Šumperk

Šumperk

Historie města
Šumperk vznikl v průběhu 13. století na zeměpanském území s největší pravděpodobností v souvislosti s těžbou drahých kovů. O jeho významu a skvělém hospodářském postavení svědčí skutečnost, že se zde usadil řád sv. Dominika, který se ve středověku zdržoval pouze ve významných a ekonomicky velmi silných městech.

Podle řádové kroniky založil šumperský klášter v roce 1293 levoboček krále Přemysla Otakara II. Jan, který byl v té době proboštem na Vyšehradě. Šumperský děkanát ovládal takřka celé území dnešního okresu (s výjimkou Mohelnicka) a v polovině 14. století ho tvořilo přes dvacet farností.

Město bylo prakticky stále v zástavě nejpřednějších českých a moravských šlechtických rodů. Ve 14. století to byl rod pánů z Lipé, v 15. století se často v rychlém sledu vystřídali např. páni z Kunštátu, z Lobkovic, z Valdštejna a z Cimburka. Občas se Šumperk vrátil do přímé držby zeměpána. Tak tomu bylo i v roce 1391, kdy město dostalo významná práva od moravského markraběte Jošta, která si významem nic nezadala s privilegii města Olomouce. Rozvoj řemesel zajištovalo hlavně mílové právo, 68 měštanů bylo obdařeno právem vařit a šenkovat pivo.

Obsazení husitským vojskem kolem roku 1424 přestálo město bez větší pohromy. V průběhu 15. století vznikly dva cechy - soukenický a plátenický, které v dalším vývoji města hrály stěžejní úlohu. Větší prosperitě Šumperka bránila hlavně okolnost, že zástavní držitelé až na výjimky ve městě nesídlili a často se snažili z měštanů pouze vyždímat co nejvíce daní.

Situace se nezměnila ani s příchodem Tunklů z Brníčka na konci 15. století, kteří se však snažili město získat do trvalého vlastnictví. Za jejich vlády se stal Šumperk svědkem dvou událostí, které výrazně přesáhly regionální rámec. V roce 1490 se ve zdech šumperského zámku konalo setkání nejčelnějších představitelů moravské šlechty se zástupci slezských stavů, aby zde dojednali otázku podpory volby Vladislava Jagellovského za českého krále.

Druhá událost, která vešla do učebnic dějepisu jako vůbec první vzpoura poddaných proti vrchnosti v českém království, se týkala střetu měštanů s Jiříkem st. Tunklem. Nesnesitelný útisk, při němž docházelo dokonce k fyzickým likvidacím poddaných, vyvrcholil bitkou, při němž byl Tunkl měšťany ztlučen tak, že za několik dní zemřel. Šumperští a poddaní z okolních vesnic pak uprchlí do lesů a odhodláni za svá práva položit životy odmítli předstoupit před zemský soud, odvolávajíce se na "súdce, kterýž ne podle urozenie, než podle skutkóv a spravedlnosti súdí". Na nátlak panovníka a šlechty Tunklové raději Šumperké zboží prodali.

Nástupci Tunklů - Žerotínové získali Šumperk do svého trvalého vlastnictví kolem roku 1505. Poddanství městu zprvu neuškodilo. Zvláště za Petra z Žerotína (praděda slavného Karla st. z Žerotína) Šumperk vzkvétal. Po ničivém požáru v roce 1513 dal Žerotín obnovit klášter s kostelem a děkanský chrám a zahájil jednu z největších stavební akci v dějinách města - budování kamenných hradeb. Po Petrově smrti (1530) se vztahy mezi Žerotíny a měšťany začaly vyostřovat. Drtivá většina obyvatel postupně přestoupila na luteránskou víru, čemuž evangelická vrchnost, která v roce 1553 vypudila z města dominikány, rozhodně nebránila. Prosperita města se odrážela v rostoucím sebevědomí měšťanů, které poddanství již jednoznačně omezovalo.

Po několikaletém úsilí se jim podařilo využít neshody mezi Žerotíny a v roce 1562 se vykoupili do panovníkova područí a získali postavení svobodného královského komorního města. O sedm let později se měšťanům podařilo Žerotíny vytlačit ze Šumperka definitivně tím, že v roce 1569 od nich odkoupili šumperský zámek a k němu patřící statek s poddanými příslušných obcí.

Přes velké zadlužení a několikeré katastrofy, které Šumperk postihly (morové epidemie v letech 1571-1572 a 1585 - přehnaně se uvádí přes 2 000 obětí a katastrofální povodeň v roce 1591, při níž zahynulo na sto lidí), znamenala 2. polovina 16. a počátek 17. století pro město jeden z vrcholů rozkvětu a prosperity. Ve městě a předměstí bylo kolem 250 domů a asi 2000 obyvatel. Dřevěné příbytky nahrazovaly stále častěji zděné domy. Město mělo vodovod a kanalizaci a některé ulice byly dlážděné. Působila zde deset cechů. Mocenské spory, obvykle zastřené náboženskými půtkami, se projevovaly i v Šumperku. Převahu si v té době, až na výjimky, udržovala luteránská strana.

