Žichovice

Žichovice

Historie
Prvními trvalými obyvateli Pootaví se stali rýžovníci zlata. Žili zde již řadu století před naším letopočtem. Největší proslulosti z nich dosáhli Keltové, jimž bezpochyby vděčíme za řadu vybudovaných hradišť útočného typu.

V místech s příhodnými podmínkami pro zbudování lidských obydlí vznikaly malé osady. Jednou takovou předpokládáme i v údolí nivě na soutoku Nezdického potoka s Otavou, v místě, kde leží dnešní Žichovice.

Krajem již tehdy procházela významná mezinárodní obchodní stezka. Systém jehož dílčí větve bývají nazývány Zlatými nebo Solnými stezkami. Otavské zlato sloužilo v tehdejších dobách k mnoha účelům, z nichž jmenujme alespoň šperkařství a k výrobě keltských zlatých mincí. Těžba pokračovala v prvních staletích našeho věku, kdy postupně původní keltské obyvatelstvo bylo nahrazeno Slovany.
Výrazným dynamickým jevem v rozvoji oblasti bylo založení benediktinského újezdního kláštera v Nezamyslicích. Patřil břevnovskému klášteru v Praze, založeného roku 993. Podle hesla Ora et labor (Modli se a pracuj) působili benediktini jako organizátoři správy osídleného kraje, představitelé duchovního života, vzdělání i české knížecí přemyslovské moci.

Právě v souvislosti s Břevnovem bývá uváděna tzv. darovací listina, v níž se poprvé zmiňují jak Žichovice, tak i řada dalších vsí kolem Otavy. Listina je symbolicky uváděna k roku, v němž zemřel benediktinský mnich Vintíř, považovaný u nás za blahoslaveného, v sousedním Bavorsku za svatého. Listina se datuje k 18. říjnu 1045 (Vintíř zemřel 9. října tohoto roku) a uvedením jména Žichovice dává jasně najevo, že obec již existovala.

Výrazně se proměnily Žichovice koncem 19. století. Dál z vaziště vorů odplouvali plavci s vory plně naloženými dřívím. Říkávalo se jim hamburáci, neboť onen legendární přístav býval jejich štací.
Od roku 1888 jim cestování za prací usnadnila nová vybudovaná železniční trať. Žichovice se ocitly na spojnici měst Horažďovic, Sušice, Klatov a Domažlic. V témže roce začala v obci pracovat další důležitá instituce, pošta. Ta od počátku nového století navíc získala telegrafní stanici. A do třetice roku 1888 - je založen místní dobrovolný hasičský sbor. Jen o rok později začala pracovat první žichovická vápenka. Postupně se výroba rozšiřovala a modernizovala.

Žichovice nejsou jen zámek. Jsou to stará památná rýžoviště, vápenkářská tradice, Otava s bohatou historií voroplavby, perel, lososů a zlata. Žichovice jsou pojmem pro mnoho drobných uměleckých památek stejně jako pro krásnu přírodu a pohostinný přívětivý kraj.

Památky a turistické cíle

Žichovický zámek
Žichovický zámek je nejvýznamnějším historickým objektem v obci. Původně stávala v Žichovicích pouze tvrz, postavená v 2. polovině 16. století Janem Kavkou Říčanským z Říčan nebo jeho synem Janem. Známe dokonce i její podobu, neboť na vyobrazení hradu Rabí z orku 1602, jejož autorem byl vynikající kreslíř Jan Willenberg, je v pozadí spolu se vsí zachycena i žichovická tvrz. Jednalo se o jednoduchou patrovou budovu obdélníkového půdorysu se stupňovitými štíty.

První písemná zmínka o žichovické tvrzi pochází z roku 1603. Tehdy kupuje Jindřich Libštejnský z Kolovrat od Jana Říčanského za sumu 25 000 kop míšeňských "tvrz Žichovice s dvorem poplužným a poplužím, pivovarem, pilkou, sladovnou, hvozdem, mlýnem při té tvrzi náchlebním, ves celou s mýtem" a dále okolní vsi Čepice, Domoraz, Nezamyslice a Kejnice.

Již za Kavků z Říčan se Žichovice staly střediskem nevelkého panství, ale teprve Jindřich Libštejsnký jim dodal na významu a lesku.

