Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Dobřany

Historie města
Předchůdcem města byla raně feudální, nepochybně významná osada položená v úrodné nivě řeky Radbuzy. Osada ležela na důležité cestě spojující přemyslovské správní centrum ve Staré Plzni, dnešním Starém Plzenci, s Německou říší. Nedaleko odtud se na téže cestě od počátku 13. století rozvíjela klášterní fundace v Chotěšově, která se brzy stala nejvýznamnějším mocenským i kulturním centrem širokého okolí. Pro toto období existuje jen velmi málo pramenů.

První písemnou zmínku o existenci sídla se jménem Dobřany máme uchovánu k roku 1243 v predikátu Záviše z Dobřan, člena královského doprovodu. Ze skromné informace vyplývá, že Dobřany byly poddanskou osadou patřící zcela nebo zčásti šlechtici Závišovi, který zde zároveň měl své sídlo. Další písemná zpráva je již konkrétnější a dokládá, že nejpozději kolem poloviny 13. století byla osada považována za město.

Od počátku je zde doložen kostel sv. Víta, v jehož blízkosti s velkou pravděpodobností stávalo i opevněné vlastnické sídlo. Roku 1259 totiž Jan z Dobřan spolu se svou ženou a tchánem Vikartem z Thumau daroval právo ke kostelu sv. Víta ve městě Dobřany řádu magdalenitek, který zřejmě dlouho předtím uvedl do města. Platy příslušející ke kostelům měly sloužit k postavení řádového domu.

Svědkem udělení dalších milostí v roce 1260 byl již dobřanský městský rychtář. Roku 1763 vyrostla nad městem na Kamínku kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Převrat v roce 1918 byl ve městě vzhledem k přítomnosti vojska a německých obyvatel dramatický. Část vojenské posádky se účastnila velké oslavy samostatnosti a poté byly v kasárnách z českých vojáků vytvořeny zvláštní útvary. Na náměstí byl roku 1927 postaven pomník M. J. Husa. Pro své urbanistické a stavební hodnoty bylo historické jádro města roku 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Z města vychází zelená turistická cesta.

Nálet na město
Druhá světová válka rozpoutaná fašistickým Německem a jeho spojenci přinesla lidstvu nesmírné utrpení, zahynulo kolem 50 milionů lidí ze všech kontinentů světa a vznikly mnoha miliardové ztráty v hospodářství jednotlivých zemí. Od počátku března 1943 uplatňovalo britské velitelství bombardovacího letectva novou taktiku nočních náletů na evropský kontinent a začalo používat dokonalejší technická zařízení pro navádění letadel na cíl. Jimi se staly palubní radary pro letouny, které pro útočné seskupení, letící za nimi, označovaly místa, která mají být cílem útoku.

Těmito cíli byla vojenská a pro vedení války důležitá průmyslová zařízení, především zbrojovky. Proto byla zahájena ofenziva proti městům v " ocelovém srdci Německa ) na řece Rýn, která trvala 4 měsíce a v jejím průběhu se uskutečnilo 43 velkých náletů. Dalšími cíli byla vzdálenější průmyslová města Štětín, Plzeň, Mnichov a Turín V noci z 16. na 17. dubna letošního roku již uplyne 60 let, od tragické události, kdy za jasné měsíční noci se kolem 1 hodiny nad jihovýchodní části města Dobřany rozzářilo jasné světlo od osvětlovacích bomb, které byly shozeny ze značkovacích letadel a označily cílovou plochu pro 249 anglo-kanadských bombardovacích letadel, která v několika vlnách až do 2 hodin a 58 minut shodila 617 tun bomb.

Při bombardování zahynulo 100 pacientů z léčebného ústavu, 60 vojáků Wehrmachtu a 35 civilistů, zraněno bylo několik set lidí. Je pravděpodobné, že na následky bombardování zemřeli v dalších dnech zranění a část pacientů z léčebného ústavu, kteří byli dočasně umístěni v borské trestnici, kde zdravotní podmínky byly velmi špatné. Před náletem mělo město Dobřany 746 domů, z toho bylo ušetřeno asi 200 domů. 1 100 lidí přišlo o střechu nad hlavou, 23 domů bylo úplně zničeno, 320 těžce poškozeno, 80 hospodářských budov vyhořelo. Na pole a louky spadlo 201 bomb, 35 hektarů bylo přímo poškozeno.

