Vyšehrovice

Vyšehrovice

Historie
První zmínkou o obci Vyšehořovice je zápis z r. 1178, kdy kníže Soběslav II. daroval popluží, původně patřící jistému Vratišovi, kapitule Vyšehradské. Kapitula zde založila nejstarší zachovanou stavbu kostel sv. Martina, který náleží do období přechodu mezi románským a gotickým slohem.

Z původního kostela vysvěceného r. 1329, se dodnes zachovala část ve zřícenině. Ve druhé polovině 13. století zde pravděpodobně novým kolonizačním vysazením vznikla vesnice s pravidelnou zástavbou. Při její jižní straně vystavěla kapitula výše zmíněný románsko-gotický kostel sv. Martina a při její severní straně byl vybudován poplužní dvůr s raně gotickou tvrzí, kterou tvořila vysoká hranolová věž v rohu menšího ohrazení.

První známí držitelé Vyšehořovic pochází až ze 14. století. Vždy šlo o různě vysoce postavené církevní hodnostáře, či osoby vztahující se k církevní administrativě pod Vyšehradskou kapitulou. Část popluží však již byla od jisté doby též vladyckým majetkem. Na vyšehořovické tvrzi, patřící ve 14. století místní vladycké rodině s dubovou větví ve štítě, sídlil za krále Jana Lucemburského, pravděpodobně v r. 1335-1346, Havel z Vyšehořovic.

Po Havlově smrti zdědili zdejší majetek jeho synové a další dědici – jeho syn Budislav byl v l. 1335-1339 veřejným notářem a r. 1346 obdržel od papeže kanovnictví v Olomouci. Později byl kanovníkem u sv. Víta v Praze, od r. 1363 také sakristou a zemřel r. 1368. Jeho bratři byli Macek (1365-1370), Miroslav nebo-li Miran, Mareš (1365-1370), Šavel z Janovic (zemřel r. 1376) a snad i Vaněk (zemřel r. 1365). Ti drželi dva domy na Hradčanech. Macek odprodal v r. 1369 část svého dědictví kostelu sv. Víta na Pražském hradě.

Před r. 1381 přešla vladycká část Vyšehořovic na Mackova synovce Ješka, jemuž patřil také majetek na Moravě. Po Vaňkovi dědili r. 1365 sirotci Markéta, Mikuláš, Jan a Václav, z nichž Jan vlastnil zboží ještě na počátku 15. století.

Kdy ztratila Vyšehradská kapitula vládu nad svým Vyšehořovickým zbožím, komu je prodala, jaké byly jeho osudy a kdy se Vyšehořovice stali plně světským majetkem není známo. V seznamu majetků, náležejících Vyšehradské kapitule v době Přemysla Otakara II. však již Vyšehořovice nefigurují, stejně jako v listině Karla IV. z r. 1356 a v dalších dochovaných kapitulních zápisech z doby Václava IV. První doložení majitelé celé vsi jsou bratři Byčen, Sezema a Záviš z Vyšehořovic v r. 1407. Z let 1410-1411 se pak dochoval zápis ze soudní pře, kdy se Anna z Vyšehořovic soudila o své věno.

Díky tomuto zápisu se dovídáme, že dalším vlastníkem byl Prokop z Vyšehořovic, který bydlel v Nehvizdech a že Vyšehořovice patřily rovněž bohatému staroměstskému měšťanu Zikmundovi Rokycanskému. Stará a poměrně malá tvrz již zřejmě nevyhovovala potřebám ani společenskému postavení tohoto významného měšťana, člena městské rady, a proto patrně brzy po získání vyšehořovické tvrze přikročil k její velkolepé přestavbě. Než však byla nová gotická tvrz ve Vyšehořovicích dostavěna, Zikmund Rokycanský r. 1413 zemřel. Zboží zdědila jeho dcera Klára, první manželka Frycka (psaného od r. 1415 na Vyšehořovicích) - mimochodem majitele vsi Dřevčice. Po její smrti se Frycek oženil s jistou Machnou a posléze do třetice v době největších husitských bouřích po r. 1420 se třetí ženou Annou z Přerova (nad Labem).

