drahanské vrchoviny. V blízkém okolí je možné navštívit zámek Náměšť na Hané, známý především expozicí kočárů olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Krásnou procházku nabízí Terezské údolí. Opačným směrem jsou Příkazy se zachovalou architekturou typické hanácké vesnice a s uceleným souborem staveb, kde je instalována stálá expozice o historii hanácké vesnice - Kameníčkův grunt. Stálou expozici nejrůznějších drobných předmětů používaných na vesnici našimi rodiči a prarodiči má Obec Cholina. Muzeum je je umístěno v prostorách nad obecním úřadem.

Procházkou z Cakova dojdete ke Svaté Vodě, kde na okraji osad, u pramene jednoho z přítoků Blaty, je drobná kaplička. Podle pověsti má voda zázračnou moc. Vzdálenější je hrad Bouzov, arboretum Bílá Lhota, Čechy pod Kosířem, lázně Slatinice, hrad Úsov a centrum našeho mikroregionu - Litovel.

Naše obce je též součástí Regionu HANÁ, který tvoří část obcí mikroregionu Litovelsko a celý mikroregion Kosířsko. Jedním z krásných míst je Černá Věž v Drahanovicích, vystavěná v gotickém slohu.

V těsné blízkosti naší obce se nachází tyto obce: Dubčany, Senička, Loučany a místní část obce Těšetice – Vojnice.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.senicenahane.cz/index_cz/hlavni.jsp, na kterých najdete další informace.