Libouchec

Libouchec

Historie
První záznam o Libouchci se objevuje v kronikách v roce 1169. Prvními obyvateli byli Keltové a Germáni, od 5. století již Slované. Přes tuto obec vedla Solná stezka, po níž se nosila sůl. V Děčíně pak byla nakládána na lodě a dopravována do vnitrozemí.

V Libouchci a Jílovém byly tvrze založeny v 11. a 12. století. Kolem královské tvrze vzniká ve 13. století kolonizační obec Libouchec. Původní název byl Regis Silva - Králův les. Pozdější název Libouchec (podle názvu potoka) je písemně doložen z roku 1543. V horní části Libouchce se nacházela celnice.
Roku 1406 přišlo do Libouchce obyvatelstvo ze zaniklé vsi Pavlače. V roce 1410 kázal v Libouchci a Jílovém husitský kněz Petr, který v roce 1421 odešel do Posázaví.

Páni z Bynova začínají v 16. století těžit dřevo, rudu i stříbro. Jejich pozornost se obrátila i k zemědělství. V Libouchci byl otevřen nový zemědělský dvůr a zámeček s názvem Schönstein. Tím se Libouchec stal sídlem panstva. Jako první v Evropě byl ve zdejším kraji rozbit tzv. trojhonný způsob hospodaření.

Libouchecký kostel (sv. Tří králů) je doložen z roku 1357. Protože původní gotický kostel vyhořel, byl vystavěn znovu a východní část, která ohněm tolik poškozena nebyla, byla zachována. Od poloviny 16. století byl kostel v Libouchci protestantský (Lutherovo učení).

Roku 1454 je doložen v obci hamr a také tzv. "prkenný mlýn", což byl název pro dnešní pilu. Hamr, prkenný mlýn a ostatní mlýny byly vystavěny na potoce, který je poháněl.

Od počátku 17. století byla založena Pozemková kniha - Gruntovice. Roku 1552 postihla Libouchec velká povodeň.

Za 30leté války zde vzniklo velké selské povstání. Po skončení války žilo v Libouchci velmi málo obyvatel.

Celé údolí od Libouchce do Děčína se v 19. století začalo stávat velkou průmyslovou oblastí. V Libouchci samotném postupně vznikaly výroby sametu, likérů, hořčice, mazadel, zemědělských strojů. Byly založeny přadlácké školy, které založil hrabě Thun.

Ve 2. polovině 17. století stálo v Libouchci 131 domů a žilo zde 850 obyvatel. V roce 1880 to byly již 282 domy a 1 799 obyvatel.

Místní dráha byla vybudována v roce 1869 a byla tehdy nejnákladnější železnicí budovanou na území Čech a Moravy. Dráhu začal stavět p. Zacharias.

Roku 1856 byl v Libouchci uveden první poštovní úřad a finanční stráž, která bojovala proti hojnému pašování do Německa a z Německa. Libouchec se zdárně rozvíjel a byl důležitým hospodářským bodem našeho regionu.

Památka

Renesanční zámek v Libouchci
Renesanční zámek v Libouchci přežil od 17. století leccos - přečkal útrapy třicetileté války, několik požárů i vládu "jedné strany". V 80. letech 20. století se jeho stav stal havarijním; zřítila se část typického štítu a později i střecha věže. Pod správou státního statku a zásluhou příkladné socialistické péče o svěřené hodnoty dospěl tento významný renesanční objekt k samotnému pokraji zkázy.

Když v roce 1989 prohlásil stát objekt renesančního zámku za národní památku, nebyl jeho stav natolik kritický. Možná právě proto projevili, asi v jakési euforii, o zámek zájem manželé Karin a Milan Strubichovi. Vypracovali rozsáhlý projekt na rekonstrukci a zámek koupili. Z trosek památky tak mělo vzniknout jakési společenské centrum hotelového typu. Nakonec z projektu zbyly jen plané sliby a zdevastovaný zámek.

V současné době vlivem zchátralosti objektu zmizela, bohužel, nejen typická střecha věže, ale rovněž i nejcennější část zámečku - renesanční palác. Z objektu se prakticky stala skládka pro vše nepotřebné a nepohodlné, a to přímo ve středu obce.

Po deseti letech se podařilo obci Libouchec zámek opět získat do svého vlastnictví po dražbě 1,5 mil. Kč. Rekonstrukce rozhodně nebude otázkou několika málo let. Prvním krokem započetí rekonstrukce byl úklid léta nahromaděného nepořádku, odpadu a nepotřebných věcí, který zajišťovala obec Libouchec - Správa majetku obce.

Od května roku 2003 je zámek v soukromém vlastnictví a nový majitel započal s opravou celého objektu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.libouchec.cz, na kterých najdete další informace.