Zámek Vranov nad Dyjí je nazýván perlou Podyjí

Zámek Vranov nad Dyjí je nazýván perlou Podyjí

Státní zámek Vranov nad Dyjí je národní kulturní památkou, která si určitě zaslouží pozornost nejen příznivců historie. Patří totiž k velkolepým světským stavbám středoevropského baroka u nás. Památka je situovaná v západní části Národního parku Podyjí na jižní hranici českého státu přibližně 110 km od Vídně.

Zámek tyčící se vysoko nad řekou Dyje vznikl přestavbou ze zeměpanského románsko-gotického hradu, který byl zmiňován v Kosmově kronice už v roce 1100. Hrad původně patřící znojemským knížatům byl součástí systému opevnění chránícího Moravu proti Rakousům.

Přestavbou hradu získal zámek současnou podobu zásluhou stavebních zásahů hrabat Althannů. Po ničivém požáru v roce 1665 tito majitelé zámku povolali světoznámého dvorního architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Na sklonku 17. století tak vznikl impozantní sál předků a vzápětí byla vybudována zámecká kaple Nejsvětější Trojice. V 18. století pak byla přestavba završena obytnými budovami čestného dvora. Zámek později získali polští Mniszkové a posléze s nimi spřízněná hrabata Stadničtí, kteří drželi zámek až do počátku 2. světové války.

K nejvýznamnějším vlastníkům Vranova patřil starobylý původně bavorský rod Althannů, který se na Moravě objevil v poslední čtvrtině šestnáctého století. Po bitvě u Jankova v roce 1645 bylo vranovské městečko obsazeno a zpustošeno švédskými vojsky. Posléze se však Švédové vzdali a byli z Vranova vyhnáni císařskými posilami.

Po ničivém požáru v roce 1665 vylidněné a válkou zpustlé panství získávají Stahrenberkové. Ti se zasloužili po více jak šest století trvající stavební historii budovy o následující epochu budování nového barokního zámku. Cílem ctižádostivého majitele říšského hraběte Michala Jana II. z Althannu bylo vybudovat moderní a reprezentativní panské sídlo, k jehož realizaci povolal v té době jednu z největších osobností středoevropského baroka – mladého architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu.

Podle Fischerových plánů je po roce 1687 započato budování monumentálního sálu předků, který je založen na oválném půdorysu a zaklenut kupolí. Nová dominanta přestavovaného zámku je vyzdobena předními umělci své doby – vídeňským sochařem Tobiášem Krackerem a Janem Michalem Rottmayerem. Kracker osadil výklenky při obvodu sálu sochami významných Althannů a Rottmayer je autorem velkorysé alegoricko-mytologické fresky v kupoli. V průběhu osmi let tak vznikl jeden z předních skvostů světské barokní architektury s cílem oslavit hrdou pýchu Althannů – jejich pomyslné i skutečné zásluhy.

Po dokončení sálu pokračuje milovník umění hrabě Michal Jan II. s dalším projektem geniálního Fischera, kterým byla zámecká kaple Nejsvětější Trojce s podzemní althannskou hrobkou. Architektonicky mimořádně hodnotná stavba byla na volné ostrožně postavena za pouhé dva roky (1699-1700). Stavbu tvoří ústřední válcová loď se šesti prostory oválného půdorysu. Její interiér zdobí malby rakouského umělce Ignáce Heinitze z Heinzenthalu. V oválných výplních nad oltáři jsou zpracována témata Nebe, Ráj a Poslední soud a ve fresce kupole je zobrazen rodový patron a ochránce církve archanděl Michael. Kaple měla ideově a harmonicky vyvážit sál předků a svou náplní připomenout pomíjivost bytí, poslední věci člověka i jeho trvání ve věčnosti.