Na místě původní tvrze nechal v 1. polovině 17. století vystavět reprezentativní zámek ve stylu zaalpské renesance. Původní objekt tvrze byl patrně zahrnut do zámeckého komplexu a doplněn dalšími budovami. Vlastní zámek sestával ze dvou pravoúhle k sobě přimknutých budov a z budovy správní. Ze střechy západního traktu vystupovala hranolovitá věž s hodinami, krytá cibulovitou bání. Původní střecha věže se bohužel nedochovala, v pozdějších dobách byla nahrazena nízkou střechou jehlancovou. Vnější stěny zámku pokrývala sgrafita, celkový estetický dojem umocňovaly bohaté renesanční štíty, z nichž nejzdobnější jižní můžeme po rekonstrukci obdivovat v celé jeho kráse.

Z jižní strany k zámku přiléhaly hospodářské budovy. Celý komplex pak na severní straně doplňoval rozsáhlý park a zahrady.

Honosně byly vybaveny i zámecké interiéry. Dodnes zůstal zachován tzv. Bílý sál s bohatou štukovou výzdobou, jejíž součástí jsou rovněž erby stavitele zámku Jindřicha Libštejnského z Kolovrat a jeho manželky Alžběty z Lobkovic. Výzdoba dalších prostor se dodnes zachovala bohužel jen v náznacích.
Za Jindřicha Libštejnského zámek sloužil jako hospodářské a správní centrum panství, které bylo od té doby zváno panstvím žichovickým.

K dílčím úpravám zámku došlo toku 1680. To už zámek patřil Krakovským z Kolovrat, spřízněnému rodu Libštejnských. Tehdy byla v zámku zřízena zámecká kaple, zasvěcená "Vtisknutí pěti ran sv. Františka", sklenutá valenou klenbou. Klenba je rovněž doplněna erby Jindřicha Libštejnského a jeho manželky.

Krakovští však nebyli příliš dobrými hospodáři. Panství postupně upadalo do dluhů a tak nakonec Jan František Krakovský z Kolovrat celé panství i se zámkem prodal.

Novým majitelem se roku 1707 stal pasovský biskup, kardinál Jan Filip, kníže z Lamberka. Lamberkové byli významným rakouským šlechtickým rodem s blízkým vztahem k panujícím Habsburkům. Jednalo se o hraběcí rod, ve kterém nejstaršímu potomku náležel titul knížete.
V roce 1708 Jan Filip přikoupil ještě sousední rábské panství a v roce 1710 panství žihobecké. Nově získaná panství pak Lamberk spojil do tzv. svěřenského panství, svým rozsahem patřící k největším v Pošumaví. Hospodářským a sprvním centrem těchto rozsáhlých držav se staly právě Žichovice. Na zdejším zámku sídlila celá správa panství s veškerým úřednictvem. Byl sem přenesen i archiv ze starobylého hradu Rabí.

Patrně v této době se na žichovický zámek dostal kamenný reliéf ze 14. století, znázorňující ukřižovaného Krista s Marií a Janem. Reliéf kdysi býval nad jednou z rábských bran. Vzácné dílo gotického sochaře je v zámku umístěno dosud.

Počínaje Janem Filipem zůstal žichovický zámek v lamberských rukou po více než 300 let. Vlastnili jej příslušníci několika rodových větví, nesmazatelným písmem se ale do historie zdejšího kraje zapsal kníže Gustav Jáchym, který si navzdory všem stavovským zásadám vzal za manželku nešlechtičnu - dceru svého šafáře.

Za éry Lamberků nedoznal zámek žádných zásadních změn. Šlo vždy jen o drobné úpravy, které se žádným způsobem nedotkly charakteru zámku.

O tom, že je žichovický zámek skutečnou chloubou obce, svědčí péče, kterou mu místní Obecní úřad věnuje. Po roce 1989 bylo přistoupeno k rozsáhlé rekonstrukci. Zámecká věž byla znovu osazena hodinovým strojem, obnovena byla původní renesanční fasáda včetně dekorativních štítů, nově byl upraven i přilehlý anglický park. Zámek se tak mohl znovu zaskvět ve své původní kráse.

Jen shodou šťastných náhod a vkusu majitelů zámek Žichovice zůstal zachován prakticky v té podobě, jakou mu dal jeho stavitel Jindřich Libštejnský z Kolovrat. Je tak vzácným dokladem zaalpské renesance v českých zemích.

Čerpáno z informačních stránek obce http://zichovice.wz.cz, kde naleznete další informace.