Vítkov

Vítkov

Město Vítkov leží v členitém terénu Vítkovských vrchů, které náleží celku Nízkého Jeseníku. Průměrná nadmořská výška je 480 metrů, nejvyšší kopec v okolí se nazývá Horka (603 m) a nachází se nad obcí Klokočov (asi 2 km od Vítkova).

Zajímavá okolní krajina je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek, Moravice a Odry. Krajem prochází několik turistických cest. Nejzajímavější vede po obou stranách řeky Moravice od Kružberské přehrady přes Jánské Koupele a Podhradí až do Hradce nad Moravicí. Celá oblast je z hlediska turistiky velice atraktivní, je předmětem čilého turistického ruchu a v závislosti na něm i zdokonalování služeb a ubytovacích kapacit. V době letních měsíců se počet obyvatel díky cestovnímu ruchu mnohonásobně zvyšuje. Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné flóře a fauně, ne zcela dobře probádané, je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Za zmínku stojí také výskyt šedých moravických břidlic, na mnoha místech těžených v minulosti i dnes.

Kultura má své pevné místo v životě města. Ochotnické divadlo zapustilo kořeny v září 1945, kdy vznikla Divadelní jednota Petra Bezruče, a již v roce 1948 získává 2. místo na přehlídce Jiráskův Hronov. Potěšitelné je, že od roku 1969 vzniká divadelní soubor, který pracuje dosud. Oddělení kultury MěÚ Vítkov spolu se školami a zájmovými spolky jsou hlavními organizátory koncertů a výstav, které si svým významem nezadají s daleko většími kulturními centry.

Vítkov se může pochlubit také starou městskou tradicí. Poprvé se písemně připomíná roku 1301 a byl patrně založen již v druhé polovině 13. století jako hornické město (těžba zlata a stříbra). Město včetně hradu Vikštejna a okolí postupně přecházelo do rukou různých majitelů. Od poloviny 19. století se město stalo sídlem okresního soudu, četnické stanice a berního úřadu. Vývoj města ve 20. století přináší rozvoj průmyslu a postupné otevírání škol. Dominantou města a celého kraje je novogotický farní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1910-14. V roce 2001 zde proběhly velké oslavy 700 let Vítkova.

Historie Vítkova
Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem patrně ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301 na listině v Budišově nad Budišovkou ve věci soudní příslušnosti obce Dolejší Kunčice, aby "brala naučení v soudních sporech" u městského soudu ve Vítkově. Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejna a okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vznikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova. V letech 1713-1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F. K. Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice). V roce 1776 byl hrad Vikštejn opuštěn a záhy se přeměnil ve zříceninu.

V roce 1802 zakoupil vítkovské panství Emanuel Záviše z Osenic a v roce 1875 jej koupilo samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát a město bylo součástí opavského okresu.

Obyvatelé Vítkova se zabývali ponejvíce zemědělstvím, řemeslem a obchodem. Nejvíce se rozrůstalo řemeslo soukenické a plátenické. V roce 1835 bylo ve Vítkově 38 mistrů tkalců. Proto také první založené továrny byly továrny textilní. V roce 1858 byla zřízena ve Vítkově rukavičkárna, dva roky později továrna firmy Eisenberger z Vídně, pak stužkárna vídeňské firmy Fasshold. V roce 1863 zřídila vídeňská firma Imlauer ve Vítkově přádelnu hedvábí. V pronajatých domech bylo umístěno čtyřicet stavů, na kterých se vyráběly hedvábné šátky a damašky. V roce 1874 jej vystřídal další podnik, který zřídil E. Friedmann, který vlastnil továrnu na hedvábné zboží ve Fulneku. Bylo v něm zaměstnáno 400 pracovníků. V místní části, v Annině Údolí, při řece Moravici byla založena roku 1866 bývalým majitelem vítkovského panství Antonínem, svobodným pánem Závišem továrna výrobu papíru a lepenky.

První dochované zprávy o školství ve městě se datují z konce 16. století. Školu zřídili evangelíci, roku 1630 se stala školou katolickou. První zděná budova školy byla postavena v roce 1803, v roce 1876 byla postavena nová dvouposchoďová školní budova. V roce 1927 byla otevřena školní budova pro české děti (mateřská škola, obecná škola, měšťanská škola).

