Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Kvasice

Současnost
Obec Kvasice se nachází ve Zlínském kraji, mezi městy Kroměříž a Otrokovice na pravém břehu řeky Moravy. Jsou nejníže položenou obcí v kroměřížském okrese – 191 m nad mořem. Národopisně leží Kvasice při rozhraní tří regionů – na sever se nachází oblast Hané, na východ Valašsko a směrem na jih Moravské Slovácko. Kvasice jsou členem Mikroregionu Jižní Haná.

Dominantou obce je kvasický zámek, ve kterém je Domov důchodců (v současné době prochází přestavbou). Kolem zámku je rozsáhlý park s mnoha vzácnými stromy. Další pozoruhodné stavby v obci jsou kostely - kostel Římskokatolické církve, který je zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté a Janu Nepomuckému a kostel Církve československé husitské – Husův sbor. Třetí, nejstarší kostel, se nachází na místním hřbitově.

V obci je základní i mateřská škola, pošta, knihovna, zdravotní péči pro děti i dospělé zajišťují čtyři lékaři. Působní zde řada spolků a organizací – TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, FC Kvasice, Myslivecké sdružení, Střelecký klub vojáků v záloze, MO Moravského rybářského svazu, Zahrádkářského svazu i hokejbalový klub Hbc Kvasice Knight´s a další spolky. V Kvasicích vychází čtvrtletník „Kvasické noviny“. Obec vydala v roce 2005 knihu s názvem „Kvasice“. Na obecním úřadě je možno zhlédnout stálou expozici o historii Kvasic.

Historie
Nejstarší zmínka o Kvasicích pochází z roku 1131, kdy v nich patřil lán role ke kostelu spytihněvskému. Další zprávy máme až z roku 1248, kdy se píše Ondřej z Benešova a z Kvasic. Roku 1269 je připomínán Milota z Kvasic, pravděpodobně dědic předešlého majitele. Přestože další století nemáme o Kvasicích žádné zprávy, můžeme předpokládat, že se udržely v majetku Benešoviců, protože roku 1350 se ujímá statku Beneš z Benešova.

V majetku tohoto rodu se nacházely Kvasice i nadále, až roku 1423 při obléhání kvasického hradu byl Milota III. zabit husity, čímž rod Benešoviců vymřel po meči. Panství zdědila jeho vdova a sestra, které je prodaly roku 1433 rytíři Janu Kuželovi ze Žeravic. Po smrti Jana Kužele se panství ujmul jeho syn Jiří (1480), po něm Arnošt Kužel z Kvasic (1528). Podle Arnoštova testamentu zdědil panství kvasické Hynek Boček z Kunštátu, který je roku 1511 prodal Jiřímu Albrechtovi ze Šternberka na Holešově. V majetku tohoto rodu zůstaly Kvasice až do roku 1546, kdy kvasické statky získal Jan st. z Ludanic.

Dalšími majiteli byli jeho synové a po nich Václav z Ludanic a na Helfštýně, ktery zboží kvasické prodal roku 1571 Kašparovi Vyškotovi z Vodník. Tento je však obratem prodal Janovi Kurovskému z Vrchlabí, jehož synovec Havel Kurovský z Vrchlabí je prodal roku 1591 paní Anně z Oberhamu, která poručila Kvasice svému manželovi Adamu Kravařskému z Šlevic. Adam prodal roku 1610 Kvasice za 60.500 zl. mor. Václavu Molovi z Modřevic, který je již roku 1614 prodal za 62.000 zl. mor. evangeliku Jiřímu st. Bruntálskému z Vrbna. Jiří se zůčastnil stavovského povstání, zemřel však ještě před konfiskacemi a královská komora ponechala za náhradu Kvasice vdově Alině Bruntálské z Vrbna.

V polovině ledna roku 1621 vyplenili panství kvasické císařští. Alina se znovu provdala za Jana z Rotálu a roku 1636 mu zapsala i Kvasice. V majetku Rotálů zůstávají Kvasice až do roku 1757, kdy se panství dostalo prostřednictvím věna do majetku pánů z Lamberka. Roku 1902, po smrti Leopoldy hr. z Lamberka panství zdědil její manžel Jaroslav hr. Thun-Hohenstein. Jaroslav Thun byl švagrem arcivévody rakouského a následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který do zdejších lesů často zajížděl na hony. Zámek Kvasice stojí na místě někdejší tvrze, která je připomínaná poprvé roku 1365 jako sídlo Miloty z Benešova a Kvasic.

