Klatovy – město karafiátů

Klatovy – město karafiátů

Bránou Šumavy jsou nazývány Klatovy ležící na západě Čech. Toto dnes moderní město bylo v minulosti městem královským a tak se může pochlubit bohatou historií i řadou památek. Klatovy jsou však výjimečné také svými pěstitelskými úspěchy. V tomto roce oslavily dvousetleté výroční tradice pěstování karafiátů.

Klatovy najdeme v oblasti Pošumaví, přibližně 40 km jižně od Plzně. Se svými 23 tisíci obyvateli jsou druhým největším městem Plzeňského kraje. Městem protéká Drnový potok, který se po pár kilometrech vlévá do řeky Úhlavy. Historie města sahá do roku 1260, ale první dochovaná písemná zmínka pochází již z roku 1253. Král Přemysl Otakar II. jej nechal vybudovat na obchodní stezce vedoucí z Čech do Bavorska. Původně zde stála jen trhová osada, jejíž název měl pravděpodobně původ ve slově „kláty“, tedy pařezy či špalky. Jakmile byly Klatovy povýšeny na město, začaly bohatnout z přílivu obchodníků a čeští panovníci mu udělovali řadu privilegií. Největšího rozkvětu se dočkalo za vlády Lucemburků, kdy získalo právo mílové, právo nedělních výročních trhů a právo užívání příjmů z pozemků. V 16. století tak byly Klatovy jedním z nejbohatších měst v českém království.

Veškerý rozkvět města zastavila třicetiletá válka, během níž docházelo k ničení domů, k požárům, konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci. Na konci války, v roce 1636, přišli do města jezuité, kteří po dalších 150 let (1636 – 1773) ovlivňovali jeho dějiny i vzhled. Postavili barokní kostel, řádovou kolej se seminářem a z Klatov učinili centrum vzdělanosti. Roku 1685 se Klatovy významně zapsaly do dějin katolické církve, zdejší obraz Panny Marie údajně ronil krev a tak se město stalo významným poutním místem. Během druhé poloviny 18. století se Klatovy staly také sídlem krajského úřadu. V 1. polovině 19. století došlo k rozvoji textilního průmyslu a vznikly první přádelnické a plátenické manufaktury. Na počátku 20. století byly ve městě vystavěny mnohé důležité budovy, jako například elektrárna, sokolovna, úřad, nemocnice či muzeum.

Klatovy patří v současnosti mezi nejatraktivnější města v předhůří Šumavy. Nejen v jejich centru, ale i v okolí je možné navštívit řadu zajímavých památek. Velkému čtvercovému náměstí vévodí 81 metrů vysoká Černá věž, která je nepřehlédnutelnou dominantou Klatov. Byla postavena v letech 1547 – 1555 italským mistrem Antoniem de Salla. V té době měla nejen obrannou funkci, ale především měla také dokazovat bohatství města. Na jejím vršku se nacházel byt věžného, jakéhosi hlídače, který v případě válečného nebezpečí nebo požáru, vyhlašoval poplach. V noci pak ohlašoval čas pravidelným troubením. V roce 1758 zachvátil město požár, během kterého byla věž ožehnuta a získala svou typickou černou barvu. Od té doby je proto nazývána Černá věž. Součástí věže je zvon z roku 1760, jehož autorem je P. A. Jacomini. Spodní část stavby pak zdobí také orloj pocházející z dílny profesora Ferdinanda Vaňka. Černá věž je v současnosti přístupnou turistickou atrakcí. 

Ve druhé polovině 16. století byla v těsné blízkosti Černé věže postavena renesanční radnice. S její budoucí výstavbou v těchto místech bylo počítáno již v plánech Antonia de Sally. V roce 1583 byl do této výstavní budovy zavěšen zvon, jehož autorem je zvonař Martin Jindra. Tento zvon byl pojmenován Bartoloměj. Radnice v minulosti prošla řadou přestaveb, ta poslední do pseudorenesančního slohu proběhla v letech 1923 – 1925 a podílel se na ní známý český architekt Josef Fanta, který byl jedním z nejvýznamnějších představitelů české secese. Z prvního patra radnice bylo možné přecházet do sousední Černé věže, kde se nacházela kobka, která byla využívána jako mučírna.

Během prohlídky náměstí narazíte na unikátní barokní lékárnu U bílého jednorožce, nacházející se v tradičním domě klatovských lékárníků. Tuto lékárnu původně vytvořili jezuité v budově řádové koleje. Poté, co byl v roce 1773 jezuitský řád zrušen, bylo veškeré vybavení odprodáno místnímu lékárníkovi Firbasovi. Ten nádherný barokní interiér lékárny přenesl do svého domu. V současnosti slouží lékárna U bílého jednorožce jako muzeum, které dokumentuje vývoj lékárnictví od roku 1776 až do roku 1966, kdy byla činnost lékárny ukončena. V sousedství barokní lékárny sídlí v jednom z historických domů Galerie Klatovy – Klenová, která je zaměřena na současné umění. Koho by zajímaly dějiny královského města Klatovy, může navštívit Vlastivědné muzeum dr. Hostaše, které sídlí v nádherné secesní budově z počátku 20. století. Budova byla založena klatovským starostou JUDr. Karlem Hostašem, který byl velkým vlastivědným nadšencem.

Mezi nejvýznamnější stavební památky, které v Klatovech zůstaly po jezuitech, patří kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, na jehož výstavbě se podíleli nejslavnější architekti. Kostel má půdorys latinského kříže a kopuli nad křížením ramen, je ozdoben barokními portály Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Interiér tohoto jezuitského kostela ukrývá cenné památky, jako například nástěnné iluzivní malby hlavního oltáře a kupole z let 1716 - 1717, které jsou životním dílem malíře Jana Hiebla. Kostel opatruje ostatky sv. Oenestina – jednoho z raně křesťanských římských mučedníků.