V polovině 19. století přiřazovaly se k Vítkovu další obce. Již od roku 1850 náležejí k Vítkovu osady Nýtek, Prostřední Dvůr, Veselka a Dolní Ves, v roce 1920 přibyla Horní Ves. V roce 1957 bylo k Vítkovu připojeno Podhradí, nazývané do roku 1952 Dolním Víkštejnem, v roce 1975 Lhotka, Nové Těchanovice a Čermná a konečně v roce 1979 Jelenice a Větřkovice. V roce 1992 se opět osamostatnily Čermná a Větřkovice. Většina těchto obcí náležela v minulosti k vištejnskému, respektive vítkovskému panství, Klokočov byl samostatným statkem, Jelenice byla součástí hradeckého dominia.

V Klokočově byl v 1. třetině 18. století vybudován Janem Václavem Želeckým z Počenic jednopatrový barokní zámek, který však ztratil svůj původní charakter při přestavbě v 60. letech 20. století. Kostel sv. Ondřeje, je postavený v roce 1807 má vybavení z 19. století. Ve Lhotce stojí kaple sv. Kříže od I. Günthera z roku 1777, Nové Těchanovice mají boží muka z 19. století. V Podhradí se nachází úpravna vody Kružberské přehrady, postavená v letech 1954-1962 podle projektu arch. Klimeše, v průčelí je umístěn reliéf "Voda" od V. Makovského.

Současnost města
Město Vítkov je s 6 500 obyvateli centrem Vítkovska. Je vzdáleno 25 km od Opavy. Město bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem v pahorkovité krajině severní části Oderských vrchů patrně ve 2. polovině 13. století Vítkem z Kravař. Má oválný půdorys s obdélníkovým náměstím uprostřed. Dominantou města je kostel z 1. poloviny 20. století, charakteristickou siluetu města doplňuje hřbitovní kostel v jádru raně barokní. Z původní městské zástavby se v podstatě zachovala jen jedna fronta náměstí, na ostatním městském území již byla realizována nová bytová výstavba s občanskou vybaveností. Dne 15. října 1891 byla dána do provozu železniční trať Suchdol - Budišov vedoucí přes Vítkov.

Zajímavá okolní krajina, tvořená stupňovitými, mírně zvlněnými plošinami a širokými hřbety, je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek. Hluboce zaříznutým údolím Moravice (s největšími přítoky Meleček a Melečský potok) a údolím Odry se stupňovitými říčními terasami. Přítok Odry - Čermná - vytváří osu malebného údolíčka mezi Vítkovem a Klokočůvkem. V blízkosti Vítkova jsou i umělé vodní nádrže, např. rybníky Paveláky a Bělidla, rekreační hráz Balaton a na řece Moravici největší z nádrží - Kružberská přehrada, která slouží jako rezervoár pitné vody pro Opavsko a Ostravsko. Přehrada a přilehlá chatoviště výrazně poznamenala přirozený původní charakter krajiny.

Dominantou krajiny je však údolí Moravice. Zaklesnuté meandry, říční terasy, místy až kaňonovité svahy s výchozy spodnokarbonských kulmských útvarů, představují významný geomorfologický fenomén krajiny.

Turistické zajímavosti
Město bylo založeno patrně ve 2. polovině 13. století v pahorkovité krajině severní části Oderských vrchů. Má oválný půdorys s obdélníkovým náměstím uprostřed. Dominantou města je farní kostel z 2. poloviny 19. století, charakteristickou siluetu města doplňuje hřbitovní kostel v jádru raně barokní. Z původní městské zástavby se v podstatě zachovala jen jedna fronta náměstí, na ostatním městském území již byla realizována nová bytová výstavba s občanskou vybaveností.

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Hodnotná jednolodní architektura z počátku 17. století, obnovena v roce 1830 a znovu opět po požáru v roce 1860. U kostela se nachází kamenný kříž, kvalitní kamenická práce, datovaná nápisem do roku 1827. Součástí areálu kostela je také ohradní zeď z lomového kamene, vstup je uzavřen dřevěnou branou. V areálu hřbitova se také nachází socha Pána Ježíše Krista.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Nejkrásnější stavbou ve Vítkově a širokém okolí je novogotický farní chrám Nanebevzetí Panny Marie, vybudovaný v roce 1910 - 1914.

