Olomouc má poutní místo evropského významu

Olomouc má poutní místo evropského významu

Olomouc je stotisícové město ležící v srdci Hané. Náleží a v minulosti vždy patřilo k nejvýznamnějším moravským městům. Svým historickým vývojem a postavením je Olomouc v České republice srovnatelná pouze s hlavním městem Prahou. Je také po Praze druhou největší městskou památkovou rezervací.

Díky své bohaté historii, starobylé univerzitě, kulturním a řemeslným tradicím byla vždy atraktivním místem pro turisty, obchodníky a podnikatele. Statut krajského města byl jen vyústěním vývoje města jako kulturního, společenského a hospodářského centra, jehož dějiny se začaly psát před mnoha staletími.

Nejstarší osídlení na území dnešní Olomouce dokládají archeologické nálezy již od dob prehistorických. Snad nejvýznamnějším objevem posledních let jsou zbytky pochodového římského tábora z druhé poloviny 2. století, tedy z doby markomanských válek, v Olomouci - Neředíně. Nejsevernější bod pobytu Římanů na území tehdy barbarské střední Evropy za Dunajem se tak posouvá od Trenčína k Olomouci. Velkomoravské osídlení odkryli archeologové v Olomouci na více místech. Nálezy z Petrského návrší prokázaly dokonce úzký vztah olomouckého sídliště k centru Velkomoravské říše – Mikulčicím. Významnou úlohu při osídlování a rozvoji území hrály také obchodní cesty.

První zmínky o Olomouci se datují k roku 1017, kdy byla Morava připojena k českému přemyslovskému státu. Jako první údělný moravský kníže se v Olomouci usadil přinejmenším od roku 1030 Břetislav, syn českého knížete Oldřicha. První zmínkou o „hradě Olomouci“ je pak záznam v Kosmově kronice z roku 1055. Po tomto datu se Olomouc stala centrem jednoho ze tří nově vzniklých moravských údělných knížectví – olomouckého, brněnského a znojemského.

Církevní vliv po mnoho století zásadním způsobem určoval duchovní, politický i ekonomický rozvoj města a jeho okolí. Biskupství bylo ve městě založeno již v roce 1063. Význam města Olomouce dále vzrostl v 18. století povýšením biskupství na arcibiskupství. Dokladem tohoto vlivu jsou monumentální církevní stavby, jejichž počet je na množství obyvatel největší v České republice.

Zcela ojedinělým dílem barokního monumentálního sochařství a architektur je Sloup Nejsvětější Trojice. Pro svou unikátnost byl v roce 2000 zapsán do seznamu UNESCO jako desátá památka z České republiky. Barokní sousoší Nejsvětější Trojice pochází z roku 1716 a jako největší barokní sousoší v českých zemích bylo postaveno autorem Václavem Renderem. Na sochařské výzdobě se podíleli F. Sattler, O. Zahner a J. M. Sherhauf. Autorem pozlaceného sousoší ze špičky monumentu je S. Forstner. Třicet pět metrů vysoké sousoší budované v letech 1716 – 1754 bylo vysvěceno za přítomnosti císařovny Marie Terezie (20 let po smrti Václava Rendera) v roce 1754 kardinálem Troyerem.

Foto: Sloup Nejsvětější Trojice   Autor: A. P. Hirama

Radnice na Horním náměstí je stavba v gotickém slohu, sestávající původně ze dvou budov. Roku 1378 byla stavba radnice povolena markrabím Joštem. V 15. století probíhaly dostavby v pozdně gotickém slohu a bylo přistavěno druhé patro. Pozdější renesanční úpravy probíhaly během 17. století. V radnici je možno nalézt kapli sv. Jeronýma z 15. století s nádhernou freskovou výzdobou.
Orloj, jako nedílná součást radniční budovy, vznikl někdy v 15. století. Větší úpravy probíhaly koncem 16. století, během dalších let se orloj postupně měnil přibližně každého půl století. Na konci 2. světové války byl orloj silně poškozen a teprve v roce 1955 mohla uvědomělá ruka Karla Svolinského vysázet z mozaiky dělníka s kladivem a destilujícího chemika, kteří dodnes z orloje shlíží na olomoucké Horní náměstí.

Arcibiskupský palác na Wurmově ulici byl vystavěn v letech 1665-1685 Peterem Schüllerem podle plánů císařského architekta F. Luchesena na základě renesančního paláce biskupů. Interiéry jsou vyzdobeny nástěnnými malbami od mistrů I. Montiho a C. Tencally. V reprezentačních místnostech arcibiskupského paláce jsou také umístěny umělecké sbírky, upomínkové předměty a vzácný nábytek.

Nejdominantnější památkou je barokní chrám Panny Marie Sněžné. Vznikl jako jezuitský kostel v letech 1712-1719 a na jeho zrodu se podíleli Lucas Glöckel a Michael Klein ve spolupráci s malířským mistrem Harringerem, autorem stropní fresky. Sochy a architekturu průčelí vytvořil sám mistr Václav Render. Helbigovy varhany z roku 1726 ve spojení se skvělou akustikou předurčují kostel k občasnému pořádání koncertních akcí.

Autor: A. P. Hirama

Barokní čtyřhranný klášter Hradisko na Sušilově náměstí je postaven na základech starého kláštera, který pravděpodobně pamatuje již první náznaky vzniku města Olomouce. Autorem barokního projektu je G. P. Tencalla. Uvnitř kláštera můžeme nalézt nástěnné malby, fresky, štuky a obrazy autorů P. Trogera, D. G. Torreho, J. K. Handkeho a dalších.

Olomoucké kašny
Neptunova kašna je nejstarší dochovanou olomouckou kašnou. Byla postavená Václavem Schüllerem a Michaelem Mandlíkem roku 1683 na místě, kde původně stála kaple sv. Markéty z 15. století. Caesarova kašna je dílo sochaře J. J. Schaubergera, učně Václava Rendera a pochází z roku 1725. Předlohou plastiky se pravděpodobně stala jezdecká socha římského císaře Konstantina Velikého. Herkulova kašna pochází z roku 1688 a byla vytvořena sochařem M. Mandlíkem, nádrž pochází od V. Schüllera. Původně stála kašna na místě Nejsvětější Trojice, roku 1716 musela uvolnit místo monumentálnímu morovému sloupu.

Kašna Tritónů byla roku 1709 vytvořena neznámým sochařem, nádrž a architekturu provedl Václav Render. Na své dnešní místo byla přestěhována v roce 1890 z křižovatky ulic Ostružnické a Ztracené. Vzorem pro její ztvárnění byla pravděpodobně římská kašna od autora G. L. Berniniho. Jupiterova kašna, pocházející z druhé čtvrtiny 18. století, je dílem autorů Filipa Sattlera, jeho prací je socha a Václava Rendera, který vytvořil nádrž.  Merkurova kašna, pocházející z první čtvrtiny 18. století, vyšla z dílny autorů Filipa Sattlera, který vytesal sochu a V. Rendera, jeho dílem je nádrž.

Olomouc vždy vydatně obohacovala vzdělanost a kulturní a umělecké dění na celé Moravě. Kulturní historie je spojena s takovými jmény, jako je například Wolfgang Amadeus Mozart, generál Joseph Marie de Lafayette, Johann Gregor Mendel nebo Gustav Mahler.  Ve městě působí profesionální divadelní soubory činohry, opery a baletu. Každoročně pořádaný mezinárodní varhanní festival umožňuje mistrům předvést své umění na největším dochovaném barokním nástroji M. Englera.

Olomouc je sídlem Moravské filharmonie, Krajského vlastivědného muzea, Divadla hudby, Divadla umění, Muzea umění, mnoha pěveckých souborů, komorních hudebních těles a celé řady menších galerií. Tyto instituce každý rok nabízejí široké spektrum významných kulturně-společenských událostí.

V roce 2006 došlo k otevření Arcidiecézního muzea na Václavském náměstí, které přitahuje návštěvníky svými cennými sbírkami. Stálá expozice – Ke slávě a chvále, která představuje tisíc let duchovní kultury na Moravě je rozčleněna do dvou základních okruhů – Umění olomoucké diecéze a Sběratelství olomouckých biskupů. Ty volně doplňují tematické celky Kabinet textilu a trezorová Klenotnice. Zvláštní místo je věnováno také archeologickým nálezům i hudebním dějinám diecéze, stejně jako i samotné instituci arcibiskupství a liturgickým předmětům. Středoevropské malířství 16. – 18. století je nová instalace olomouckých sbírek, které navazují na úspěšné expozice italského a nizozemského umění. Představuje výběr nejlepších děl českých, moravských, německých a rakouských malířů, především ze 17. a 18. století.

Krajské vlastivědné muzeum se sídlem na Náměstí Republiky vzniklo původně z barokní budovy kláštera a kostela sv. Kláry postavené v roce 1773 stavitelem Matyášem Kniebadlem. Dříve objekt sloužil jako dělostřelecká kasárna spojená se studijní knihovnou. Na začátku 20. století sem bylo umístěno Přírodovědné muzeum, které se po sloučení s dalšími muzei transformovalo v Krajské vlastivědné muzeum.

Olomoucká pevnost Fort č. 17 – Křelov je jednou z nejzachovalejších součástí císařského systému opevnění města Olomouce. Její historie sahá až do roku 1850, kdy staveniště návštěvou poctil císař Franc Josef I. a ruský car Mikuláš. Areál má rozlohu přibližně 60 tisíc m2 a je zapsán jako nemovitá kulturní památka České republiky. Nově je od letošního roku v prohlídkovém okruhu zařazena také escarpa střelecké galerie v zemním valu.

Olomoucké historické parky tvoří přírodní rámec městské památkové rezervace. Středověké opevnění někdejšího královského města Olomouce se do současné doby zachovalo pouze ve fragmentech. Po zrušení olomoucké pevnosti došlo k bourání městských hradeb. Jejich linii sledují dnešní městské parky. V Bezručových sadech se část hradeb dochovala včetně jedné z bran, tzv. Židovské, která se nachází v areálu Starého konviktu. Návštěvnické veřejnosti je přístupna botanická zahrada výstaviště Flora v Bezručových sadech.

Olomouc je v současnosti považována za významnou destinaci rozvíjející se konferenční turistiky v České republice. Po výstavbě a otevření kongresového centra (Regionální centrum Olomouc) v roce 2003 a modernizaci ubytovacích zařízení týkající se hlavně technického vybavení a rozšíření doplňkových služeb, se Olomouc i kraj staly zajímavou alternativou mezi kongresovými destinacemi v České republice.

Výlet na Svatý Kopeček
Poutní místo Svatý Kopeček, od roku 1974 místní část Olomouce leží asi 8 km od středu Olomouce. Poutní místo evropského významu je především monumentální chrám Navštívení Panny Marie. Vznik poutního místa je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (žil v letech 1595-1673), který slíbil postavit na kopci, tehdy zvaném Svatá hora, nad Olomoucí kapli. Legenda říká, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu.

Chrám nechali postavit premonstráti v letech 1669-1670 na místě poutní kaple. Jeho typickou, zdaleka rozeznatelnou siluetu tvoří průčelí se dvěma věžemi a navazujícími dlouhými bočními křídly. V r. 1995 byl chrám vyhlášen za baziliku minor, čímž byl Svatý Kopeček potvrzen jako poutní místo evropského významu. Téhož roku jej navštívil papež Jan Pavel II.

Mimo známou basiliku minor - Navštívení Panny Marie, je zde mnoho dalších církevních i světských památek. Svatý Kopeček je překrásnou dominantou celého kraje.

Na Svatém kopečku se nedaleko rozprostírá zoologická zahrada, která byla založena v roce 1953. Raritou ZOO je procházka výběhem opic po visuté lávce, která vede až 10 metrů nad údolíčkem s makaky červenolícími. Obdobné expozice jsou pouze v Holandsku a v Dánsku. Dominantou ZOO je vysoká vyhlídková věž, která tu vyrostla v roce 1975. Železná věž vyrostla na Svatém Kopečku v roce 1975. Z výšky 34 metrů můžete pozorovat zvířata a ostatní návštěvníky dole pod vámi anebo pozvednout oči k nedalekému poutnímu chrámu anebo se zahledět do širých rovin Hané.

Autor: Alexandra Rohanová

Článek byl zobrazen 5 278 krát.