Po ukončení náletu zbylá část vojska a pořádkové oddíly se ujaly záchranných prací. Těžce rozbombardovanému městu byla organizována vojenská pomoc z Plzně. V ranních hodinách vojsko přivezlo tři polní kuchyně s potravinami. Ve dvě hodiny odpoledne se dostavil na radnici okresní vedoucí ze Stříbra dr. Frank a představil nasazené vedoucí pracovníky, kteří se ujali obnovy města.

Z města Touškova bylo přivezeno 100 rakví a mrtví byli před pohřbem ukládáni v rakvích do kostela sv. Víta. Již 19. dubna 1943 přijeli do Dobřan sklenáři a pokrývači z Liberce ( tehdy hlavní město Sudetské župy), 80 sklenářů a 55 pokrývačů a od 20. dubna nastoupilo na práce 36 truhlářů. Do stavebních prací byli zapojeni váleční zajatci a francouzští civilisté. Náklady na nejnutnější opravy dosáhly 10 milionů RM.

Památky a pamětihodnosti

Kostel sv. Mikuláše
Farní kostel sv. Mikuláše je středověkého původu, připomínám je již k roku 1259. Farním kostelem je připomínán až v roce 1431, ale byl jím zajisté již dříve. Kostel byl v 17. století dvakráte přestavován. Do konečné podoby obdélného jednolodí s lodí zaklenutou valně s pásy a kněžištěm, tvořeným dvěma plackovými poli s lunetami v trojbočně řešeném závěru, jež vystavěl stavitel Martin Glaser radikální pozdně barokní přestavbou v letech 1756 až 1758. Vybavení interiéru trvalo ještě více než jedno desetiletí.

Farní kostel sv. Mikuláše je původně gotická, orientovaná stavba bez věže, barokně upravena stojí stranou od středu náměstí. Stěny jsou hladké, na klenbě presbytáře se nachází freska "Nejsvětější Trojice s anděly". Malba, její autor František Julius Lux, nebyl dlouho znám, je ve velmi špatném stavu po sérii nešťastných restaurací K. Sauernika jenž v roce v 1907 přivodil celkové ztemnění, místy jsou patrné velmi hrubé zásahy ztemnění a místy velmi hrubé zásahy.

Druhou freskou, která též pochází od F. J. Luxe, je "Výjev z legendy sv. Mikuláše". Výzdobu od Luxe doplňují dva obrazy, "Svatý Jan Nepomucký na modlibách", (olej na plátně 119 x 86 cm) a obraz "Svatá Markéta", (v pozadí obrazu je stětí světice, olej na plátně 140 x 81 cm). Luxovy dobřanské malby jsou datovány ukončením kompletní přestavby kostela v letech 1756 až 1758, po níž následovalo pozvolné vybavování jeho interiéru novým zařízením. K roku 1763 se připomíná vznik konvenčního obrazu sv. Vavřince na postranním oltáři v kostele sv. Mikuláše, obraz je malován olejem na plátně o rozměrech 132 x 170 cm. Autorem obrazu je malíř Karel Legát.

Zvonice, zvony, věžní hodiny
Zvonice farního kostela stojí jižně od presbyteria kostela sv. Mikuláše a přiléhá k patrové budově někdejší farní školy přestavěné v roce 1835. Na dvorečku u této školy byla umrlčí komora, která byla v roce 1648 zrušena. Po velikém ohni byla zvonice v letech 1694 až 1700 nově postavena stavitelem Leonardem Tronnerem nákladem 1204 zlatých. Měla výšku jen 20 metrů a strmou stanovou střechu. Vystavěna byla z popudu faráře Bohumila Schmida a se souhlasem chotěšovského probošta Ondřeje Fabricia. V roce 1707 do zvonice udeřil blesk a zničil velký zvon.

Dne 31. srpna 1865 byla zvonice zvýšena o 11 metrů a usazena na ni kopule ve tvaru báně vysoká 17 metrů. Celková výška zvonice dosáhla 45 metrů a opravy stály 6200 zlatých, které věnoval chotěšovský klášter. Základnu zvonice tvoří hranol o straně 7,20 metrů o třech patrech, krytý plecho- vou cibulovitou bání s lucernou a křížem členěný po výšce lisenami a ukončený okapní římsou nad ciferníky hodin o průměru 260 centimetrů polokruhem vypjatou.

