Zámek Blatná

Zámek Blatná

Malebný jihočeský zámek Blatná byl vybudován v polovině 13. století na ostrůvku uprostřed říčky Lomnice. Kolem něj se v minulosti rozkládaly jen bažiny, odtud také pochází jeho původní název „blatný hrad“. Dnes patří společně s Červenou Lhotou mezi nejvýznamnější vodní zámky v Čechách.

Původně zde stávala jen tvrz, na jejímž místě byl ještě před rokem 1400 vystavěn vodní hrad. Okolní bažiny, které tvořily jeho přirozenou ochranu, byly postupně upraveny na vodní příkop, přes který vedl padací most. Nejstarší částí hradu je dnes částečně dochovaná románská centrální kaple z doby kolem roku 1220. Prvním majitelem hradu byl vladyka Vyšemír, ale nejstarší období hradu je spojeno také s rytířským řádem Templářů. Následně na hradě sídlili Johanité a Bavorové, kteří vymřeli po meči a byli vystřídáni rodem Rožmitálů. Ti se na hradě Blatná usídlili na poměrně dlouhou dobu a za jejich vlády prošel hrad velkým rozvojem. Období jejich vlády je považováno za nejvýznamnější v historii hradu, ale spojeno je také s hospodářským i kulturním rozvojem osady nesoucí po hradu jméno Blatná. S Rožmitály jsou spojeny i počátky rybníkářství v této oblasti.

Za prvního držitele Jana z Rožmitálu bylo původní románské sídlo rázně přestavěno a Blatná se stala gotickou pevností s obrannou vstupní věží. Také Janovi synové Jaroslav Lev a Protiva drželi Blatnou na výsluní a hrad procházel vrcholným stavebním rozkvětem. Tehdy přibylo k hradu několik staveb, kromě věže s krásnými nástěnnými malbami to byl ještě také přilehlý pozdně gotický Rožmitálský palác s trojbokými arkýři. Později však došlo k přebudování tohoto paláce na třípatrový goticko – renesanční tzv. Rejtův palác. O jeho vybudování se zasloužil proslulý stavitel Benedikt Rejt působící v královských službách. K jeho významným dílům patří například Vladislavský sál na Pražském hradě nebo chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.

Na počátku 17. století docházelo k postupné přeměně hradu na zámek. Zámek se neustále rozrůstal i za vládnutí pozdějších majitelů hrabat z Rozdražova a během 18. století hrabat rodu Serenyiů. V roce 1798 získali Blatnou Hildprandtové z Ottenhausenu – čeští šlechtici tyrolského původu. Ti v letech 1850 až 1856 dali zámku novou gotickou podobu, kterou má vlastně dodnes. Nezabývali se však pouze přestavbou zámku samotného, ale také jeho okolím. Z dřívější obory vybudovali v první polovině 19. století velký anglický park, který zdobí mohutné staleté stromy, pod nimiž jsou uchovány vyvýšeniny zvané „sejpy“ - zbytky po pradávném rýžování zlata. Nacházel se zde i staletý dub, pod kterým podle pověsti sedávala královna Johanka – manželka krále Jiřího z Poděbrad.

V parku se můžete kochat romantickými scenériemi, které jsou tvořeny převážně vodními plochami a močály. V návrší jižní části parku se nalézá 150 metrů dlouhá umělá jeskyně, vybudovaná v letech 1814-1815. Park je místem, kde se pokračuje v tradičním chovu daňka skvrnitého a potkat se můžete také s pestrobarevnými pávy. Naleznete zde mnohé cizokrajné dřeviny, ale i empírový zahradní domek z roku 1767. Park o rozloze 42 hektarů je v současné době celoročně přístupný návštěvníkům.

Rodině Hildprandtů byl zámek roku 1948 zkonfiskován a členové rodiny emigrovali do Etiopie. Emigrace byla legální díky stykům rodiny s tehdejším etiopským císařem Haille Selassie I. Po několika letech pobytu v Etiopii se rodina vrátila a přivezla s sebou spoustu zajímavých předmětů, které jsou dnes poutavou součástí zámecké expozice. Po roce 1989 se celé panství vrátilo zpět do rukou rodiny Hildprandtových, konkrétně manželky Bedřicha Hildprandta Kornélie a dcer Josefiny a Jany. Současní majitelé se o zámek pečlivě starají a zabývají se jeho intenzivní obnovou.

S krásami zámku se můžete seznámit díky dvěma prohlídkovým okruhům. Standardní okruh trvá přibližně hodinu a za tu dobu si návštěvníci prohlédnou orientální salónek, kde jsou vystaveny soukromé sbírky z Etiopie a z orientu, barokní salón, obrazárnu s rodinnou galerií, lovecký salón, empírový salónek, přijímací salón a pracovnu Jana Evangelisty Purkyně. Na rozšířeném okruhu si navíc prohlédnete tzv. „Zelenou světnici“, která je zdobená nástěnnými malbami z konce 15. století.

Blatenský zámek je kromě turistů hojně vyhledáván také filmaři, pro které je přitažlivou lokalitou vhodnou pro natáčení pohádek. V roce 1967 zde například vznikla pohádka Šíleně smutná princezna, která je dnes považována za perlu české kinematografie. Ještě o dva roky dříve, v roce 1965 se tady natáčela Bílá paní a v roce 2007 byla Blatná se svým okolím využita jako kulisa pohádky Křišťálek meč.

Blatná dnes patří k historicky nejhodnotnějším a architektonicky nejvýznamnějším památkám svého druhu v České republice. Pyšní se totiž nejen dlouhou a pestrou historií, ale také svébytnou architekturou, krásným okolím se zelenými parky a vodními plochami. Řadíme ji proto ke klenotům mezi českými hradními komplexy a je jedním z nejzachovalejších vodních panských sídel na našem území.

Článek byl zobrazen 2 351 krát.