Další památkou spojenou s jezuitským řádem je 146 metrů dlouhá Jezuitská kolej. Tato dvoupatrová budova byla založena v roce 1655 a byla součástí komplexu skládajícího se také z kostela, semináře a latinské školy. Po zrušení jezuitského řádu připadla budova 6. dragounskému pluku, který ji využíval jako konírnu. Až do roku 1990 pak zdejší prostory sloužily nejrůznějším vojenským jednotkám, převážně těm jezdeckým. Následně byl objekt přestavěn na obchodní centrum a v současnosti v něm sídlí Městská knihovna a Městský úřad Klatovy.

Pod jezuitským kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce najdeme jednu z nejtajemnějších památek města. Jde o klatovské katakomby, které vznikly jako součást kostela v letech 1656–1676. V nich byli pohřbíváni významní měšťané, členové jezuitského řádu, šlechtici i vojáci. Až do roku 1783 zde bylo k věčnému spánku uloženo na 200 lidí. O rok později pak tehdejší panovník císař Josef II. pohřbívání v kryptách zakázal. Těla uložená v dubových rakvích byla působením vzduchu postupně vysušována a mumifikována. Ve 30. letech 20. století se kvůli chybě stavebních dělníků, kteří zasypali větrací kanálky, převážná část mumií rozpadla. V současnosti si mohou návštěvníci katakomb prohlédnout 30 mumifikovaných těl, které se podařilo dochovat, dalších 7 je uloženo v části, která není veřejně přístupná. 

Roku 1581 byla v Klatovech vystavěna také Bílá věž tyčící se do výšky 60 metrů. Sloužila jako zvonice a vstupní brána k městskému hřbitovu. V roce 1758 byla poničena požárem, ale následně byla opravena a zvýšena. V blízkosti věže stojí bývalý arciděkanský, dnes římskokatolický farní kostel Narození Panny Marie, jehož dějiny sahají daleko do 13. století. V minulosti prošel mnoha rozsáhlými přestavbami. Průchod z kostela do Bílé věže zdobí reliéf Panny Marie Klatovské.

Nedlouho po založení města byl vystavěn také dominikánský klášter, který dominikáni využívali až do roku 1785, kdy byl klášter josefínskými reformami zrušen. V letech 1812 – 1870 fungoval klášter jako gymnázium, později přestal být využíván úplně a stavba začala chátrat. Město Klatovy se však rozhodlo pro její rekonstrukci a od roku slouží ke školním účelům a péči o postižené. S historií dominikánského kláštera úzce souvisí také osud dominikánského kostela sv. Vavřince, který byl postaven dominikány po požáru v roce 1689. Poté, co byl klášter zrušen, odkoupilo kostel město a zřídilo v něm skladiště. Ve druhé polovině 19. století byl pak kostel krátce využíván k církevním účelům, ale v průběhu století dvacátého z něj bylo odvezeno veškeré vybavení. Prázdná budova kostela sv. Vavřince je tak dnes využívána pro nejrůznější výstavy.

Ve 13. a 14. století byly Klatovy obehnány kamennými hradbami, z nichž se část podařila dochovat dodnes. V 15. století byl systém městského opevnění rozšířen ještě o vnější hradbu s půlkruhovými baštami a vodní příkop. V 19. století však bylo rozhodnuto o zbourání části kamenných hradeb, protože údajně bránily dalšímu rozvoji města. I tak dnes klatovské hradby představují jedno z nejzachovalejších městských opevnění v zemi.

Klatovy jsou však také známy pořádáním nejrůznějších kulturních akcí, jako je Mezinárodní folklórní festival, který je setkáním lidových souborů nejen z Čech. Oblíbená je rovněž tradiční klatovská pouť, nebo výstava „Klatovské karafiáty“. Již v 19. století se v Klatovech začaly pěstovat a šlechtit karafiáty, kterými je město známé nejen u nás, ale i daleko za hranicemi. S jejich pěstováním začal ve městě již v roce 1813 Josef Volšanský, který si první semínka drobnokvětého karafiátu údajně dovezl z Francie. O rozvoj pěstitelství těchto květin se následně zasloužili také měšťané Jan Pirner, Josef Formánek a Matěj Stránský, kterým se podařilo karafiáty zdokonalit. Nakonec vyšlechtili plnokvětý klatovský karafiát, jehož výpěstky se brzy začaly prodávat bohatým důstojníkům a tak se karafiátové sazenice v roce 1828 rozvážely do celé Evropy. 

Pro pěstování karafiátů se nadchla spousta zahradníků a ti mezi sebou soutěžili o nejhezčí a největší květy. Od roku 1891 se klatovské karafiáty začaly objevovat na výstavách v Praze i ve Vídni. První velká výstava přímo v Klatovech se konala roku 1931, kdy bylo k vidění na 5000 klatovských karafiátů v květináčích. Tradice pěstování karafiátů v Klatovech se udržuje dodnes, zdejší pěstitelé usilují o rozšíření sortimentu o nové odrůdy a každoročně pořádají výstavy. V tomto roce se slaví již 200leté výročí pěstování karafiátů v Klatovech.

- jap -

Další články z Česka:
Houbaření v Beskydech 
Na hradě Velhartice ožívá historie
Cestování a ubytování po České republice
Dolní oblast Vítkovice
Pronájem hausbótu - romantická dovolená na vodě

Článek byl zobrazen 11 696 krát.