Otrokovice

Otrokovice

Město Otrokovice leží v západní části Zlínského kraje, na rozhraní tří regionů: Valašska, Slovácka a Hané - a tak se i v povaze našich obyvatel snoubí hanácká rozvážnost s valašsky tvrdou pracovitostí a slováckým temperamentem. Naše město vzniklo spojením někdejších samostatných obcí Otrokovice a Kvítkovice.

Otrokovice jsou moderním průmyslovým sídlem, jehož rozvoj byl založen ve třicátých letech 20. století výstavbou Baťových závodů a dynamiku nabral v sedmdesátých letech minulého století v souvislosti s otevřením nové pneumatikárny. V současné době je město Otrokovice se svými téměř 19 tisíci obyvateli šestým největším městem Zlínského kraje a je centrem mikroregionu zahrnujícího obce s celkovým počtem téměř 35 000 obyvatel. Svou polohou na důležitých silničních a železničních tazích jsou Otrokovice vstupní branou Zlínského kraje.

Občan města i jeho návštěvník tady najde příjemné místo k bydlení a práci, ale také k rekreaci, sportu a zábavě, místo s širokou nabídkou vzdělávacích možností a služeb.

Otrokovice leží na rozhraní tří regionů: Valašska, Slovácka a Hané - a tak se i v povaze jejich obyvatel snoubí hanácká rozvážnost s valašsky tvrdou pracovitostí a slováckým temperamentem. Tvoří je někdejší samostatné vesnice Otrokovice a Kvítkovice. Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. stol. byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybnikářství.

Historie

Otrokovice před rokem 1900
Otrokovice i Kvítkovice zůstávaly až do zrušení vrchnostenského zřízení součástí napajedelského panství. V roce 1822 oslavila jeho majitelka Marie Terezie Kobenclová velkolepým způsobem padesátileté výročí držby. V roce 1824 zemřela a majetek dědila její neteř Františka, hraběnka z Fünfkerchenu, jež postoupila polovinu majetku v roce 1840 svému manželu Jiřímu, hraběti ze Stockau. Tyto majitele zastihla revoluce v roce 1848, jež jejich poddaným přinesla osvobození z poddanství a zrušení robotních povinností.

V roce 1824 bylo v Otrokovicích 126 obydlených domů. Z toho počtu bylo 11 půllánových a 14 čtvrtlánových gruntů, 22 podsedků, 72 domkářů, panský dvůr, myslivna, dům pro důstojníky, hostinec a dva mlýny. V té době již měly Otrokovice i vlastní školu. Asi od roku 1805 vyučoval vysloužilý voják a obuvník Klhůfek v soukromém domě, ale v roce 1810 zakoupila obec dům č. 40 a v něm vyučoval rovněž vysloužilý voják František Moučka. Za učitelování dostával ročně 16 měřic rži, 12 měřic žita, 20 zlatých šajnů a 6 sáhů dříví. Školné za jednoho žáka činilo čtvrt zlatky. Moučkovým pomocníkem se stal Karel Haldina, ustanovený v roce 1836 skutečným učitelem.

Podle soupisu obyvatelstva z roku 1843 bylo v Otrokovicích 804 obyvatel (396 mužů a 408 žen), kteří žili ve 132 domech a 187 domácnostech. V zemědělství nacházelo obživu 47 rodin, 6 se živilo živnostmi a 134 nádenickou prací. Celková rozloha katastru přesahovala 2103 jitra, na pole připadalo 1139, na louky 310, na zahrady 28, na pastviny 207 a na lesy 287 jiter. Z hospodářského zvířectva bylo tehdy chováno 125 koní, 46 volů, 218 krav, 46 jalovic, 187 prasat a 3314 ovcí.

V Kvítkovicích bylo tehdy 55 domů, z toho 23 půllánových a 4 čtvrtlánové grunty, 3 podsedky, 22 domkářů, dům pro důstojníky, starý dvůr a škola.