O podobě tvrze toho mnoho nevíme, jisté však je, že její dobytí husity bylo velmi nesnadné. Za jejich dobývání tvrz vyhořela a bylo nutno ji vystavět od základů, od této doby bývá nazývána i hradem. Ten byl obehnán vodním příkopem, do kterého byla přiváděna voda z rybníků pod bažantnicí. V 80. letech 16. století přebudoval hrad Havel Kurovský z Vrchlabí na renesanční zámek s arkádami, otevřenými do dvora. Rotálové sídlící v Napajedlích, respektive v Holešově, učinili z kvasického zámku jen středisko patrimoniální správy.

Zámek se dočkal změn až počátkem 19. století kdy rozsáhlými stavebními úpravami v klasicistním stylu získal dnešní podobu. Roku 1820 byly strženy předhradní budovy a zbytky příkopů i z rybníčkem byly zasypány. K přestavbě vlastní zámecké budovy a zazdění arkád došlo roku 1840. Dnes je zámek v majetku obce a slouží jako domov důchodců. V polovině 19. století byl kolem zámku vybudován anglický park. V zámeckém parku se nachází asi 300 let starý ořešák černý (obvod kmene 620 cm).

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící na náměstí, dal vystavět Adam hr. Rottál v l. 1730 - 1740, který je pohřben pod hlavním oltářem. Krásná barokní stavba s křížovou dispozicí má tři oltáře a velmi cenný inventář. Zvláště je potřeba vyzdvihnout vynikající obrazy V. V. Reinera. Gotický, dříve farní, nyní hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z 15. století. Renesanční věž byla vybudována roku 1577 Kunatou Kurovským z Vrchlabí. V místní části obce Krajina se nachází kaple Matky Boží Pomocné, na kopci Vrážisko kaple Matky Boží Bolestné. Při silnici na Novou Dědinu, v lípojírovcové aleji o stáří asi 200 let se nachází křížová cesta.

Turistické zajímavosti

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marice v Kvasicích
Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie, nacházející se na jednom z posledních výběžků Chřibských vrchů, který tvoří západní okraj městečka, prošel složitým stavebně historickým vývojem. Pro neexistenci jakýchkoli jiných pramenů bylo možno analyzovat jeho výstavbu až při generální opravě v 90. letech 20. stol., jejíž průběh umožnil průzkumné práce.

Podle Peřinkovy Vlastivědy moravské byla loď kostela přestavěna v 16. století, snad krátce před stavbou věže v roce 1577. Tuto Peřinkovu hypotézu lze po provedeném stavebně historickém průzkumu s jistotou vyloučit. Nejstarší dochovanou částí kostela je právě kostelní loď, která byla původně vystavěna v románském, nebo předrománském stylu. Tehdy byla v lodi kostela pouze dvě střílnová okna na severní a jižní straně. Ještě v době románské bylo proraženo střílnové okno v západní stěně (je provedeno v jiných materiálech než dvě předcházející okna).

Kostel byl tehdy posledním západním objektem fortifikace městečka, u něj končily městské hradby, obepínající městečko od tehdejšího hradu po kostel. Nejvýznamnějšími stavebně historickými částmi kostelní lodi jsou zejména původní jižní portál, střílnová okna, nárožní kameny neobvyklé velikosti a zpracování z vysoce odolného pískovce chřibského typu. Hlavní vstupní portál (nyní pod věží) postavený v gotickém slohu, řešený jako ústupkový, byl sestaven ze dvou rovin tesaných kamenných kvádrů stejného profilu. Vzhledem k velikosti kostela působí monumentálně. Druhá rovina portálu byla odstraněna až v roku 1867 při devastační přestavbě kostela. Jeden kvádr byl později objeven v zazdívce a je uložen v lapidáriu.

Vrcholně gotické okno lodi bylo proraženo a vybudováno ve stylu přemyslovské gotiky na přelomu 13. – 14. století. Původně dřevěný trámový strop se záklopem byl později podbit (1867) a omítnut. V 90. letech při generální obnově byl strop odhalen, konzervován a v současné době je prezentován v původním stavu.

