Cizkrajov

Cizkrajov

Obec Cizkrajov se nachází přibližně 8 km na jihozápad od Dačic a 8 km severně od Slavonic.

Historie
Původně česká osada založena pravděpodobně koncem 12. či počátkem 13. století jako samostatná tvrz podle osobního jména Cuzcraj, což byl cudař župy znojemské. V listině z roku 1260 stojí název "Zuzicraia". Místo řečené "stará tvrz " je dosud dobře znatelné severně od kostela v zalesněné části vsi jsou patrny základy hradiště, které je odděleno příkopem. První zmínka v kronice je z roku 1301.

Díky stavbě kostela ve 13. století a přilehlé fary byl Cizkrajov vždy centrem pěti až deseti vesnic. Největšího vlivu dosáhl v 16. a 17. století, kdy se odtud spravovaly farnosti Lipolec, Lidéřovice a Český Rudolec. Ze zástavby domů tvořící širokou ulici se sochami sv. Josefa a sv. Floriána uprostřed je patrný záměr pro vznik města.

K poněmčení osady postupně docházelo na popud tehdejších panovníků počínaje Přemyslem Otakarem I. (1197-1230) a pokračovali v ní i jeho nástupci Václav I (1230-1253) i Přemysl Otakar II. (1253-1278). Šlechta i kláštery následovaly panovníkův příklad a začaly usazovat na svých statcích hospodářsky silnější německé kolonisty. Německý název pro Cizkrajov zněl Sitzgras. V několika desetiletích byl zdejší kraj zgermanizován.

Podle "Vlastivědy Moravské" měla obec na konci 18. století značný pozemkový majetek. V Dolním Bolíkově ke vsi patřilo stavení obecně zvané Zámeček, pod vsí na levém břehu Bolíkovského potoka byl mlýn s renesančními štíty, na svahu kopce pod Montserratem byla cihelna a v údolí nade vsí směrem k Mutné je mlýn patřící též k Cizkrajovu. Škola byla založena jako jedna z prvních v zemi roku 1662 a vydržoval ji farář. Za vzorného učitele Josefa Illeho (1851-1892) a nadšeného faráře Josefa Springera přibyla druhá a r. 1891 i třetí třída. V roce 1868 k sobě škola přičlenila "Hospodářskou školu" pro chovance od 14 do 20 let.

Mimo rolníků se v obci rozvíjela i řemesla, jako byly obuvník, zedník, kovář, stolař, byly tu i dva hostince. Byly založeny i spolky: spořitelní a úvěrní (1893), hasičský (1900), hospodářský (1910). Význam Cizkrajova se postupně zmenšuje zvláště po vzniku železných hutí v Dolním Bolíkově v roce 1810. Úpadek pokračuje i ve 20. století vysídlením Němců a odchodem obyvatel do měst. Na návsi najdeme sochy sv. Josefa a sv. Floriána.

Ve svahu pod kostelem je umístěna na malém ostrohu socha sv. Jana Nepomuckého.
Uprostřed hřbitova je litinový kříž ze zaniklé Bolíkovské huti z r. 1835.

Farní kostel sv. Petra a Pavla
Na příkrém skalnatém ostrohu přímo v centru vsi se nachází největší dochovalá stavba v Cizkrajově, farní kostel sv. Petra a Pavla. Se stavbou se začalo již ve 13. století, předpokládá se však, že jeho dnešní pozdně gotická podoba pochází z doby, kdy v Telči vládl Jindřich (1453-1507), neboť klenba jeho presbytáře se shoduje se síťovou klenbou presbytáře kostela sv. Ducha v Telči, pocházejícího z roku 1492, a kostela Božího Těla ve Slavonicích z téže doby. Také je nápadná podobnost usazení žebrové klenby ve stěnách, kde sloupky svými patkami nepřecházejí až k podlaze, ale spočívají na kordonové římse 3,35 m nad podlahou, stejně jako v presbytáři kostela sv. Jakuba v Telči, přestavěného právě za doby Jindřicha.

Presbytář kostela je zakončen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku a skládá se ze dvou klenbových polí s žebry. Zajímavá jsou dvojitá sedilia - mají tři prutové, nahoře segmentem uzavřené gotické veníře. Z bývalého sanktuaria se dodnes zachoval pouze točitý sloup s ozdobnou patkou a hlavicí, na níž původně spočívala vlastní schránka.

