Otročín

Otročín

Obec Otročín leží ve zvlněné lesnaté krajině v severozápadní části Tepelské vrchoviny na území chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Nachází se přímo ve středu trojúhelníka, jehož vrcholy jsou města Bečov nad Teplou, Toužim a Teplá.

Vesnici protíná silnice 3. třídy z Bečova do Teplé a prochází jí cyklotrasa Euroegrensis, která vede dále do kláštera v Teplé, nebo v opačném směru do Bečova nad Teplou. Její katastrální území se rozkládá v nadmořské výšce 610 m (železniční stanice na trati Bečov – Rakovník) až 741 m (Tisovský vrch).

Otročín je členem „Účelového sdružení obcí Slavkovský les pro obnovu venkova“, které vzniklo z iniciativy starostů jihozápadní části okresu Karlovy Vary v roce 1995. Hlavní náplní tohoto sdružení je zlepšení prostředí a životních podmínek obyvatel.

Historie
Předchůdce dnešní vsi bylo staré slovanské okrouhlé sídliště na návrší nad soutokem dvou potoků, zmiňované již koncem 12. století. Dnes střed kdysi původní slovanské osady připomínají jen zbytky kamení rozházené po bývalé kostelní a hřbitovní plošině nad silnicí na Teplou.

Historici se domnívají, že tuto osadu původně založila rodina nebo rodiny propuštěných otroků, kteří zde kolonizovali půdu předtím neobydlenou. Z toho zřejmě vyplývá název vesnice. První skutečná historická zmínka o Otročínu sahá přesně do roku 1233, kdy kaple svatého Michaela obklopená slovanským sídlištěm Otročínem a dalšími majetky přešly do rukou tepelského kláštera.

V jeho majetku byla vesnice až do doby zrušení nevolnictví do konce 18. století, s výjimkou období let 1530 až 1602, kdy byla obec na 72 let v zástavě pánů z Pluhu a Plavna. Protože na začátku 13. století se v tepelských potocích nalézalo zlato, povolal klášter německé rýžovníky a rozsadil je v krajině. Tak k původnímu malému slovanskému osídlení okrouhlicového typu časem přibyla novější, ale mnohem výstavnější a větší část vesnice řadového ulicového typu, jejíž střed tvořila rozlehlá náves.

Otročín představoval vlastně nejvzdálenější kout jejich panství, proto nazvali novou ves Landeck – kout země. Od té doby se Otročín nazýval také Landek.

Současnost
V dnešní době obecní úřad Otročín spravuje ještě další čtyři osady s více než 500 trvale žijícími obyvateli. Jsou to obce Brť, Měchov, Poseč a Tisová. K občanské vybavenosti patří Obecní úřad s obřadní síní, pošta, ordinace obvodního lékaře, obchod, kadeřnictví a knihovna s internetem přístupným veřejnosti.

Dobrá dopravní obslužnost, buď autobusem, nebo po železnici zabezpečuje spojení s okolními městy. Neodmyslitelnou součástí každé vesnice je hostinec. Ani v Otročíně nechybí. Základní a mateřská škola byly pro nedostatek dětí v roce 1997 zrušeny. Děti z Otročína a okolních osad dojíždějí do ZŠ v Toužimi nebo do Bečova nad Teplou.

Zájmové organizace, které v obci pracují, se starají o udržování tradic. Například stavění májky a pálení čarodějnic, dětské dny, masopustní průvody masek apod. Je to především Český svaz žen, Svaz dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení a oddíl kopané TJ Budoucnost Otročín. Je zde celkem 20 rekreačních chalup.

Pamětihodnosti
Sousoší svatého Josefa a svatého Františka na návsi

Kostel svatého Michaela
Dominantu vesnice tvoří kostel svatého Michaela z roku 1838. Je to jednolodní klasicistní stavba. Loď má tři široká klenební pole. Kruchtu podpírají korintské sloupy. Většina zařízení byla převezena z původního starého kostela, který v průběhu let zanikl. Nejstarší památkou, která se v kostele nachází, je bohatě zdobená křtitelnice. Na pilířích stojí proti sobě barokní sochy sv. Kryštofa a sv. Františka, blahoslaveného Hroznaty a jeho manželky Vojslavy. Věž kostela je vysoká 34 metrů.

Kostel je zapsán ve státním evidenčním seznamu nemov. kulturních památek ČR. Do státního seznamu je zapsáno i sousoší před kostelem, které představuje svatou rodinu.

Věnovací nápis, který byl znehodnocen, zněl: „Franz Josef a Katharina Pistlovi v roce 1886“, podpis sochaře: Bőhm a Gőtz.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.otrocin.eu, na kterých najdete další informace.