Athos - ženám vstup zakázán
Athos, známý také jako Svatá hora, je jedním z nejzáhadnějších míst Řecka. Autonomní mnišská republika ukrytá na stejnojmenném poloostrově láká poutníky, milovníky historie i ty, kteří hledají svět vzdálený moderní civilizaci.
Athos určitě nepatří mezi typická turistická místa. Tento poloostrov se svou Svatou horou má stále svá specifika a pořád jej obestírá jistý závoj tajemna. Jde o malou mnišskou republiku s dlouhou historií, která je sice od dob balkánských válek součástí Řecka, avšak stále má autonomní status.
Athos v jistém smyslu připomíná Tibet – je to špatně přístupné a odlehlé místo v horách, jehož obyvatelé se věnují hlavně duchovnu. Že podobnost není úplně scestná ukazuje i fakt, že zdejší koncentrace mnichů je druhá největší na světě, hned po zmíněném Tibetu. Žije jich tu něco přes dvě tisícovky. Zdejší mniši však samozřejmě nevyznávají buddhismus, ale pravoslaví.
Co by to ale bylo za mnišský stát, když by si sem mohl jezdit kdo chtěl a rušit obyvatele v modlitbách a meditacích. Kdepak. Dostanete se sem pouze lodí a ke vstupu je třeba získat povolení (Diamonitirion), kterých se vydává jen omezené množství (maximálně 10 denně) a navíc platí jen 4 dny. Déle pobýt nemůžete. A aby bylo jasno, o povolení je nutné zažádat raději několik měsíců dopředu.
Ještě je třeba dodat, že všichni řeholníci na Athosu jsou muži. A aby nebyli při své bohulibé činnosti rozptylováni a nenapadaly je nevhodné myšlenky, stejně tak i návštěvníci mohou být pouze muži. Feministkám se to možná líbit nebude, ale je tomu tak již od roku 1045. Zákaz se vztahuje nejen na člověka, ale dokonce i na zvířata. Výjimkou je drůbež, neboť mniši potřebují vejce kvůli bílku, používanému v barvivu na ikony. Evropský parlament sice na Řecko několikrát naléhal, aby tuto podmínku změnilo, avšak Řekové na prastaré tradici nehodlají nic měnit. Ačkoliv, v posledních letech přece jen došlo k jedné změně – ženám byl na Athos povolen vstup, ovšem jen a výhradně do budovy kláštera Zygos, kde je muzeum a jenž je od oficiální hranice Svaté hory vzdálen 40 metrů – tudíž je vlastně už mimo...
Když už se na Athos dostanete, samozřejmě nečekejte žádné „výdobytky“ konzumní civilizace. Pokud se bez nich neobejdete, nejezděte sem. Athos je určen těm, kteří se chtějí toulat pěšky, s batohem na zádech, bez televize, nákupních center, politických debat a bodového systému. Nocleh a jídlo je možno domluvit u mnichů v některém z klášterů, návštěvník ovšem musí dodržovat program kláštera a nenarušovat jeho činnost. Pokud se zeptáte člověka, který má hosty na starosti, možná, že vás i klášterem provede, nebo dokonce ukáže nějakou zázračnou ikonu či relikvii.
Cesta na Athos zkrátka není pro každého. Povolení a vstupní procedury ostatně bezpečně odfiltrují většinu masových turistů-konzumentů. Zůstanou tak jen ti, kteří se sem opravdu chtějí podívat. Ti prvně jmenovaní mohou Svatou horu spatřit alespoň z moře. Při pobytu v některém klasickém letovisku na Chalkidiki je totiž možné projet se okolo mnišského státu výletní lodí. Není to samozřejmě totéž jako pobyt, ale i tak možná budou mít mnozí o čem přemýšlet.