Vítězný oblouk je tvořen ve svislých plochách opracovanými kamennými kvádry. V severní ploše ostění vítězného oblouku byl vytvořen polokruhový výklenek pro křtitelnici, který byl zničen při přezdívání náhrobku posledního předreformačního katolického faráře Jakuba Passera (1850). Tento náhrobek je umístněn v levé části čelní stěny lodi.

V kostelní lodi se dochovaly renesanční fresky, v levé části freska zobrazující svatého Václava, zemského patrona sedícího na trůně s odznaky královské moci. Na pravé straně je freska svatého Jiří bojujícího s drakem a pod ní dvoudílný cyklus umučení svaté Kateřiny Alexandrijské. V severní straně lodi jsou zbytky nástěnné malby zobrazující popravu betlémských neviňátek.

Původní presbytář kostela byl v první polovině 13. století zřejmě pro malou velikost ubourán a přistavěn presbytář větší. Tento byl vybudován ve stylu raně přemyslovské gotiky vysoké architektonické úrovně. Polygonální půdorys presbytáře je zaklenut gotickou klenbou s kamennou žebrovou klenbou. V levé části presbytáře bylo objeveno původní raně gotické sanktuárium, vytvořené z jednoho kusu pískovce. Raně gotický původ dokumentuje střechovitě lomený strop výklenku, stejně jako způsob zpracování kamene shodný s ostěním oken.

Vrcholně gotický sanktuář pocházející z druhé poloviny 13. století má v horní části znak Benešoviců. Tento šlechtický rod je jedním z prvních písemně doložených majitelů kvasického panství. V jižní stěně presbytáře je vstup do zákristie (zbourané r. 1867), který je řešen jako sedlový portál.

Z původních fresek se dochoval pouze fragment na severní stěně, který byl Dr. Vítovským z Prahy datován před r. 1250.

Oltářní menza je kamenná, v zadní části dochovaná i s původními kresbami renesančních ministrantů. Oltářní nástavba, provedená v manýristickém slohu, svým zdobením erby rodu Rottálů a Bruntálských z Vrbna dokládá fúzi rodů (1626) a počátek rekatolizace ve Kvasicích.

Nápis na vstupním portálu barokní věže nás informuje, že věž byla přistavěna ke kostelu v roce 1577 za majitele panství Kunaty Kurovského z Vrchlabí. Na věži byly původně umístěny tři zvony. Nejtěžší, zvaný Maria, byl z roku 1755, druhý ke cti svatého Kříže z roku 1631 a nejmenší ke cti Panny Marie z roku 1734. Do dnešní doby se dochoval pouze jeden a to prostřední z roku 1631, jenž Kvasicím darovala Anna Ausecká z Ejvaně provdaná za Najmona Lebenšteina, která byla v té době majitelkou svobodného dvora v Kvasicích.

Původní vybavení kostela tvořil mimo jiné i na sloupech postavený kůr, kde byly umístěny varhany. Dále zde stála dřevěná kazatelna vyzdobená obrazy malovanými na dřevě s biblickými motivy. V kostele byla na přání Anny z Oberhamu vybudována hrobka, do které také byla v roce 1603 pohřbena. Je dost pravděpodobné, že zde byl pohřben také její druhý manžel Záviš Nekeš z Landeka, který zemřel v roce 1599, o čemž svědčí část dochovaného náhrobku, nalezeného při rekonstrukci kostela v 90. letech. Tento kvasický kostel patří mezi nejstarší dochované církevní památky na Moravě.

Farní kostel římskokatolický
Barokní kostel, který neodmyslitelně tvoří krásnou součást náměstí je zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté a Janu Nepomuckému. Postaven je v jednoduchém pozdně barokním slohu a je považován za jednu z nejkrásnějších staveb moravského venkova.

V roce 1730 se z kavalírské cesty do ciziny vrací domů Joachim Adam hrabě Rottal, aby zde převzal dědictví po svém otci. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozhodnutí o stavbě nového farního kostela. Slavnost svěcení základního kamene a zahájení stavby se konala dne 15. 5. 1730 v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého, jež byl v předešlém roce kanonizován.

