Hrad Hukvaldy – nedobytná pevnost pod ochranou víl

Hrad Hukvaldy – nedobytná pevnost pod ochranou víl

V nádherné krajině předhůří Beskyd se na valašsko-lašském rozhraní nachází jeden z nejmohutnějších hradů na Moravě. Hrad Hukvaldy založený v polovině 13. století je neodmyslitelně spjat s osobností hudebního skladatele Leoše Janáčka. Zřícenina tak láká návštěvníky nejen na samotnou prohlídku, ale také na řadu kulturních událostí.

Nedobytná pevnost

Hukvaldy leží v okrese Frýdek – Místek v Moravskoslezském kraji, kde dominuje protáhlému kopci a z výšky 150 metrů shlíží na stejnojmennou obec Hukvaldy. Historie hradu se datuje do poloviny 13. století, první písemná zmínka o hradu s názvem Hukenswald pochází z roku 1285. Hrad nechali vystavět páni z Příboru, hrabata z Hückeswagenu (dnešní Starý Jičín). Již v roce 1316 hrabata o Hukvaldy přišla a hrad se tak ocitl v rukou olomouckých kanovníků Dětřicha a Jindřicha z Fulštejna. Majitelé se během staletí poměrně často střídali, vlastníky hradu se stali například uherský král a pozdější císař Zikmund, husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, český král Jiří z Poděbrad, olomoucký biskup Taso z Boskovic, bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic a mnozí další.

Všichni majitelé hrad postupně rozšiřovali a tak se v podstatě stavěl dlouhých 500 let – až do poloviny 18. století. Stavba tak v sobě konzervuje nejrůznější architektonické slohy – od gotiky až po baroko. Dokonalé mohutné opevnění a poloha na špatně dostupném místě v západní části Palkovických hůrek, na kopci mezi vrcholy Kazničov (601 m. n. m.) a Babí hora (619 m. n. m.), hradu zajistila, že nebyl nikdy dobyt. A že se o to pokoušela spousta nepřátel. Jen během třicetileté války odolaly Hukvaldy útokům Valachů, Dánů a údajně i Švédů. Dánská vojska marně obléhala hrad v roce 1626 po dlouhých devět měsíců.

Začátek konce

Nedobytnost však nezaručila Hukvaldům nesmrtelnost. Za jakýsi začátek konce je označována událost z roku 1738, kdy se trestanci nucení šlapat kolo a čerpat tak vodu ze 170 metrů hluboké studny, rozhodli zbavit své dřiny. Zapálili dřevěné kolo, s nímž však shořelo i celé vybavení studny, včetně střechy a lešení s provazy. Po požáru již hradní studna nebyla obnovena a tak se muselo chodit pro vodu do studánky pojmenované „Bílá“, která ležela zcela mimo hradby. Z důvodu špatného přístupu k vodě začali lidé Hukvaldy opouštět a tím se odstartoval jejich úpadek.

Začalo se uvažovat o vystavění nové biskupské rezidence v podhradí, protože starý hrad již nevyhovoval svým účelům a nikdo v něm nechtěl žít. Služebnictvo i vojáci dali před chladnými masivními hradními zdmi přednost raději vlastním skromným domkům v podhradí. Nakonec byla přeci jen vybudována nová rezidence, kterou se stal v roce 1760 biskupský zámeček. Kromě něj bylo vybudováno pět dalších budov pro úředníky, gardisty a mušketýry. Na hradě tak zůstal bydlet jen strážce a několik málo nájemníků. I ti však byli nakonec nuceni rozpadající se pevnost opustit. V roce 1762 totiž Hukvaldy zachvátil obrovský požár, který zpečetil jejich osud. Vyhořelá zřícenina hradu byla k ničemu a tak tehdejší biskup povolil hrad rozebrat a cenné věci rozprodat. Pár věcí, které se podařilo zachránit, se dnes nachází na zámku v Chropyni.

Ruina přitahovala zvědavce

V polovině 19. století však začalo být na ruiny hradu pohlíženo z jiné stránky. Roku 1848 se o něm mluvilo jakožto o romantické zřícenině, která je ideálním výletním cílem. Arcibiskup Maxmilián, známý také jako baron Sommerau – Beck, nechal na hradě provést ty nejnutnější opravy, aby již dále nechátral a zároveň vyklidil rumoviska. Nachýlené zdivo bylo podepřeno několika pilíři, u dvou bran přikázal dostavět čelní zdi strážnic a vybavil je dobovými pseudogotickými okénky. Drobné úpravy pak na hradě probíhaly až do roku 1862.

Další vlna oprav přišla po druhé světové válce. Roku 1949 byla na Hukvaldech opravena kaple, zastřešena bašta u druhé brány a opraven domek pro kastelána. V následujících letech proběhlo zpevnění zdí na prvním nádvoří, byla nainstalována elektřina a vodovod. V roce 1970 přibyl kamenný most klenoucí se přes velký příkop, jehož výstavba se však nesetkala jen s pozitivním ohlasem. I v následujících desetiletích probíhaly na hradě nejrůznější opravy a úpravy, jejichž cílem bylo zakonzervovat především rozpadající se vnitřní hrad. Zdi renesančního paláce totiž byly nestabilní už od doby svého vzniku. Na mnoha místech jsou tak vzpěry, jinde zase došlo ke zpevnění pomocí železobetonu. Od roku 1982 vede až k hradu asfaltová silnice, která usnadňuje přístup.

Nastražte uši!

