Buchlov – chlouba Jižní Moravy

Buchlov – chlouba Jižní Moravy

V hlubokých lesích jihomoravské vrchoviny Chřiby se již po staletí ukrývá jeden z nejkrásnějších českých hradů – Buchlov. Toto středověké feudální sídlo výrazně dominuje zdejší malebné krajině a jeho návštěvu by si žádný milovník historie neměl nechat ujít. Buchlov je jakožto národní památka také vyhledávaným cílem návštěvníků nejen z Moravy, ale i z celé České republiky.

První zmínka o hradu Buchlov se datuje do 1. poloviny 13. století, kdy jej nechal založit tehdejší český král jako svou obrannou pevnost a správní středisko. Hrad měl za úkol střežit české království proti případným útokům z uherské strany. Mezi nejstarší dochované části hradu patří kamenický kus pocházející z části románského oblouku. Tento oblouk vytvořili kameníci pracující v té době na stavbě nedalekého kláštera Velehrad.

Jako ideální místo pro jeho výstavbu byl zvolen vysoký skalnatý vrch v nadmořské výšce 520 metrů situovaný mezi Holým kopcem a Modlou. Tyto kopce však nejsou jen výraznými krajinnými dominantami, ale také významnými archeologickými lokalitami. Na Modle můžete spatřit zbytky opevnění z období lužických popelnicových polí a doby laténské, na Holém kopci zase pozůstatky z doby halštatské. Osídlení této oblasti se datuje až do pravěku.

Původně byl tedy na skalnatém kopci vystavěn hrad se dvěma hranolovitými věžemi. Součástí hradu obehnaného hradbami byl i nevelký raně barokní palác. V patře se pak nacházela architektonicky velmi cenná raně gotická kaple. Současný název Buchlov se začal objevovat na konci 13. století, kdy jej měl v přídomku purkrabí Protiva. Velký vliv na vzhled hradu měli Tovačovští z Cimburka, kteří jej po dobytí Uhry roku 1468 úplně přestavěli a značně rozšířili.

Během následujících staletí hrad několikrát změnil majitele i svou podobu. Vystřídalo se zde například několik členů rodu Žerotínů a Ždánských ze Zástřizl. Ti na hradě provedli zásadní přestavby a změny v renesančním duchu. K jižní straně hradu tak přibyla válcovitá věž s podzemním vězením, která dostala jméno Andělka a také vstupní věž s hodinami z roku 1546. Andělka je pojmenována po posledním vězni, který si za jejími zdmi odpykával doživotní trest. V dalších letech byly budovány nové a nové sály, reprezentační místnosti a jídelny. Na počátku 17. století přešel Buchlov do majetku Petřvaldů. Za jejich panování byl dolní hrad komplexně přestavěn a opevnění zesíleno dvěma barokními bastiony.

Petřvaldové nechali v roce 1673 na protějším kopci Modla vystavět kostel sv. Barbory, kde je umístěna i hrobka hradních pánů. V 18. století však Petřvaldové ztratili o hrad zájem a o pár kilometrů dále si vystavěli zámek Buchlovice. Posledními majiteli Buchlova se nakonec stali Berchtoldové z Uherčic, kteří v něm zřídili veřejně přístupné muzeum s přírodovědnými sbírkami. Rod o památku pečoval a udržoval ji až do roku 1945.

Během prohlídky hradu se dnes můžete podívat do gotických i renesančních prostor hradu, zbrojnice, knihovny s téměř 10 tisíci svazky, již zmiňovaného muzea nebo na vyhlídkovou věž. Tam vás však pustí jedině s průvodcem. Nejstarší památkou na hradě je románský obloukový portál v hradní černé kuchyni. Na hradě se pravidelně konají i nejrůznější kulturní akce, jako například Středověké večery v dobových kostýmech, výstavy historických kostýmů, divadelní vystoupení, kovářské přehlídky nebo Buchlovské noci s Černou paní.

S hradem Buchlov je spojena také zajímavá legenda „o buchlovské lípě“, která se datuje do druhé poloviny 16. století. V té době byl pánem Buchlova Jindřich ze Zástřizl, jehož krátké působení na hradě je spojeno především s neustálými spory s pány nedalekého velehradského kláštera. Opati z kláštera totiž vlastnili lovecké právo, což jim umožňovalo lovit i v buchlovských lesích. To se samozřejmě Jindřichovi nelíbilo a pokaždé, když se vydali na lov, poslal za nimi své myslivce, kteří jim plašili zvěř. Úlovky tedy byly nulové a tyto naschvály časem přerostly v sousedskou nenávist.

Když se jednoho dne vydal Jiří se svým zbrojnošem na projížďku do lesa, nečekaně tam narazili na velehradského nepřítele. Ten se okamžitě na pána vrhnul a pobodal ho. Zbrojnoš, který měl Jiřího chránit, však dostal strach a okamžitě utekl, nechajíc pána svému osudu. Jiřího nakonec naštěstí v lese objevili vesničané a zachránili mu život. Zbrojnoš, který zbaběle prchnul, byl nalezen a chycen o chvíli později. Kvůli skutku, jenž provedl, byl však obviněn, že se spolčil s velehradskými.

Následovalo vězení, kruté mučení a nakonec byl vydán katovi, aby se ke svému činu přiznal. Na popravišti se pomodlil a dostal nápad na svou záchranu. Vedle popravčího kůlu rostla malá lípa, kterou zbrojnoš vytrhl, otočil a zasadil zpět kořeny vzhůru. Nakonec prohlásil, že jestli stromek neuhyne a začnou na něm pučet nové listy, je to jasný důkaz o jeho nevině. To, co prohlašoval, se nakonec opravdu stalo a zbrojnoš si tak zachránil život. Tato lípa roste na Buchlově dodnes a říká se jí „Lípa neviny“.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 5 051 krát.