Na Okoř za bílou paní

Na Okoř za bílou paní

Každý z nás se jistě již na základní škole učil písničku o hradě Okoři, kde straší bílá paní a kam vede cesta jako žádná jiná u nás. Písničku si jistě pamatujete dodnes, ale víte vůbec, jak hrad Okoř vypadá a kde ho najdeme? Dnes je Okoř již jen o rozsáhlou a tajemnou zříceninou nacházející se nedaleko Prahy, přesto se sem každoročně vydávají zástupy zvědavých turistů.

Historie Okoře se datuje do 13. století, kdy zde stávalo mohutné opevnění se zdobenou kaplí. V roce 1359 se na tomto místě začal budovat hrad s dominantní velkou obytnou věží. Opevnění hradu se táhlo až k Zákolanskému potoku. V následujících letech se hrad rozrůstal, vzkvétal a stal se dokonce i nejhonosnějším sídlem české šlechty.

Od roku 1414 hrad často měnil majitele, vystřídali se zde Mikuláš z Prahy, Jindřich Lefl z Lažan a z Bechyně a také Ludvík z Florencie. Hrad byl následně dobyt táborským vojskem a po skončení husitských válek vrácen potomkům Ludvíka. V 15. století proběhla jedna z prvních oprav hradu, která však nijak výrazně nezasáhla do jeho původního vzhledu.

Teprve Bořivoj z Donína jej roku 1494 nechal goticky přestavět kvůli obavám z války a případnému útoku na hrad. Hrad totiž nestojí na žádné vyvýšenině, jak tomu bývalo zvykem, proto se musely vymýšlet nejrůznější možnosti jak zvýšit jeho obranyschopnost. Vzniklo zde mohutné opevnění s dělostřeleckými baštami sloužícími k aktivní obraně hradu. Vybudovány byly také dvě hradní brány a nádvoří, kde později stával pivovar. Hrad byl navíc se všech stran obklopen rybníkem, který se vlastně stal jedním z dalších obranných prvků.

V průběhu 16. století hrad neustále vzkvétal, byl renesančně přestavěn, což jej mělo proměnit na pohodlný a obyvatelný zámek. Okoř dostala novou omítku, sgrafitovou výzdobu a vyrostly zde i arkády. Posledními majiteli a obyvateli hradu se stali Jezuité, kterým byl však v roce 1773 zkonfiskován majetek a jezuitský řád byl definitivně zrušen. To vedlo také k tomu, že Okoř začala chátrat a postupem času z ní zůstaly jen ruiny. Navíc lidé žijící v okolí hradu začali využívat jeho kamenů jako levného stavebního materiálu a tím bylo dílo zkázy dokonáno.

V roce 1921 se zřícenina Okoře dostala do rukou státu, který se ji rozhodl zachránit. Začaly proto rozsáhlé renovační a záchranné práce pod vedením architekta E. Sochora. Z původního hradu se podařilo obnovit jen velmi málo. Z mladšího, tzv. dolního hradu zde dnes můžete vidět jen část opevnění, baštu a zbytky první brány. Ač to nepůsobí zrovna logicky, nejlépe zůstaly dochovány nejstarší části tzv. horního hradu. Jde především o obvodové zdivo refektáře, navštívit můžete východní část bývalé pětipatrové hranolové věže i zbytky gotické kaple v přízemí. Všechny tyto ruiny vám dávají možnost udělat si dobrou představu o jeho tehdejší majestátnosti a rozloze.

Pokud zavítáte na Okoř během letních měsíců, počítejte s davy všudypřítomných turistů. Hrad si můžete projít buď sami, nebo se zúčastnit asi 40 minutové prohlídky s průvodcem. Místní průvodce vás seznámí nejen s historií hradu, ale také s pověstmi a určitě se dozvíte i něco o nejslavnější místní obyvatelce – okořské bílé paní. Na hradě se často konají nejrůznější zábavní akce, jako jsou třeba šermířská vystoupení nebo výpravné bitvy. Hrad se rovněž stává každoročním dějištěm hudebních festivalů a koncertů. V dnešní době je Okoř oblíbeným cílem výletníků nejen z nedaleké Prahy, ale ze všech koutů naší republiky. Navíc se stal jednou z nejčastěji zobrazovaných zřícenin u nás.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 8 526 krát.