Valdštejnská zahrada – oáza klidu

Valdštejnská zahrada – oáza klidu

Na pražské Malé straně můžete navštívit jednu z nejvýraznějších staveb českého raného baroka. Valdštejnská zahrada je součástí areálu Valdštejnského paláce, jež dnes představuje sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Její vznik se datuje do roku 1623 – 1630 a je tak nejstarší a také nejkrásnější palácovou zahradou v Praze. Zahrada je jakousi oázou klidu v centru uspěchané metropole.

Zahrada byla vybudována v přísně geometrickém stylu na ploše 1,7 ha a má charakter raně barokní zahrady ve stylu italského manýristického parku. Hlavnímu projektanty zahrady byli architekti Giovanni Pieroni, Nicolo Sebregondi a také Andrea Spezza z Aronga. Unikátní soubor soch, sousoší a kašen následně dotvořil císařský sochař Rudolfa II. Adrian de Vries.

Díky němu se dnes na hlavní cestě můžete setkat se sochami Adonis a Venuše, Appolon, Bakchus, Kráčející kůň, Kůň s hadem, Neptun, Laokoon a jeho synové nebo Zápasníci. Nejde však již o originály soch, ty byly v roce 1648 ukradeny a odvezeny do Švédska. Dnešní sochy jsou odlitky originálů a pocházejí z let 1912 – 1915.

Zahrada je tvořena dvěma hlavními celky: větší část zahrnuje Salu terrenu, voliéru a umělou krápníkovou stěnu, v menší části pak najdete velké jezírko s umělým ostrůvkem, skleník a jízdárnu. Na ostrůvku je umístěna kopie mramorové fontány se sochami Herkula s kyjem v ruce a Najád. Historickou zajímavostí tohoto jezírka je, že se zde v roce 1816 konal pokus vynálezce Josefa Božka s modelem parolodi. Na rybníku, v němž žijí rozmanité druhy ryb, můžete často spatřit divoké kachny.

Mezi nejdominantnější stavby zahrady patří bezesporu Sala terrena, která vás upoutá hned při vstupu. Tato kolosální lodžie s třemi arkádami a vysokou klenbou byla dokončena v roce 1629 a její exteriér zdobí fresky a štuky s výjevy Trojské války. Sala terrena prošla dvěma rozsáhlými rekonstrukcemi, první probíhala na počátku 20. století a druhá v roce 1965. Na její boční stěně najdete dveře vedoucí do umělé jeskyně s krápníky a fontánou – tzv. grottou. Tato jedinečná jeskyně bývá někdy také označována jako Valdštejnská koupelna. Nedaleko jeskyně je umístěna velká voliéra pro chov exotického ptactva.

Před Salou terrenou si jistě všimnete květinového parteru, v jehož středu je umístěna fontána s kopií sochy Venuše od Benedikta Wurzelbauera. Originál pocházející z roku 1599 byl s ostatními sochami v polovině 18. století ukraden, ale po mnoha letech v roce 1890 zase navrácen zpět. Dnes je uschován v Obrazárně Pražského hradu.

Celá Valdštejnská zahrada prošla během staletí několika úpravami. V 18. století bylo provedeno pár změn tak, aby zahrada připomínala anglické parky. Další rekonstrukce nastala v letech 1954 – 1955, poté v 80. letech 20. století a ta poslední proběhla nedávno – v letech 2000 – 2001.

Pro veřejnost byla zahrada zpřístupněna až koncem 19. století, vždy ve čtvrtek a v neděli. V roce 1938 se zde dokonce konala výstava „Pražské baroko“ a od té doby slouží jak palác, tak i přilehlá zahrada jako místo divadelních představení, koncertů a jiných kulturních akcí. V dnešní době je Valdštejnská zahrada otevřena od dubna do října a navštívit ji můžete i během státních svátků. Pokud se zde zrovna nekonají žádné kulturní akce, je vstup do zahrady zdarma.

Součástí areálu Valdštejnského paláce je kromě zahrady také Valdštejnská jízdárna, kde dnes sídlí Národní galerie uchovávající umělecká díla z nejrůznějších oblastí. Zdejší výstavní plochy jsou po rozsáhlé rekonstrukci klimatizované a inovované, proto jsou ideální pro vystavování cenných děl.

Valdštejnskou zahradu bez problému najdou i mimopražští návštěvníci, stačí se metrem dopravit na zastávku Malostranská. Když vystoupíte z metra tak hned za vysokou zdí objevíte zahradu, kam vstoupíte železnou branou. Další variantou je navštívit zahradu přímo z Valdštejnského paláce nebo z ohradní zdi Letenské ulice.

Valdštejnská zahrada je skvělým místem, kde máte možnost si odpočinout od ruchu velkoměsta, na chvíli vydechnout od každodenního shonu a načerpat nové síly. Přitom se můžete kochat vodou padající z kašen nebo pozorovat volně se promenádující pávy a pávice, z nichž jedna se pyšní krásným bílým peřím.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 6 792 krát.