Ledeč nad Sázavou

Ledeč nad Sázavou

Historie
Město se může pochlubit bohatou a dlouhou historií. První písemné zprávy pocházejí z 12. století, kdy se v písemných dokumentech uvádí vladyka Zikmund z Ledče. V husitské době ledečtí vladykové stáli na straně tohoto hnutí. Vladykové Mikulášové Pešíkův a Václavův, podepsali v roce 1416 stížný list proti upálení M. Jana Husa. Majiteli panství byli Ledečtí z Říčan, Meziříčtí z Lomnice a Trčkové z Lípy. Pro účast Erdmana Trčky z Lípy na valdštejnském spiknutí v roce 1634, bylo panství zkonfiskováno a rozděleno. Ledeč nad Sázavou dostal nizozemský vojenský dobrodruh Adrian z Enkefurtu. Po něm se na panství vystřídali Thunové a Věžníkové. Až v roce 1753 koupila panství od Ignáce z Kochu císařovna Marie Terezie. Zřídila na místním hradě a panství nadační velkostatek pro řád zchudlých šlechtičen, který sama založila. Od roku 1918 převzal správu stát. Po roce 1945 se hrad, lesy a pozemky stávají majetkem státu. V 90. letech tohoto století byl hrad prodán novým majitelům.

Hrad vévodí celému městu, jehož dějiny jsou až do zrušení nevolnictví úzce spjaty s dějinami města. Vznik hradu spadá do první poloviny 13. století. Na levém břehu řeky Sázavy, přímo naproti hradu, je kostel ze 14. století, zasvěcený svatým apoštolům Petru a Pavlovi. Nejcennější je klenba kostela, evropská zvláštnost, jejíž žebroví nemá nosný úkol, neboť je na hladkou renesanční klenbu přisazeno. Je provedeno z pálené hlíny, práce ledečských hrnčířů. Ti byli v 16. a 17. století ve městě nevýznamnějším cechem. Jejich výrobky byly známé po celých Čechách. Nad hradem je dominantní stavbou Thunovský letohrádek z let 1685–1694, letní sídlo arcibiskupa Arnošta z Thunu. V centru města je zachována řada měšťanských domů, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1585, synagóga z roku 1739 a židovský hřbitov, založený v roce 1601–jeden z nejstarších v Čechách. Na Husově náměstí je Mariánské sousoší od Jakuba Teplého z roku 1770 a socha Mistra Jana Husa od Rudolfa Kabeše z roku 1926.

Turistické zajímavosti

Hrad Ledeč nad Sázavou
Na vápencovém ostrohu nad řekou Sázavou se vypíná složitý komplex „Ledečského hradu“. Během staletí se zde vystřídala řada majitelů, kteří svými stavebními záměry upravovali původně raně gotický hrad renesančně a barokně. V roce 1879 zachvátil hrad zhoubný požár trvající tři dny. Od té doby už nikdy nebyl uveden do původní podoby. Z majitelů zde nejdéle působil rod pánů z Říčan, jejichž erb s drobnými úpravami převzalo město do svého znaku.Dále zde působili Meziříčští z Lomnice, Trčkové z Lípy, Adrian z Enkefurtu, Thunové, Věžníkové,… V roce 1753 koupila ledečské panství císařovna Marie Terezie a darovala ho Řádu zchudlých šlechtičen v Praze na Hradčanech. Po pozemkové reformě přešlo panství pod státní správu. V roce 1951 byl hrad předán do užívání státním lesům. Nyní je majetkem společnosti Hrad Ledeč nad Sázavou, s.r.o. a společnosti AQUACOMP HARD,s.r.o.

Thunovský letohrádek
Je raně barokní stavba z druhé poloviny 17. stol.. Nachází se v Horní Ledči východně od „Ledečského hradu“ s nímž byl původně propojen prostřednictvím teras. Stavbu nechal postavit tehdejší majitel ledečského panství Michal Osvald z Thunu pro svého bratra Jana Arnošta - arcibiskupa v Salzburgu, jako letní sídlo. Stavba byla na přelomu 18. a 19. stol. upravena klasicistně. Skládá se ze dvou k sobě přiléhajících budov – velké čtvercové s mansardovou střechou a menší obdélníkové. V minulosti letohrádek obklopoval velký park s oranžérií, kašnou a schodištěm s vázami. Ve 20. stol. na jihovýchodní části parku byly zbudovány tenisové kurty. Letohrádek byl v roce 1956 vykoupen státem a v r. 1984 odprodán ZD Syrovice. Později došlo ke značné devastaci budovy. V současnosti je letohrádek v soukromém vlastnictví a dochází k jeho zdárné rekonstrukci do téměř původní podoby.

Synagoga
Židovská synagoga stojí nedaleko Husova náměstí v ulici Na Potoce. Byla postavena roku 1739 náhradou za dřevěnou synagogu z roku 1606, která vyhořela. Budova je přízemní ve stylu vesnického baroka. Uvnitř je zajímavá klenbami, štukovou výzdobou a bočním umístěním ženské galerie.

Ledečská židovská obec zanikla roku 1942 deportací Židů do koncentračních táborů. Do Ledče se už nikdo z nich nevrátil. Po válce sloužila synagoga jako skladiště. V roce 1991 byla prohlášena za kulturní památku. Dnes budova slouží k pořádání výstav, koncertů a přednášek.

