Praha

Praha

Praha je od nepaměti centrem politického, kulturního i společenského dění českých zemí. Patří bezesporu k jedněm z nejkrásnějších měst světa. Návštěvníci hlavního města ČR jsou do jednoho okouzleni pražskou architekturou v bohatém spektru stavebních slohů od románských a gotických světských i sakrálních památek přes barokní kostely, secesní kavárny a kubistické domy. Praha však nabízí mnohem víc.

Velice těžko slovem zachytitelné působení národnostních, náboženských a kulturních vlivů vytváří neopakovatelné genius loci tohoto města. K jeho nejnavštěvovanějším místům patří zajisté „královská cesta“, jež začíná u Prašné brány, pokračuje přes Staroměstské náměstí, Karlův most a Malou Stranu s kouzelnou Kampou až na Pražský hrad. Působivé je i Staré Město, zbývající část Židovského Města a bezpočet dalších zajímavostí. Praha, jejíž historické jádro je městskou památkovou rezervací a patří do seznamu památek UNESCO, je zároveň moderní metropolí České republiky se všemi jejími atributy.

Praha je hlavní a současně největší město České republiky, historická metropole Čech. Leží ve středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem.

Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má 1 186 618 obyvatel.

Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga, Prag nebo Prague.

Členění Prahy
V současné době je v platnosti souběžně několik různých způsobů členění: katastrální, státně-územní, samosprávné a několik úrovní a druhů členění správního.
Katastrálnímu území se v zastavěné části Prahy říká zpravidla čtvrť, avšak ne každá čtvrť je samostatným katastrálním územím. Katastrální území může zasahovat do více pražských obvodů nebo do více městských částí, což je z důvodů historického vývoje zcela běžné. Praha je dnes složena z celkem 112 katastrálních území.

Historie
Jméno Praha se tradičně odvozuje od slova práh. Historici obvykle tvrdí, že Praha je pojmenována po říčním prahu či jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu.

Počátky hradu a města Prahy
Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety. Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.

Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži, kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat „kmene“ Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác.

Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk
Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší, nebo také Větší Město pražské získala poté, co Přemysl Otakar II. udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské - Malá Strana.

Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží nebo Kolínem.

Sjednocení pražských měst
K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.

Sjednotit pražská města se natrvalo podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.

Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Roku 1893 byla zahájena asanace Josefova a začaly se rozvíjet elektrické dráhy. Roku 1901 se k městu připojila i Libeň.

Velká Praha
Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo i Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, při kterém byly zničeny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, který byl vztyčen jako poděkování měšťanů Panně Marii za záchranu před Švédy. Na jeho místě stojí dnes socha Jana Husa.

Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Vinohrady nebo Košíře. Praha, v níž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem.

Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí).

Desetileté secesní období přerušila 1. světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus. V této době byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta.

Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury. Ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.

Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30. let Prahu začali opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka
Za války bylo z Prahy odtransportováno do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. „méněcenných ras“. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích.

Škody na pražské zástavbě byly za války minimální, k lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích) a plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, ovšem podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice, musela Americká armáda zůstat stát u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května.

Od února 1948 do sametové revoluce
V únoru 1948 se chopila moci Komunistická strana Československa. Plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu „socialistického realismu“. Vznikla tak první sídliště a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí.

V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště.

Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.

Historické části Prahy
Historicky nejvýznamnější části Prahy se nacházejí především na území dnešní Prahy 1, tedy na území středověkého jádra města,. Zde se nacházejí téměř všechny významné pražské turistické cíle jako Pražský hrad, Staroměstské náměstí, či Karlův most.

Pražský hrad
Král Přemysl Otakar II. byl ve své době jedním z nejváženějších panovníků Evropy. Tomu odpovídaly i jeho přestavby na Hradě. V prvních letech vlády se zaměřil na zdokonalování opevnění, zejména na té nejcitlivější západní straně, kde byly rozšířeny příkopy a vchod v Černé věži na východě zrušil. Nechal přestavět královský palác pro potřeby reprezentace a bydlení.

Gotický rozmach pokračuje za Lucemburků. Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský pokládá s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic a se svým otcem, Janem Lucemburským, základní kámen katedrále sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavními architekty byli Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Je to trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem.

Velká neboli Zvonová věž, 109 metrů vysoká, byla založena Parléřem, avšak dokončena až roku 1554 a roku 1770 opatřena barokní bání. Západní část, průčelí s osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v 19. a 20. století podle projektu Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Jože Plečnik. Katedrála byla dokončena roku 1929. Mimo jiné slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum králů a galerie jejich sochařských a malířských portrétů.

Staré Město
První zmínky o osídlení dnešního Starého Města pocházejí již z 8. století a první křesťanská architektura se na pražském území objevila v poslední čtvrtině 9. století. Již ve století desátém bylo Staré Město centrem přemyslovského státu a postupně se začala rozvíjet bohatá obchodní činnost.

