Jihlava

Jihlava

Historie
Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí (550 m n. m., 88 km čtverečních, 50 tisíc obyvatel).

Na konci 12. století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Stala se východištěm kolonizace kraje, neobyčejně urychlené nálezem stříbrných rud koncem 40. let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila, a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město.

Bohatství plynoucí z dolování se projevilo zejména ve velkorysosti jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - farní kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Zachované umělecké památky (iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích. Jihlava zaujímá přední místo i v oblasti právní - poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava sídlem vrchního horního soudu.

Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba - zejména soukenictví se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vzniká jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní (mázhausem) otvírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou.

Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17. století.

Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době výrazně mění - vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19. století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně.

Celá městská památková rezervace - jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury - potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie.

Turistické zajímavosti
Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 (nové znění 1982). V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek prvořadého významu.

Jihlavská radnice
Jednou z největších architektonických dominant Masarykova náměstí v Jihlavě je radnice. Na horním náměstí, kde radnice stojí, stavěli své domy nejvýznamnější a nejbohatší jihlavští patriciové, což budově předurčovalo výjimečné postavení. Od roku 1425 za purkmistra Oldřicha Bavora zde začala zasedat tehdejší městská rada. Radnice se rázem ocitla ve víru rušných událostí, nejprve husitské války, 5. července 1436 velkolepá, celou soudobou Evropou sledovaná scéna slavnostního vyhlášení basilejských kompaktát, radniční zdi hostily i samotného císaře Zikmunda při celém jeho pobytu v souvislosti s kompaktátním jednáním.

Náměstí
Patří svou rozlohou (36 653 metrů čtverečních) k největším historickým náměstím u nás. Pravidelný půdorys historického centra města s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Většina domů na náměstí měla tehdy podloubí, které zmizelo ve druhé polovině 14. století. V přízemí měly domy velký sál "mázhaus", v němž majitel provozoval řemeslo nebo obchod. Několik dnů v týdnu sloužil tento prostor večer jako hostinec, neboť většina domů na náměstí byla právovárečných.

Po rozsáhlém požáru, který v květnu 1523 zničil téměř celé město, byly domy obnoveny v renesančním duchu. V průběhu 17. a 18. století byly pak domy přestavovány barokně, vnější vzhled domů doplnila strohá klasicistní průčelí minulého století. Historický ráz náměstí byl v minulosti hrubě porušen stavbou obchodního domu (dokončena 1983). Na jeho místě stávala skupina domů doložených již koncem 13. století, jejichž funkce pravděpodobně souvisela s právem skladu.

Morový sloup
Byl postaven v roce 1690 jako poděkování za ochranu před morovou epidemií. Na jeho místě stávalo ve středověku popraviště, později pranýř. V jeho blízkosti je umístěna pamětní deska Evžena Plocka, který se v roce 1969 nedaleko odtud upálil na protest proti sovětské okupaci.

Kamenné kašny
Na místě středověkých dřevěných kašen byly v roce 1797 na náměstí postaveny dvě kašny kamenné. Jsou ozdobeny pískovcovými sochami antických bohů vod Neptuna a Amfitrité, jež vytesal sochař Jan Václav Prchal.

Kostel sv. Ignáce z Loyoly
Jednolodní kostel se třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem je typickou raně barokní stavbou. Bývalý kostel jezuitského řádu byl postaven v letech 1683-89 italským stavitelem Jacopo Braschou. Rozměrnou nástropní fresku namaloval v roce 1717 Karel Töpper, zajímavý ilusivní oltář je dílem Adama Lauterera, Josefa Kramolina a Františka Moldingera. Působivou atmosféru interiéru podtrhuje štuková výzdoba J. B. Brantaniho a P. A. Karroffeho. Pýchou kostela jsou dvě unikátní gotické plastiky - Pieta z konce 14. století, řazená do kruhu krásných českých madon a tzv. Přemyslovský kříž - socha Ukřižovaného z poloviny 14. století. Barokní vyřezávaná kazatelna je dílem Tobiáše Süssmayera z roku 1771. Dobrá akustika chrámového prostoru a kvalitní varhany umožňují pořádání oblíbených koncertů duchovní hudby.

Kostel sv. Jakuba Většího
Jeho věže jsou zdaleka viditelnou dominantou města. Jedná se o trojlodní halový kostel s dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Stavba kostela byla zahájena před polovinou 13. století. V květnu 1257 byl kostel vysvěcen a zároveň sem byla přenesena fara.

Počátkem 14. století byla postavena severní - strážní - věž , vysoká 63 m, která slouží dnes jako věž vyhlídková. Přibližně o sto let později byla postavena věž jižní - zvonová. Postupně byla snížena na 54 metrů, protože se začala vyklánět od své osy. Do ní byl v roce 1563 zavěšen zvon, tradičně nazývaný "Zuzana". Je to druhý největší zvon na Moravě (po Olomouci) - je vysoký 1,82 m a váží 7 086 kg.