Do základního kamene byla vložena pamětní listina s nápisem: Za uprázdněného Stolce apoštolského, za panování císaře Karla VI.,když olomouckou diecézi řídil kardinál Volfgagng hr.Schrattenbach, když farářem v Kvasicích byl Jan Kolařík, tento dům Boží svým nákladem a z nejčistší zbožnosti vybudoval a zasvětil ke cti a chvále Panny beze hříchu prvotního počaté a pod ustavičnou spolu ochranou sv.Jana Nepomuského Joachim Adam svaté římské říše hrabě z Rottalů, dědičný pán na Napajedlech, Kvasicích, Zlíně, Otrokovicích a Tlumačově atd., císařské a katolické královské Výsosti rada, zemského dolnorakouského soudu přísedící a stříbrného pokladu vévodství štýrského nejvyšší dědičný komorník.

Stavba chrámu včetně tří prostorných krypt pod chórem pokračovala poměrně velmi rychle. Architekt Tomáš Sturmer pojal kvasický chrám, jako jednolodní podélnou stavbu jehož půdorys naznačuje podobu řeckého kříže. Vnější průčelí chrámu je konvexní (vypouklé), mírně vystupuje a je z obou stran sevřeno dvěma nakoso postavenými věžemi na které 17. srpna 1733 byly vytaženy plechové báně. V témže roce byla budova kostela i zastřešena a od roku 1737 se začalo pracovat na vnitřních úpravách. Již v roce 1740 byl kostel zcela hotov a bylo možno začít přípravy k jeho vysvěcení.

Chrám je dlouhý 38 m, 12 m široký a pojme 1500 osob. Věžní zdi jsou vysoké 27 m, až po kříže měří věže 45 m. Do bání byly vloženy ostatky svatých, drobné předměty a údaje o tehdejších cenách obilí. V roce 1734 byly do věží instalovány tři zvony zasvěcené ke cti Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Donáta.

Na štukové i sochařské výzdobě se podílel vídeňský sochař Jan Jiří Schauberger, který v té době působil jako štukatér a sochař v našem okolí, například v holešovském kostele Nanebevzetí Panny Marie. U hlavního oltáře, který je vyzdoben velkým obrazem Václava Vavřince Reinera jsou sochy rodičů P. Marie, jejímž tvůrcem je právě Schauberger. V roce 1737 byly v kostele zhotoveny oltáře, kazatelna a dále byl kostel vybaven varhanami a lavicemi. Kostel má tři oltáře s mramorovými stoly přičemž hlavní oltář je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a sv. Janu Nepomuckému, boční, v příčné lodi jsou pak oltáře zasvěceny sv. Rodině a sv. Františku z Assisi. Obraz svaté rodiny i protější obraz na dalším z oltářů namaloval také Reiner, ale je docela možný také větší podíl dílenské práce. Sloupoví za oltáři je spálených cihel, na něž je nanášen umělý mramor. Dalším malířem, který se podílel na obrazové výzdobě kostela byl Ignác Viktorin Raab, jehož dílem jsou obraz Pět mučedníků, jehož předchozí umístění v kostele je neznámé, dalším jeho obrazem je Svatý Vít.

Až teprve v roce 1738 byla vystavěna malá věž nad kostelní lodí a v ní umístěn zvon ke cti Sv. Kříže a sv. Martina. V r. 1739 se začalo s výstavbou nové fary. Posvěcení kostela se konalo dne 17. 7. 1740 olomouckým knížetem-biskupem Arnoštem Janem hrabětem Liechtensteinem. Při vysvěcení se konalo i biřmování asi 900 osob. Dne 21. 9. 1740 bylo do kostela slavnostně uloženo tělo sv. mučedníka Inocence.

Před kostelem jsou dvě krásné barokní sochy z roku 1741, sv. Donáta a sv. Floriána, které dal vytvořit rovněž zakladatel kostela a výrazně oživují vstup do chrámu. Farářem v Kvasicích při stavbě nového kostela byl Jan Josef Kolařík, který zde působil od r. 1724 a zemřel v r. 1744. Je pochován v kryptě kostela před hlavním oltářem. Zakladatel kostela Joachim Adam zemřel 23. 9. 1746 na kvasickém zámku po zasažení mozkovou mrtvicí, a to ve věku 38 let. Byl rovněž pohřben k věčnému odpočinku do krypty před hlavním oltářem.

