Prašná brána - důstojná reprezentantka Prahy

Prašná brána - důstojná reprezentantka Prahy

Kdo se rozhodne si projít celou Královskou cestu, zpravidla skončí (nebo také začne) u Prašné brány, která patří mezi největší architektonické skvosty Prahy. Tato 65 metrů vysoká pozdně gotická věž symbolizuje vstup do Starého Města pražského. Pokud se odhodláte vystoupat na její vrchol, budete odměněni nádherným pohledem na starou Prahu.

Prašnou bránu najdeme na rozhraní ulice Na Příkopě a náměstí Republiky, kde stojí v sousedství Obecního domu. Právě zde začíná Celetná ulice, která je začátkem Královské cesty, jež odtud pokračuje až na Pražský hrad. Branou tak v minulosti projížděly korunovační průvody českých králů. Prašnou bránou však procházela také jedna z hlavních silnic směřujících do východních Čech, konkrétně do Kutné Hory, kde se těžilo stříbro.

Brána jako součást opevnění města

Na místě Prašné brány stávala za vlády Václava II. jedna z bran, která byla součástí staroměstského opevnění. Nazývala se branou U sv. Ambrože, ale později ji vystřídala brána Horská, která byla pojmenována ne po horách, jak by se mohlo zdát, ale právě po Kutné Hoře, kam směřovala od brány již zmiňovaná komunikace. Jakmile však hradby ochraňující Staré Město ztratily založením Nového Města pražského na významu, přestalo se o ně a tedy i o Horskou bránu pečovat. Nakonec zpustla natolik, že se jí začalo hanlivě říkat Odraná brána.

Naštěstí si pražští konšelé brzy uvědomili, že věž v takovémto stavu dělá městu jen ostudu, zvlášť když stojí v blízkosti Králova dvora - sídla mladého krále Vladislava Jagellonského, který se nacházel na místě dnešního Obecního domu. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o výstavbě brány nové, která by mohla důstojně Prahu reprezentovat, stejně tak, jako tomu bylo u Staroměstské mostecké věže u Karlova mostu.

Na co mistr Václav nestačil

V roce 1475 tak byla započata výstavba Prašné brány, základní kámen stavby položil sám král Vladislav Jagellonský. Postupovalo se podle projektu zednického mistra Václava ze Žlutic, který věž koncipoval převážně jako reprezentativní symbol města, ale i místo výběru cla. Pro něj však byla výstavba takového projektu příliš náročná, navíc jeho sochařské schopnosti, stejně tak jako figurální a dekorativní práce byly na velmi nízké úrovni. Proto jej později nahradil slavný český stavitel, sochař a kameník Matěj (někdy též Matyáš) Rejsek z Prostějova (1445 - 1506), jeden z významných představitelů jagellonské gotiky v Čechách.

Původně byl Matěj Rejsek přizván pouze na dekorativní výzdobu průčelí Nové věže, jak byla stavba pojmenována. Jeho úkolem bylo vytesat na ní květy a obrazce, které byly na mistra Václava příliš složité. V roce 1478 však Rejsek stavbu celou převzal a musel tak ukázat také svou schopnost projektovat konstrukci. Rejsek je autorem pozdně gotické hvězdové klenby, která byla pro danou dobu typická. Dnes ji však známe pouze díky kopiím, jež v pozdější době provedl český architekt a restaurátor Josef Mocker podle původního Rejskova projektu.

Král tady není, věž nepotřebujeme

Základy Nové brány se nacházely téměř 9 metrů pod úrovní dnešního terénu a věž samotná byla vysoká 42 metrů. Nacházela se tak na samém dně hradebního příkopu a k průjezdu branou sloužil dokonce hradební most. Ten však v důsledku zasypání příkopu zcela zmizel. Jakmile se král Vladislav v roce 1483 přestěhoval na Pražský hrad, ztratili Staroměstští o dostavbu věže zájem. Nakonec tak tato stavba, která měla být chloubou a reprezentativním prvkem Prahy, zůstala nedokončena. Nová brána byla jen provizorně zastřešena a nesloužila ve výsledku vůbec k ničemu. Chvíli se dokonce uvažovalo o jejím zboření. Nakonec však pro ni bylo nalezeno využití, v roce 1715 se v ní začal skladovat střelný prach. V tu dobu byla přejmenována na Prašnou bránu.

Mockerova vkusná přestavba

V roce 1757 obléhali Prusové Prahu a Prašná brána byla během tohoto obléhání značně poškozena. Rejskova výzdoba tehdy značně utrpěla a roku 1799 byla sejmuta. Svůj dnešní vzhled získala Prašná brána během pseudogotické přestavby v letech 1878 - 1886, do níž se pustil již zmiňovaný architekt Josef Mocker. Snažil se, aby přestavba proběhla v duchu purismu, tedy, aby byla v tvorbě udržena stylová čistota. Jako předloha sloužila Mockerovi Staroměstská mostecká věž. Prašnou bránu tak nechal opatřit dlátkovou střechou s nárožními věžičkami a ochozem, nechal z ní odstranit hodiny z počátku 19. století a zasloužil se rovněž o síťovou klenbu v průjezdu i plastickou výzdobu brány podle původní Rejskovy výzdoby.

V průčelí Prašné brány tak můžeme obdivovat sochy panovníků a také znaky zemí, kterým vládli - východní průčelí patří Karlu IV. a Přemyslu Otakaru II., zatímco průčelí západní zdobí Jiří z Poděbrad a Vladislav II. Jagellonský. Nad hlavami panovníků poletují andělé a na rohových sloupech je možné spatřit lva se znakem Starého Města, který je symbolem české státnosti. Nechybí ani sochy různých světců, stejně jako fantaskní bytosti, konzoly, přípory a chrliče. Mocker také přetesal Rejskův autoportrét, tedy bystu, která se nachází nad obloukem průčelí a je viditelná ze strany od Celetné ulice. Nechybí ani Rejskova signatura “Raysek de Prostieyov Baccalareus Pragensis 1477”.

Turisté mají vstup povolen

Prašná brána dnes ční do výšky 65 metrů a ve výšce 44 metrů se nachází vyhlídkový ochoz. Dostat se na něj můžete po 186 kamenných schodech, odměnou za vynaloženou námahu vám bude krásný výhled na Prahu. Uvnitř věže se od roku 2007 nachází stálá výstava s názvem Králův dvůr, která návštěvníkům přibližuje život lidí ve středověké Praze. Prašná brána nyní patří pod správu Muzea hlavního města Prahy.

Další pražské památky na Světadílech

- jap -

Článek byl zobrazen 15 435 krát.