Na severní straně se nachází pravoúhlý povýšený vchod s profilovanou římsou, nad ním je v akantové kartuši znak chotěšovského kláštera s letopočtem 1700. Na západní straně byl rovněž znak kláštera a ve výši železná tabulka (58 cm x 49 cm) s německým nápisem v překladu: "Nejvyššího Boha vždy ctíti a naše srdce k výšinám vznésti a díky za povinnost uloženou. Tuto věž dokončil veledůstojný pán P. M. J. Heinl, opat premonstrátského kláštera tepelského, zemský prelát království českého v roce 1865". Přízemí a první patro je osvětleno úzkými střílnami, do druhého a třetího patra jsou prolomena veliká polokruhová okna (3 x 1,80 m). Uvnitř přízemí valená klenba, odtud vede dřevěné schodiště s 95 stupni do pater, která mají dřevěné povalové stropy.

Při náletu na Dobřany dne 17. 4. 1943 byla zničena pseudobarokní věž, vznikl silný požár při kterém celá věž vyhořela a shořelo všech pět zvonů. V lednu 1944 byla nad věží provedena prozatímní oprava tím , že místo cibulovité báně byla zhotovena jehlanová helmice (neslohová) a stěny věže omítnut tvrdou omítkou. V roce 1964 byla provedena oprava zvonice ve vnitřku včetně restaurace nástropních maleb.

Při obnově vnitřku byla z vnitřní strany zazděna část otvorů oken presbyteria. Rozvoj městské památkové zóny je směřován k hlavnímu cíli a tím je navrácení přirozeného centra města do historického jádra - památkové zóny. Nezbytnou součástí tohoto cíle byla realizace architektonického návrhu rekonstrukce zvonice, který byl zpracován ing. arch. Jiřím Vorlem v srpnu 1999.

Hlavním úkolem návrhu bylo rekonstruovat původní podobu střechy kostelní zvonice a nahradit její nevhodnou tvrdou fasádu. Střecha je nad půdorysem čtvercovým, z něhož se v dolní části střechy přejde do půdorysu osmiúhelníkového. Na tvaru střechy jsou uplatněny bujné tvary, bohaté profilování říms a hranolovitá lucerna, takže se střídají křivé linie s přímými. Je použito konstrukce krovu střechy cibulové s lucernou, která je tvořena nerovnostranným osmiúhelníkem s osmi hlavními sloupy. Replika pseudobarokní báně byla obedněna prkny a pokryta měděným plechem.

V září roku 2000 bylo započato s pracemi na rekonstrukci zvonice a dne 28. listopadu 2000 ve 13 hodin byla autojeřábem vyzdvižena replika pseudobarokní cibulovité báně a usazena na římsu zvonice. V dalších dnech bylo dokončeno oplechování zbývající části báně. Při výměně zastřešení věže byla vyjmuta pamětní schránka, ve které byl uložen list z 1. února 1944 podepsaný starostou města Karlem Glassem. Obsahoval krátkou historii města a vysvětlení, že na původní zvonici dopadla světelná bomba, která věž zapálila, ta vyhořela a všech pět zvonů se roztavilo. Celkové náklady na rekonstrukci zvonice v roce 2002 činily 1,2 milióny korun.

Kostel sv. Víta
První písemná zmínka o kostele sv. Víta pochází z roku 1259. V roce 1420 vyplenili kostel husité, roku 1620 kostel vyhořel a roku 1651 byl poškozen Švédy. Nynější filiální kostel sv.Víta je novostavbou. Základní kámen k jeho stavbě byl položen 15. 6. 1727, na svátek sv. Víta, chotěšovským proboštem Dominikem Peterkou. Údaje o jeho stavbě jsou zapsány ve farní kronice z roku 1839 na stránce 73 až 75, tyto údaje byly převzaty vlastivědnou literaturou a vešly v obecnou známost.

