Turistické značení - jeho historie sahá až do Rakouska-Uherska

Turistické značení - jeho historie sahá až do Rakouska-Uherska

Česká republika má jednu tradici, kterou se nemůže pochlubit každý. Pravda, když byla 11. května 1889 označena první trasa ze Štěchovic na Svatojánské proudy červenou značkou, existovalo ještě rakousko-uherské mocnářství. Ale už tehdy se touto aktivitou zabýval Klub českých turistů, jenž měl v té době za sebou necelý rok své existence.

Ještě v témže roce přibyly další značené trasy - na Karlštejn, Skalku a Rač. Celková délka tras se tím dostala na 55,5 km. První dálková trasa z Prahy přes Brdy na Šumavu byla označena roku 1912 a průběžně následovaly další. V roce 1920 už bylo v nové republice 25 000 km turistických tras, před 2. světovou válkou dosáhlo číslo úctyhodné hodnoty 40 000 km.

Během války pochopitelně přišly jiné starosti a ani začátek neklidných 50. let nebyl turismu nijak zvlášť nakloněn. Až od roku 1954 se začalo s obnovou značení a v roce 1958 vyšla Směrnice o jednotném značení turistických tras v Československu. Během války zanedbané a narušené trasy se postupně začaly obnovovat a přibývaly nové turistické značky. Po roce 1989 se na mapy vrátily i trasy v pohraničních pásmech a rozsah tras v současnosti překročil 38 000 km. To je téměř tolik co před válkou, avšak tehdy to bylo na území celého Československa.

Značení a jeho údržbu má dodnes na starosti Klub českých turistů. V roce 1997 přibyly k pěším trasám i značení pro lyžaře a cyklisty. Lyžařské trasy mají zatím délku celkem 1 240 km, cyklistické necelých 23 000 km. O obnovu značení a údržbu informačních prvků na trasách se stará zhruba 1 100 dobrovolných značkařů. Česká síť tras a stezek patří svou kvalitou, hustotou a pokrytím k nejlepším v Evropě, někdy je dokonce hodnocena jako vůbec nejlepší. A to přesto, že se občas objevují názory (např. Institut informačního designu) zpochybňující grafické provedení a přehlednost značek. Zda je nebo není značení přehledné už musíte posoudit sami, teď se podívejme na principy značení stezek pro pěší.

Pro jejich označení se používají pásové značky, skládající se ze tří vodorovných pásů. Krajní pásy jsou bílé, prostřední pás může být červený, modrý, zelený nebo žlutý a určuje barvu značené trasy. Značka tvoří čtverec o rozměrech 10x10 cm. V případě prudšího odbočení nebo křižovatky je značka doplněna na šipku. V úsecích, kde se překrývá více tras, se používá vícebarevná značka, na koncích značených tras pak najdete koncovou značku. Existují také speciální značky pro krátké odbočky, např. k vrcholu, vyhlídce, zřícenině hradu apod.

Na významných místech tras – křižovatkách (rozcestnících), u dílčích cílů, ve městech apod. jsou tabulky s názvem místa, často i s jeho nadmořskou výškou a směrové tabulky, na kterých jsou názvy a vzdálenosti dalších cílů.

Kromě uvedeného základního značení se setkáme ještě se značením pro naučné stezky, jež bývají označeny značkou se šikmým pruhem (někdy však i běžnými pásovými značkami).

Prakticky stejně jako trasy pro pěší jsou označeny i lyžařské trasy, pouze s tím rozdílem, že barva krajních pásů značek je oranžová. Jinak jsou použity stejné druhy i rozměry značek.

Poněkud jiný systém je u značení pro cyklisty. Tzv. cykloturistické trasy (vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem) jsou sice rovněž vyznačeny pásovými značkami podobně jako pěší trasy, avšak o rozměru 14x14 cm a se žlutými krajními pásy. Tzv. cyklotrasy (vedou po silnicích, drobných místních a účelových komunikacích.) mají značky se žlutým podkladem a obsahují symbol kola spolu s číslem trasy, popřípadě kilometrovou vzdálenost k dalším cílům na trase.

Tip na závěr - turistické značky v podobě dřevěných náušnic

Na závěr pro vás máme tip na zajímavý dárek pro aktivní dámy - turistky. V nabídce e-shopu HandyYeti.cz najdete stylové, ručně kolorované dřevěné náušnice v designu turistických značek. 

- ham-

Článek byl zobrazen 6 599 krát.