Zvony
Kostelní zvony jsou velmi cennou historickou památkou. Jejich přesný popis pořídil v roce 1978 zejména dr. Šrámek z opavského archívu. Dostaly se k nám těsně po válce, kdy byly původní čtyři zvony zničeny. Dva z nich visí v současné době ve věži velkého kostela. Největší zvon, sv. Josef o průměru 110 a výšce 103 cm, byl ulit v roce 1630 zvonařem Hansem Knauffem. Dostal se k nám složitou cestou ze zvonice ve Fulneku.

Druhý z nich, sv. Markéta (průměr 88, výška 80 cm), je dílem slavného opavského zvonaře Christiana Hofmana a pochází z roku 1666. Původně visel ve farním kostele v Čermné. Nejmenší a také nejmladší ze zvonů nese značku firmy Hiller z Brna a letopočet 1926. Jako jediný nebyl za války rekvírován a spolu se zvonkem ze sanktusové věže byl před lety transportován na věž starého kostela. Zde ovšem neplní své poslání, neboť instalovaný elektrický pohon je prakticky od začátku nefunkční. Přestože každý zvon pochází z jiné dílny i doby, tvoří jejich zvuk dohromady majestátní akord.

Zvony z velkého kostela jsou ovládány, stejně jako kdysi, lidskou silou a dávají se do pohybu nejen o církevních svátcích, ale také při významných občanských událostech, např. na začátku nového roku. Zatímco velký sv. Josef bývá rozhoupán jen několikrát do roka, sv. Markétu je možno slyšet každou neděli.

Socha sv. Floriána
Na rohu farské zahrady je umístěna kvalitní barokní plastika na vysokém sloupu z 2.poloviny 18. století.

Pomník J. H. Pestalozziho
Pomník významného švýcarského pedagoga, který je datován do roku 1886. Dílo sochaře Josefa Obetha. Nachází se před základní školou na Opavské ulici.

Úpravna vody s reliéfem
Kvalitní příklad průmyslové technické architektury z let 1954-1962 od arch. Kainara. Na průčelí budovy úpravny vody je umístěno poslední monumentální dílo nár. umělce Vincence Makovského z let 1961-1964.

Městský park
Výstavba a výsadba městského parku byla zahájena v roce 1901. Pět let se stavěly pavilonky, budoval se rybníček, vysazovaly se okrasné stromy a keře.

V roce 1926 byla v městském parku slavnostně odhalena busta hudebního skladatele Eduarda Schöna – Engelsberga, umístěna je na kamenném podstavci původního pomníku Františka Josefa.

Socha svatého Marka
Socha rustikálního provedení se nachází před vstupem do novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vítkově. Sign. Franz Reinert 1861.

Krucifix
Bronzový krucifix na mramorovém kříži, eklektický, asi z přelomu 19. a 20. stol. stojí před novogotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Vítkově.

Kino
Filmová představení se zpočátku konala v sále hostince U veselého Tyroláka. V srpnu 1930 byla zahájena stavba městského kina podle projektu Richarda Brosche. Při slavnostním otevření kina 22. ledna 1931 byl uveden němý film „Bílá smrt na Piz Palü“, avšak ještě v květnu téhož roku bylo v kině instalováno moderní zařízení pro promítání mluveného filmu.

Hrob Jana Zajíce
Dne 25. února 1969 následoval Jan Zajíc, ještě ani ne devatenáctiletý student Střední průmyslové školy železniční v Šumperku, příkladu Jana Palacha. Upálil se v průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí v Praze. Vzplál ze stejných důvodů jako první pochodeň, na protest proti sovětské okupaci, s pocitem, že je třeba vytrhnout lidi z apatie, poraženectví a smiřování se s nutností kolaborace. Zprávy o Zajícově smrti přicházely do jeho rodného Vítkova jen útržkovitě, ale vyvolaly zde všeobecné pohnutí. Když byly ostatky Jana Zajíce převezeny do Vítkova, byla rakev uložena a vystavena ve vestibulu základní devítileté školy v Opavské ulici, odkud byl rovněž vypraven pohřeb. Ve škole byly vystaveny kondolenční listiny, Zajícovi spolužáci stáli u rakve čestnou stráž.

