Kokořín – prokletý hrad

Kokořín – prokletý hrad

Několik kilometrů na severovýchod od Mělníka se na pískovcovém vrchu nad Kokořínským dolem vypíná hrad Kokořín. Leží v chráněné krajinné oblasti, pro kterou jsou typická kaňonovitá údolí, četná skalní města, hojnost lesů i původní hrázděná architektura.

První dochovaná zmínka o hradě pochází z roku 1320, kdy ho nechal vybudovat pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, což byl ve své době jeden z nejmocnějších pánů v Čechách. Historie hradu však sahá mnohem dál, než uvádějí tyto historické prameny, na tomto místě totiž již za vlády Jana Lucemburského stávala středověká tvrz, z části vytesaná do skály. 

Následující staletí byla pro hrad ve znamení neustálého střídání majitelů, většinou se jednalo o významné šlechtice. S historií hradu jsou tak navždy spojena jména Paška z Kokořína, Aleše Škopka z Kokořína, Jana Řitky z Bezdědic, císaře Rudolfa II, Václava Berky z Dubé či Albrechta z Valdštejna. Po odchodu posledního majitele začal hrad chátrat a od poloviny 16. století byl uváděn jako pustý a prokletý, který bylo zakázáno opravovat a udržovat. Kokořín se tak stal jen pustnoucí součástí panství Ferdinanda III. a následně i útočištěm loupeživých rytířů. 

V roce 1715, když se z Kokořína postupně stávala zřícenina, byl nedaleko něj vystavěn barokní zámek a hrad ztratil na významu. Do popředí zájmu se jeho ruiny dostaly až díky Spolku českých turistů, kteří jej připomenuli na Národopisné výstavě v Praze konané roku 1895. 

Několik let pak hrad procházel rozsáhlou rekonstrukcí v novogotickém stylu pod dohledem tehdejšího majitele Jana Špačka, rytíře ze Starburgu. Odbornou pomoc poskytli i přední čeští historici, jako August Sedláček, Zikmund Wintr, Čeněk Zíbrt a Eduard Sochor. V té době se jednalo o první komplexní záchranu středověké zříceniny v Čechách. Současná podoba hradu sice není shodná s tou původní, ale romantické detaily dodávají hradu jemnější podobu. V období romantismu se zřícenina Kokořína se svým okolím stala inspirací pro mnoho našich umělců. Doslova okouzlen byl touto krajinou například Karel Hynek Mácha, proto jen pár metrů na východ od hradu najdete „Máchovu skálu“, z níž je krásný výhled na údolí Pšovky.

Po roce 1950 se Kokořín dostal do vlastnictví státu a byl zpřístupněn veřejnosti. V roce 2001 došlo k jeho prohlášení za národní kulturní památku. Teprve v roce 2006, po 56 letech, byl navrácen rodině Špačků, která i nadále uchovává tuto jedinečnou středověkou památku pro všechny návštěvníky, kteří zavítají do tohoto kraje. 

Kokořínu dominuje vysoká válcovitá věž tyčící se do výšky 38 metrů, ze které se vám naskýtá nádherný výhled do okolí. Během prohlídky se v jejím interiéru můžete kochat freskami vyobrazujícími erby šlechtických rodů. Samotný hrad je vybaven dobovým nábytkem a keramikou. Mezi nejzajímavější místnosti řadíme Lovecký pokoj a Rytířský sál, celé první parto je navíc zdobeno erby jednotlivých majitelů. Přízemí hradu dnes slouží jako muzeum přibližující návštěvníkům historii Kokořína i celého okolí. Hlavní vchod do hradu byl v minulosti dokonce zabezpečen padacím mostem. Dnes zde stojí již jen úzký dřevěný most. 

Stejně jako mnoho dalších českých středověkých hradů, je i Kokořín opředen řadou tajemných bájí a pověstí. Své sídlo zde v 17. století údajně měl rytíř Petrovský a jeho početná banda loupežníků, kteří sužovali zdejší kraj. Celá banda přepadávala a okrádala místní obyvatele. Vyznačovali se velkou krutostí, vypočítavostí a neměli s nikým slitování. Nakonec však všichni zemřeli rukou zdejšího mlynáře, chasníků a několika ozbrojenců, kteří se již nechtěli nechat utlačovat a také měli strach o své rodiny. Po dlouhou dobu se o loupežnících mluvilo jen jako o báchorce, která není ničím podložená. Avšak v době, kdy na hradě probíhala rozsáhlá rekonstrukce, se zde našlo velké množství koster, jejichž původ je neznámý. 

Přesným opakem zlých a drancujících loupežníků je tzv. divoký lovec, který každý večer vyjíždí z hradu na černém koni a je obklopen smečkou jezevčíků s ohnivými jazyky. I když jeho popis zní poněkud strašidelně, vůbec není důvod se ho obávat. Pomáhá chudým lidem a již několikrát je i bohatě obdaroval. Divoký lovec však není na hradě sám, jeho společnicí je bílá postava, kterou nejčastěji spatříte, jak se prochází po ochozu hradní věže. 

Prohlídky hradu by se měly účastnit především všechny ženy, které touží stát se matkou. V prvním patře interiéru se totiž nachází kolébka, ke které se váže zajímavá pověst. Údajně každá žena, která kolébkou zahoupe, může do roka očekávat narození potomka. Místní lidé navíc tvrdí, že nejde o žádnou pověst, ale o skutečnost, která se již několikrát opravdu vyplnila. 

Tajemná a neprozkoumaná je také hradní studna, ve které byla při čištění naměřena úctyhodná hloubka 72 metrů. V jejím nitru se našlo několik lidských koster, o jejichž původu se historikům nepodařilo nic zjistit. Jde například o kostru mladíka s prostřelenou hlavou nebo kostru ženy, v jejíž blízkosti se našlo i několik měděných penízů z roku 1804. Kdo jsou tito lidé a z jakého důvodu je potkal tak hrozný osud se můžeme jen dohadovat. Také se traduje pověst, že pokud lidé hodili do studny kachnu, tak kachna vyplavala v nedalekém rybníce. Přesto, ale žádná tajná chodba, která by vedla od studny do hradu či k rybníku nebyla nalezena. 

Kokořín je kvůli četným rekonstrukcím laiky chválen a odborníky zatracován, přesto se stal velmi oblíbeným cílem turistů ze všech koutů republiky a rozhodně stojí za zhlédnutí. Jelikož hrad leží v chráněné krajinné oblasti se spoustou přírodních i architektonických zajímavostí, dají se z něj podnikat četné výlety za poznáním tohoto kraje. 

Fotografie: hrad-kokorin.cz

Přechozí články z České republiky:
Za medvědem na Smrk  
Kašperské Hory - památky, příroda a houbaření na Šumavě  
Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast  
Mikulovský zámek  
Lysá hora s novou tváří

Článek byl zobrazen 8 351 krát.