Tišnov

Tišnov

Tišnov s Předklášteřím leží v kotlině protékané řekou Svratkou a v závětří hory Květnice (470 m), která je významnou mineralogickou a botanickou lokalitou.

Na jednom ze sgrafit, kterými začátkem 20. století vyzdobil tišnovskou radnici slovácký malíř Jano Köhler, je vyryta hrdá průpovídka starých Tišnováků: "Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava". Svůj původ má určitě v nerostném bohatství Tišnovska. Vždyť už za dob Přemyslovců bylo na Květnici pátráno po stříbrných rudách a v potoce Besénku, vlévajícím se pod horou do řeky Svratky, se prý dokonce rýžovalo zlato. Buďme dnes skromnější a připusťme alespoň, že Tišnovsko zaujímá pěkný kus kopcovité krajiny Podhorácka v jihovýchodním předhoří Českomoravské vrchoviny a že má bohatou historii, patrnou z četných archeologických nálezů i z řady světských i církevních staveb rozmanitých slohů a stáří. Jakousi čárou života této zajímavé krajiny je střední tok Svratky. Z jejího údolí se vějířovitě rozbíhají další údolí a údolíčka potoků a říček, která lákají doputovat až k pramenům, na návrší s dalekými výhledy.

Radnice na náměstí Míru - sídlo městského úřadu - bývala původně dřevěná a připomíná se už v 16. století. Z kamene byla od roku 1771, v letech 1905-1906 podle plánů architekta Vladimíra Fischera na středověkých sklepeních byla postavena nová budova v romantizujícím historickém stylu. V letech 2002-2003 získala současnou podobu rozšířením o nové západní křídlo.

Jednou z dominant Tišnova je kostel sv. Václava, jednolodní gotická stavba z 2. poloviny 15. století, zbarokizovaná v 18. století a do dnešní podoby přestavěná v polovině 19. století.

Dům č. 67 na Dvořáčkově ulici je v průčelí ozdoben v oválných štukových rámech freskami zobrazujícími sv. Martina a sv. Jiří. V domě se v roce 1808 narodil Jan Dvořáček, národní buditel a účastník slovanského sjezdu v Praze v roce 1848.

Město s osmi tisíci obyvateli je rozloženo v široké kotlině, obklopené zalesněnými kopci. První písemná zmínka o vsi Ťušnovice, předchůdkyni dnešního Tišnova, je z r. 1233 v souvislosti se založením kláštera Porta coeli v její blízkosti. Historie osídlení Tišnovské kotliny je však podstatně starší, vždyť první lidé sem pronikali již před čtyřiceti tisíci lety. Připomeňme alespoň četné nálezy kamenných nástrojů z pozdního paleolitu z Horky u Hradčan a od Železného, štípané neolitické industrie od Březiny. V některých tišnovských zahrádkách lze dodnes vyrýt střepy popelnic lužické kultury z doby bronzové.

Na dřevorytu ze 30. let minulého století zachytil Karel Formánek půvabný kout starého Tišnova kolem náhonu, který zanikl v 60. letech.

Barokní Pieta u kostela stávala původně na místě mariánského sloupu na náměstí Komenského.

Ves se záhy stala střediskem klášterního panství, jehož bohatství mělo počátek v pozemkových darech příslušníků přemyslovské dynastie. Rozvoj v městečko se přetvářejícího Tišnova byl přerušen husitskými válkami, ale už 16. století přineslo Tišnovským další vzestup řemesel a obchodu. Postupně měšťané získávali různé výsady, počínaje tržními právy, které městu udělil již r. 1416 král Václav IV., a konče udělením četných privilegií abatyší kláštera v r. 1554 a jejich potvrzováním panovníky zejména v 18. století. Třicetiletá válka však způsobila Tišnovu značné škody, z nichž se vzpamatoval vlastně až v 19. století. Jako město je Tišnov uznáván až od r. 1788, kdy zde byl zřízen regulovaný magistrát. Významným impulzem pro další rozvoj Tišnova bylo vybudování železničního spojení s Brnem r. 1885 a prodloužení železnice do Žďáru nad Sázavou přes Nové Město na Moravě o dvacet let později. Tišnov se tak stal skutečnou bránou do malebné Vysočiny.

