Vrutice

Vrutice

Je poprvé doložena v roce 1088 jako majetek Vyšehradské kapituly. Podle výkladu vzniku, původních významů a změn názvů obcí, kterou vydali Dr. Antonín Profous a Dr. Jan Svoboda v roce 1957, je název obce odvozen od jmenného tvaru "vrtký", hýbavý, nestálý, vrtkavý, takže znamenalo ves lidí "vrtkých".

Vrutice byla vždy zemědělskou obcí, která leží asi 14 km východně od Litoměřic. Kat. území je 399 ha. Náves je průjezdná, ulicovitého typu s kaplí sv. Antonína Padoánského, z roku 1766 v pozdně barokním slohu.

Domy pocházejí většinou z 19. století, zděné, patrové z opukových kvádříků s empírovanými prvky, pilastry a lizénovými rámy. Do dvorů jsou často dřevěná vrata s tzv. sluncovým motivem. Nejstarším domem je lidová stavba č.p. 24 z roku 1802. Na původních sluncových vratech je letopočet 1867. Dům je roubený, patrový s pavlačí. Je zapsán jako kulturní památka ČR pod č. 2458. V současné době je majiteli velmi citlivě opravován za dozoru Památkového ústavu v Ústí n.L. a referátu kultury OkÚ Litoměřice.

Ve východní části vsi stojí bývalý formanský zájezdní hostinec z roku 1869. Je postaven v pozdně empírovém slohu, který byl zachován i při opravě venkovních fasád v roce 1997.

V současné době je v přízemí Vrutický hostinec a prodejna Bazaru. V prvním patře je kinosál a taneční sál s bufetem a šatnou.

Za zmínku stojí i socha sv. Floriána na křižovatce silnic východně od vsi. V roce 1994 byla za finanční pomoci OkÚ opravena. Je zapsána jako kulturní památka ČR pod č. 11292.

V západním okraji vsi stojí zatím poškozená a neupravená tzv. Boží muka, asi z 19. století v pseudorenezančním slohu.

V roce 1875 byla zahájena stavba školy. Byla dokončena po sedmi letech, to znamená v roce 1882. Je pro nás dnes zajímavé, že jí po otevření navštěvovalo 69 dětí z Vrutice a Svářenic. Předtím patřila Vrutice školou i farou do Hrušovan, kam vedla dnes již neexistující cesta, právě kolem již dříve zmíněných Božích muk. Škola jako taková sloužila svému účelu až do roku 1979, kdy byla zrušena a děti školního věku navštěvují školu v Polepech. Posledním ředitelem školy byl pan Milan Rambousek, který také pořídil ručně psaný výtah z česky vedené školní kroniky, jejíž originál, vedený od roku 1945 je uložen v Okresním archivu v Lovosicích. Tam je také originál původní, německy psané kroniky školy, která byla vedena až do roku 1935. Poslední učitelkou na vrutické škole byla paní Alena Rabochová. Od zrušení základní školy je v budově umístěna mateřská škola, která sem byla přestěhována z č.p. 74. Mateřskou školu navštěvuje průměrně 12 až 15 dětí. V letošním roce byla do jedné místnosti v přízemí přestěhována veřejná knihovna.

Dle opisu listiny z kaple při opravě v roce 1964, kterou sepsal v roce 1903 tehdejší řídící učitel pan A. V. Riegl, měla Vrutice v té době 68 obytných domů s 357 obyvateli. Nejvíce obyvatel bylo v roce 1910 a to 410 trvale hlášených.

V tomto dokumentu je psáno o tom, že kaple ve Vrutici byla postavena v roce 1766 na lobkovických pozemcích. Je zasvěcena sv. Antonínu Podoánskému. V obci Vrutice bývaly slavné " Antonínské poutě". V roce 1848 kaple vyhořela a žár byl tak velký, že se roztavily i zvony. V roce 1854 byla kaple zrenovována. Zastřešena byla v roce 1903. Při požáru shořely historické dokumenty z dřívějších let, takže tato zpráva z roku 1903 je asi jediná. Dále se v ní píše, že v roce 1848-1849 byla ve vsi zrušena robota.

