Šťáhlavy

Šťáhlavy

Historie
Obec Šťáhlavy leží 14 km jižně od města Plzně v údolí řeky Úslavy. Západně se nad údolím zdvihá vrch Radyně se stejnojmennou tvrzí a po pravém břehu řeky se táhne rozsáhlý lesní porost jihozápadního výběžku Brd zasahujícího až k Rokycansku, k němuž náležela obec až do roku 1949. Dle historických pramenů bylo území obce osídleno již v 5. tisíciletí př. n. l.

První písemná zmínka o šťáhlavské obci pochází z roku 1239, kdy daroval obec král Václav I., syn Přemysla Otakara I., kostelu sv. Vavřince při Hradu Plzni výměnou za osadu Benešovice u Stříbra. Tak tedy získala obec svoji pevnou historickou podobu.

V roce 1539 prodali Doupovci Šťáhlavy s tvrzí, dvorem, pustým hradem Lopatou a vesnicemi Šťáhlavice, Nezbavětice, Sedlec, Lhůta, Neslívy, Nezvěstice, Žákava a Nevid, urozenému panu Jiříku Kokořovcovi z Kokořova za 6 000 kop míšeňských grošů. Ten pak dále zvětšil svůj majetek o ves Radyni a Plzenec, které v roce 1561 odkoupil od Zdeňka ze Šternberka.

Pan Jiřík v průběhu několika let založil další dvory a lze jej tedy právem považovat za zakladatele šťáhlavského panství, které po jeho smrti spravovali jeho dva synové. První z nich Karel Kokořovec postavil v roce 1548 na šťáhlavské návsi novou tvrz, kterou nechal později rozšířit v renesanční zámek. Druhý ze synů se svou manželkou Dorotou Týřovskou vystavěl nad zámkem kapli sv. Vojtěcha, jež je střední částí dnešního kostela.

Stavbě hlavní zámecké budovy na obdélníkovém půdorysu kolem ústředního dvora velel málo známý pražský stavitel Václav Haberditz. V polovině devadesátých let 18. století dal hrabě Černín rozšířit zámek o dvě dvojice budov. Návrh a plány pro ně vypracoval vynikající český architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi, který rozšířil původní jednoduchou zámeckou dispozici na větší stavební komplex.

V současné době patří zámek Kozel pod správu Památkového ústavu v Plzni a současně mezi nejnavštěvovanější objekty západních Čech. Na konci 18. století byly Šťáhlavy jako centrum rozsáhlého dominia největší obcí Západních Čech. Žilo zde tehdy 810 obyvatel v 92 domech, a proto zde také v roce 1794 byla postavena obecní škola.

V roce 1816 po smrti J. V. Černína zdědil panství šťáhlavské jeho příbuzný Kristián z Valdštejna a Vartenberka. V této době byly Šťáhlavy dominiem, neboli vrchnostenským úřadem, který vykonával soudní moc nad poddanými obcemi. Součástí šťáhlavského dominia bylo padesát vsí a dvorů, jednalo se o "soudní okres". Dne 3. června roku 1850 přestaly plnit v obci patrimoniální úřady (právní a soudní úřad) svou funkci. Šťáhlavské panství bylo rozděleno do tří soudních okresů, Šťáhlavy připadly k Rokycanům, Plzenec k Plzni a Šťáhlavice k Blovicím.

2. světová válka byla v obci definitivně ukončena 7. května 1945 příjezdem Americké armády. V roce 1947 byly Šťáhlavy přiřazeny k okresu Plzeň - venkov a v roce 1960 po novém státoprávním uspořádání ČSR vznikl Západočeský kraj s deseti okresy a Šťáhlavy, Šťáhlavice a Nezbavětice se staly sloučenou obcí v nově vzniklém okresu Plzeň - jih.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://cassiopeia.gc-system.cz/stahlavy.cz, na kterých naleznete podrobnější informace.