Mariánský sloup na nám. Komenského byl postaven roku 1863 u příležitosti tisícího výročí příchodu věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Moravu. Jejich sochy spolu se sochami sv. Václava a sv. Floriána zdobí sloup s postavou Panny Marie. Byl vytvořen sochařem Josefem Břenkem.

Dům č. 475 na Brněnské ulici byl od roku 1931 až do jeho smrti v roce 1964 bydlištěm akademického malíře Josefa Jambora, čestného občana města Tišnova. Do současné podoby byl upraven v roce 1996 a je sídlem galerie, kde je vystavena kolekce obrazů Josefa Jambora, kterou malíř odkázal Tišnovu, a zároveň slouží i jako výstavní síň.

Teprve na přelomu 19. a 20. století překročila městská zástavba svůj středověkýpůdorys pod dominantním kostelem sv. Václava. Na úpatí zalesněného kopce Klucaniny dal postavit MUDr. F. Kuthan své sanatorium, ke kterému se začátkem 20. století rozběhla od sokolovny ulice krásných secesních vil. V období mezi světovými válkami se Tišnov rozrostl do okolních polí v příjemné zahradní město. Podle projektu významných architektů Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta byla r. 1933 postavena funkcionalistická budova spořitelny (dnes Komerční banka), několik vytříbených obytných staveb stejného slohu vzniklo v té době i v zahradní části města. Od r. 1925 slouží svému účelu budova gymnázia, rozšířená v letech 1936-1937. Blízká sokolovna z r. 1898 byla v letech 1925-1926 podstatně rozšířena o nový sál, dodnes sloužící k významným společenským a kulturním akcím, včetně věhlasných mezinárodních burz minerálů.

Ráz zahradního města poněkud narušila výstavba sídIišť v šedesátých a sedmdesátých letech. Obytné domy jsou však dnes alespoň částečně začleněny do svého okolí vzrostlými parkovými výsadbami. K významným počinům patří rozšíření sokolovny o sportovní halu v letech 1978-1983, v níž jsou pravidelně pořádány i mezinárodní přebory. Z důležitých a zajímavých staveb z posledního období je nutno jmenovat penzion pro starší občany, vybudovaný v letech 1992-1996 v sídlišti Pod Květnicí.

Mezi státem chráněné objekty patří i některé obytné domy na Riegrově ulici, z nichž většina byla postavena na počátku 20. století. Mezi nimi patří k nejcharakterističtějším Jarochova vila (č. p. 324), která se vyznačuje nevšedním půvabem.

V Tišnově se nikdy významněji nerozvinul průmysl. I proto si jeho bezprostřední okolí zachovalo ráz harmonické zemědělsko-lesní krajiny s řadou cenných lokalit jen málo narušené přírody. Na prvním místě je třeba uvést pověstmi opředenou Květnici, která byla poprvé vyhlášena za přírodní rezervaci již r. 1928. Už svým názvem symbolizuje tato zčásti vápencová a zčásti křemencová hora velkou druhovou bohatost.

Dodnes se zde od jara do podzimu můžeme potěšit s řadou vzácných teplomilných rostlin - například s dřínem, kavyly, omanem okem Kristovým, bělozářkou větvitou... Hora "kvete" i uvnitř - svými ametysty, záhnědou, citrínem, medovým kalcitem, krápníky rozmanitých tvarů a barevných odstínů. S pozoruhodnostmi živé i neživé přírody a problematikou jejich ochrany seznamuje naučná stezka se 13 zastávkami, která byla na Květnici vybudována r. 2002. Zajímavou přírodu má i protější kopec Klucanina (415 m) s novou rozhlednou a dnes již bohužel jen s ojedinělými květy střevíčníku pantoflíčku - jedné z nejkrásnějších a nejvzácnějších evropských květin vůbec.