Dne 27. dubna 1847 shořelo v noci 5 obytných budov, 6 stájí a další požár byl o rok později 4. května 1848, kdy shořelo 20 obytných budov, 9 stájí, požární zbrojnice a kaple. 10. června 1860 zničilo úrodu velké povětří, byly zničeny obilniny, vinice a chmelnice. Další velká katastrofa postihla obec v pátek 12. července 1899, kdy velké povětří, které počalo mezi 19,00 a 20,00 hodinou poškodilo některé budovy v obci, ale hlavně chmelnice.

Jak píše pamětní pan A.V.Riegl, povětří bylo tak velké, že osobní vlak na trati Děčín - Mělník, musel čekat až do půlnoci na trati, která byla neschopna provozu. Celkové škody byly tenkrát vyčísleny na 225 819,- korun. V roce 1896 byl založen požární sbor. Měl celkem 45 aktivních členů.

Dále je v listině uvedeno, že v roce 1901 bylo Okresním hejtmanstvím v Litoměřicích rozhodnuto, že bude pro město Litoměřice postavena ve Vrutici vodárna. Stavba trvala 3 roky a byla dokončena 3. května 1903. Dobová fotografie "Vrutické vodárny císaře Františka Josefa", jak se v tehdejší době jmenovala je uložena v Okresním muzeu Litoměřice. Tyto údaje byly čerpány z listiny, která je datována dnem 12. června 1903.

Podobná listina, snad s dobovými penězi a novinami byla do kříže vrutické kapličky uložena při její opravě v roce 1964. Kroniku obce se nepodařilo nalézt a také chybí zvon z kaple, který se ztratil zřejmě při opravě střech kaple v roce 1964.

Za druhé světové války byla obec Vrutice svojí polohou zařazena do tzv. Sudet, takže došlo k vystěhování českého obyvatelstva. Teprve po skončení druhé světové války se obec jako pohraničí znovu osídlovala. Po roce 1950 bylo ve Vrutici na několik pokusů založeno JZD. Po počátečních potížích začalo prosperovat. V roce 1966 došlo ke sloučení s bývalým JZD Svářenice. Tato obě sloučená družstva se v roce 1975 integrovala s družstvem JZD Přátelství se sídlem v Hoštce. Toto původní družstvo se po roce 1990 přetransformovalo na ZOD Hoštka, které hospodaří na většině pozemků dodnes.

Od roku 1945 byla obec direktivně přičleněna k Polepům. Po "sametové rovoluci" v roce 1989 došlo na popud občanů Vrutice a Svářenic k oddělení od tehdejšího MNV Polepy.

Svařenice
Ves Svařenice se poprvé připomíná r. 1253, kdy Přemysl Otakar II. Daroval její část spolu s částí Polep a vsi Hrušovany a Vrutice kolonistům, kteří se pokusili založit v Litoměřicích na tzv. Dómském pahorku Nové Město. Tento pokus brzy ztroskotal. Od r. 1272 byla tato část Svařenic v majetku chotěšovského kláštera, který od roku 1271 vlastnil i blízké Hrušovany. Ve druhé části vsi bylo vladycké sídlo, tvrz na níž se v r. 1259 jako první připomíná Jindřich ze Svařenic. V držení tohoto rodu, který zřejmě tvrz vybudoval, byla část vsi až do r. 1308. Tehdy Bětka, manželka zemřelého Jindřicha ze Svařenic zapsala tvrz a část vsi Hrzkovi a Janovi ze Snědovic. Mezi vladyky ze Svařenic, jejich zástupci a chotěšovským klášterem, držitelem druhé části vsi, probíhaly dlouholeté spory.

Druhá část vsi má společné dějiny se vsí Encovany. V r. 1411 je doložen na svařenické tvrzi Vykant ze Svařenic. Poslední zmínka o vladycké části obce je z r. 1483, kdy připadla jako dědictví Valentinovi z Lipníku. Další zpráva je až z r. 1545, kdy patřila k Čakovicům. O tvrzi tehdy již není ani zmínka, patrně již dlouho před tím zanikla a neví se ani, kde stála.

