Tábor – bašta radikálního husitství

Tábor – bašta radikálního husitství

Tábor je jihočeské město, které leží na řece Lužnici. Na místě zpustlého královského města Hradiště se v roce 1420 shromáždili vzbouření přívrženci kazatele Jana Husa a založili zde město Tábor. Pojmenovali ho po biblické hoře Tábor. Není náhoda, že Husovo učení mělo největší ohlas právě v této části země, protože ho zde kázal samotný Mistr Jan v době azylu na nedalekém Kozím Hrádku.

Tábor je město se slavnou historií a množstvím architektonických památek i přírodních krás. Je neodmyslitelně spojeno s významnými osobnostmi husitského hnutí -  především Janem Žižkou z Trocnova, spoluzakladatelem husitského Tábora. Husovi stoupenci vybudovali na vysokém břehu řeky Lužnice opevněné město, v němž si byli všichni rovni, a vše patřilo všem. Z Tábora se rychle stala jedna z hlavních bašt husitského hnutí. Po bitvě u Lipan se král Zikmund dočkal uznání královského majestátu ze strany husitů a město Tábor povýšil na svobodné královské město.

Dnešní Tábor si do značné míry zachoval středověkou podobu, což z něj dělá velmi přitažlivý cíl turistů. Jeho centrum je památkovou rezervací a zajímavým místem turistického ruchu. Návštěvnickým lákadlem je zejména historie husitského hnutí. Husitský Tábor nejlépe poznáte, když navštívíte mezinárodní festival - Táborská setkání, pořádaný každoročně v polovině září.

Dominantu nejstarší dochované architektonické památky v Táboře představuje z daleka viditelná věž Kotnov, nazývaná podle bájného zakladatele hradu. O původu a stáří hradu se vědci dodnes přou. Nejvíce památek se však soustřeďuje do prostoru Žižkova náměstí, kterému vévodí krásná renesanční radnice. Žižkovo náměstí poskytuje svým návštěvníkům přehlídku pamětihodností téměř všech architektonických slohů.

V panoramatu města vyniká již z dálky viditelný gotický děkanský chrám, který je situovaný v nejvyšším bodě návrší a honosná pozdně gotická budova radnice, v jejíchž prostorách je umístěna expozice Husitského muzea a vstup do táborského podzemí. Žižkovo náměstí obklopují architektonicky cenné měšťanské domy - Škochův dům, Lichvicovský dům a Ctiborův dům. Uprostřed náměstí se vyjímá renesanční kašna a pomník Jana Žižky z Trocnova.

Vzhled města dotváří jezero Jordán, vybudované v 15. století jako jedna z prvních údolních vodních nádrží v Evropě. Vznikla v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku, tedy v roce 1492. Vodní nádrž má plochu asi 50 ha a maximální hloubka činí 14 metrů. V horkých letních dnech Jordán láká k odpočinku a vodním radovánkám. K Jordánu patří také další přírodní zajímavost, 18 m vysoký Jordánský vodopád, kterým přepadá část vody z nádrže do Tismenického potoka.

Expozice Husitského muzea, nazvaná Husité, je umístěna v působivých prostorách pozdně gotické budovy táborské radnice. Výstavní sály seznamují návštěvníky s kořeny husitství, osobností reformátora katolické církve Mistra Jana Husa, vznikem Tábora, neporaženým husitským vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova a také válečnými zbraněmi a dobovými dokumenty.

V přízemí se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, které představují zvlášť vyhledávanou táborskou raritu. Chodby, které vznikly propojením sklepů měšťanským domů v 16. století, sloužily především jako útočiště před nepřítelem a k uchování potravin a nápojů. Část podzemních prostor, vinoucích se pod Žižkovým náměstím v délce 800 m, je přístupna veřejnosti.

Na opačné straně Tábora se nachází poutní místo Klokoty s barokním kostelem. Západně od Tábora leží město Milevsko s nejstarším klášterem v jižních Čechách. Patří k němu monumentálně působící bazilika se dvěma věžemi.

Z Tábora se můžete vydat po nejstarší elektrifikované trati na území bývalé monarchie do města Bechyně. V Bechyni můžete navštívit renesanční zámek, který kdysi patřil Petru Vokovi z Rožmberka. Trať byla postavena v roce 1903 podle projektu geniálních technika a vynálezce Františka Křižíka. Od roku 1928 se trať prodloužila až do středu města díky tomu, že hluboko zaříznuté údolí bylo překlenuto železobetonovým mostem.

Řeka Lužnice představuje bezmála synonymum Táborska. Jméno řeky, které se poprvé objevilo v pramenech roku 1179, se vyvinulo ze staročeského názvu pro "lužní řeku, vodu protékající luhy".  Na pravém břehu řeky Lužnice, naproti vodáckému tábořišti Suchomelův ostrov, se nachází geologicky zajímavý přírodní útvar "Granátová skála". V hojném počtu se zde nalézají rudé granáty typu almandinu až do velikosti lískového oříšku. V zátočině nad řekou Lužnicí ve výšce kolem 490 m se rozprostírá rozsáhlý lesní komplex Pintovka, ve kterém je zřízena naučná lesnická přírodovědná stezka s výchozím bodem nedaleko nad Švehlovým mostem.

Autor: Alexandra Rohanová
Foto: Alex Savinsky

Článek byl zobrazen 5 394 krát.