Rozhledna na Klucanině byla postavena v roce 2003 především zásluhou nadšenců z občanského sdružení Rozhled na Tišnov a porozumění městského zastupitelstva. Stojí na místě někdejší dřevěné rozhledny, z let 1934-1947, o její zbudování se zasloužil v Tišnově agilní Klub českých turistů.

Tišnovská sokolovna je již tři desetiletí Mekkou mineralogů. V posledních letech vždy dvakrát ročně - obvykle o prvním květnovém a listopadovém víkendu - se sem sjíždějí sběratelé minerálů na tradiční burzu, která je známá nejen v celé Evropě, ale i např. v Japonsku a Latinské Americe.

Krásné výhledy na Tišnov jsou i ze skal Výrovky (420 m), vypínající se nad údolím Svratky jižně od města. Po proudu řeky se dá pohodlně putovat kolem splavu v Březině až do sevřeného, místy skalnatého údolí mezi Senticemi a Herolticemi se známým rekreačním střediskem Šárka a s řadou chat, které si tu začali stavět především obyvatelé blízkého Brna již v dobách I. republiky.

V podzemí vápencové části Květnice se skrývají významné krasové dutiny. Největší a nejkrásnější z nich je Králova jeskyně, náhodně objevená při norování jezevce v r. 1972. Probíhá v ní náročný speleologický výzkum a pro veřejnost bývá otevřena jen výjimečně, např. v době konání mineralogických burz.

Historie
Území dnešního Tišnova osídlili lidé již ve starší době kamenné, o čemž svědčí archeologické nálezy z lokalit Klucanina a Dřínová. V písemných pramenech je Tišnov poprvé uváděn v roce 1233 v souvislosti se založením ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli českou královnou Konstancií v jeho bezprostřední blízkosti. Původně byl Tišnov trhovou vsí na důležité obchodní zemské stezce. Po založení kláštera daroval markrabě Přemysl Tišnov cisterciačkám, v jejichž majetku zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Ještě ve 13. století se z Tišnova vyvinulo městečko, které stále více nabývalo charakteru středověkého města. V roce 1416 udělil král Václav IV. Tišnovu právo konání výročního trhu podle způsobu trhů brněnských. Ve vztahu ke klášteru byl pro městečko významný rok 1554, kdy abatyše Barbora Konická ze Švábenic udělila Tišnovu rozsáhlá práva a svobody. Úspěšný hospodářský rozvoj městečka byl často narušován válečnými a přírodními katastrofami.

V roce 1428 vypálili městečko i klášter husité, z dalších válečných hrůz byla pro Tišnov nejtěžší třicetiletá válka, přítomnost francouzských vojsk ve městě v letech 1805 a 1809 a prusko-rakouská válka v roce 1866. Několikrát bylo město postiženo rozsáhlými požáry, z nichž k největším patřil požár v roce 1668. V souvislosti se zřízením regulovaného magistrátu byl Tišnov v roce 1788 povýšen na město. Do roku 1848 byl centrem správy tišnovského panství. Velký význam pro město mělo zahájení provozu na železniční trati do Brna v roce 1885 a do Německého Brodu v roce 1905. Od roku 1896 se stal Tišnov okresním městem. V roce 1895 byl prohlášen za klimatické město, v roce 1899 bylo na úpatí lesa Klucanina postaveno léčebné sanatorium a  Tišnov se stal vyhledávaným lázeňským střediskem a východiskem turistických cest do malebné krajiny v podhůří Českomoravské vrchoviny. Stal se přirozeným administrativním, hospodářským a kulturním centrem kraje.