V sakristii kostela dodnes stojí masivní truhla, která slouží k úschově kostelních věcí a jejíž těžké víko smrtelně zranilo jednoho z potomků rodu Rottálů , který jak praví i pověst následně po neštěstí vymřel po meči.

Obrazy v kostele
Nádherným uměleckým dílem jsou 3 oltářní obrazy. Autor Václav Vavřinec Reiner (1689-1743), který je největším monumentálním českým malířem baroka. O určení obrazů se zasloužila akademická malířka Marie Bognerová z Valašského Meziříčí, která prováděla čištění obrazu hlavního oltáře. Obraz nad hlavním oltářem měří 16 m2 a zachycuje ve své velikosti několik významných událostí.

Horní část obrazu: Panna Marie je na nebe vzata,vznáší se nad Zemí a nohou drtí hadí hlavu - symbolizuje vítězství nad ďáblem. Kolem její hlavy září 12 hvězd a roztomilí andílkové tvoří krásný rej kolem své Královny. V jejich tvářích se odráží nebeský klid a radost. V dolní části obrazu kráčí sv. Jan Nepomucký do chrámu,kterému v ústrety vychází anděl s velkým křížem v rukou.Je tu naznačena těžká práce kněze,která ho v jeho úřadě čeká.V malém měřítku je zachycen výjev, jak královští služebníci shazují sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu do Vltavy a on umírá mučednickou smrtí.

V rohu je namalována zeměkoule.Malíř tím naznačuje jak malé je utrpení světa proti slávě na nebesích.Na obraze umístěném vlevo na boční straně kostela je výjev sv. Rodiny Nazaretské.Panna Marie drží na klíně božské dítko vytažené z kolébky. Děťátko radostně vztahuje ručky po lilii podávané mu sv. Josefem, za nímž stojí nějaký stařec, pravděpodobně sv. Joachim (údajně se jedná o malířův autoportrét).

Vpravo na boční straně kostela je vymalován sv.František z Assisi,jak přijímá na hoře Laverně od Krista Pána,který se mu zde zjevuje v podobě okřídleného Serafa, Patero ran Páně.Za zády sv.Františka se krčí postava jeho zpovědníka, bratra Lva.Na modrém obzoru se rýsuje hora Laverna a před Františkem stojí prostý dřevěný kříž.

Svatý Vít Autor díla Ignác Raab (1715 - 1787). Sv. Vít - zobrazen jako mladík aristokratického vzezření, stojí na schodišti, obklopen skupinou vojáků. Jedná se o scénu ze světcova mučení, kdy má být vhozen do kotle s vroucím olejem.Přípravu ohniště je možno vidět v levé části malby. Sv. Vít, jako patron české země (tělo přivezl do Čech Karel IV.), je oděn jako kníže do hermelínového pláště a čapky, upírá odevzdaný pohled k nebi. Pravou rukou se dotýká hrudi, levicí odstrkuje vojáka za sebou. Kolem hlavy mu září svatozář. U světcových nohou klečí muž a vztahuje k němu ruku s namířeným ukazovákem. Z nebe se snášejí dva andílkové, chystající se na Vítovu hlavu vložit mučednický věnec.

Pět mučedníků Obraz namaloval Ignác Raab, pravděpodobně na přelomu 70. a 80. let 18. století. Představuje italské benediktýny Benedikta a Jana a Poláky Izáka a Matouše,kteří na přání Boleslava Chrabrého hlásali křesťanskou víru a byli zavražděni loupežníky i se svým kuchařem Kristýnem.Na obraze jsou zachyceni při společné modlitbě,zřejmě krátce po smrti,což lze usuzovat z toho, malíř umístil skupinku světců na oblaka. Zachycuje tedy okamžik vzetí na nebesa, o čemž svědčí i okolo poletující andělé v horní části obrazu.

Křížová cesta
14. zastavení Ježíše Krista cestou na horu Kalvárii, kde je přibit na kříži pro spásu všech lidí světa. Křížová cesta v kostele byla pořízena v r. 1775 darem kvasického vrchního Josefa Engelmanna.