V rámci schváleného programu regenerace městské památkové zóny byly v roce 1994 zahájeny práce na generální opravě kostela sv.Víta společností pro obnovu památek "Murus Praha". V lednu 1996 byl zpracován Doc. PhDr. Mojmírem Horynou "Stavebně historický průzkum kostela sv. Víta". Autor se ve svém průzkumu zaměřil na dosud nezpracovanou oblast historických písemností "Kniha kostelních účtů dobřanského farního kostela sv. Mikuláše z let 1722 -1782 ".

V uvedené knize se nacházejí i účty stavby kostela sv.Víta. Historické písemnosti jsou uloženy ve Státním oblastním archivu Plzeň, pobočka Žlutice, fond Řád Premonstrátů Teplá, kniha 415. První velkou skupinou účtů jsou účty za lámání kamene. V době od 23. 11. 1726 do 13. 9. 1727 bylo zaplaceno 127 zlatých za 640 sáhů zdícího kamene. Kámen byl lámán v lomu Vysoká, v lomu u Blatovského mlýna, v Černotíně a ve stodském lomu. Lamači kamene byli Ondřej Preyss, dobřanský zednický mistr a Pavel Yhl z Černotína.

Bourání starého kostela se čtyřmi štíty a římsami bylo provádě- no od 3. 5. 1727 do 1. 6. 1727 a za uvedené práce bylo vyplaceno dobřanským zedníkům 69 zlatých. Od června 1727 započaly přípravné práce zedníků a tesařů, pořizování pracovního nářadí. Za nákup železa k pracovnímu nářadí bylo dobřanskému obchodníku se železem Ondřeji Prokopovi vyplaceno 11 zlatých, za nákup prken k lešení. V účetním roce 1728 bylo vyplaceno za provádění vybírání a vykopání starých základů a za odborný dozor u nádeníků (robotujících) dobřanskému zedníku Ondřeji Pressimu 20 zlatých. Za práce stavitele Jakuba Augustona v roce 1727 bylo vyplaceno 50 zlatých. V roce 1728 pokračovalo lámání kamene na stodských pozemcích, ve Vrabině a v Bílém lomu, celkem 358 sáhů zdícího kamene. Opracování kamenů ke kostelu prováděl kamenický mistr Jan Mayer se svými tovaryši. Kamenickému mistru z Dobřan Mikuláši Sládkovi bylo v roce 1728 vyplaceno 220 zlatých. Železné kleštiny byly zakoupeny v Plzeňském a dobřívském železném hamru.

V srpnu 1728 byly práce na kostele sv. Víta na krátký čas přerušeny z důvodu stavební závady na sloupech, kde se objevily vystouplé nebezpečné trhliny. Bylo nařízeno je strhnout a provést v lepším tvaru a trvanlivosti, stavbou z kvádrů. V roce 1729 bylo dovezeno dalších 100 sáhů nalámaného kamene z lomu za Robčicemi od kameníka Jana Laretze. V roce 1730 byly zaplaceny účty za dopravení zvonoviny do Klatov, za vytažení a spuštění zvonů zvonaři Brigueovi z Klatov a za velký a malý svatovítský zvonek, celkem 100 zlatých. V červenci a srpnu 1731 byly placeny práce na střeše za 4000 černých a 500 bílých hřebíků na plech. V roce 1732 byly placeny práce kamenickému mistru Mikuláši Sládkovi za zhotovení 150 loktů desek, okenní ostění na 4 okna a oboju točitých schodech. V prosinci 1731 byly proplaceny účty za dovezené sklo 270 kusů žlutých skleněných tabulí a 1000 okenních terčů. Šindelů bylo zakoupeno 4000 kusů a 6000 kusů hřebíků šindeláků.

V dubnu 1733 bylo zaplaceno 150 zlatých pražskému varhanáři za zhotovené varhany a 18 zlatých pro dva sedláky, kteří varhany dovezli z Prahy. Za zhotovení oltáře bylo zaplaceno 50 zlatých truhlářskému mistru Jakubovi Steinerovi. Sochařskému mistru Matěji Jáklovi za oltář sv.Víta bylo zaplaceno 600 zlatých. V účetním roce 1735 byly placeny účty za práce truhlářské, štukatérské a pokrývačské, nákup zlata a stříbra, stavbu kazatelny. Celkem za stavbu kostela a jeho zařizování v letech 1727 až 1736 bylo zaplaceno 10 822 zlatých.