K největším pamětihodnostem Starého Města patří Staroměstské náměstí, na němž se nachází Staroměstská radnice se známým Pražským orlojem. Staré Město spojuje s Malou Stranou Karlův most. Řada významných památek je soustředěna kolem Královské cesty vedoucí od Prašné brány ulicí Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí na Karlův most odkud dále pokračuje přes malostranské území na Pražský hrad.

Na území Starého Města se nachází řada významných gotických a barokních kostelů.

Malá Strana
Malá Strana, původně Menší Město pražské, je historické město, městská čtvrť a katastrální území rozkládající se v centru Prahy na levém břehu Vltavy. Je to jedna z nejstarších a nejpůsobivějších částí Prahy. Tato oblast byla osídlena díky své pozici v podhradí sídla českých knížat, již v 10. století a na město byla povýšena roku 1257 Přemyslem Otakarem II.

Malá Strana obsahuje velké množství pozoruhodných staveb i dalších zajímavých míst – např. oblast Kampy s říčkou Čertovkou, Malostranské náměstí s kostelem sv. Mikuláše, Maltézské náměstí, Újezd s lanovou dráhou na Petřín, Štefánikovu hvězdárnu a Petřínskou rozhlednu či velký komplex zahrad, mezi které patří například Kinského zahrada, Petřínské sady nebo Schönbornská zahrada. Právě díky nim a vrchu Petřín, který je zviditelňuje, působí Malá Strana jako zelená oáza uprostřed města.

Na Malé straně v současnosti sídlí Parlament ČR – Poslanecká sněmovna, Senát, pro mimopražské poslance pak poslanecká ubytovna. Z ministerstev tu můžeme najít například Ministerstvo financí, aj. a související budovy využívanými politickými stranami, velvyslanectvími a také hotely s restauracemi. Z dříve velmi osobité čtvrti se tak rychle vytrácí původní, tolik ceněný, genius loci.

Pražské židovské město – Josefov
Je pojmenován po Josefu II. synu Marie Terezie, který se v roce 1781 vydáním tolerančního patentu zasloužil o zrovnoprávnění židovského obyvatelstva. Předtím se Židovskému městu říkalo Židovské ghetto.

Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. stol. coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Veřejnou soutěž nakonec vyhrál projekt „Finis Ghetto“, ale zrealizován byl v omezené podobě. Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic.

Zůstalo pouze 6 synagog - Klausová, Maiselova, Pinkasova, Staronová, Španělská a Vysoká synagoga. Další památkou, která se dochovala z dob Židovského ghetta je Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou.

Vyšehrad
Vyšehrad je historické opevnění na skále nad pravým břehem řeky Vltavy v Praze a taktéž stejnojmenná čtvrť na jihu správního obvodu a městské části Prahy 2, zaujímající jeho bezprostřední okolí. Váže se k němu řada pověstí z počátků českých dějin ale nejstarší doklady osídlení Vyšehradu kladou archeologické nálezy do období eneolitu na konci 4. a ve 3. tisíciletí př. n. l.

Teprve do 10. století spadají počátky Vyšehradu nynějšího, který je zhruba o jedno století mladší než Pražský Hrad. Koncem 11. století tady jako jediný český panovník sídlil první český král Vratislav I. Při kostele sv. Petra a Pavla byla zřízena kapitula. Později se stal především pevností, střežící od jihu Prahu, rozsáhle barokně přebudovanou ve 2. polovině století 17.

Od 15. do 19. století byl Vyšehrad s podhradím též samosprávným městem, do roku 1848 podřízeným vyšehradské kapitule a připojeným ku Praze roku 1883. V téže době došlo k přetvoření hřbitova při kostele sv. Petra a Pavla na pohřebiště zasloužilých českých osobností se Slavínem. Od roku 1962 je sadově upravený vyšehradský areál národní kulturní památkou.

Vinohrady
Vinohrady, dříve Královské Vinohrady, jsou historické město, městská čtvrť a katastrální území Prahy, východně od Nového Města. Jsou pojmenovány podle středověkých vinic, které byly na jejich jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. Od roku 1849 byly samostatnou obcí, která byla ale o 26 let později, tedy v roce 1875 rozdělena na dvě obce, a to Královské Vinohrady I. (později přejmenované na Žižkov) a Královské Vinohrady II., které byly v roce 1879 povýšeny na královské město.

Od poloviny 19. století se zde směrem od Národního muzea rozvíjela bytová výstavba vzmáhajících se středních a horních vrstev. Vinohrady rostly zejména od 80. let předminulého do 20. let minulého století, od kdy výstavba pokračovala dále na východ, na Ohradu a Malešice.

