Třebíč středověká i židovská

Prozatím posledními českými památkami, které byly přidány na seznam UNESCO, jsou židovské město a bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Stalo se tak v roce 2003.

Zmíněná bazilika byla vybudována v místě původního benediktinského opatství, založeného roku 1101 moravskými Přemyslovci. Tehdy tu byl postaven klášter a kostelík sv. Benedikta. Někdy v letech 1240 až 1280 pak vznikla románsko-gotická bazilika. Celý areál se stal důležitým náboženským, kulturním a hospodářským centrem, ale také vojensky důležitou pevností. V období husitských válek došlo k úpadku, zakončeného dobytím uherskými vojsky roku 1468. Opatství poté přešlo od církve do vlastnictví šlechty a v 16. století byl klášter přestavěn na šlechtický zámek.

Samotné bazilice začala být opět věnována větší pozornost až v roce 1704, kdy nechal Jan Karel z Valdštejna opravit její nejméně poškozenou část, presbytář, a uzpůsobit ho jako zámeckou kapli zasvěcenou svatému Prokopovi. Avšak teprve Jan Josef z Valdštejna dal v letech 1725 – 1733 renovovat celou baziliku. Úkolu se ujal architekt František Maxmilián Kaňka, který zchátralou klenbu nahradil barokní síťovou štukovou klenbou. Rovněž byly postaveny dvě barokně-gotické věže.

Další restaurační práce proběhly až ve 20. století, konkrétně v letech 1924 – 1935. Po válce, v roce 1956, pak byla dokončena stavba zničené jižní kaple s apsidou.

Celá stavba je pozoruhodným architektonickým klenotem. Ve zdejší opatské kapli jsou vzácně dochované fresky z poloviny 13. století (druhé nejstarší na Moravě), velmi cenný je rovněž vstupní portál z počátku 13. století, znovuobjevený až v roce 1862. Nejstarší částí objektu je dobře zachovalá románská krypta s 50 sloupy a polosloupy a dokonce i s původní výdřevou stropu.  Dnes sídlí v areálu bývalého opatství a pozdějšího valdštejnského zámku Muzeum Vysočiny.

Co se týče třebíčské židovské čtvrti, jde o jednu z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě, údajně srovnatelnou snad jen s ghettem v Benátkách. Drží také jeden primát – je to jediná židovská památka mimo území Izraele, samostatně zapsaná na seznamu UNESCO.

Je velmi cenná nejen původními domy, ale zejména díky zachovalému historickému půdorysu. Vše je natěsnáno na malé ploše s úzkými křivolakými uličkami, různými průchody a dalšími typickými prvky.

Ačkoliv čtvrť začala vznikat již ve 12. století, první důkazy o židovských obyvatelích pocházejí z roku 1410. Od 16. století tady pak existovala židovská obec, která o zhruba 200 let později patřila k nejpočetnějším na Moravě. Pak však začal počet obyvatel postupně klesat a v roce 1930 tu už zůstalo jen asi 300 lidí židovského vyznání. Během 2. světové války samozřejmě zmizeli i ti, po válce se jich vrátilo asi 10.

Čtvrť se ovšem, jak již bylo řečeno, dochovala ve značném rozsahu – 123 domů, dvě synagogy a židovský hřbitov. A to i přesto, že jí několikrát hrozil zánik, naposledy během socialistické éry.

V současnosti v židovské čtvrti již nežijí původní obyvatelé. Město sem však investovalo značné prostředky a mnoho domů bylo zrekonstruováno, některé objekty se opravují nebo na svou rekonstrukci čekají.

Židovská čtvrť je každopádně rozsáhlou a velmi zachovalou památkou, ačkoliv zatím poměrně málo známou. Do budoucna má ovšem nepochybně velký potenciál stát se stále oblíbenějším cílem turistů.