Kostel sv. Víta byl dne 15. 6. 1734 proboštem Dominikem Peterkou slavnostně vysvěcen. Kostel sv.Víta je barokním skvostem. Náleží k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách a vrcholným dílům plzeňského architekta Jakuba Augustona mladšího. Stavby podobného typu kostela sv.Víta jsou dvě ve střední Evropě. Jedním je dobřanský kostel a druhou kostel sv.Anny na Taneberku v všerubském průsmyku, který však nedosáhl takového významu.

Kostel sv. Víta je centrální barokní stavba šestnáctiboká na oválném půdorysu s boky střídavě konvexními. Do kostela vedou čtyři vchody, z každé světové strany jeden, s krásnými pískovcovými portály s prohnutým nadpražím. Do prvního patra je prolomeno osm velkých oken trojlaločně zakončených. Nad pultovou střechou plechem krytou vystupuje šestnáctiboký tamborn s osmi oválnými okny. Roku 1786 byl kostel sv.Víta z vládního rozkazu zrušen, a tím započal úporný boj dobřanských měšťanů o zachování této krásné svatyně.

Roku 1789 koupili dobřanští měšťané v dražbě kostel za 610 zlatých. Dvorní kancelář dne 6. června 1794 povolila otevření kostela. Po zrušení kláštera v Chotěšově v roce 1781 kostel upadal, až v roce 1804 byl předán patronát nad kostelem tepelskému klášteru. V roce 1829 a 1845 byla prováděna oprava kostela a v letech 1867-1868 byl kostel pokryt novým plechem. Kostel byl sevřen mezi domy, kdysi masnými krámy, a obklopen hřbitovem, který byl v roce 1798 zrušen. Podlaha kostela je v úrovni náměstí. Úzký vstup vedl od východu. Při bráně tohoto vstupu se nalézají sloupková Boží muka s litinovým novogotickým křížem. Bývala na nich též lucerna, dnes zbyla toliko konzola. V roce 1992 byly masné krámy zbořeny, čímž se kostel stal snáze přístupným a dobře viditelným z náměstí. Ze západní strany působí kostel zvláště mohutným dojmem, je vyvýšen na terase s opěrnou zdí 4 až 5 metrů vysokou a 1, 8 metrů silnou.

Kamenný most
Kamenný most přes řeku Radbuzu je situován v místě raně středověkého brodu na dálkové cestě směřující od knížecího přemyslovského správního střediska v dnešním Starém Plzenci do sousedního Bavorska. Po vzniku města Plzně zůstala trasa ve významu přímé spojnice s blízkým chotěšovským klášterem, který byl feudálním a duchovním centrem celého okolí. Původ mostu není zcela jasný. Z písemných pramenů jsme o jeho existenci informováni od poloviny 16. století.

Lze předpokládat, že jádro, tedy minimálně první pilíř mostu, pochází z této doby. V roce 1794 byl vystavěn pozdně gotický o třech obloucích, 50 metrů dlouhý most v podobě, v jaké jej známe v dnešní době. V období baroka došlo k celkové obnově mostu a k umístění sochy sv. Jana Nepomuckého.

Dne 1. prosince 1826 místodržitel pro království české Karel hrabě Chotek vydal Cirkulární nařízení, ve kterém se uvádí, že Císařsko královská dvorská komora dává na srozumění, že nařídila, aby při mostu v Dobřanech, kde se dosud vybíralo erární mýtné zřízené císařem Rudolfem II. (1576 - 1611), s ohledem na potřeby jeho zachování a výdajů s tím spojených, povoluje se, aby vybírání mýtného přešlo na město Dobřany dnem 1. února 1827 a mýtné bude město vybírat podle druhé třídy gubernálního cirkuláře ze 4. června 1821.

O další obnově kamenného mostu psaly "Plzeňské listy" ze dne 23. 3. 1879, kde na straně 3 se uvádí: "Most dobřanský se sesul. Dne 18. 3. 1879 odpoledne zpozorován v klenutí u třetího pilíře mostu přes řeku Radbuzu v Dobřanech vedoucího trhlina, která velmi rychle se šířila, o osmé večerní spadla třetina klenby s ohromným rachotem do řeky. Otřesení bylo tak mocné, že domy blíže mostu zachvěly se v základech. Obecní správa činí rozsáhlá opatření na zamezení všelikého neštěstí a spad- nutí další části mostu".