Sochy v kostele
Sochy zhotovil Jan Jiří Schauberger (1700 - 1744)
Vedle hlavního oltáře jsou sochy rodičů P. Marie - sv. Joachima a sv. Anny. Joachim drží v rukou knihu Písma svatého. Sv. Anna vzhlíží vzhůru k oltářnímu obrazu na svou přesvatou dceru. U bočního oltáře vlevo jsou sochy sv. Floriána, ochránce proti ohni, tudíž patrona hasičů a sv. Barbory, mučednice.

Vpravo jsou sochy sv. Kláry držící v ruce berlu, znak nejvyšší hodnosti řádové představené a sv. Františka de Paula, který drží v ruce hůl se znakem Charitas, neboť jeho životním cílem byla láska k Bohu a k lidem. Sv. Klára byla přítelkyní naší sv. Anežky České.

Dále je zde vystavena skleněná rakev s ostatky mučedníka sv. Inocence. Ostatky byly vyzdviženy z katakomb sv. Kalista v Římě. V rukou drží mučedník nádobku v níž je houba s mučednickou krví. Z Říma do Vídně byla rakev s tělem dovezena vozem, z Vídně ji donesli do Kvasic na ramenech. Bylo to v r . 1740.

Sklomalba
Nad bočními oltáři byla původně malovaná okna barokní. V květnu 1945 při vyhození mostu přes řeku Moravu ustupující německou armádou je tlaková vlna zničila ,proto byla nahrazena v r. 1951 jinými - s významnou dvojicí apoštolů sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Byla postavena na městečku v r. 1723 z pískovce v barokovém slohu.

Kvasický zámek
Gotickému hradu předcházela vodní tvrz, o které hovoří písemné prameny poprvé v roce 1353 ve spojení se starým šlechtickým rodem Benešoviců.. Vodní tvrz, stejně jako pozdější hrad, byla postavena na uměle navršeném náspu. Dokola byla chráněna vodními příkopy, valy, hradbami a z východní strany pak rozvodněnou řekou Moravou. Důkazem existence tohoto opevňovacího systému je písemná zpráva z 18. století, kdy farář Matěj Moritz popisuje ve svých pamětech zbytky příkopů a zbylé trosky hradeb. O opevnění se dovídáme také z písemných zpráv Jindřicha Spáčila, který několikrát hovoří o hradbách, jež byly v rozích zpevněny baštami.

Tvrz byla v roce 1423 obléhána a poté vypálena, kým a kdo byl její obránce, není přesně známo. K vypálení došlo při tažení husitských vojsk na Moravu v roce 1423, v té době byla vypálena i nedaleká tvrz v Trávníku. Krátce nato ale došlo k jejímu obnovení, o které se postaral rod Kuželů ze Žeravic, jež v té době vlastnil nejen tvrz, ale i městečko Kvasice. Za jejich působení dosáhla kvasická tvrz rozsahu a výstavnosti gotického vodního hradu.

U tvrze i hradu byl použit jako stavební materiál pravděpodobně kámen a dřevo. Součástí hradu bylo předhradí situované zpočátku převážně na severní straně, v místech, kde se dodnes nachází hospodářské budovy zámku. Později přibyly předhradní budovy na západní a jižní straně. Samotný hrad měl půdorys dnešního zámku, svědčí o tom dvoumetrové obvodové zdivo a zbytek okrouhlé bašty ve východní části nároží budovy. Zdi i lichoběžníkový půdorys hradu o rozměrech 32 x 36 x 44 metrů později vyhovovaly stavitelům zámku a půdorys tak zůstal zachován dodnes.

Díky tomu si můžeme představit, jakou rozlohu měl původní hrad. Do tohoto hradu se vcházelo ze severní strany přes padací most, který spojoval hrad s předhradím. V místech hradní brány je dnes vestavěno renesanční schodiště zámku. V sousedství brány byl gotický dvouprostorový palác, jehož vnitřní vzhled včetně valeného klenutého stropu se zachoval dodnes. Další palác se nacházel na protější straně, oba tyto paláce jsou podsklepeny. V jihovýchodním nároží byla hranolová věž o rozměrech 8 x 8 metrů s vnitřním prostorem 4x4 metry. Věž byla mírně nepravidelná a tvořila součást hradeb, zároveň také byla nejvyšší budovou hradu, pravděpodobně měla čtyři patra. Později byl přistavěn palác v jihovýchodním rohu nádvoří.