Kostel je pokladnicí uměleckých předmětů. Unikátní Pieta pochází z 2. pol. 14. století, překrásná socha sv. Kateřiny patří do okruhu krásných českých madon. Pozdně gotické plastiky sv. Jakuba a Boha otce jsou připisovány jihlavské řezbářské dílně. Tepaná zlacená renesanční křtitelnice byla zhotovena norimberským zlatníkem Hansem Hirtem v roce 1599. Obrazy, sochy a fresková výzdoba kaple pocházejí z doby baroka. Do obvodových zdí kostela je vsazeno několik náhrobních kamenů pocházejících ze zrušeného hřbitova.

Vyhlídková věž kostela sv. Jakuba
Stavba severní věže (63 m), která sloužila městu jako strážní, byla dokončena počátkem 14. století. Měla jehlancovou střechu a na průčelí figurální malbu. V roce 1561 je v historických pramenech doložena činnost věžníka a jeho dvou pomocníků - ti troubili hodiny, fanfárami vítali vzácné hosty a hlídali město před ohněm a nepřáteli. Poslední věžník opustil věž v roce 1924, kdy byla funkce věžníka zrušena. Věž byla pro veřejnost zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ochoz je ve výšce 40 m (556 m n. m.) a nabízí pohled do širokého okolí.

Kostel sv. Jana Křtitele
Patří k nejstarším dochovaným kamenným stavbám na Českomoravské vrchovině. Byl postaven krátce před rokem 1200, což dokládá nález románských základů presbytáře. Kostelík byl centrem původní trhové vsi, která po založení města na protějším břehu řeky postupně ztratila svůj význam. V druhé polovině 13. století získal kostelík raně gotickou podobu, část kostela tehdy měla pravděpodobně světské využití.

Husitské války kostel velmi poškodily, v závěru 15. století bylo vybudováno nové kněžiště se síťovou klenbou. Z tehdejšího mobiliáře se zachovala pouze křtitelnice a almužní sloupek. Další zásadní přestavba na počátku 17. století byla vedena v renesančním duchu - zdi lodi byly zvýšeny a ukončeny klenbou s lunetami. Dnešní podoba kostela je výsledkem barokní přestavby z konce 18. století. U západního vchodu je obraz spícího horníka, připomínající zašlou slávu jihlavského dolování stříbra. Na svátek patrona kostela se zde konávají mše česko-německého usmíření.

Kostel Povýšení sv. Kříže
Dominikánský kostel, sestávající z halového trojlodí s dlouhým presbytářem, byl založen roku 1247 a budován pod vlivem francouzské gotiky. Ve 13. století byly dokončeny obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk. Zaklenutí kostela se uskutečnilo až v 80. letech 14. století pod vlivem stavební hutě Petra Parléře. Svědčí o tom bohatě profilované pilíře a plaménkové kružby oken. Po požárech v 16. století byl kostel opravován v renesančním duchu.

V roce 1871 byl kostel zrušen, předán armádě a ta ho jako kasárna a skladiště používala až do roku 1947. Tehdy provedené stavební úpravy zcela zničily unikátní prostor - na úrovni triumfálního oblouku byla vyzděna příčka, postupně snesena raně gotická klenba a zazděna raně gotická okna. Dnes slouží kostel Československé církvi husitské a jeho výzdoba je velmi prostá. Kromě obvyklého chrámového vybavení je jediným cenným artefaktem Pieta - pískovcová socha Jana Štursy.

Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie
Přestože je z ulice viditelná barokní fasáda, uvnitř se ukrývá jedna z nejstarších jihlavských staveb. Trojlodní bazilika s krátkou příčnou lodí a dlouhým kněžištěm byla postavena krátce po roce 1250 pod silným vlivem rakouských cisterciáckých staveb. Z nejstaršího období jsou obvodové zdi, klenby lodí a tři páry hmotných arkád. Technickou zvláštností je věž z poloviny 14. stol., která nemá vlastní základy a stojí nad křížením lodí.

Uvnitř kostela jsou zachovány zbytky raně gotické nástěnné výzdoby, pozdně gotické jsou tři plastiky světic, z počátku 15. stol. pochází freska "Přepadení Jihlavy" zachycující skutečnou událost, která se významně zapsala do dějin města. Od poslední třetiny 18. století byl chrám známým centrem instrumentální a vokální tvorby. V roce 1784 získal kostel statut kostela farního, kterým je dodnes. Kostel je nezvykle orientován k jihu, k Assisi - rodišti sv. Františka.

Kostel sv. Pavla
Evangelický kostel byl postaven v letech 1875-78 v novogotickém slohu, podle návrhu A. Netsche. Byl nazván na počest proslulého protestantského kazatele Pavla Sperata, který působil v Jihlavě počátkem 20. let 16. století. Pod jeho vlivem se značná část obyvatel přiklonila k protestantství.