V Kvítkovicích v roce 1843 žilo 363 obyvatel (175 mužů a 186 žen) v 55 domech a 75 domácnostech. Zemědělstvím se živilo 39 rodin, živností 4 a 41 bylo nádenických. Z více než 909 jiter katastru připadalo na pole 571 jiter, na louky 126, na zahrady 14, na pastviny 143 a na lesy 29 jiter. Chováno bylo 147 koní, 119 krav, 46 jalovic, 116 prasat a 42 ovcí.

Až do konce feudalismu byly obě obce čistě zemědělské bez průmyslových podniků. Teprve v roce 1845 byl v otrokovickém dvoře Terezov postaven lihovar.

Dne 18. července 1841 projel Otrokovicemi první vlak Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Přerova. V Otrokovicích nebyla zřízena ani zastávka, přesto však znamenala jízda parní lokomotivy pro celý kraj počátek nové éry.

Turistické zajímavosti

Otrokovická tvrz
Starobylé Otrokovice byly ve středověku součástí malenovického panství. Od něho se v roce 1570 odloučily, staly se sídlem samostatného feudálního statku a jeho majitelé si ve vsi zbudovali k bydlení tvrz. Stála již roku 1574 a sloužila zdejším pánům až do roku 1649. Tehdy svou funkci ztratila, protože Otrokovice byly přikoupeny k napajedelskému panství a tamní páni Rotalové měli jiná, mnohem lepší sídla.

Další osudy otrokovické tvrze nebyly dosud dobře známy a teprve novější výsledky archivního studia ukazují, že historická budova zde za Rotalů přetrvávala ještě celých 100 let. Byl to podle všeho rozměrný objekt, označovaný někdy i jako zámek (např. v r. 1667), blízko za ním byl Podzámecký rybník, a k panskému sídlu přiléhal rozsáhlý areál otrokovického panského dvora. Objekt zůstával, soudě podle zpráv z let 1667 až 1750, v poměrně dobrém stavu, ale bez odpovídajícího využití. Z archivních zápisů nevyčteme, jakou měl podobu.

Dochovalo se pouze vyobrazení na staré mapě z roku 1719, na které je u jména Otrokovic zakreslena skupina staveb s věží. To nelze považovat za věrné zpodobnění tehdejší reality.

Staré panské sídlo v Otrokovicích nechala vrchnost zbourat nedlouho před rokem 1767 a místo něj tu byla vystavěna sýpka. Ani ta už nestojí. Na jejím místě dnes je pouze vinárna Sýpka, která připomíná starou historii místa, kde kdysi sídlili otrokovičtí páni.

Baťův kanál
Baťův kanál - historická vodní cesta na řece Moravě, kterou je dnes možno proplout na vypůjčených či vlastních plavidlech všeho druhu. Kanál je průjezdný ze Spytihněvi do Strážnice. Prodloužení (až do Petrova) splavného úseku se připravuje. Prochází přes Huštěnovice, Uherské Hradiště, Kostelany n. Moravou, Uherský Ostroh, Veselí n. Moravou, Vnorovy.

Tato atrakce se dnes těší velkému zájmu turistů, kteří mohou poznávat místní kraj a jeho půvaby i z vodní hladiny. Pro návštěvníky (jednotlivce i skupiny) je připraveno několik variant pobytů s možností kombinace s cykloturistikou.

Podrobnější informace o zajímavostech a rezervace je možno zajistit na adrese: Benátky, Chata Babeta, 698 13 Veselí n. Moravou, tel: 0631/322400 (červenec, srpen), nebo Masarykova 119, 698 13 Veselí n. Moravou, tel: 0631/325330, linka pomoci (rezervace): 0603/579456.

V současné době je přístupno a propojeno 43 km původní trasy Baťova kanálu a 17 km navazujících říčních kilometrů. Po vodě tak jsou spojena města Otrokovice a Strážnice, mezi nimiž se propluje 10 plavebními komorami. V roce 1999 navštívilo vodní cestu více než 14 250 návštěvníků.