Významné osobnosti

Karel IV.
Karel IV. patří bezesporu mezi nejdůležitější osobnosti české i evropské historie. Narodil se 14. května 1316 a zemřel 29. listopadu 1378. Byl jedenáctým českým králem (v letech 1346 - 1378), lombardksým králem (1355), římským králem (1346-1355) a císařem (1355-1378), arleátským králem (1365) a hrabětem lucemburským (1346-1353) z dynastie Lucemburků. Karel IV., křtěný jménem Václav, byl synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk byl první československý prezident, český filozof, pedagog, politik, vědec, spisovatel a žurnalista.

Narodil se krátce po bouřlivém revolučním roce 1848 (7. března 1850 v Hodoníně) v rodině zaměstnanců na císařském statku, žijící na moravském Slovácku, jeho matka byla německé národnosti, otec slovenské. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal, z Vídně vrátil se do rodného kraje, začal se učit kovářem.

Franz Kafka
Franz Kafka se narodil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové rozené Löwyové. Měl dva bratry, Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli , Valli a Ottlu, všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamocený, bezmocný.

Antonín Dvořák
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent, hrál na housle, klavír a varhany. V šestnácti letech odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany a v kostele u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském za pár zlatek měsíčního platu.

Ema Destinnová
Emílie Kittlová, známá spíše pod pseudonymem Ema Destinnová se narodila 26. února 1878 v Praze. Už odmala byla velice umělecky nadaná, malovala, učila se hře na housle u profesofa Ferdinanda Lachnera a teprve v osmi letech měla svůj první koncert. Krátkou dobu se snažila i psát u profesorky Destinnové-Löwelové a její jméno si později zvolila za svůj pseudonym. Ema studovala herectví na dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzi z opery Cavalleria rusticana a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Okamžitě byla přijata k pětileté spolupráci v berlínské státní opeře.

Jan Werich
Jan Werich byl českým filmovým a divadelním hercem, dramatikem a scénáristou, spisovatelem, autorem písňových textů a významným představitelem meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury.

Narodil se 6. února 1905 v Praze. Od podzimu 1916 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici, kde se seznámil s pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě pokračoval svá studia na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale školu nedokončil.

Současnost
Zavedení standardních vztahů se západoevropskými zeměmi otevřelo Prahu turistice. Rozvoj soukromého vlastnictví a podnikání se nakonec projevil ve zkvalitnění služeb a také v opravě chátrajících budov v samém historickém jádru města.

Praha je v současnosti hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Kultura

Česká filharmonie
Česká filharmonie je jedním z nejvýznamnějších světových symfonických těles. Založena byla roku 1894. Historicky první koncert se konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu. Řídil ho sám Antonín Dvořák. Prvním šéfdirigentem se stal v roce 1901 Ludvík Čelanský, v letech 1903 až 1918 orchestr vedl Vilém Zemánek, kterému se podařilo jej stabilizovat i přes značné finanční problémy.

Pražské jaro
Mezinárodní hudební festival vážné hudby Pražské jaro je pravidelnou přehlídkou vynikajících světových umělců, symfonických orchestrů a komorních těles. Koná se každoročně v Praze od 12. května (ode dne výročí úmrtí významného českého skladatele Bedřicha Smetany) do 4. června. Je od svého počátku reprezentativní přehlídkou světové hudební kultury a jejích nejnovějších trendů. Dává prostor mnoha orchestrům, dirigentům, pěvcům, souborům i sólistům.

Mezinárodní filmový festival Febiofest
Pražský mezinárodní filmový festival Febiofest vznikl v roce 1993. Byl založen nezávislou filmovou a televizní společností Febio, vedenou Ferem Feničem, který v ní dodnes působí jako ředitel. Febiofest byl původně malou klubovou akcí, která se pod vedením Fera Feniče během několika let proměnila v největší přehlídku filmu, televize a videa v České republice.

Letní shakespearovské slavnosti
Letní shakespearovské slavnosti patří již tradičně k létu v Praze. Divadelní představení pod širým nebem vznikla z podnětu bývalého prezidenta Václava Havla v roce 1994 a od té doby se už odehrálo 10 úspěšných sezón. slavnosti se tradičně konají v historických kulisách Pražského, Brněnského a Bratislavského hradu. Počátek festivalu souvisí s myšlenkou otevřít Pražský hrad široké veřejnosti, a k tomu jsou právě hry uznávaného anglického dramatika sedmnáctého století Williama Shakespeara ideální příležitostí.

Festival Jeden svět
Festival Jeden svět je jedním z nejvýznamnějších multikulturních festivalů věnovaných problematice lidských práv v Evropě. Koná se každoročně na začátku března a patří mezi zakládající členy Asociace lidskoprávních festivalů. Zabývá se sociálními tématy, problematikou rozvojových zemí, lidskými právy a lidskými příběhy. Organizátorem festivalu je společnost Člověk v tísni, která je humanitární organizací s cílem pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv ve světě. Spolupořadatelem je ministerstvo kultury.