Chrámová síň je dvoulodní o šesti klenbových polích a má při šířce 9,26 m poměrně malou délku - 23,56 m. Předpokládá se, že byla původně zastřešena plošně a že nynější klenba byla vystavěna o něco později než presbytář. Tím by stavba lodi spadala až do 16. století. Žebroví klenby má ve středních polích tvar hvězdicovitý, v ostatních je jednoduché. Žebra přecházejí uprostřed lodi v těla dvou osmibokých pilířů bez zvláštního oddělení hlavic a jsou na stěnách i v rozích osazena v konzolách různého tvaru. Ve středním poli zdobí jednu konzolu vousatá hlava, jinde jsou ukončeny řadou žlábků a oblouků. Na kruchtě je konzola se štítem a erbem Vřesovských.

Protože Magdalena z Vřesovic byla manželkou Albrechta Krajíře z Krajku, pána na Dačicích, spadala by výroba konzoly nad kruchtou do 50. nebo 60. let 16. století a tudíž se v této době předpokládá i zakončení stavby lodi. Na jižním portálu se nacházejí článkované gotické veníře, taktéž se znakem Krajířů z Krajku. Gotická okna presbytáře i lodi jsou poměrně nízká, protože jejich spodní část byla v blíže nezjištěné době zazděna, a dnes jsou bez kružeb. Postavení opěrných pilířů je obyčejné a pravidelné.

Věž kostela byla přistavěna až v roce 1503; podle visitační zprávy z roku 1663 byla v té době dřevěná (pravděpodobně se jednalo o její poslední patro, posazené na dosud patrných krakorcích. Dnes je celá zděná a přiléhá k severní stěně presbytáře. Ze zvonů zbyl po válečných rekvizicích pouze nejstarší, ulitý v roce 1503, jak dosvědčuje latinský nápis: "Nobilis vir Stanislaus de Zahradec ad honorem deo omnipotenti hoc opus anno domini milesino quingentesimo 3^(o)." Kostel je spojen s farou zajímavě řešenou spojovací chodbou.

Mobiliář kostela je většinou barokní. Oltáře i kazatelna jsou hojně zdobené ornamentální i figurální řezbou. Hlavní oltář působí poměrně stroze - tradice vypráví, že řezbář si ponechával práci na hlavním oltáři až na konec, ale mezitím bohužel zemřel. Tím pádem působí boční oltáře (Narození Páně, sv. Floriána, sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého) podstatně honosněji a oltář Narození Páně je podle zprávy urbáře panství dačického z roku 1763 dokonce: "Nade všecky podobné v jiných kostelích na panství dačickém."

Kdo byl tvůrcem oltářů, kazatelny i andělů a andílků není dnes známo, je však jisté, že všechny jsou vytvořeny toutéž rukou a vznikly za faráře Bernarda Luitze (+ 27. října 1749). Za nejpravděpodobnějšího autora můžeme považovat Sebalda Kölbla, působícího tou dobou v Dačicích, či jeho žáka Strachovského. Na hlavním oltáři, kde byla dlouho socha Panny Marie (nyní vrácená do poutního kostela Panny Marie Montserratské), je obraz Neposkvrněného Početí Panny Marieod dačického malíře Ignáce Düllingera, pocházející z roku 1864. Malé barokní varhany pocházejí pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století.

V kostele jsou pochovaní kromě několika kněží, kteří působili v Cizkrajově, také majitelé Bolíkova - rytíř Bartoloměj Tannazoll (+ 1658) s manželkou, Jan Kašpar Pöschk z Rosenthalu (+ 1713) a Bedřich Samuel z Rosenthalu (+ 1735). V dlažbě kostela a před oběma jeho vchody je zasazeno několik náhrobních kamenů.

Na hřbitově kolem kostela odpočívají i majitelé bolíkovských hutí, páni Flickové a Dr. Artur Wich, zvaný šlechtic Reuth (+ 1901). U presbytáře farního kostela najdeme také hrob obnovitele Montserratu, cizkrajovského faráře P. Josefa Springera.

Památky a pamětihodnosti obce

Zbytky tvrze Dolní Bolíkov

Farní kostel svatého Petra a Pavla

Socha svatého Jana Nepomuckého u mostu

Fara

Vodní mlýn

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.cizkrajov.cz, na kterých najdete další informace.