Další významná etapa ve stavebních dějinách zámku Vranov nad Dyjí nastala koncem 18. století, kdy panství zdědil Michal Josef - poslední vranovský Althann. Jeho zásluhou byly interiéry prvního patra vyzdobeny dodnes zachovalými a umělecky zdařilými štukovými a tapetovými dekoracemi a nástěnnými malbami. Poslední majitel nechal také upravit terasovým zahradním způsobem oba pozemky u sálu předků, které zdobí antikou inspirované vítězné oblouky s bustami Sokrata a Pallas Athény.

Klasicismus obohatil nejen samotný zámek, ale i jeho bezprostřední okolí. O změny v tomto stylu se zasloužil nový majitel Josef Hilgartner z Lilienbornu, který získal panství v roce 1793. Členitý a nepravidelně zalesněný terén zde prostupují cestičky, k posezení vybízí antický chrámek, altánky, umělé jeskyně, kamenné lavičky a malé zahrádky. Neschází zde ani sochy a jezírko s vodopádem. Činorodý vlastník nechal upravit také bažantnici, oboru pro vysokou zvěř s loveckým letohrádkem, ale i konírny a vozové kolny před vstupem do zámku.

Zájem dalších majitelů se soustřeďuje i k hospodářskému životu kraje. Organizačně zdatný Stanislav Mniszek v roce 1816 zakoupil do té doby nepříliš prosperující vranovskou továrnu na výrobu kameniny a postupní z ní vybudoval velký závod s keramickou výrobou. Přínosem Mniszků a Stadnických je založení velké knihovny, která svědčí o vytříbeném vkusu majitelů.

Zámecké prostory Vranova nad Dyjí jsou vyhledávány nejen turisty a romanticky založenými svatebčany, ale i filmaři, kteří už zde natočili pohádku Nesmrtelná teta a film Andělská tvář.
Návštěvnické informace

Brány zámku se prvním návštěvníkům letošní sezony otevřou první dubnový víkend, na který připadají velikonoční svátky. Prohlídka sálu předků, kaple a dalších interiérů zámku Vranov nad Dyjí předkládá návštěvníkům ve čtyřech okruzích důkaz vranovského bydlení z přelomu 18. a 19. století. Vozíčkáři se mohou bez potíží zúčastnit prohlídky na třetím, ale i na 1. okruhu, kde je však musí pracovníci zámku přenést přes vstupní schodiště. Bohatě zařízené interiéry přibližují vytříbenou kulturu šlechtického bydlení zámku. Četné ukázky kameniny pocházejí z produkce proslulé místní manufaktury. Zájemci z řad křesťanského společenství mohou Velikonoce oslavit v zámecké kapli, v níž budou slouženy mše.

Odstavení vozidel před zámkem není přípustné. K tomuto účelu poslouží odstavná plocha u silnice na konci obce směrem na Podmýče. Od velké hlídané plochy vede asi 500 metrů dlouhá cesta lesem k hlavnímu vstupu do zámku Vranov nad Dyjí. Pro rekreanty i pro projíždějící návštěvníky zámku je v červenci a srpnu zajišťována kyvadlová přeprava osob několikrát denně kolovým vyhlídkovým vláčkem jezdícím z vranovské pláže přes náměstí až k zámku a zpět.

Na území národních parků moravského Podyjí a rakouského Thayathal platí, že se návštěvníci mohou pohybovat jen po značených turistických stezkách. Pro cykloturisty, pěší a lyžaře jsou mimo jiné k dispozici značené regionální stezky s přechody v Šafově-Riegersburgu, v Podmýčích-Fellingu, ve Stálkách-Heinrichtsreithu a v Čížově-Hardeggu.

-ar-
Fotografie: Rafa

Předchozí články z České republiky:
Bečov nad Teplou ukrývá výjimečnou zlatnickou památku
Zámek Veltrusy je barokním skvostem české architektury
Žleby jsou zámkem rytířských zbraní a brnění
Středověký gotický hrad Sovinec je mohutně opevněná pevnost
Český Krumlov - město Rožmberků

Článek byl zobrazen 7 746 krát.