Původ vzniku názvu obce vykládají Dr. A. Profous a Dr. J. Svoboda ve své knize Místní jména v Čechách z roku 1957. Původně znělo jako "Svařimícovi" lidé Svařimicovi. Časem na Svařimice, Svařemice a nakonec na současné Svařenice.

Samostatná ves je vsí starobylou s návsí ulicového typu s kaplí na křižovatce. Domy jsou většinou lidovými stavbami z 18. až 19. století, srubové s pavlačemi, dřevěnými štíty, případně obloženými štípanou břidlicí. Zděné domy ampírového typu např. č. p. 1 s letopočtem 1842, č. p. 2 a 13 s letop. 1864, č. p. 14,17 a 21 s letop. 1860. Některá vrata jsou původní se "sluncovým" motivem.

Kaple je pozdně barokní z r. 1762. Zasvětcena byla sv. Václavu a sv. Martinovi. Je čtvercová s trojbokým závěrem, oválná boční okna. Uvnitř je křížová klenba. Ve výklenku nad vchodem je soška sv. Floriána, v současné době je opravená a na své místo bude usazena po zabezpečení proti krádeži. Ve věži je dosud zvon s nápisem: Franciskus mefudit Pragae 1761.

Samotná obec Svařenice leží při silnici vedoucí z Litoměřic na Mělník. Podle vsi protéká Úštecký, dříve nazývaný - Starý potok. Katastrální území je 302 ha. Na západě hraničí s obcí Vrutice, na sever s Malešovem na východ s Hoštkou a na jihozápadě s Mastířovicemi a Vrbicí.

Průměrná nadmořská výška je asi 160m nad mořem. Odedávna se zde pěstovalo obilí, brambory, víno, chmel a cukrová řepa. Také zde bývaly kamenolomy na těžbu opuky. Byly zde nalezeny zkameněliny. Kámen se dodával na stavby a vyráběla se z něj i koryta, sloupy, sochy a překlady nad okna. Na hranici s kat. územím Mastířovic a Vrbice protéká potok zvaný Obrtka.

Podle překladu listin z věže kapličky bylo o Svařenice vedeno mnoho sporů díky tomu, že byly rozděleny na dvě části, z nichž jedna patřila i robotou k Encovanům a druhá Premonstránskému klášteru v Chotěšově u Plzně. Jeden z nich byl, když se vdova po Rudlinovi ze Svařenic dostala do sporu s klášterem. Tento spor byl 23. dubna 1335 Martinem Lovem, Niklasem Zvrzou z Loun, pány Čeňkem z Rochova a Petrem z Kvítkova a Hyldebranedem urovnán. Záznamy z r. 1367 dokazují, že obec byla převážně česká. Dá se tak usuzovat ze jmen tehdejších rolníků. Tehdejší hospodáři se jmenovali: Richter Johan, Vostěrálek, Král, Vít, Králík, Plch, Říčný, Zuha, Pechan, Jareš, Bobík, Čilík, Gallus, Prudič, Geora, Mathias, Sešel, Holubář, Chlupatý, Přivřel, Kozel, Vondra a Zigmund.

Hospoda patřila klášteru, který ji pronajímal Encovanským. V 16. století byl ve vsi veliký dvůr, který ve své závěti z roku 1589 odkázal rytíř Oswald von Schönfeld své manželce Lucrecii von witten. Tento statek však byl na konci 18. století zlikvidován, polnosti pronajaty občanům Svařenickým. Z budov po něm zbyly jen zříceniny ovčína na kopci. V těchto listinách jsou také popsány robotní povinnosti sedláků z Encovan.

Po roce 1848 zde byla jako jeden zrušena robota. V roce 1813 v bojích s Napoleonem zde bylo utábořeno ruské vojsko. V roce 1848 patřili k Národní gardě také 2 občané svařenic. V roce 1872 při stavbě severozápadní dráhy byly zbořeny 3 obytné domy. Jednalo se o č. p. 6., č. p. 31 a obecní konárnu č. p. 32. Obec také prodělala mnoho požárů. Dne 23. 2. 1838 vyhořelo č. p. 23, 24, 25. V roce 1850 vyhořely stodoly při čp. 12,13,14,15 a 16. V roce 1860 vyhořelo č. p. 23 stodoly při č. p. 8,21,29 a 3, obytné domy č. p. 31, 32, 9, 10 a 11.