Po roce 1918 prošlo město značným stavebním rozvojem. Za sokolovnou a pod Klucaninou začaly vyrůstat nové vilové čtvrti, na hlavním náměstí byla postavena v roce 1929 nová budova okresního soudu (dnes pošta a zemědělské učiliště), na dolním náměstí vyrostla v letech 1932 - 33 funkcionalistická budova spořitelny podle projektu Bohuslava Fuchse z Brna (dnešní Komerční banka), významná architektonická památka a jedna z dominant města. Pro rozvoj zájmové činnosti byl postaven katolický dům a k sokolovně přistavěna divadelní dvorana s velkým jevištěm. Rozvoj školství zajišťovaly nové budovy gymnázia, zřízeného v roce 1920, a živnostenské školy. Kromě toho byly vybudovány nové silnice, např. do Předklášteří, kde byl v roce 1930 vybudován nový most přes Svratku. Se stavebním rozmachem vzrostl i počet obyvatel v roce 1937 na 4750.

Průmyslová výroba v Tišnově i na Tišnovsku měla malovýrobní ráz, zajišťovali ji především živnostníci a řemeslníci, k větším podnikům patřily textilní továrna A. Řezáče, Müllerova koželužna, Kopřivova papírna v Předklášteří, továrna na provazy Ant. Mouky, firma Fulgur na výrobu elektrických strojů, lihovar, mlýny, cihelny a řada menších provozů. Hospodářský rozvoj Tišnova byl pak zastaven ve 30. letech, město bylo v této době značně zadluženo a nemělo prostředky na investice a další rozvoj.

Během 1. republiky se v Tišnově rozvinul i společenský a kulturní život. Město bylo spojeno s Brnem železnicí, po roce 1927 se zde začala rozvíjet také autobusová doprava, která propojila celý region, jehož se stal Tišnov centrem. Působila zde řada spolků, z nichž byl aktivní především Sokol, organizoval koncerty, plesy, akademie, divadelní představení, opery, v nichž účinkovali kromě místních nadšenců i známí brněnští umělci. V létě 1934 zavítal do Tišnova soubor Osvobozeného divadla s J. Voskovcem, J. Werichem a J. Ježkem. Místní odbor Klubu českých turistů otevřel v roce 1934 za účasti herce Vlasty Buriana na vrcholu Klucaniny rozhlednu, která však byla za okupace odstraněna. Vrcholem společenských aktivit Tišnova bylo uspořádání velkolepé Podhorácké výstavy v červenci 1927, jíž se účastnil celý region. O rok později, 17.června 1928, navštívil město prezident T. G. Masaryk.

Proti německé okupaci v roce 1939 se zdvihl odpor i na Tišnovsku. Vznikla zde řada odbojových organizací (Sokolové, Obrana národa, skupina L-Z, tj.legionáři a zbrojováci aj.). V okolí Tišnova operovaly od roku 1943 partyzánské skupiny (Jermak, Třetí čs.úderná rota aj.), někteří bojovali v zahraničních armádách, jako letci v Anglii, v čsl. armádním sboru v Rusku. Osvobození přinesl i Tišnov své oběti, 18 tišnovských občanů bylo popraveno, 25 umučeno v koncentračních táborech, 32 židovských a romských spoluobčanů bylo umučeno z rasových důvodů, 25 životů si vyžádalo ruské bombardování 25.4.1945. Svobody se Tišnov dočkal až večer 9. května, kdy do města vstoupily ruské a rumunské jednotky.

Po skončení války a okupace byly odstraněny válečné škody a začala nová výstavba. Koncem 40. a v 50. letech byla postavena nová škola (Smíškova ul.), byty a komunikace, významná byla modernizace žel.tratě Brno - Havl.Brod (dvoukolejná). Od 1.1.1953 byla sloučena dosud samostatná obec Předklášteří s Tišnovem, později pak přibývaly další. V letech 1951-55 byla vybudována nová okresní silnice vedoucí od Brna přímo do Předklášteří s odbočkou do Tišnova a novým mostem přes Svratku, čímž byl provoz po trase Brno - Nové Město na Moravě odveden mimo střed města. V roce 1957 bylo dáno do zkušebního provozu nové koupaliště.