Hrad Brumov
Zřícenina královského hradu. Během archeologického výzkumu se podařilo prokázat dvě fáze staršího osídlení. Starší patřící púchovské kultuře z doby před přelomem letopočtu, mladší z doby druhé poloviny 12. století. Jednalo se o opevněné sídliště. V první polovině 13. století zde byl již postaven kamenný hrad.

Nejstarší písemná zpráva o hradě Brumově pochází z roku 1255. Další zmínka o něm je z roku 1271 v souvislosti s boji, které se pod ním odehrály za česko-uherské války. Hrad získal do državy Oldřich z Hradce, který zastával funkci královského gubernátora. Vzhledem ke své důležitosti zůstal v přímé državě panovníka, roku 1342 zde datuje jednu ze svých listin sám Karel IV., tehdy ještě jako moravský markrabě. V polovině 16. století dochází k radikální přestavbě celého hradu, který byl přeměněn na pohodlné panské sídlo a výstavbou nového opevnění se stal impozantní pevností.

Dnes je v hradu umístěna stálá expozice archeologických nálezů a konají se zde různé kulturní akce jako tradiční živé šachy nazvané Hradní věž, kdy mezi sebou soutěží finalisté šachové soutěže. Hrad se otvírá vždy začátkem května. Navštívit můžete také židovský hřbitov - jediný v širokém dalekém okolí nebo můžete zkusit vypátrat zajímavosti o spisovateli Ludvíku Vaculíkovi, který se zde narodil.

Zámek Bučovice
Cenná renesanční architektura zámku je svědectvím o vytříbeném vkusu Jana Šembery z Boskovic, zadavatele stavby a všestranně vzdělaného umělce J. Strady, který zpracoval projekt. Čtyřkřídlý zámek poměrně strohého průčelí, ale s trojpodlažními arkádami na třech stranách nádvoří, vybudoval mezi roky 1575 - 1585 brněnský stavitel italského původu Pietro Gabri.

Návštěvníky zámku překvapí manýristická výzdoba Císařského pokoje a Ptačí síně, svým provedením v Čechách a na Moravě ojedinělá. V koutových lunetách klenby Císařského pokoje se váží v popředí plně plasticky podané postavy (Diana, Mars, Evropa, císař Karel V.) s namalovaným krajinným pozadím, umístěného ovšem do štukové a malířské dekorace vynikající úrovně. Znázorněné výjevy a postavy čerpají ze starověkých dějin a antické mytologie. Krásné malby lze vidět také ve Venušině pokoji, síni Pěti smyslů a v zámecké kapli. Na klenbě Zaječího sálu jsou vymalovány scény z "převráceného světa" ve kterém zajíci jednají jako lidé, například válčí, obsluhují svého zaječího krále při hostině a dokonce chytají lidi.

Hrad Buchlov
Významný královský hrad s lovčím soudem a lovčím právem, který nikdy nebyl dobyt, vznikl na skalnatém hřebeni výhledového kopce v oblasti Chřibů kolem poloviny 13. století, roku 1300 se již uvádí Protiva z Buchlova (asi purkrabí). Nejstarší částí hradu je hranolová útočištná věž se silnými zdmi. Na ní navazoval obytný palác, propojený na opačné straně s další hranolovou věží.

Poslední rozšíření hradu provedl Jan Ždánský ze Zástřizel při renesanční přestavbě v letech 1540 - 1558. V 17. století se ještě hradu dotkly barokní úpravy. Od počátku 19. století do konce druhé světové války vlastnili Buchlov členové rodu Berchtoldů, kteří udržovali hrad v dobrém stavu. Nevlastní bratři, osvícenci Leopold a Bedřich Berchtoldové navíc část hradu proměnili v muzeum, zůstaly po nich na hradě sbírky přírodnin a starožitností, přístupné již v polovině 19. století veřejnosti.