Katakomby
Jihlavské podzemí je významnou historickou stavební památkou města. Co do rozsahu podzemního labyrintu přímo pod městskou zástavbou je po Znojmu druhým největším na území naší republiky. Jeho celková délka činí 25 km a zaujímá plochu 50 tisíc metrů čtverečních. Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích pod sebou. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra MPR. Sklepní prostory, nacházející se 2 až 4 m pod povrchem tvoří první podzemní podlaží, z něhož lze sestoupit do podlaží druhého, do hloubky 4 až 6 m. Pod některými objekty je v hloubce 8 až 14 m raženo i podlaží třetí. První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí patro v 16. století, v 17. století došlo ke zpevnění některých chodeb cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny krátkými spojovacími chodbami.

Brána Matky Boží
Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran Vznikla v době výstavby města a hradebního systému na počátku 2. poloviny 13. století. V letech 1508 až 1509 byla původní věž brány snesena a postavena nová pozdně gotická brána s vysokým průjezdem s hrotitými portály. Další úpravy spadají do roku 1548. Po požáru v roce 1551 dostává brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosahuje dnešní výšky 24 metrů. Koruna věže byla ozdobena pěknou atikou, která bráně dala její specifickou podobu. Součástí brány bylo tehdy složité předbraní s mohutným barbakánem, padacím mostem a několika baštami. Šest metrů široký průjezd býval opatřen padací mříží. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami. Předbraní bylo zbouráno v roce 1862.

Opevnění
Hradby byly budovány kolem vznikajícího města krátce po jeho založení před polovinou 13. století. Nově vzniklé královské horní město bylo nejen významným hospodářským centrem, ale pro svou strategickou polohu na hranicích Čech a Moravy měla Jihlava i význam vojenský. Tříkilometrové opevnění tvořila vnitřní hradební zeď vysoká 6 metrů, široký parkán s parkánovou zdí a příkop hluboký až 7 metrů. Hlavní hradební zeď zpevňovaly věže, v parkánovém pásu byly bašty. Bašty zesilovaly i val před příkopem. Hradby byly prolomeny pěti branami, které byly opatřeny složitým předbraním a padacími mosty.

Památník královské přísahy
Nachází se pod Pražským mostem, v místech, kde na půdu českého království vstoupil 30. ledna 1527 král Ferdinand I. Byl zde slavnostně uvítán českými pány a rytíři a přísahal zachovávat svobody a výsady země a všech stavů. Památník byl postaven v roce 1565, po králově smrti. Jeho autorem je kameník Štěpán Tettelmayer. Okolní louce se říká královská, návrší nad řekou dostalo název Královský vršek.

Židovský hřbitov
Významná památka připomínající existenci židovské obce. Hřbitov byl založen roku 1869, má rozlohu 8 879 metrů čtverečních a stojí zde přes 1000 náhrobků. Jeho rekonstrukce byla dokončena v roce 1993. Byl opatřen kovanou vstupní branou se židovskou symbolikou, do průčelní zdi obřadní síně byly vsazeny kovové pamětní desky. Jsou zde náhrobky členů zdejší židovské komunity - S. Wernera, rabína J. J. Ungara, rodičů Gustava Mahlera a Louise Fürnbergera a mnoha dalších. Památník obětem holocaustu byl odhalen 8. 5. 1995.

Hraniční kameny
Na území města se nacházejí celkem čtyři hraniční kameny ve tvaru komolého jehlanu. Byly postaveny v roce 1750 z rozhodnutí Marie Terezie jako řešení předchozího sporu o průběhu česko-moravské zemské hranice severně od řeky Jihlavy. Proto také nesou znaky obou zemí. (na křižovatce ulic Sokolovská a Jiřího z Poděbrad, na Polenské ulici, Heroltické ulici, před areálem Jihlavských dřevařských závodů v ulici Na hranici).

Gelnhausenův kodex
Bohatě iluminovaný rukopis z počátku 15. století se řadí mezi nejcennější středověké kodexy v našich zemích. Jedná se o soubor právních naučení, která byla do Jihlavy zasílána k odvolacímu hornímu soudu. Jan z Gelnhausenu, vzdělaný právník a městský písař, do něj zařadil i přepisy všech privilegií, které město od panovníků dostalo, doplnil je miniaturami králů a markrabat a řadou malovaných iniciál, je v něm zachycena i nejstarší podoba městského znaku.

Současnost
Dnes je Jihlava správním, obchodním, průmyslovým a kulturním centrem okresu, který se nachází na severozápadě jižní Moravy. Na základě ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávních celků je sídlem kraje Vysočina.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.jihlava.cz, kde najdete další informace.