Dolní oblast Vítkovice

Dolní oblast Vítkovice

Město Julese Vernea, Ostravské Hradčany nebo Ocelové srdce Ostravy. To jsou jména, kterými je přezdíváno území Dolní oblasti Vítkovic. Monumentální ukázka lidské šikovnosti, dřiny a svědek usilovné práce i utrpení. Místo, které se nesmazatelně vrylo pod kůži každého Ostraváka, a jež nepřestává fascinovat návštěvníky z celého světa.

Foto: Boris Renner

Historie Vítkovic se začala psát v roce 1828. Jisté pokusy založit na území Ostravy železárny byly již mnohem dříve, nikdy však nedospěly dále než k pouhým snům a ztroskotaly na nedostatku financí nebo zákazu vrchností. A tak se stalo, že v době výstavby Severní dráhy Ferdinandovy, železnice, která měla spojit dvě strategická města Vídeň a Halič, se konečně sen stal skutečností. Tehdejší důlní rada František Xavier Riepel přesvědčil olomouckého arcibiskupa Jana Rudolfa o výhodách železárenského podniku na trase železnice a ten se rozhodl celou stavbu zafinancovat. 1828 tak spatřila světlo světa Rudolfova huť, závod pojmenovaný po svém majiteli. Po smrti Jana Rudolfa huť spravovala Gaymullerova společnost se zastoupením rodiny Rothschildů, která ji nakonec v roce 1843 koupila. Rothschildové železárny vlastnili až do roku 1873, kdy ze spojení s obchodním domem Gutmannů vznikla Vítkovická horní a hutní společnost, která převzala vedení celého podniku. Tehdejší ředitel Paul Kupelwieser dal vzniknout řadě budov ve Vítkovicích, aby podpořil loajalitu zaměstnanců vůči závodu. Stavby se vyznačovaly červenými nepálenými cihlami a jsou snadno rozeznatelné dodnes. Stavěly se domky pro dělníky, nemocnice, radnice, závodní jídelna, mateřská škola anebo třeba kostel, který je dominantou Mírového náměstí. V období Československa se potom staly Vítkovice předním dodavatelem pancířů na lodě, vyráběly zalomené hřídele, kotle, bezešvé lahve a dodávaly je do celého světa.

Foto: Boris Renner

Když se v roce 1998 celý závod zavřel, nikdo neměl představu, co se bude dít dále. Unikátnost celého území na sebe ale přitáhla pozornost. Je to totiž jediné místo na světě, kde se na území pouhých 15 hektarů odehrával celý technologický tok výrovy surového železa. Na území dolu Hlubina, jehož jáma měla finální hloubku 1022 metrů, se vytěžilo uhlí, které dále pokračovalo ke koksování a koks posloužil jako součást vsázky ve vysokých pecích. Tak se stalo, že v roce 2002 byla tato oblast vyhlášena Národní kulturní památkou a v roce 2008 byla zapsána na seznam Evropského dědictví. A potom přišel Ing. Jan Světlík. Předseda představenstva a generální ředitel Vítkovice Machinery Group. A taky muž, který dokáže zázraky na počkání. A začaly se dít věci. Dříve zanedbaný areál se pod jeho taktovkou mění na moderní industriální komplex se silným příběhem. Hlavním cílem je zachovat památku i pro další generace a vtisknout jí novou a užitečnou podobu. Spojit novost a historii.

Foto: Boris Renner

V současnosti je návštěvníkům zpřístupněna prohlídková trasa, kterou je provede zkušený průvodce. Začíná v bývalém plynojemu Gong. Jeho současným architektem je Jan Pleskot, který navrhnul přestavbu. Bývalý zásobník vysokopecního plynu se tak přeměnil na moderní multifunkční aulu se sálem pro 1509 lidí, ve kterém se pořádají různé koncerty, festivaly, přednášky a semináře. Dále zde najdete různé reprezentační prostory a galerii, kde aktuálně probíhá výstava Jindřicha Štreita. A stejně jako se změnila funkce plynojemu, změnilo se i jeho jméno. Současný název Gong byl vybrán „svatou trojicí“ Dolní oblasti – Janem Světlíkem, architektem Josefem Pleskotem a písničkářem Jarkem Nohavicou. Prohlídka dále pokračuje kolem koksovny na vysokou pec č. 1.

Foto: Jiří Zerzoň

Vysoká pec č. 1 je považována za nejstarší dámu v celém areálu. Ze všech tří dochovaných vysokých pecí je nejmenší, přesto však návštěvníkům při pěkném počasí poskytne překrásný výhled na celou Ostravu a okolí. Při troše štěstí lze zahlédnout královnu Beskyd, Lysou horu, ti bystrozrací pak uvidí třeba i Jeseníky. Vysoká pec má základy z roku 1911, poslední rekonstrukce na ní proběhla v roce 1988 a poslední odpich byl proveden v září roku 1998. Návštěvníci mají možnost si ji po vyjížďce proskleným skipovým výtahem prohlédnout v celé její kráse tak, jak vypadala, když skončila výroba. Kromě vyhlídkové plošiny se dostanou na prašník, po kolečku kolem ohřívačů větru se podívají do samotného vnitřku pece a uvidí i odpichové otvory, kterými po dlouhá léta provozu proudilo žhavé železo a struska.

Foto: Jiří Zerzoň

Vysoké pece však nejsou jediným lákadlem areálu. Bývalá VI. energetická ústředna byla přestavěna na takzvaný Malý svět techniky (U6), kde mají lidé možnost se interaktivní a zábavnou formou seznámit s pokroky vědy a techniky. Průvodcem po Malém světě je příznačně Jules Verne. Sahání na exponáty je zde přísně přikázáno, takže U6 učinila přítrž výuce teorií. Vyhrají si zde děti i dospělí a na závěr každé tematicky zaměřené části si budou moct otestovat své znalosti.

Foto: Jiří Zerzoň

Pokud se rozhodnete vydat do Dolní oblasti, vyčleňte si dostatek času. Prohlídka vysokých pecí trvá přibližně 90 – 120 minut v závislosti na velikosti a tempu skupiny. Vychází se od úterý do neděle v 10, 12, 14 a 16 hodin. Rezervace u menších skupin nejsou potřeba, při větším počtu nebo potřebě cizojazyčného průvodce se však silně doporučuje. Na U6 se je také vhodné vyhradit si alespoň dvě hodiny. Otevřeno je celý týden od 10 do 18 hodin, vstupenku lze zakoupit nejpozději do 17 hodin. Při návštěvě U6 máte posléze 20% slevu na vstupném na prohlídky vysokých pecí a v Landek parku (hornické muzeum v Petřkovicích). To samozřejmě platí i naopak. Více informací včetně kontaktů a cen vstupného naleznete na www.dolnioblastvitkovice.cz. 

- lub -

Další články z Česka: 
V Písku nejen za Cipískem a Švejkem
Malá Prašivá - chata s rozhlednou a dřevěný kostel
Zámek Uherčice je učebnice slohů
Kokořín – prokletý hrad
Za medvědem na Smrk

Článek byl zobrazen 9 080 krát.