Hradní interiéry dokumentují vývoj bytové kultury od 15. do 19. století. Velikostí vyniká Rytířský sál, centrální prostor pozdně gotického paláce. Kromě obytných pokojů a dalších místností, rozsáhlých přírodovědných sbírek a bohaté knihovny, si lze prohlédnout hrobku majitelů hradu v nedaleké kapli sv. Barbory.

Hrad je přístupný od dubna do října denně s výjimkou pondělí, v červenci a srpnu včetně pondělí.
Památné stromy - dub letní o stáří asi 300 let, roku 1992 byl ošetřen a restaurován (jižně od hradu u parkoviště na hlavní silnici) a dub letní o stáří 200 let (severozápadně od hradu).

Zámek Buchlovice
Zámek v Buchlovicích vznikl na přelomu 17. a 18. století. Říká se, že jej nechal postavit Dětřich z Petřvaldu pro svou italskou manželku Eleonoru, která byla zvyklá na teplo jihu, a proto se nemohla přizpůsobit chladným místnostem na hradě Buchlov. Petřvaldové měli ve znaku pávy, snad proto se můžete v okolí zámku a přilehlém parku setkat s těmito pyšnými ptáky.

Zámek se architekturou přibližuje barokním italským vilám a stavitelem byl asi Carol Fontana. Zámek s nízkými barokními kopulemi je rozdělen podélným nádvořím na dvě samostatné půlkruhové budovy s čestnými dvory. Hlavní dolní zámek a horní hospodářské stavení zvané Flóra. Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna.

V dolním zámku je reprezentační dvoupatrový sál s freskami, jejichž námětem jsou přírodní živly, roční období a mytologie. Zámek štukami vyzdobil Baltazar Fontana. Zámek je vybaven barokním, rokokovým, empírovým a klasicistním nábytkem. V druhé polovině dvacátých let našeho století prošel zámek úpravami stavitele Dominika Feye. Postavil nové konírny a z původních starých koníren vytvořil pohodlné byty. V dolním zámku přistavěl k ložnicím koupelny a renovoval knihovnu a jídelnu, kde se ve výklenku nachází domácí kaple s vzácnými pozdně gotickými malbami světců.

K zámku dále patří zahrada a park, které vznikaly postupně s výstavbou zámku od začátku 18. století. Do zahrady se schází po mohutném kamenném schodišti a po vysypaných cestičkách se můžeme projít kolem fontány se soškami. Francouzská zahrada plynule přechází v anglický park plný vzácných jehličnatých a listnatých stromů, na jehož cestičkách potkáte mnoho stojících soch. Na samém konci parku stojí pavilon s výstavou fuchsií. Ve hřbitovní kapli svaté Alžběty z roku 1619 jsou k vidění náhrobní kameny pánů ze Zástřizel z 16. a 17. století.

V Buchlovicích působil spisovatel a bibliofil Bedřich Beneš Buchlovan (1885 - 1953). Zámek i park jsou přístupny od dubna do října denně kromě pondělí, v červenci a srpnu včetně pondělí.

Bunč
Turistické a rekreační středisko s turistickou chatou na hřebenu Chřibů. Dne 29. 4. 1945 zde měl být zástupcům velení partyzánské brigády Jana Žižky předán partyzány zajatý nacistický generál Hugo Müller. Shodou okolností ve stejné době přijelo na Bunč nákladní auto s příslušníky SS, z nichž byla většina při přestřelce zabita. Partyzáni se museli i s generálem vrátit na základnu. Ještě téhož dne přivolaní fašisté vypálili turistickou chatu s přilehlými objekty. V srpnu 1965 zde byl odhalen pomník se jmény všech padlých a umučených členů partyzánského oddílu Olga a jejich pomocníků.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.otrokovice.cz/, na kterých najdete další informace.