Slibný vývoj narušily pobělohorské události. Za účast na stavovském povstání ztratil Šumperk předchozí postavení a stal se tzv. ochranným městem lichtenštejnským. Noví majitelé začlenili město do panství Ruda, kde zůstalo až do poloviny 19. století. 17. věk znamenal pro Šumperk řetěz nekončících tragédií. V roce 1733 vydal Karel z Lichtenštejna definitivní zákaz evangelického náboženství a protestanté měli být z města vyhoštěni. Rekatolizace narážela dlouhá desetiletí na silný odpor, zprvu také podporovaný trvající třicetiletou válkou. Měšťané však posléze ztratili iluze o osvobozeneckém poslání proticísařských armád. Švédská vojska postihla Šumperk nejvíce v roce 1643, kdy bylo město vystaveno osmnáctihodinovému plenění a v roce 1646 při dělostřeleckém ostřelování.

Krátký rozkvět Šumperka po třicetileté válce přerušil požár města, který vypukl 7. května 1669 a během téměř čtyř dnů zničil prakticky celě město (126 domů) a značnou část předměstí (118 domů). Sotva se obyvatelé vzpamatovali, postihla město další tragédie. Z velkolosinského panství se za jeho hradby v roce 1679 rozšířily čarodějnické procesy, jimž za více než patnáct let padlo za oběť na padesát předních měšťanů. Byl mezi nimi i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, obětovaný církevní vrchností a upálený po několikaletém věznění v roce 1685 v Mohelnici. Nejstatečněji čelil všem obviněním inkvizičního tribunálu Jindřich Pešek, jehož manželka Marie skončila na hranici mezi prvními. Tento bohatý výrobce tripu (polosametu), se k čarodějnictví nepřiznal ani při nejhorším mučení a tak nemohl být upálen a zemřel po dlouholetém věznění patrně kolem roku 1696.

Další těžkou ranou se pro město stala epidemie moru, která Šumperk postihla v letech 1714 - 1715 a připravila o život více než dvě stě lidí (oficiálně 185). Hospodářský rozvrat města byl přímo katastrofální - jen dluh obce činil 25 tisíc zlatých. Šumperk byl pro Lichtenštejny významným zdrojem příjmů a tak si město uchovalo řadu privilegií. Rozhodující roli zde hrála výroba textilu. Prim ve městě hráli pláteníci, kterým se podařilo v roce 1708 získat od císaře Josefa I. privilegium na výrobu speciálních druhů látek - mezulánu a barchetu. Pláteníci uměli zhotovovat také damašek, plyš, samet a posléze i manšestr. Hlavní náplní výroby však byly různé druhy tripu, které neměly v okolních zemích konkurenci a staly se výhodným vývozním artiklem. Šumperští žárlivě střežili jeho výrobní technologii, kterou se například pruská vláda snažila získat i nevybíravým způsobem.

Konec monopolu a přežívající zastaralý řemeslnický způsob výroby přivedl město na konci 18. století do hospodářské krize. Zákonitě se však dostavil rozvoj manufakturní výroby. Největší věhlas v tomto směru měla Klappperothova manufaktura na výrobu manšestru, první svého druhu v rakouské monarchii a jedna z prvních na evropské pevnině. Počátkem 19. století vznikly další plátenické manufaktury - mj. bratří Wagnerů (1800), E. Oberleithnera (1818) a další. V roce 1841 se v Šumperku vyrábělo 30% veškeré moravské produkce plátna pro zahraniční trhy. O rok později zde zahájila provoz první mechanická přádelna lnu na Moravě. Vznikaly další textilní firmy - mj. továrna na výrobu hedvábí, kterou v roce 1858 založil S. Trebitsch.

Průmyslová revoluce znamenala velký nárůst obyvatelstva. Jestliže v roce 1790 vykazoval Šumperk 3 344 obyvatel, pak se toto číslo do roku 1869 zvýšilo na 7285 a v roce 1900 již na 11 636 obyvatel. Pozoruhodný rozvoj města se projevil i ve výstavbě. Na přelomu 19. a 20. století vznikla řada honosných veřejných budov a soukromých rezidencí, které projektovali přední architekti monarchie.

Pro svou výstavnost byl Šumperk nazýván malou "Vídní".Po první světové válce převažující německé obyvatelstvo Šumperka nepřijalo vytvoření Československé republiky a přihlásilo se k separatistickému územnímu celku - tzv. Sudetenlandu. Obsazení města československým vojskem 15. prosince 1918 tuto krátkou epizodu ukončilo.