V listině z 6. června 1876 je popisován život obce od roku 1848. Píše se zde o velké bídě, která po revoluci v roce 1848 nastala. V roce 1866 zažila země válku s Pruskem, která se však obce nijak zvlášť nedotkla. V roce 1870 byl předložen projekt železnice, provedená měření a započato s její výstavbou. Železnice byla dána do provozu v roce 1873. V roce 1875 došlo k oddělení od školy v Hrušovanech a děti začaly docházet do nově postavené školy v sousední Vrutici.

V roce 1876 byla také opravena kaple na obecní útraty. V tu dobu bylo ve Svařenicích 33 domů a 212 obyvatel. Obecní zastupitelstvo bylo 8 členné a starostou byl p. V. Verner z č. p. 1. V další listině z Věže Svařenické kaple, která má datum 1. 5. 1922, kdy byla tato znovu opravována, se píše, že 12.7.1889 postihlo večer obec strašlivé krupobití, při kterém byla veškerá úroda zcela zničena. V roce 1890 byla na náklad obce zahájena stavba silnice na hranice s Vrbicí. Dokončena v roce 1892 nákladem 2.964 zlatých 28 krejcarů.

V roce 1890 byl také založen sbor dobrovolných hasičů. V roce 1895 prodělal svůj křest při požáru v č. p. 27. V roce 1897 vyhořela úplně stodola v č. p. 24. Další požár byl v roce 1900, při kterém vyhořely stodoly v č. p. 12 a 13.

Dne 4. července 1891 došlo v okolí Úštecka k průtrži mračen. Následně Úštecký potok vystoupil z břehů a zatopil celou spodní část obce.

Dne 17. prosince 1891 byli manželé Josef a Anna Geruhovi, bytem v kovárně č. p. 37 v práci a nechali své 3 děti doma bez dozoru. Tyto způsobyly požár, při kterém všechny uhořely. V roce 1914 začala I. světová válka. Z obce bylo celkem 28 padlých nebo nezvěstných.

V roce 1918 došlo k utvoření ČSL státu. Byly založeny politické strany a byl vydán nový volební zákon. Po volbách v roce 1919 bylo obecní zastupitelstvo 9 členné. Starostou byl p. Josef Wolf z č. p. 17, za českou stranu byl členem obecního zastupitelstva p. Josef Přeučil z č. p. 16. I v roce 1919 až 1921 došlo ke krizi v prodeji chmele, takže ještě v roce 1922 nebyl z předcházejících let chmel prodán.

Při opravě kaple v roce 1922 byl kříž nově zhotoven mistrem klempířem p.A. Wobořilem z Hoštky, zednické práce provedl pan Kuzler z Hoštky a malířské práce p. F. Hille z Jištěrp. Jelikož se nenašla kronika obce, nejsou další záznamy, jen pamětníci vzpomínají na slavné svařenické poutě.

Tak jako Vrutice, tak i Svařenice patřily do oblasti Sudet. Proto také došlo k vystěhování českého obyvatelstva za II. světové války. Většina, pokud mohla bydlela v nedaleké Vrbici nebo ve Vetlé. Odtud se také vraceli po skončení války do svých domovů. Během války byli také v č. p. 2 a 40 ubytováni váleční zajatci.

Po dosídlení obce začal pracovat MNV Svařenice. V jehočele jako předsedkyně byla dlouhá léta paní Emilie Hájková. 14. 6. 1964 byla činnost MNV ukončena a následně sloučen s MNV Vrutice. Tak jako jinde tak i ve Svařenicích bylo na několik pokusů založeno JZD. Jeho předsedou byl po dlouhá léta pan Vratislav Šinfelt ze Svařenic. JZD Svařenice fungovalo jako samostatný celek do roku 1966, kdy se sloučilo s tehdejším JZD Vrutice. Obě družstva už jako celek se v roce 1975 spojila s tehdejším JZD Přátelství Hoštka.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.vrutice.cz, na kterých najdete další informace.