Rozsáhlá opatření, jak uváděly noviny, se týkaly zbudování nového třetího pole pilíře, výměnu velké části kvádrů v klenbách oblouků a stažení konstrukce ocelovými kleštinami. Socha sv. Jana Nepomuckého, která byla z pískovce, vlivem počasí zchátrala a někdy kolem roku 1940 spadla do řeky. Po vybudování nového mostu v sousedství (1960 - 1962) slouží kamenný most pouze chodcům a cyklistům a spojuje město s místní částí Dobřánky klidnou pěší cestou mimo rušnou silnici.

V roce 1993 byl zpracován "Program regenerace městské památkové zóny", který na prvním místě zahrnoval opravu kamenného mostu. Před jeho obnovou byl most v havarijním stavu, měl zvětralou nosnou konstrukci, opadanou omítku a částečně zřícené parapetní zídky. Chátrání bylo způsobeno mimo jiné i nevhodnými zásahy v posledních dvaceti létech, především uložením vodovodního řadu do mostovky, zničením systému odtoku povrchových vod a asfaltovým povrchem komunikace.

V roce 1993 a 1994 byla provedena celková rekonstrukce, která zastavila chátrání mostu. Práce spočívaly ve zpevnění vyplavených základů, statickém zajištění mikropiloty a injektáží, konzervaci zdiva sanačními omítkami, izolaci mostovky, obnově systému odtoku povrchových vod, snížení nivelity komunikace na původní úroveň a vydláždění žulovými kostkami. Během opravy mostu byly zjištěny a zdokumentovány některé detaily starších konstrukcí, především zbytky původní komunikace štětované valouny.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Z iniciativy městské rady v Dobřanech byla 7. července 1994 založena "Sbírka na pořízení sochy sv. Jana Nepomuckého ". Celkem 30 občanů a podnikatelů se podílelo na výtěžku 28.536 Kč. Rada města v únoru 1997 přijala nabídku od p.Václava Procházky ze Štěnovic na zhotovení sochy sv. Jana Nepomuckého.

Na počátku práce byla z dřevěného modelu zhotovena dělící rovina, tj. jedna polovina byla zalita do gumy a přelaminována a poté vyrobena druhá polovina sochy při stejné technologii. Pak následovalo postavení sochy hlavou dolů (forma) a provedeno dusání písku s pryskyřicí. Po 14. dnech výdusek utvrdnul. Nápis do kamenného podstavce byl proveden zrcadlovitě na šalovací desku a přimáčknut přímo do formy a dusáním utemován. Výška sochy je 140 cm, podstavec 120 cm a váha sochy je 150 kg. Socha byla dne 14. května 1998 přivezena z dílny p. Procházky ze Štěnovic na most a za pomoci zdvižného vozíku usazena na podstavec.

Po odkrytí formy byla socha dokončena usazením ruky, knihy, kříže a korunou kolem hlavy sochy. Dne 16. května 1998 v 10. hod. konalo se slavnostní svěcení sochy za účasti 150 občanů a hostů. Slavnostní akt byl zahájen hrou na lesní rohy skupinou Vox Melodica, řízenou p.Martinem Laxou.Úvodní slovo pronesl starosta města Dobřany Jan Toman a poté se ujal slavnostního aktu posvěcení dobřanský farář Prokop Jan Bahník. Po provedeném posvěcení se konala v kostele sv. Víta mše svatá za doprovodu hudební skupiny Vox Melodica. Vzhledem k poškozování sochy sv. Jana Nepomuckého byla kolem ní zabudována kovová mříž, avšak ani tato zábrana neuchránila sochu před několikerým poškozením ničiteli. Sochař Procházka doposud poškození sochy vždy opravil.

Radnice
Sídlem městské správy zprvu byla rychta, sídlo rychtáře, který jí vlastnil a jeho postavení a bohatství se odráželo i ve vzhledu rychty. Stávala na náměstí, zpravidla ve frontě domového ochozu, byl to větší dům. Měl ráz soukromého domu měšťana, ale k tomu přistupovala i jeho veřejná funkce jako místa, kde rychtář a spolu s ním městský soud vykonával soudní i správní agendu, a proto musela být v domě kromě dalších alespoň jedna větší místnost, kam by se vešlo dvacet i více lidí. V rychtě byla také místnost pro písaře a pravidelné vězení, v přízemí se šenkovalo a rychtář nezřídka vyvíjel také obchodní činnost. Rychtář pod ochranou klášterní vrchnosti představoval ve městě právo, řád a mír.