Socha Krista
Socha Krista se nachází na městském hřbitově ve Vítkově, kde byla nainstalována po vleklém sporu vítkovského sochaře Josefa Mühra s farářem Hansem Hermetem v roce 1905. Náklady za dílo uhradili manželé Josef a Franziska Drößlerovi.

Hřbitovní zeď se vstupní branou
Hřbitovní zeď je zhotovena z lomového kamene, vstup byl dříve uzavřený dřevěnou branou. Ohradní zeď spolu s kamenným křížem před vstupní bránou do kostela, který je kvalitní kamenickou prací datovanou nápisem roku 1827, jsou součástí areálu kostela.

Městský úřad ve Vítkově, jako jeden ze čtyř pověřených úřadů v okrese Opava, registruje podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, významné krajinné prvky (VKP).

Jsou to významné a cenné části krajiny, které je třeba zachovat a chránit před poškozením a ničením.

Některé významné krajinné prvky vymezuje přímo zákon (všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy) a další registrují orgány ochrany přírody. Zaregistrovány mohou být ty části krajiny, které utvářejí její typický vzhled a především přispívají k udržení přírodní rovnováhy. Jde zejména o mokřady, remízky, meze, selské lesíky, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, ale také historické parky, zahrady a porosty sídelních útvarů.

Území, ve kterém Městský úřad vykonává státní správu na úseku ochrany přírody, zahrnuje okolí Vítkova, Budišova, Březové a Melče (29 katastrálních území) a je rozloženo na 74 mapových listech v měřítku 1:5000.

Evidenci VKP začal městský úřad pořizovat již v roce 1994. Práci s tím spojenou prováděla paní RNDr. Alexandra Mikošková se studenty zdejšího gymnázia. V průběhu tří let se jim podařilo celé území zmapovat, provést grafické zákresy prvků do mapových listů a každý prvek stručně zhodnotit a odůvodnit jeho ochranu.

Navržené prvky nyní úřad postupně registruje. Záměr o registraci musí oznámit vlastníkovi dotčeného pozemku, případně i nájemci, který má právo vznést k záměru ve stanovené lhůtě výhrady. Podané výhrady musí s vlastníkem projednat a pak teprve může rozhodnout, zda registraci potvrdí či zruší.

Jakékoliv zásahy, které by mohly vést k poškození nebo zničení významných krajinných prvků nebo k oslabení jejich funkce, musí být předem projednány s orgánem ochrany přírody. Toto ustanovení se týká především umísťování staveb, změn kultury pozemků, pozemkových úprav, odvodňování pozemků, úprav vodních toků a nádrží (úprava břehů, zasypávání nádrží) apod.

Městský park
Park za pseudogotickým kostelem pochází z předválečného období. Jeho charakter byl původně přirozený s místy pro odpočinek. V 70. letech došlo k "násilné" úpravě parku. V současné době probíhá jeho rekonstrukce, která řeší odstranění suchých a poškozených stromů, smrků napadených kůrovcem, ořezy a ošetření stávajících dřevin, novou výsadbu zeleně, úpravu jezírka a skalky, zřízení dětského hřiště, osazení laviček a odpadkových košů. Park plní významnou funkci hygienickou a rekreační.

V roce 1994 byl areál kostela Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Marka před vchodem do kostela a park prohlášen za kulturní památku.

Park u nemocnice
Park je významný zejména z historického a ekologického hlediska. Rostou zde vzácné, většinou 200 až 250 let staré dřeviny (jasan ztepilý, lípa malolistá, javor mléč, javor horský, borovice lesní, vrba bílá, bříza bradavičnatá). Zeleň vytváří vhodné prostředí pro živočichy i rostliny (vyskytuje se zde např. ohrožený druh mravenců Formica spp.). Park příznivě působí také na zdravotní a psychický stav osob.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vitkov.info/, na kterých najdete další informace.