Lukov

Lukov

Obec Lukov se rozkládá v jihozápadní části Moravy s přibližnou zeměpisnou polohou 48°52 minut severní šířky a 15°55 minut východní zeměpisné délky. Od města Znojma je vzdálena 13 km směrem západním. Státní hranici s Rakouskem tvoří jižním směrem ve vzdálenosti asi 2 km řeka Dyje.

Rozloha lukovského katastru je 1 402 ha. Hranice katastru mají tvar zhruba obdélníku s delšími stranami na východ a na západ. Na východě je naším sousedem obec Podmolí, na severu Bezkov, na severozápadě Horní Břečkov, na západě Čížov. Jih katastru je tvořen řekou Dyjí. Obec je položena na rovině, která přechází do jižně se svažujícího svahu.Terén se pak zase zvedá a tvoří údolí, kterým protéká nenápadný potůček, který ústí na jihu do Dyje.

Nadmořská výška obce je 416 m nad mořem. Pole jsou zde úrodná, pozemky jsou položeny většinou na rovině nebo mírném svahu. Část lesů a luk kolem Dyje se nazývá Galisch. Lesy jsou převážně listnaté - habr, dub, buk, smíšené nebo i jehličnaté - borovice, smrk. Pobyt v nich za horkého léta je příjemným osvěžením. Na podzim, když listí stromů mění barvy, je na tyto komplexy nádherný pohled.

Hlubokým údolím těchto lesů se vine řeka Dyje. Většinou není hluboká, jen v některých místech jsou hlubší tůně. Voda v Dyji je vlivem vranovské přehrady dost studená a v zimě díky ní zase nezamrzá. Květena tady má svoje zvláštnosti, na jaře najdeme v dyjském údolí množství sněženek, později zpestří lesní půdu fialové květy koniklece. Na Vraní skále najdeme v červnu krásné žluté kosatce, obrovské divizny a skály nad řekou zdobí překrásné trsy žluté tařice.

V korunách stromů se zdržuje mnoho zpěvného ptactva: kosi, drozdi, pěnkavy, slavíci. Datel, žluva a strakapoud proklepávají nemocné stromy. Je zde i mnoho dravců, například poštolka, jestřáb a káně. Na Vraní skálu se vracejí každoročně stěhovaví sokoli. Ze zvěře jistě zaujmou velká stáda jelenů. Jsou zde i mufloni, srnčí, lišky divočáci a zajíci. V odlehlých místech v Dyji se na několika místech ukazují vzácné vydry. V nepřístupných skalách dyjských strání najdeme kunu skalní i lesní.

Obyvatelstvo bylo až do 9. května 1945 německé národnosti, kromě asi deseti českých lidí. Počet se pohyboval kolem 450 osob, po osvobození začalo osídlování českými lidmi. Jako první přišli do Lukova pohraničníci, v červnu pak už začalo osídlování a po několika staletích se tak Lukov vrátil do českých rukou.

Historie
První písemná zpráva o obci je v zakládací listině Louckého kláštera, kde je zmíněna i osada Prilucea (pravděpodobně Lukov), pochází z roku 1190. Místní jméno může být také odvozeno od osobního jména Luk.

Ves přecházela děděním a prodejem do rukou různých rodů. Když Lukov získal r. 1548 Wolf Krajíř z Krajku - nejvyšší pražský půrkrabí, byl ještě vsí. Při prodeji dvora, fary a pivovaru Petrovi Čertorejskému z Čertorej r 1558, je již Lukov nazýván městečkem. V této době patří k významnějším sídlům, má právo várečné, tržní a soudní.

Na prastaré pečeti přitištěné r. 1749 k rektifikačním aktům jsou v pečetním poli tři kulaté věže, po obvodu je napsán nápis Miesteczko Lukowa.

Mezi pamětihodnosti patří pranýř z r. 1609, kostel sv. Jiljí z r. 1749, socha sv. Floriána - před r. 1749 a poklona (před r. 1850).

Ještě v 16. století byl Lukov převážně český, národnostní změny nastaly po třicetileté válce, kdy se na opuštěných českých usedlostech usazovali němečtí obyvatelé. V roce 1945, po vysídlení německého obyvatelstva se v červnu začali stěhovat první čeští osídlenci.

Nový Hrádek
V samém srdci Národního parku Podyjí se nachází na břehu řeky Nový Hrádek. Rozsáhlá zřícenina, která přesahuje rozlohu 8 000 m čtverečních, se rozkládá na nejužším místě vybíhajícího ostrohu, téměř ze všech stran obklopeného řekou Dyjí, tvořící zde státní hranici s Rakouskem. Území kdysi patřilo Lukovu.

V roce 1358 je výměnou za jinou vesnici s Louckým klášterem, držitelem poddanské obce Lukov, získal moravský markrabí Jan Jindřich, bratr krále Karla IV., a nechal zde vystavět lovecký hrádek. Po jeho smrti se v držení hrádku vystřídali představitelé různých rakouských, polských a českých šlechtických rodů (Einzingerové, Krajířové, Althanové, Stádničtí a další). Koncem 16. století se stal součástí vranovského panství. V roce 1645 byl dobyt, částečně pobořen Švédy, a od té doby postupně chátral. V 19. století sloužil šlechtickým majitelům jako lovecké sídlo.

Je zajímavé, že po 1. světové válce Nový Hrádek užíval Klub českých turistů. V roce 1926 na své náklady opravil střechu a stropy novější, zachovalejší části. V pravém křídle byl byt pro hajného a ten zde prodával občerstvení. K přespání se nabízela turistická noclehárna ve věži. Celý areál přístupný do roku 1950, potom pohltilo pohraniční pásmo, a tak až do roku 1989 byl veřejnosti zcela nepřístupný.