Frycek byl zabit někdy kolem roku 1425 u Opočna. Vdova Anna se potom vdala za Rozvodu a Vyšehořovice získal Fryckův syn z druhého manželství s Machnou Olifern, řečený Musík. Olifern zapsal r. 1450 všechen svůj majetek Heršovi z Prošovic a jeho manželce Markétě z Chobolic, kteří tak po jeho smrti r. 1456 získali tvrz s celým zbožím. Majiteli tvrze nebyli dlouho, ihned následujícího roku celé dědictví prodali Janovi z Nedělišť. Tím přešla tvrz do cizích rukou a i když se vladykové z Vyšehořovic v historii během 15. i 16. století stále připomínají, tvrz ve vsi již nikdy nevlastnili.

Až do roku 1524, kdy Vyšehořovice koupilo Staré a Nové Město pražské, se zde vystřídalo velké množství držitelů. Při dělení majetku obou měst v roce 1527 připadly Novému Městu, kterému je pak v roce 1547 zkonfiskoval Ferdinand I. Staly se tak součástí panství Přerov nad Labem a tvrz, která tak ztratila rezidenční funkci, počala být používána převážně jako hospodářský objekt.

Pravděpodobně ve druhé polovině 15. stol. vznikla třetí středověká stavba Vyšehořovic - pozdně gotická zvonice, stojící západně od kostela v zahradě barokního statku. Sama tato poloha je velmi nápadná.

Impozantní goticko–renesanční zvonice, čtyřboká mohutná stavba s velkými gotickými hrotitými okny a atikou, je jediná tohoto typu v Čechách. Zvonice fungovala až do r. 1677, kdy vyhořela a stala se zříceninou.

Období 17. až 20. století
Celé období od 17. do 20. století lze stručně charakterizovat jako úpadkové pro obec. Za 30. leté války byla obec zničena švédskými vojsky sídlícími v okolí a podnikajícími ničivé loupeživé nájezdy po zdejším kraji. V roce 1799 zde pobývala vojska maršála Suvorova při zpáteční cestě z výbojů do Itálie a Švýcarska – ani tento pobyt nezůstal bez následků.

Farnost ve Vyšehořovicích byla v r. 1665 zrušena a převedena k Bříství. Obnovena byla teprve v r. 1761, kdy následovalo poboření části původního kostela a výstavba nového (1769-1770). Nynější kostel je jednoduchá barokní stavba z vnějšku beze všech ozdob.

V roce 1760 zakoupil celé zdejší panství rod Lichtensteinů, kterým patřil až do r. 1918.

Tak jako v celé zemi krutě zasáhla do života zdejších lidí I. světová válka, mnoho mužů narukovalo a mnozí se z bojišť nevrátili. Na jejich počest stojí na návsi pomník. Ani pozdější léta nebyla radostnější. V době budování socialismu byla vesnice zařazena do kategorie "ostatních" sídel (tj. bez státní podpory výstavby rodinných domů, veřejných investic apod.), čímž velmi zaostala výstavba jakékoliv občanské vybavenosti.

Památky
V málokteré obci se nachází taková koncentrace historických památek, jako ve Vyšehořovicích. V podstatě celý střed obce tvoří historické jádro tvořené památkově chráněnými objekty, dnes už však většinou dochovaných ve zříceninách. Nejstarším z nich je románsko-gotický kostel sv. Martina z konce 13. století, jehož zřícenina stojí vedle novějšího barokního kostela z let 1769 - 1770, současně s nímž vznikla barokní fara v jihovýchodní části návsi.

Opodál stojí zřícenina zvonice, jež vyhořela společně s původním kostelem r. 1677. Opačné straně návsi dominuje rozlehlý areál bývalé tvrze z počátku 15. století, která byla zřejmě naposledy důkladně opravována na konci 16. století. V novější době vznikla na západním okraji obce pozdně secesní škola. Kostel se zvonicí odděluje od tvrze protáhlá náves, na níž stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1777.

Z dalších památek stojí za zajímavost křížek u školy, pomník obětem válek ve Vyšehořovicích a pomník obětem I. sv. války v Kozovazích.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vysehorovice.cz/, na kterých najdete další informace.