Jak již bylo výše řečeno, obranný systém hradu se skládal z příkopů, které byly plněny vodou. Ta ale nebyla přiváděna z Moravy vzhledem k tomu, že její hladina byla níž než vybudované příkopy. O dodávku vody se postaral potok Panenská, na kterém byl důmyslně vybudován systém několika rybníků, oddělených od sebe hrázemi. Z nich se dochovala pouze jedna, zvaná dolní hráz. Tato hráz je v místech, kde dnes vede silnice do Kroměříže přes potok Panenská. Odtud voda pokračovala do vyzděného kanálu, který vedl podél silnice až k zahradě číslo 11, pak přes cestu k zahradám číslo 12, 13, 14, 15, 16, 18, dále kolem panského pivovaru, pivovarskou zahrádkou do zahrady panské, kde byl poslední malý rybník.

Rybníků bylo pravděpodobně šest, první z nich byl od dolní hráze směrem k cukrovaru v místech, kde dnes stojí Proskowetzova vila /dodnes jsou vidět břehy rybníka / .Ten směřoval k hrázi prostřední, od ní byly další rybníky v místech, kde se dodnes říká polím Rybníky. Směrem k Bažantnici byla hráz horní a od ní směrem ke Karolinovu byly ještě další menší rybníky. Z tohoto systému se dochovala nejen hráz, ale také část vyzděného vodního kanálu, který se zachoval na náměstí před obecním úřadem. Tento kanál byl v minulosti mylně považován za tajnou chodbu z hradu.

Přeměna hradu na zámek byla započata v poslední čtvrtině 16. století za majitele Havla Kurovského z Vrchlabí. Podle erbů, které jsou druhotně umístěny v průjezdu zámku, je pravděpodobné, že přestavbu završila Anna z Oberheimu a Záviš Nekeš z Landeku. Výsledkem pak byl renesanční zámek s patrovými arkádovými ochozy a věží nad novým průjezdem, který vznikl proražením hradeb ze západní strany mezi dvěma paláci. V místě průjezdu bylo osazeno půlkruhové klasicistní schodiště, takže zcela zmizela zajímavá část dvakrát zalomeného ochozu. Renesanční dvouramenné schodiště bylo zřízeno v místě bývalé hradní brány v severozápadní části zámku a je vysunuto ven.

Za Rottalů byly provedeny jen malé změny interiéru příčkami, přidán balkon a rizality zadního křídla. V té době byl zámek dokonalou rezidencí barona Adama Jáchyma z Rottalu a interiér byl zařízen pro veškeré pohodlí a přepych. V interiéru zámku byla jídelna s velkým oválným stolem a 14 koženými židlemi, na stěnách visely dva Rottalské portréty, devět krajinomaleb a také třináct map. Ve dvou pokojích pána byly jeho zbraně, stěny zdobily portréty císaře Leopolda a jeho manželky a také čtyři podobizny králů a královen Španělska a Portugalska, bylo tu i 48 knih převážně německých a francouzských.

Dále byl v zámku dívčí pokoj a vedle něj rohový pokoj, pak chodba před točitým schodištěm, zámecká kaple s úplným bohoslužebným vybavením. V místnosti vedle kaple byla lékárna, byl zde také pokoj pro slečnu a pokojík pro sloužící. Nad tím v horním patře byl žlutý rohový pokoj se žlutými koberci a záclonami, velkou postelí a obrazy, pak menší pokoj, dále věžní pokojík, vedle velký hostinský pokoj s dvěma postelemi, stoly, šesti koženými židlemi a jedenácti obrazy. Další rohový pokoj byl červený s velkým zrcadlem v pozlaceném rámu, sedmi obrazy, s postelí a šesti červeně potaženými židlemi a stolními přehozy stejné barvy. V patře byly ještě pokoje pro sloužící, pokoj pro duchovního a dále rohový pokoj nad kuchyní. V zámku byla velká kuchyně, jídelna pro úředníky, pokoj pro lokaje a několik dalších místností. Panské komnaty byly vybaveny kromě nábytku i záclonami, koberci a dalšími doplňky.