60. léta přinesla další změny. Od 1.1.1960 zanikl tišnovský okres a město se stalo součástí okresu Brno-venkov.Významná se pro rozvoj regionu stala naleziště uranové rudy na Vysočině. Pro pracovníky uranových dolů bylo postaveno nové sídliště pod Klucaninou, koncem 60. let byla zahájena stavba sídliště u Humpolky, v roce 1966 byla elektrifikována žel. trať Brno-Havl.Brod, 1969 začala plynofikace města. V roce 1970 měl Tišnov 8263 obyvatel.

V 70. a 80. letech bylo postaveno další sídliště pod Květnicí, nová škola na nám.28.října, sportovní hala, lyžařský vlek na Klínku, autoklub u koupaliště, síť mat. škol a obchodů. K 1.7.1980 bylo k Tišnovu připojeno dalších 6 obcí (Hradčany, Štěpánovice, Lomnička aj.). Nové integrované město Tišnov mělo k témuž dni 12022 obyvatel. V roce 1972 byla objevena na Květnici krápníková jeskyně, pojmenovaná pak po tišnovském speleologovi Královi. Od roku 1976 se v Tišnově pořádají pravidelně světoznámé burzy minerálů. V oblasti kultury byla významná výstavní činnost Klubu přátel výtvarného umění, divadelní představení Karasova divadla, ze sportovních akcí Tišnovská padesátka , automobilová ralley Vysočina, ve sportovní hale se konala mistrovství Evropy v odbíjené, sálové cyklistice aj.

Zatím poslední kapitolou tišnovských dějin jsou 90. léta. Město spravuje opět městský úřad v čele se starostou a městské zastupitelstvo. Místní podniky a živnosti se vrátily zpět do soukromých rukou, město zkrásnělo opravenými chodníky a fasádami domů. Většina integrovaných obcí se rozhodla pro vlastní správu a počet obyvatel tak opět klesl na současných 8500. Pokusy o obnovení okresu Tišnov zatím vyzněly naprázdno, Tišnov se ale zřejmě stane po reformě státní správy okrskovým městem, což mu dává další vývojové perspektivy.

Památky
Z památek na území města Tišnova je na prvním místě nutno uvést farní kostel Sv.Václava s 51 m vysokou pozdně gotickou věží. Původně gotický kostelík byl do dnešní podoby přestavěn v letech 1838 -- 1839. Před kostelem se dochoval zbytek hradeb se střílnami.

Radnice na náměstí v romantickém historizujícím slohu byla přestavěna v roce 1905, autorem barevných nástěnných sgrafit zachycujících události z tišnovské historie je malíř Jano Köhler.

Pískovcový mariánský sloup Panny Marie na dolním konci náměstí od moravského sochaře Josefa Břenka byl postavený u příležitosti cyrilometodějského milénia v roce 1863, což dokládá nápis na jižní straně "TISÍCTÝ ROK ÚVODU ZÁKONA KŘESŤANSKÉHO NA CELÉ KRAJINĚ MORAVSKÉ A ČESKÉ". Na podstavci jsou čtyři sochy světců - sv. Cyrila, sv. Metoděje, sv. Floriána a sv. Václava. Sloup, který vybíhá z podstavce, je ukončen kompositní hlavicí se sochou Immaculaty.

K dalším památkám ve městě patří budova nemocnice, několik barokních domů, z moderních staveb pak funkcionalistická budova spořitelny (dnes Komerční banka) z roku 1933 postavená podle projektu architektů Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Z funkcionalistického období je také v roce 1996 rekonstruovaný Jamborův dům se stálou expozicí obrazů akad. malíře Josefa Jambora (který část svého díla věnoval městu) a dalšími výstavními místnostmi, ve kterých celoročně probíhají krátkodobé výstavy výtvarných děl. Procházkou po ulici Riegrova se každý návštěvník vrátí do časů prvorepublikových vil, z nichž většina je dnes prohlášena jako kulturní památka. Jde konkrétně o Villu Franke (č. p. 281), dále o č. p. 323, 324, 331, 425 a 340.