Areál zříceniny sestává ze dvou nádvoří, hradního příkopu a dvou hradů. Do hradu se vchází po kamenném mostě nad velkým příkopem. Pomocí úzkých můstků a průchodů se dá vystoupit na vrchol polozřícené hradební věže a odtud vyhlédnout do moře zeleně. Jako by vedle sebe mezi skalními ostrohy plynuly tři řeky, vypadají fantastické zákruty Dyje kolem ostrohu zvaného Umlauf (Obrátka). Jen porovnáním skutečnosti s mapou se pozná, který z ostrohů patří Rakousku, a který nám.

Milovníky přírody přímo v areálu potěší velké porosty ojedinělé Divizny nádherné, která přerůstá výšku člověka. Je možné zahlédnout vzácnou užovku stromovou, nad hlavou přelétne čáp černý.

Prohlídka trvá necelou hodinu. Otevřeno je od května do srpna denně od 10 do 18 hodin, v září jen soboty a neděle.

V obci jsou čtyři penziony s možností ubytování a stravování, půjčovna jízdních kol pro cykloturistiku, prodejna smíšeného zboží, hostinec, autoservis a možnost rybolovu.

Vraní skála
Krásný pohled na zákruty řeky Dyje, jejíž tok vyryl do krajiny hluboké kaňony a údolí, lemované lesy a skálami. Hloubka koryta dosahuje místy až 220 m pod úrovní okolního terénu. Od Vranovské přehrady až do města Znojma se Dyje vine takovouto divukrásnou krajinou, po dlouhé desetiletí netknuté člověkem.

Národní Park Podyjí
Vzhledem k tomu, že Lukov leží na hranici Národního parku Podyjí, stal se vyhledávaným turistickým místem. Obcí prochází několik cyklistických tras, které vedou dále lesnatou krajinou nad kaňonem řeky Dyje. Jižně od obce se nachází zřícenina Nový Hrádek (r. 1645 zničen švédy, viz Historie), který patří k nejcennějším památkám Podyjí. Z její vyhlídky je překrásný pohled do údolí s meandry Dyje, kde jsou vidět současně tři řečiště, tekoucí různými směry.

Národní park byl vyhlášen 1. 7. 1991 a je svou plochou pouhých 63 km² nejmenším z národních parků České republiky. Nachází se jihozápadně od Znojma. Ochrana unikátního území začala v roce 1978, kdy byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její velká část však byla kvůli hraničnímu pásmu nepřístupná. 1. ledna 2000 byl vyhlášen na rakouském břehu Dyje Národní park Thayatal, a tak vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu.

Národní park Podyjí je unikátní ukázkou zachovalé krajiny říčního údolí. Řeka Dyje protéká přes chráněné území hlubokým zářezem, který dosahuje hloubky až 220 m. Kaňon má mnohé meandry, na které navazují údolí vytvořená bočními přítoky, nad hladinou Dyje ční skalní útvary a stěny, nechybí tady ani kamenná moře. Podobná území naší vlasti byla znehodnocena výstavbou rekreačních středisek a komunikací. Tady této pohromě zabránila železná opona (zbytek ženijních zátarasů se strážní věží můžete spatřit u obce Čížov).

Území je bohaté na množství rostlinných a živočišných společenstev, jenž jsou dána střídavou expozicí svahů Dyje, která tvoří osu území. Údolí řeky je takřka celé zarostlé lesy - v západní části se zachovaly zbytky původní podhorské bučiny s jedlí a tisem, pro východní část jsou charakteristické dubohabrové porosty. Zastoupeny jsou i vzácné dřeviny, jako například jalovec obecný, višeň mahabelka, dřín obecný a další. Zvláště chráněných druhů rostlin je na území parku asi 80 druhů. Patří k nim brambořík nachový, koniklec velkokvětý, kýchavice černá, divizna nádherná a celá řada orchidejí. Vedle údolí Dyje jsou zajímavá také vřesoviště, která se nacházejí v jihovýchodní části parku, a která vznikla vykácením lesů a následnou pastvou dobytka.

Není divu, že tak nádherný kout zachovalé přírody láká stále více návštěvníků. Nejdříve přicházeli pěší turisté a s rozvojem cykloturistiky přibývá stále více cyklistů, kterých je nyní více jak polovina z celkového počtu návštěvníků parku.

V samém centru Národního parku v obci Čížov slouží na jaře a na podzim o víkendech, v hlavní turistické sezóně přes celý týden návštěvnické centrum. Turisté zde mohou získat cenné informace o parku, možnostech turistiky a další údaje. K dispozici jsou propagační materiály, mapy a pohlednice.

Hlavními vstupními branami parku jsou na východě město Znojmo a na západě Vranov nad Dyjí. Obě místa propojuje 32 km dlouhá, červěně značená pěší turistická trasa, procházející například přes Havranická vřesoviště, údolí Devíti mlýnů, Šobes - (vinice s ochutnávkou zde pěstovaných vín), skalní útvary na Pašerácké stezce, Ledové sluje, Vranovské vrásy atd. Z této trasy pak k řadě dalších atraktivních lokalit odbočují ze Znojma zelená stezka ke Královu stolci, v Popicích zelená k Seasfieldově kameni, na Příčkách zelená ke zřícenině Nového Hrádku, na Keplech modrá k Hradecké vyhlídce a k rakouskému Hardeggu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obeclukov-znojmo.cz, na kterých najdete další informace.