Tachov

Tachov

Historie
Tachov (483 m n. m.) patří k nejstarším sídelním celkům západních Čech. Středověkému městu předcházelo významné slovanské hradisko, které leželo na důležité tzv. Norimberské stezce, spojující Čechy s obchodními centry Bavorska. Lokalita situovaná v řídce osídlené lesnaté krajině nedaleko česko-bavorské hranice je prvně zmiňována ve falzu listiny kladrubského kláštera, která se hlásí k roku 1115.

Další, již zcela konkrétní zmínka o Tachovu, pochází z roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav přestavět některé důležité pohraniční pevnosti, např. Přimdu, Zhořelec a Tachov. Zpráva z r.1131 potom přímo uvádí existenci hradu vystavěného v blízkosti vsi zvané Tachov. Všestranný rozvoj prodělal Tachov za vlády Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou věží. V jeho blízkosti založil patrně v 70. letech 13. století královské město obehnané hradbami, které je písemnými prameny uvedeno prvně k r. 1285.

Od doby svého založení bylo královské město s hradem často zastavováno různým šlechtickým rodům. V r. 1323 vykoupil město pro královskou komoru Jan Lucemburský, ale již o 10 let později musí město znovu vykoupit jeho syn císař Karel IV. Lucemburkové byli velkými příznivci města. V neklidném 15. století se Tachov stal po třikrát místem střetů mezi husity a jejich odpůrci. V r. 1421 dobyli husité tachovské předměstí, ale zpráva o blížícím se Zikmundově vojsku je od dalšího obléhání odradila.

Průběh 17.století se v dějinách města projevuje velice nepříznivě. V roce 1623 bylo poničené město, které se ještě nevzpamatovalo z velkého požáru v r. 1616, prodáno Janu Filipovi Husmannovi z Namédy. Od r. 1664 přechází Tachov na Jana Antonína Losyho z Losimthalu, jehož potomci prodávají panství v r. 1784 Windischgrätzům. Losyové zahájili přestavbu starého tachovského hradu v prostorný barokní zámek, který byl za Winischgrätzů znovu nákladně přestavěn a klasicistně upraven. Členové obou rodů se věnovali hospodaření na panství jeho stálému rozšiřování.

Památky

Městské opevnění
Chloubou Tachova jsou městské hradby z období kolem poloviny 14. století. Upoutají nejen svou zachovalostí, ale také nevšedním tvarem štíhlých vysokých věží. Tachovské hradby postrádaly svrchní dřevěné ochozy, ty spolehlivě nahradily hustě řazené věže, které umožňovaly boční postřelování prostoru před hradbami. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala ještě vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století. Po nákladné rekonstrukci se tachovské městské opevnění stalo pojmem ve středověké fortifikační architektuře a přilákalo do města četné obdivovatele.

Zámek
Zámecká stavba skrývá pod mladší klasicistní fasádou starší objekt, v jehož sklepení je zachováno zdivo věže přemyslovského hradu. Mohutnou válcovou věž, která bývala výraznou dominantou hradu i města, respektovaly renesanční i barokní přestavby zámku. Teprve při zásadní přestavbě, financované od r. 1787 Josefem Mikulášem Windischgrätzem, byla věž r. 1802 zbořena. Její místo zaujalo jižní křídlo klasicistně pojatého zámku. Ten byl dokončen v roce 1808. Windischgrätzové jej obývali až do roku 1939. V průběhu 2. světové války i mnoho let po ní sloužil zámek k nejrůznějším účelům - vojenským i civilním - a v důsledku nepříznivé celospolečenské situace chátral, pustl až nakonec v r. 1968 padlo rozhodnutí o jeho demolici. O rok později bylo toto unáhlené rozhodnutí zrušeno a objekt byl v letech 1969 - 1983 rekonstruován. Dnes budova slouží jako Městský úřad a Základní umělecká škola.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Původně raně gotický kostel, který prošel výraznějšími úpravami ve 14. století. V letech 1559 - 1560 vyrostla na troskách vyhořelého kostela stavba nová. Svatyně si dodnes uchovala svoji pozdně gotickou podobu, kterou respektovala také poslední neogotická úprava objektu v letech 1904 - 1908. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z období kolem r. 1670.

Hřbitovní kostel Svatého Václava
Pravděpodobně nejstarší kostel, založený snad ještě před vysazením města. Obnoven r .1460 a znovu postaven po požáru r.1561. V r. 1786 zrušen, roku 1802 odkoupen rodinou Windischgrätzů a upraven jako rodinná hrobka. Jednolodní prostá goticko-renesanční stavba je umístěna v parku, který býval hřbitovem. Při zdech kostela je zasazeno několik desítek cenných náhrobních kamenů, které upomínají na významné tachovské měšťany a pocházejí z 15. až 18. století. V r. 1947 získala kostel Československá církev husitská.

Františkánský klášter
První františkáni přišli do Tachova již r. 1466. Od té doby prošlo jejich sídlo i svatyně různými úpravami. Zásadní přestavbu kostela i kláštera provedl v letech 1686 až 1694 italský architekt Martino Allio.

Poslední nejvýraznější úprava proběhla r. 1749 až 1750. V roce 1945 byl kostel porušen bombardováním a při následné opravě nebyla již obnovena poškozená kostelní vížka. Zrušení funkce kláštera proběhlo o čtyři roky později.

Od roku 1945 je klášter sídlem Okresního muzea. Na chodbách přízemí a v prostorách prvního patra jsou instalovány exponáty vztahující se k dějinám města i širšího regionu.

Husmannův mlýn
Ke zdařile opraveným památkám města náleží barokní mlýn založený majitelem Tachova Janem Filipem Husmannem z Namédy. V průčelí stavby, opatřeném ještě vysokými renesančními štíty, je zasazen Husmannův znak, doplněný letopočtem 1645. Rekonstruovaný objekt je doplněn mlýnským kolem a využíván městským kulturním střediskem.

Starý židovský hřbitov
Pohřebiště bylo založeno před rokem 1615 nedaleko města nad řekou Mží v Rapotínské ulici. Nejstarší zachované náhrobky pocházejí ze 17. století. Náhrobní kámen zázračného rabína Nachuma Solfera, ke kterému putovaly davy souvěrců, padl za oběť úpravě hřbitova v r. 1968, kdy byla rozšiřována komunikace směřující k tachovskému hřbitovu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.tachov-mesto.cz, na kterých naleznete další informace o obci.