Téměř utopený Orlík

Téměř utopený Orlík

Zámek Orlík nad Vltavou ležící v Jižních Čechách mnohé okouzlí již na první pohled. Tato překrásná novogotická stavba, která se kdysi tyčila nad údolím řeky Vltavy, je jedním z mála dochovaných sídel staré rodové šlechty. Dnes je zámek situován na břehu Orlického jezera, v těsné blízkosti Orlické přehradní nádrže.

První písemné zmínky o tomto zámku pocházejí z roku 1253. Ještě dříve zde ale údajně stával malý hrad sloužící k vybírání cla z plavby po řece Vltavě. Tento hrad byl však ve 13. století přestavěn a vznikl raně gotický královský hrad sloužící jako správní středisko a sídlo Václava II. Když hrad přešel do majetku Karla IV, prošel mnoha dalšími úpravami a došlo také k jeho značnému rozšíření. Součástí hradu už tedy nebyla jen válcovitá věž a palác, ale přibyly také četné obytné budovy.

Do 16. století hrad vzkvétal, pak jej však zachvátil ničivý požár, při kterém byla velká část hradu zpustošena. Tehdejší majitel Václav Zmrzlík hrad opustil a nechal jej napospas osudu. Poničený hrad odkoupili Švamberkové, kteří se zasloužili o jeho znovuzrození. Dostavěli další obytné prostory, kapli, upravili interiéry a zdokonalili obranný systém hradu. Švamberkové žili na Orlíku až do roku 1611, poté se přesídlili na hrad Třeboň a všechen jejich majetek byl zkonfiskován.

Od té doby sloužil Orlík jako správní centrum pro orlické a zvíkovské panství. Novými majiteli se stal rod Eggenbergů, kteří v roce 1719 započali rozsáhlou přestavbu hradu a vytvořili z něj zámek. V roce 1820 však na Orlíku opět vypukl rozsáhlý požár, který způsobil značné škody a zámek musel být opět zrekonstruován. Součástí této rekonstrukce bylo též vystavění třetího poschodí.

Po vymření rodu Eggrenbergů se stal Orlík majetkem Schwarzenberků, kteří jej nechali celý inovovat. Svou dnešní novogotickou podobu získal zámek při posledních přestavbách probíhajících se v rozmezí let 1849 – 1960. Pod vedení profesora architektury Bernarda Gruebera bylo slohově sjednoceno průčelí s třemi válcovitými věžemi a k rytířskému sálu byl přistavěn arkýř. V roce 1861 se směrem na severozápad od zámku začala stavět rodinná hrobka mladší větve rodu Schwarzenberků.

Prostranství kolem zámku bylo upraveno a v roce 1904 vznikl francouzský park o celkové rozloze 160 ha. Schwarzenberkové park pečlivě udržovali do doby, než byli nuceni odejít do emigrace. V dnešní době je zdejší park největším komplexem historické zeleně v jižních Čechách. Jeho návštěvu doporučujeme všem, kdo si chtějí odpočinout od ruchu a shonu města a načerpat sílu obklopeni krásnou přírodou. Při procházkách se můžete kochat staletými stromy nebo pozorovat břehy Orlického jezera.

Moderní doba udělala z Orlíku téměř vodní zámek. Původně se totiž Orlík tyčil na skále nad řekou Vltavou, ale v roce 1952 se zde začala budovat orlická vodní nádrž a vzhled krajiny se rázem změnil. Vodní hladina stoupla o 60 metrů výše, než byla hladina Vltavy, která jej obtékala. Orlická přehrada je s výškou hráze 91 metrů a délkou 511 metrů největší vodohospodářskou stavbou u nás. V jejím okolí se navíc naskýtají ideální podmínky pro rekreaci a vodní sporty.

Přístup do zámku je umožněn po kamenném mostě klenoucím se přes vodní příkop. Během cca 60 minutové prohlídky se seznámíte s historií hradu a jednotlivými vládnoucími rody. Nejvíce je na zámku patrný vliv rodu Schwarzenberků, proto je expozice zaměřena z větší části na jejich život. Vystaveny jsou obrazy z poloviny 18. století, předměty uměleckých řemesel či nejrůznější druhy rodokmenů. V jedné části zámku najdete dokonce i původní Schwarzenberské muzeum, kde jsou k vidění archeologické nálezy z okolí zámku, ale také řecké vykopávky a objevy ze staré Troje.

Na zámku si máte možnost prohlédnout čestné řády, které byly členům panovnických rodů přidělovány. Z nejzajímavějších jmenujme Řád zlatého rouna, který byl považován za nejvyšší a získat jej mohli pouze katoličtí panovníci a příslušníci staré katolické rodové šlechty. Mezi světové unikáty, jež nalezneme na Orlíku, řadíme řádovou velkostuhu a stříbrnou pozlacenou hvězdu. Dochovány jsou exempláře Řádu sv. Ducha, Řádu sv. Štěpána i Řádu sv. Jiří. Na Orlíku je ukryta cenná faleristická sbírka, která nemá v České republice obdoby.

Během prohlídky navštívíte Malý a Velký empírový salón s mnoha zajímavými obrazy a dobovým nábytkem. Romanticky působí Teskův sál s překrásným kazetovým stropem, dřevěnými dveřmi i obložením stěn. Sál je dílem řezbáře Jana Tesky, jenž byl bratrancem mnohem slavnějšího Mikoláše Alše. Rytířský sál je zdoben množstvím gotických prvků a ukrývá množství starožitných předmětů, jako například cínové nádobí a svícny, zbraně či vyřezávané erby. V malé zbrojnici je umístěna cenná sbírka starých i novějších zbraní s nejrůznějšími mechanismy a způsobem nabíjení. Zámecká knihovna se pyšní souborem asi 18 tisíc knižních svazků, které jsou jazykově i tematicky velmi rozmanité. Uschována je zde také první tištěná mapa Čech, tzv. Klaudiánova mapa.

Stejně jako většina českých hradů, také Orlík je spojen s pověstí, která vysvětluje, jak přišel ke svému jménu. V dávných dobách se v lesích na březích Vltavy ukrývali nebezpeční loupežníci, kteří byli postrachem pro celý kraj. Loupežníci v čele s hejtmanem Baťkou bez milosti okrádali a zabíjeli nevinné lidi. Nikdo nevěděl, jak si s nimi poradit a jak na ně vyzrát. Ale jelikož na každého jednou dojde, vše nakonec zařídil osud a i Baťka poznal, jak kruté je přijít o milovanou bytost. Baťkova žena podlehla těžké nemoci a zůstal mu jen jeho malý syn.

I když ho střežil jako oko v hlavě, jednoho dne mu syn najednou zmizel a nikdo nevěděl kam. Vydali se ho tedy hledat a nakonec ho po dlouhé a únavné cestě našli až vysoko na skále v orlím hnízdě. Dítě nemělo ani škrábanec, jelikož ho sedm malých orlíčků hřálo svými těly. Loupežník tedy šťastně popadl dítě do náruče a jako výraz vděku za navrácení syna se zapřísáhl, že začne žít obyčejným a spořádaným životem. A jelikož věrná banda loupežníků nechtěla opustit svého pána, rozhodli se, že povedou také poctivý život.  Navíc Baťkovi slíbili, že na místě, kde bylo dítě nalezeno, vystaví hrad, jako připomínku této události. Hrad stojící na skále byl nakonec podle orlího hnízda pojmenován Orlíkem.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 5 182 krát.