Tipy na výlet

Porta coeli - ženský cisterciácký klášter založený českou královnou Konstancií v roce 1233.

Hrad Pernštejn - založený ve 13. století, patří k nejnavštěvovanějším památkám v České republice.  
- malebné městečko ležící 7km severním směrem od Tišnova. Za pozornost návštěvníka stojí především zámek, kostel na náměstí, synagoga a židovský hřbitov. Velmi krásné je i okolí, které je ideální pro pěší i cykloturistiku.

Doubravník - obec ležící na řece Svratce je proslulá především kostelem s hrobkou rodu Pernštejnů. Leží na trase Tišnov - Nedvědice - Bystřice nad Pernštejnem - Nové Město na Moravě.

Hrad Veveří

Toulky

Brněnská přehrada - Můžete si zde virtuálně prohlédnout kraj, kudy se procházel Ríša s Helenkou, známý z Mrštíkovy Pohádky máje, kraj, jemuž vévodí hrad Veveří nad hladinou "brněnského moře" a kam každoročně jezdí statisíce návštěvníků sledovat impozantní ohňostrojná představení na přehradě nebo motoristické bitvy na Masarykově okruhu.

Doporučené turistické trasy

Trasa č. 1: Kolem Tišnova (23 km)
Tišnov - Klucanina - Březina - Výrovka - Závist - Nad Nelepčí - Předklášteří - Květnice - Tišnov

Trasa č. 2: Přes horu a řeku (25 km)
Tišnov - Klucanina - Hradčany - Sokolí - Veverská Bítýška - Šárka - Březina - Tišnov

Trasa č. 3: Až do okolí Blanska (30 km)
Tišnov - Stanovisko - partyzánský pomník u Skaličky - Hluboké Dvory - Újezd u Černé Hory - Milonice - Bukovec - Svinošice - Babí lom - Česká

Trasa č. 4: Za vyhlídkou k Rašovu (22 km)
Tišnov - Stanovisko - Jamné - Velká hora - Rašov - Crhová - Lomnice u Tišnova - Šerkovice - Tišnov

Trasa č. 5: Horácká (20 km)
Tišnov - Lomnička - Jahodná - Borač - Štěpánovice - Tišnov

Trasa č. 6: Horem dolem (20 km)
Tišnov - Červený mlýn - Pasník - Chytálky - Dolní Loučky - Tišnov

Trasa č. 7: Loučsko-svratecká (25 km)
Tišnov - Dolní Loučky - Skryje - Jilmoví - Kaly - Štěpánovice - Tišnov

Trasa č. 8: Do údolí Bílého potoka (27 km)
Tišnov - Výrovka - Deblín - Svatoslav - Pavlovcův Mlýn - Šmelcovna - Lažánky - Holasice - Březina - Tišnov

Trasa č. 9: Do nejvyšších míst Tišnovska (30 km)
Tišnov - Šerkovice - Lomnice u Tišnova - Pod Sýkořem - Křeptov - Křížovice - Doubravník - Tišnov

Trasa č. 10: Vysokohorská tréninková trasa (30 km) - převýšení 1 300 m
Borač - Veselský Chlum - Ochoz - Synalov - Sýkoř - Chlébské - Dolní Čepí - Horní Čepí - Štěpánov - Vrtěříž - Lískovec - Kovářová - Nedvědice - hrad Pernštejn.

Doporučené cyklotrasy

Trasa č. 1: Tišnov-Drásov (13 km)
Tišnov - Železné-Limova - Drásov - Hradčany - Tišnov

Trasa č. 2: Tišnov-Lomnice-Borač (25 km)
Tišnov - Lomnička - Šerkovice - Lomnice - Doubravník - Borač - Tišnov

Trasa č. 3: Tišnov-Kutiny-Katov-D.Loučky (32 km)
Tišnov - Předklášteří - Dolní Loučky - Újezd - Řikonín - Katov - Dolní Loučky - Předklášteří - Tišnov.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.tisnov.cz/, na kterých najdete další informace.