Kostel sv. Petra a Pavla
Založení kostela sv. Petra a Pavla se datuje na počátek 14. stol. Presbyterium a severní boční kaple Panny Marie jsou gotické z doby kolem roku 1400. Kněžiště je sklenuto křížovou klenbou s žebry svedenými na konsoly, osvětlené čtyřmi vysokými okny s pěknou kružbou. Při nové úpravě kostela bylo nad kněžištěm zasazeno příčné břevno s vyřezávanou sochou Ježíše Krista na kříži, tak, jak to bylo zvykem v gotice. Evropskou raritou kostela je klenba lodi, která nemá nosný, ale pouze dekorativní účel. Zhotovili jí ledečští hrnčíři v 16. století, v době největšího rozkvětu hrnčířského řemesla ve městě.

Kostel Nejsvětější Trojice na hřbitově
Postaven byl roku 1585, kdy stavbu povolil ledečským měšťanům majitel panství Jaroslav Trčka z Lípy. O vzniku kostela svědčí nápis uvnitř „Léta 1585 tento chrám Páně nákladem některých dobrých lidí měšťanů v Ledči jest vyzdvižen“. Stavba je renesanční, jednolodní obdélník s pětiboce ukončeným presbytářem a věží při jižní straně lodi. Loď i presbytář jsou sklenuty valenou klenbou s hřebínky. Klenutý kůr byl postaven v roce 1899. Na severozápadním nároží je kazatelna.

Židovský hřbitov
Židovský hřbitov se nachází v západní části města v sousedství nového hřbitova. Byl založen v roce 1601. Pochováno je tu na tisíc občanů židovského vyznání. Pocházejí nejen z města, ale i z Vilémovic, Zahrádky, Číhoště a dalších vesnic v okolí. Od roku 1942 se na hřbitově nepochovává. Hřbitov patří mezi nejstarší v Čechách.

Sochy, sousoší
Na východní straně Husova náměstí stojí od roku 1770 11m vysoké Mariánské sousoší ze žuly a hrubozrnného pískovce od pardubického sochaře a řezbáře Jakuba Teplého. Uprostřed jsou latinská chvalořečení Panny Marie. Na čtyřech stranách sousoší jsou sochy českých patronů sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Na vrcholu je socha Panny Marie. Sochu mistra Jana Husa na západní straně Husova náměstí zhotovil z umělého kamene táborský sochař Rudolf Kabeš na podnět místního divadelního spolku Tyl v roce 1926. Mistr Jan Hus drží v pravé ruce otevřenou knihu s nápisem „Pravda vítězí“ a na podstavci je nápis "Milujte se vespolek, pravdy každému přejte".

Mariánské sousoší na Husově náměstí
Bylo postaveno v roce 1770 na východní straně Husova náměstí, je 11m vysoké. Autorem byl pardubický sochař a řezbář Jakub Teplý. Široký podstavec tvoří žulový čtyřhran, uprostřed jsou latinská chvalořečení Panně Marii. Na čtyřech stranách stojí sochy českých patronů: sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Uprostřed se zvedá sloup s oblaky a andílky, který je ukončen sochou Panny Marie.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Před farním úřadem děkanského kostela stojí na podstavci z hrubozrnného pískovce socha sv. Jana Nepomuckého. Je dílem sochaře a řezbáře Jakuba Teplého. Na podstavci je nápis „Swaty Nepomucky Jene ztaviž nas Boha od hanbi wecžne“.

Socha Mistra Jana Husa
Na západní straně Husova náměstí se nachází socha Mistra Jana Husa v nadživotní velikosti, kterou zhotovil táborský sochař Rudolf Kubeš z umělého kamene. Podnět k jejímu vzniku dal místní divadelní spolek Tyl. Mistr Jan Hus drží v pravé ruce otevřenou knihu s nápisem „Pravda vítězí“ a na podstavci je nápis „Milujte se vespolek, pravdy každému přejte“. Socha byla slavnostně odhalena v květnu 1926.

Smírčí kámen
Byl původně zazděn do zahradní zídky domu č. p. 222 v Koželské ulici, později byl přemístěn do boční ulice Hůrka. Je na něm vytesán velký kříž a při vedlejší straně meč. Doplněn je nápisem „V půtce Petz z Kožlí zabit Léta Božího 1575. zis v první čtvrtek“. Vypráví se, že se zde kvůli dětem pohádali dva otcové. Hádka se změnila v zápas, v němž jeden druhého ubil.

Historické domy
Na náměstí jsou zachovalé některé jednopatrové domy, patřící v minulosti okolní šlechtě, v původní gotické a renesanční dispozici. Panský dům č. 139 na východní straně se secesní úpravou fasády, dům č . 76 v Mlýnské ulici s renesančním jednoposchoďovým arkýřem spočívajícím na noze.
Ve středověku takovéto arkýře sloužily jako domácí presbyteria. Arkýř byl upraven v druhé polovině 18. století. Stojí u bývalé cesty na starý ledečský most. V domě pracuje již několik pekařských generací. Dům č. 72 v severní frontě s barokním průčelím z roku 1750.
Zajímavá je také budova gymnázia č. 1 postavená v roce 1900 jako hotel pod vlivem secese.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.ledecns.cz, na kterých najdete další informace.