Velkou přestavbou zámek prošel na počátku 19. století za hrabat z Lamberku. I v této době byl interiér zámku přepychově vybavený. Ve druhém patře, kde byla jídelna ve stylu rytířského sálu, nechyběly na stěnách obrazy postav v brnění v životní velikosti. Byli na nich vyobrazeni bývalí majitelé zámku, Jan z Rottalu a hrabata Lamberkové. V sále nechyběly ani stříbrné svícny, velký dubový stůl a křesla. Byla zde také tajná komora, ukrytá za jedním obrazem, ve které byl uschován vzácný porcelán anglické výroby z 18. století pro 120 osob, jež se prostíral při významných příležitostech. V roce 1820 bylo upraveno okolí zámku a odstraněny poslední zbytky příkopů, valů a hradeb. Dále byly strženy hospodářské budovy směrem k městečku. Po provedení typické klasicistní fasády s konzolovou korunní římsou, lze renesanci zámku jen tušit.

Kaplička na Vrážisku
Tuto barokní kapličku najdeme severozápadním směrem asi jeden kilometr od Kvasic na kopci Vrážisku. Nechal ji postavit v roce 1763 vlastním nákladem farář Matěj Moritz, který v té době působil v Kvasicích. Ve stejném roce v její blízkosti nechala vrchnost zbudovat silnici vedoucí do Kroměříže a po jejích obou stranách byly vysázeny lípy. O stavbě kapličky se dovídáme z farní kroniky, kde se dále uvádí, že v kapličce byla dřevěná socha Panny Marie sedmibolestné, dřevěné a plechové svícny, obraz Panny Marie, na zdi visel dřevěný kříž.

Jak již bylo výše uvedeno, jedná se o barokní stavbu s vchodem orientovaným k městečku. Kaplička má půdorys 3 x 4 metry, uvnitř je vydlážděna pískovcovými deskami. Štít kapličky zdobily po stranách dva kovové kříže, které se nedochovaly.

Kaplička na Mariánově
Postavena byla v roce 1690 a jak vypráví pověst zaznamenaná ve farní kronice, nechal ji postavit řezník jménem Pida z Kroměříže. Tomu, když jel na svém koni z Tlumačova do Kvasic, se splašil kůň a stal se neovladatelný. Po dramatické jízdě lesem mezi duby a křovím směrem k řece Moravě si řezník myslel, že s ním kůň skočí do řeky a oba se tak utopí. Když řezník viděl blížící se nebezpečí, prosil Pána Boha o pomoc, vzýval Pannu Marii, aby ho ochránila. V tom volání kůň i s jezdcem skočil mezi dvě plané hrušky, které kůň s jezdcem proskočil, ale řezník zůstal viset na haluzích stromů. Brzy ale spadl dolů na zem a pádem ztratil vědomí. Když se probral, sepjal ruce a děkoval Bohu i Panně Marii za záchranu. Za to, že ho vyslyšeli, chtěl na tom místě, kde zázrakem unikl smrti a byl zachráněn, zbudovat malou kapličku. Obyvatelé Kvasic ho však upozornili, že na místě, kde chce postavit kapličku, dochází často k rozvodnění řeky Moravy a ke kapličce by pak nebyl přístup, navíc by ji mohla voda vážně poškodit. Řezník dal na radu místních lidí a kapličku nechal postavit na druhém břehu řeky, kde stojí dodnes.

Kaplička je postavena v barokním stavebním slohu, půdorys lodě je čtvercový o rozměrech 3,75 x 4,20 metrů a je k němu přistavěn oltářní výklenek. Zepředu ve štítu kapličky je vchod s klenbou, na římse zdobený figurami svatých. Z těch se dochovala ale pouze jedna. V kapličce byl obraz Panny Marie, před kterým se lidé modlívali. Jak nás informují zápisy z farní kroniky, docházelo u kapličky k zázračnému uzdravování. Kolem roku 1840 byly v Kvasicích dožínky a v průvodu lidé nesli velký obraz, pravděpodobně Panny Marie, který namalovala a věnovala komtesa Leopoldina Lamberková. Tento obraz byl před uložením do kapličky na Mariánově posvěcen v kostele.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.kvasice.cz/, na kterých najdete další informace.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA