Slavkov – po stopách bitvy tří císařů

Slavkov – po stopách bitvy tří císařů

Slavkov u Brna je pěkné město se zajímavou historií a řadou pamětihodností, především s architektonicky cenným zámkem. Na pahorcích mezi Brnem a Slavkovem u Brna (německy Austerlitz) se 2. prosince roku 1805 odehrála jedna z největších a nejslavnějších bitev v dějinách Evropy. Říká se jí „bitva tří císařů“, protože se jí osobně zúčastnili francouzský císař Napoleon Bonaparte, rakouský císař František II. a ruský car Alexander I.

Geniální Napoleonova taktika slavila úspěch a její zásluhou se zrodilo velké vítězství Francouzů. Dříve téměř bezvýznamné moravské městečko je dnes přinejmenším stejně dobře známé jako belgické Waterloo, kde se však 18. června 1815 Bonapartovi pověstné rudé slunce - jako znamení vítězství, už ráno neukázalo.

Foto: slavkov.cz

První zprávy o obci Slavkov u Brna jsou datovány z roku 1199, kdy se uvádí jako majetek řádu německých rytířů pod názvem Novosedlice. V původní vsi byla postavena řádová komenda s tvrzí, poprvé zmíněná v roce 1237, která zanikla spolu s řádem začátkem 15. století. V roce 1416 se stal Slavkov městem a dostal od krále Václava výsadu městské pečeti a znaku.

V samotném městě a především v historickém jádru najdou návštěvníci mnoho pozoruhodných budov. Patří k nim například renesanční radnice z roku 1592, Panský dům z 16. století, klasicistní kostel Vzkříšení Páně a další. Nejstarší slavkovské židovské pohřebiště se údajně nacházelo východně od města, při cestě k Němčanům. Starý židovský hřbitov ležel - jak o tom zpravoval i údaj z r. 1549 - jižně od města při silnici na Ždánice, poblíž říčky Litavy.

Václav Antonín hrabě Kounic, tehdejší majitel panství, jej nechal nedlouho před svou smrtí r. 1774 zlikvidovat z jediného prostého důvodu, že „vadil“ v pohledu ze zámku. Část náhrobků byla odtud přenesena na nový hřbitov. V červnu 2005 byla otevřena výstava o židovském osídlení města Slavkova nazvaná „Staré židovské město Austerlitz a jeho obyvatelé“. Je umístěna ve staré židovské škole na Koláčkově náměstí a veřejnosti je přístupná vždy v sezoně.

Nejvýznamnější památkou města je zámek na pahorku nad náměstím, který patří ke klenotům moravského baroka. Na místě původní tvrze vyrostla nejprve zámecká stavba v renesančním stylu. Stavbu zahájil na sklonku 17. století Dominik Ondřej Kounic podle projektu italského architekta D. Martinelliho z Luccy. Práce trvaly více než půl století.

V roce 1752 byl zámek dokončen a dalších 15 let trvala jeho výzdoba. Zámek je budova se třemi křídly uzavírajícími čestný dvůr. Dominantou středního křídla je výrazná kupole. Objekt má dvě poschodí, v nichž je 115 komnat, z nich nejvýznamnější je Sál předků. V zámku je dnes stálá expozice historického muzea Slavkov – Napoleon a slavkovská bitva, Kounicovská obrazárna a expozice v kapli sv. Kříže.

Už v průběhu výstavby první etapy zámku vznikal pod vedením nizozemských odborníků před západním křídlem park komponovaný ve stylu francouzských barokních zahrad. V polovině 19. století byla zahrada zjednodušena do anglického stylu. Rekonstrukce v 70. letech 20. století vrátila zámeckému parteru zčásti jeho někdejší barokní podobu s bazény a fontánami a znovu umístěnými kamennými plastikami.

V roce 2003 byla zbudována naučná stezka slavkovským bojištěm Obecně prospěšnou společností Mohyla míru-Austerlitz. Návštěvníky zavede na pozorovací stanoviště, připomínající významná místa tehdejšího bojiště. Stezka obsahuje 29 mapových panelů se situací bitvy, podobiznami velitelů, schématy hlavních bitevních operací a texty, které popisují situaci z památného dne 2. 12. 1805. Na naučnou stezku naváží připravované cyklotrasy pojmenované podle tří císařů z roku 1805.

Napoleonův polní stan stál na nedalekém kopci Žuráň. Zde císař údajně ráno uviděl pověstné „le soleil d´Austerlitz“ neboli slavkovské slunce, jehož zbarvení do ruda si vysvětloval jako znamení blízkého vítězství. Legenda praví, že návrh kapitulace si z úst rakouského vyjednávače knížete Lichtenštejna vyslechl vsedě na otepi slámy blízko místa, kterému se dnes říká Stará pošta.

Vlastní návrší Žuráň je vyvýšenina se skupinou stromů, taková umělá zemní mohyla -nekropole, vybudovaná na hrobech podolské kultury z doby stěhování národů v 5. – 6. století. Byly tu archeology zjištěny i starší mohyly z období neolitu.

Proslulý boj vstoupil do dějin jako bitva u Slavkova, přestože se odehrála v poměrně značné vzdálenosti od tohoto města, na pahorcích a údolích u Šlapanic východně od Brna. Památná místa slavné bitvy připomíná hned několik památníků. Ústřední památník Mohyla míru stojí na vršku u obce Prace, který nabízí daleké výhledy. Právě tady bylo rozhodující místo bitvy, v níž početně slabší Francouzi zvítězili a způsobili tak spojeneckým rusko-rakouským armádám katastrofální porážku.

Stejně pěkný vyhlídkový bod je pahorek Santon u Tvarožné s kaplí a francouzským dělem na vrcholu. Původní název vrchu byl Tvaroženský kopeček, Santonem jej nazvali francouzští vojáci na paměť podobné vyvýšeniny z výpravy egyptské z roku 1798. Francouzi zbořili i původní mariánskou kapli, ta dnešní je z roku 1832. Dalším památným místem bitvy je zámek ve Slavkově u Brna. Před bojem posloužil rakouskému císaři Františkovi I. a ruskému caru Alexandrovi I. Po bitvě se v zámku ubytoval Napoleon, který si tu vychutnával pocit vítěze.

Na svahu pod kopcem "Urbánkem" byl na počátku 19. století zbudován prostý zděný památník na paměť slavkovské bitvy. Bitva u Slavkova měla za následek rozpad protinapoleonské koalice. Rakouský císař František I. uzavřel 6. prosince na slavkovském zámku s Napoleonem příměří a o 20 dní později v Bratislavě mírovou smlouvu. Ruská vojska zůstala naproti tomu ve válečném stavu s Napoleonem a během několika dní opustila území rakouské monarchie.

Autor: Alexandra Rohanová

Článek byl zobrazen 5 863 krát.