Sportovní vyžití

Pražský mezinárodní maratón
Pražský mezinárodní maratón, světově známý pod zkratkou PIM (Prague International Marathon), vznikl teprve v roce 1995, ale za svou krátkou existenci se už probojoval mezi nejprestižnější maratónské běhy světa. Nejdůležitějším podnikem roku je Pražský maratónský víkend, který v sobě zahrnuje hlavní maratónský běh. Pořádá se každoročně v první polovině května přímo v centru města Prahy.

Pochod Praha – Prčice
Pochod Praha - Prčice vznikl v roce 1966, kdy se 17. dubna vydalo podle historických údajů 469 pochodníků na trasu s podtitulem "Sukovou cestou" měřící 65 kilometrů. Původním cílem bylo překonat pěšky vzdálenost čítající sto tisíc loktů českých. Na založení se podíleli Jiří Dvořák, který byl redaktorem časopisu Turista, a Ing. Karel Kulle, ve spolupráci s místním rodákem a sportovním propagátorem Stanislavem Ratajem.

Tipy na procházky Prahou

Pražský Hrad - Svatovítská Katedrála - Zahrady Pražského Hradu
Ve zdech tohoto ojedinělého komplexu starodávných staveb nad řekou Vltavou je vepsáno více než tisíc let historie Českých zemí i Evropy. Toto místo si vybrali za své sídlo i dva císaři Svaté Říše Římské.

Po krátké jízdě tramvají vejdeme do Královské zahrady, kde náš průvodce pohovoří o historii Pražského hradu a různých dynastiích panovníků, o tom, jak ovlivnily dění v Praze, Českých zemích i Evropě...

Staroměstské hospody
Pojďte a poslechněte si historky staré Prahy. Víte, kde se poprvé v Praze tančilo tango? Kde náhodou v Praze? Víte, kolik máme vlastně v Čechách druhů piva? A kde se v Praze říká "U medvídků"? Chcete vstřebat atmosféru, pochutnat si na nakládaném sýru nebo uzených žebírkách nebo jen tak poklábosit u piva?

Tak pojďte s námi! Tato vycházka je určená hlavně zahraničním návštěvníkům Prahy, kteří se zajímají o českou kuchyni, zvyky, politiku, sport, všechno, co se nevejde do jiné tématické vycházky.

Ideální pro všechny, kteří chodí rádi do společnosti, cestují sami nebo ve dvojici...Nezapomeňte, že hospodská kultura má staré kořeny, velmi dlouhou tradici a má mnoho společného s českou povahou.

Procházka tajemnou esoterickou Prahou
Legenda o Golemovi, rozekruciáni, svobodní zednáři, alchymisté... Praha byla vždy magnetem pro podivíny a nevšední lidi, přitahovala i velké množství vědců a umělců. A PROČ?

Pojďte dnes večer s námi a poslechněte si stále poutavé legendy a strašidelné historky staré Prahy, o tom, jakou měli někteří císaři zálibu v okultních vědách, nebo pověsti o duchu Franze Kafky.Byli do toho zapleteni dokonce i Mozart a Einstein! Budou vás pronásledovat strašidla, něco se dozvíte a určitě se zasmějete!

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.praha.cz , na kterých najdete další informace.

Palác Kinských - rokoková chlouba Prahy

Jednou z ozdob Staroměstského náměstí je i nádherný rokokový Palác Kinských, v němž jsou dnes k vidění sbírky tří významných institucí - Národní galerie, Národního muzea a Karlovy univerzity. Růžovo-bílá štuková fasáda paláce dodává šmrnc již tak okouzlujícímu náměstí, které patří mezi nejnavštěvovanější místa Prahy.

celý článek

 

Starý a Nový židovský hřbitov v Praze

Starý židovský hřbitov nacházející se na pražském Josefově fungoval od roku 1439 do roku 1787 a je na něm pohřbena řada významných osobností židovské komunity. Poté, co byl uzavřen, využívala židovská komunita k pohřbívání až do roku 1890 původně morový hřbitov na Žižkově. Ten však později nahradil Nový židovský hřbitov, jenž je součástí Olšanských hřbitovů.

celý článek

 

Španělská synagoga stojí na místě nejstarší pražské židovské modlitebny

V místě, kde kdysi stávala nejstarší pražská židovská modlitebna, byla roku 1868 vystavěna nádherná Španělská synagoga, která dodnes okouzluje kolemjdoucí unikátním maurským slohem. Jedná se o nejmladší synagogu tzv. Židovského města na pražském Josefově a bezpochyby je jednou z nejkrásnějších židovských staveb u nás.

celý článek

 

Další články