Během 14. a 15. století za poklesu moci rychtářů a vzestupu městské rady ustupovaly rychty radnicím, takže jen zřídka se dochovaly a o jejich vnitřním uspořádání víme mnohem méně než o radnicích. Zprvu radnice svým rozsahem, zevnějškem i vnitřním vybavením byly skrovné a zpravidla dřevěné. Jak již bylo uvedeno, město Dobřany bylo v minulosti často postiženo velkými požáry, při nichž nebyla ušetřena ani radnice.

Z písemných záznamů víme, že radnice dvakráte vyhořela a při požáru v roce 1620 shořely na radnici všechny staré písemnosti města. V roce 1652 za velké podpory probošta chotěšovského kláštera Bandhauera postavili měšťané novou radnici z kamenných kvádrů, s jedním poschodím a sedlovou střechou. S podobou této stavby se můžeme seznámit z dochované fotografie.

Budova radnice sloužila městu 248 let a pak přišel čas na řešení postavení nové radnice. Zastupitelstvo města v roce 1899 rozhodlo starou radnici zbourat a na jejím místě postavit novou a větší, neboť se město ucházelo o zřízení okresního soudu v Dobřanech a byla naděje, že okresní soud bude v Dobřanech zřízen. Již 2. ledna 1900 plzeňské noviny uveřejnily článek o tom, že na stavbu nové radnice v Dobřanech došly tři návrhy, a sice od stavebního rady architekta p. Schwertnera, stavitele p. Klotze z Plzně a od stavitele p. Kopřivy z Dobřan. Projekty nové radnice byly po několik dnů veřejně vystaveny. Další článek z 10. 7. 1900 uváděl, že stavba radnice dosáhla vrcholu.

Nynější radnice byla vystavěna podle plánů E. Klotze a stavitele J. Kopřivy. Jednopatrová budova je ve slohu novorenesančním. Pěkná je vížka s dvěma balkónovými okny a štíhlou, šupinovitě krytou, kopulovitou stříškou, na níž se zdvihá čtyřmi sloupy nesená malá kopule s větrnou korouhvičkou. Na straně z ulice ve výši prvého poschodí je výklenek, v němž je 1,70 m vysoká socha Pravdy. Táž strana je zdobena výstupkem, pyramidově ukončeným, nesoucí znak města. Průčelí nese balkón, přístupný z kanceláře starosty. Nad portálem je v kameni vytesaný znak města a nad ním znaky Píle a Spravedlnosti. Na střeše jsou mansardová okénka. Spodní část budovy je obležena žulou. Z vestibulu vede žulové schodiště do přízemí, kde byly dříve soudní místnosti. Na stěně při schodišti do 1. poschodí jsou zazděny dva kameny z původní stavby radnice. Třetí kámen je zazděn ve stěně nad vchodem do budovy ze dvora. Jedná se o pískovec o rozměru 0,76 m x 0,40 m s nápisem WSA 1558 a s křížem. Tento kámen pochází pravděpodobně z hrobu hřbitova, který byl kolem kostelů a byl přibrán do stavebního materiálu při znovuvybudování radnice.

V suterénu byly byty pro městskou policii, v prvém poschodí byt pro správce a později tajemníka, místnosti pro úřad a velká zasedací síň. O činnosti radnice a okresního soudu při jeho zahájení nás informují Plzeňské listy ze dne 27. 5. 1902 které uvádějí, že na budově byl vyvěšen německý prapor v barvách černo-červenožluté, deputace s hudbou vyšla k Vodnímu Újezdu a zde přivítala úředníky soudu a vozy ozdobené chvojím, na kterých byly naloženy písemnosti pro dobřanský soud.