Dnes je zřícenina hradu Hukvaldy oblíbeným výletním cílem nejen pro rodiny s dětmi. Hrad je možné si prohlédnout samostatně, nebo s průvodcem. Pokud využijete služeb průvodce, jistě se dozvíte spoustu zajímavých věcí, jako například to, proč se hrad jmenuje právě Hukvaldy. Oficiální verze zní, že byl pojmenován po porýnském rodě Hückeswagenů, ale legenda, která se k jeho jménu traduje je mnohem zajímavější. Hrad údajně získal své jméno po místních vílách, kterým se říkalo „húkalky“ a obývaly okolní lesy. Nikdo je nikdy neviděl, ale důkazem toho, že existují, byl charakteristický, až trochu strašidelný zvuk, který vyluzovaly. Děsily svým houkáním nejen noční chodce, ale i případné nepřátele. Možná, když zůstanete na Hukvaldech až do setmění a dobře se zaposloucháte, uslyšíte je také…

Co je na hradě k vidění?

Za nejlépe dochovanou část hradu je považována kaple sv. Ondřeje ze 17. století, která byla v 19. století opravena a udržována. Je zasvěcena sv. Ondřeji, který je patronem tohoto kraje. V kapli se nachází oltář s jeho vyobrazením a také sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Xaverského. Kaple má úžasnou akustiku, proto bývá využívána pro nejrůznější koncerty a představení, stejně tak jako tzv. kulatina, což je předsunuté opevnění z 15. století, které sloužilo vojenské posádce. V kulatině se však nacházelo také vězení, v němž byly během oprav v 60. letech minulého století objeveny řetězy a okovy. Kulatina byla s hradem spojena dlouhými obvodovými zdmi. Dále je na hradě k vidění několik vstupních bran. V jedné z nich se dnes nachází lapidárium s různými kamennými a kovovými prvky hradu a také tabule se stručnou historií hradu. Ze čtvrté brány se dostanete na most z roku 1970, na jehož místě stával původně most dřevěný s padací bránou.

Projít se můžete po rozlehlém nádvoří, kde se tyčí dominantní Bílá věž z 15. století, v níž se nacházela hradní kuchyně a nechyběly ani středověké záchodky. Oblíbeným místem na hradě jsou vyhlídky, ze kterých se otevírají výhledy do širokého okolí. Podívat se můžete rovněž do původního hradu, v jehož obvodové zdi byl údajně zazděn místní preclíkář Světlík, jehož duch na Hukvaldech straší dodnes. Byl potrestán za to, že odmítl hejtmanovi vydat svou krásnou dceru. Ani po hrozném několikahodinovém mučení neprozradil, kde dívku ukryl, a proto byl zaživa zazděn. Pokud se na hradě ocitnete o půlnoci za úplňku, uvidíte, jak ze zdi, v níž byl zazděn, vystupují Světlíkovy ruce.

Za zvířaty do obory

V podhradí se rozkládá rozlehlá obora (457 ha), která byla založena ve 2. polovině 16. století biskupem Vilémem Prusínovským a patří tak mezi nejstarší obory v České republice. Původně byli v této oboře chováni daňci, kteří se následně stávali součástí jídelníčku biskupské a kapitulní kuchyně v Olomouci a Kroměříži. V 18. století byla obora přenesena přímo pod hrad, kde zůstala dodnes. Od roku 1900 jsou v hukvaldské oboře rovněž chováni daňci, kterých je zde přibližně 150 a najdeme zde i stejný počet muflonů. Dále se zde chová také černá zvěř, tedy divočáci. Hradní vrch, který je přírodní památkou, byl původně holý, ale hukvaldští páni jej nechali mezi lety 1730 – 1736 zalesnit a tak dnes oplývá převážně bukovými porosty. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin a živočichů. Po cestě skrze oboru na hrad narazíte na památník Lišky Bystroušky. Nezapomeňte si pohladit liščí ocas pro štěstí!

Hrad ožívá hudbou, soutěžemi i zábavou

Hukvaldský hrad i se svou oborou je od roku 1994 pravidelným dějištěm Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Festival se koná vždy na začátku léta a jeho význam daleko přesahuje hranice regionu. Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy je od roku 1998 také členem Asociace hudebních festivalů České republiky a patří mezi největší české hudební festivaly pořádané pod širým nebem. V roce 2014 proběhne již jedenadvacátý ročník této významné hudební události. Leoš Janáček je nejslavnějším hukvaldským rodákem, narodil se v roce 1854 jako deváté dítě učiteli Jiřímu Janáčkovi. V obci Hukvaldy je možné na jméno Leoše Janáčka narazit na každém kroku. Stojí zde jeho rodný dům s pamětní deskou na průčelí a za návštěvu stojí také Janáčkův Památník, který provozuje brněnská Nadace Leoše Janáčka. Na hradě Hukvaldy se v průběhu sezóny pořádá množství zajímavých akcí, jako je pálení čarodějnic, hledání pokladů, vystoupení šermířů, strašidelná noc, dobývání hradu Hukvaldy, vinobraní, Ondřejská pouť a další.

Hukvaldy se nachází na východě České republiky, asi 14 kilometrů od Frýdku – Místku a 9 kilometrů od Příbora. Nejsnadněji se k hradu dostanete ze silnice E462 spojující Frýdek – Místek a Nový Jičín. Dostupné jsou Hukvaldy také autobusovou dopravou z Ostravy, Frýdku – Místku, Frenštátu pod Radhoštěm nebo Kopřivnice. V letních měsících je možné absolvovat některou z pěších turistických, nebo také cyklistických stezek, které skrze hrad prochází.

- jap -

Další články z České republiky: 
10 tipů na výlet v Jihomoravském kraji
Praděd – Moravský ledovec
Karlova Studánka – za nejčistším vzduchem v Evropě
10 nejnavštěvovanějších míst na Vysočině
10 tipů na výlet v Moravskoslezském kraji

Článek byl zobrazen 17 358 krát.