Meziválečný vývoj města zaznamenal vznik několika nových výrobních odvětví. V roce 1937 bylo ve městě na 50 továrních podniků, stovky obchodů a živností. Větší rozvoj města však utlumila hospodářská krize, takže konjunktura konce 19. století se nedostavila. Dokládá to i údaj o počtu obyvatel, který se od roku 1910, kdy zde -žilo 13 329 lidí, zvýšil do roku 1939 na 15 611 obyvatel. Výrazně německý charakter města se změnil po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu drtivé většiny jeho obyvatel.

Příchod nových osídlenců znamenal krátkou stagnaci města. O jeho dalším rozvoji svědčí nárůst počtu obyvatel, který se proti předválečnému stavu zvýšil do roku 1991 na téměř dvojnásobek - na 30 422. Šumperk je sídlem okresního úřadu, který od roku 1960 spravuje také území bývalého okresu Zábřeh a do roku 1995 rovněž okresu Jeseník.

Tradice a pověsti o vzniku města
Historicky nedoložené tradice o vzniku Šumperka a pověst o založení kláštera a města vypráví, že
podle jedné nedoložené tradice založil Šumperk prastarý rod Sconenbergů z italského města Belmonte (= krásný vrch, německy Schönberg) v Kalábrii, který se nejpozději ve 12. století dostal do Míšně, Saska a poté také na Moravu.

Němečtí obyvatelé Šumperka pokládali za pravdivou tradici, že město vzniklo na počátku 13. století díky Zdeňkovi z Ralska (z rodu z Wartenberga, předků pánů z Valdštejna), který měl syny Jaroslava a Huga. Stará pověst vypráví, že jednoho dne stála Hugova manželka na nádvoří hradu, jenž se nazýval Alt Goldenstein, a který se měl nacházet v místech zbytků neznámého hrádku v lese nad Novým Malínem. Vítr rozevlál její závoj směrem do údolí a ukázal do míst, kde dal poté Zdeněk z Ralska postavit dominikánský klášter (a město Šumperk), v němž byl po smrti také pochován.

Šumperské atraktivity
V průběhu šumperské letní turistické sezony jsou od června do konce září k dispozici následující atraktivity:

Procházka ze 13. do 21 století

Rozhled z radniční věže

Nejnověji připravujeme procházkové okruhy:

Kde žily čarodějnice

Malá Vídeň

Nové okruhy všechny zájemce seznámí jednak se smutnou historií čarodějnických procesů, ale také s historií těch nejzajímavějších staveb, které Šumperku daly přídomek "Malá Vídeň". Procházkové okruhy si mohou první zájemci projít již v neděli 3. června 2007.

Okruh "Procházka ze 13. do 21. století"
Prochází historickým jádrem města a poskytuje seznámení s historií města, s událostmi, které v průběhu staletí ovlivňovaly život ve městě i s nejvýznamnějšími historickými budovami v jeho centru. Okruh trvající asi 60 minut začíná před radnicí a pokračuje ulicemi Starobranskou a Úzkou kolem bývalého klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, který je možné si prohlédnout i uvnitř, Geschaderova domu a bývalého zámku až na kostelní náměstí k sochám evangelistů a farnímu kostelu sv. Jana Křtitele (prohlídka jeho interiéru je součásti prohlídkového okruhu). Procházka končí na náměstí Míru u morového sloupu, ale je možné ji spojit i s rozhledem z radniční věže, kde je umístěný dalekohled.

Okruh "Kde žily čarodějnice"
Je novinkou blížící se letní sezony. Začíná na náměstí Míru a seznamuje nás s historií čarodějnických procesů v Šumperku a současně s domy, ve kterých žili buď údajné čarodějnice nebo lidé, kteří s touto smutnou historií měli něco společného. Postupně procházíme ulicemi Starobranskou, Kladskou, Radniční, Bulharskou přes Kostelní náměstí do ulice Černohorské, kde v bývalé šatlavě byly oběti procesů vězněny a mučeny, do ulice Lužickosrbské a Langrovy. Na popravišti na Šibeničním vrchu, které dnes najdete v areálu bývalého sanatoria na Reissově ulici, zemřelo 25 nevinných lidí ze Šumperka.

Procházkový okruh "Malá Vídeň"
Začíná stejně jako další dva okruhy na náměstí Míru a seznamuje nás s nejvýznamnějšími architektonickými zajímavostmi Šumperka 19. a počátku 20. století. Z náměstí Míru procházíme ulicí Bulharskou k Mariiným schodům, které nechal v Hanácké ulici postavit šumperský textilní podnikatel Ignác Seidel, sejdeme na ulici Okružní a dále ke Smetanovým sadům, přes Husovo náměstí, Žerotínovu ulici a ulici Dr. E. Beneše k budově Okresního soudu. Ulicemi M. R. Štefánika, Slovanskou a Gen. Svobody, kolem pošty přes ulici Starobranskou zpět na náměstí Míru.

I nové procházkové okruhy můžete spojit se závěrečným rozhledem z radniční věže.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.infosumperk.cz/, na kterých najdete další informace.