O půl čtvrté zahřměly první hmoždíře a slavnostní průvod přijel před radnici a starosta města p. Karel Denk se srdečně pozdravil s úředníky okresního soudu. K přítomnému shromáždění občanů provolával "Hoch", na českou řeč se zapomnělo. Od 1. června 1902 byla zahájena pracovní činnost soudu a berního úřadu v Dobřanech. Ze soudního okresu Stod byly k tomuto soudu přičleněny tyto obce: Černotín, Dobřany, Lhota, Robčice, Líně, Nová Ves, Přestavlky, Červený Újezd, Šlovice, Vstiš a Vodní Újezd. V letech 1958 až 1962 probíhaly v budově radnice vnitřní adaptace pro zavedení ústředního topení, zřízení lékařských ordinací, přemístění pošty a místnosti pro domovní správu. V roce 1976 byla dřívější velká zasedací síň upravena na obřadní síň pro konání svateb, životních výročí a vítání občánků.

Obrazy a písemnosti
Chloubou pro celé město se staly dva velké, na plátně namalované obrazy s pohledem na město od dobřanského rodáka profesora kreslení Josefa Langla z roku 1903 a 1905. V roce 1997 byly oba obrazy pracovníky ochrany kulturních památek prohlédnuty a odborně ošetřeny. V návaznosti na Program regenerace památkové zóny byla radnice v roce 1995 pod číslem 10280 zařazena do Ústředního seznamu kulturních památek. Téhož roku byla zahájena rekonstrukce radnice.

Při rekonstrukci půdy byl za dřeveným trámkem nalezen balíček písemností. Obsahoval 240 různých dokumentů v německém jazyce psaných z roku 1897, a které svým obsahem vyjadřují formu účetních dokladů. Jedná se o různou škálu faktur psaných na předtištěných blanketech jednotlivých firem. Faktury jsou bohatě zdobeny a odráží se v nich vysoká kulturní úroveň dané doby pro tento druh písemností. Pro zajímavost lze uvést, že mezi účetními doklady jsou faktury velmi známých firem, jako byla slévárna hraběte Waldsteina v Sedlci, důl Matylda knížete Thurn - Taxis, obchod se železářstvím Šimona Hofmana z Plzně a další.

V roce 1997 pokračovala rekonstrukce radnice II. etapou půdní vestavby. Nebytové prostory, které dříve používala Policie ČR, byly stavebně upraveny na kanceláře Stavebního úřadu a jeho archiv. Stavební úpravy pokračovaly až do roku 2002. Provedenou celkovou generální obnovou budovy radnice bylo dosaženo jejího plného využití se zachováním novorenesančního slohu a původních stavebních prvků včetně interiéru. Do druhého století svého trvání vstoupila radnice v dobrém stavebním a technickém stavu.

Fara
Ministerstvo kultury ČR dne 17. 2. 2000 vydalo rozhodnutí dle zákona o státní památkové péči, že Fara v Dobřanech , budovy velkých barokních chlévů, stodoly a stavební pozemek parcelní číslo 103 o rozloze 2214 m/2, prohlašuje kulturní památkou. Ve vydaném rozhod nutí se uvádí, že se jedná o mimořádně hodnotný objekt fary který zaujímá významnou polohu v severní frontě náměstí proti kostelu sv. Mikuláše, utvořeném gotickou parcelací. Objekt fary je také dokladem několikaletého etapového stavebního vývoje této části města. K nejstarší budově fary, jejíž počátky spadají do 16. století, byly postupně přistavovány objekty hospodářského zázemí. Fara se z hlediska architektonického i urbanistického nezastupitelně podílí na celkovém výrazu zástavby nejužšího středu města.

Do programu obnovy městské památkové zóny byl v roce 1999 zahrnut též objekt fary, oprava střechy a fasády. Investorem se stalo Plzeňské biskupství, pro které Architektonická, projekční a inženýrská kancelář Soukup v Plzni zpracovala stavební dokumentaci. Po vyhlášení výběrového řízení se přihlásilo 5 stavebních firem k provedení opravy střechy a fasády. Vybrána byla dobřanská stavební firma Lecjaks, která v měsíci květnu 2000 zahájila opravu střechy, krovu a v roce 2001 bylo pokračováno ve výměně oken, dveří a opravy venkovní fasádní omítky. Stavební práce byly dokončeny v měsíci dubnu 2002 a celková obnova krovu a fasády stála 1,8 milionů korun.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.dobrany.cz/index.php?p=1v014, na kterých naleznete další informace o obci.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA