Pelhřimov

Pelhřimov

Historie
Ukryté v dolíku podél břehů říčky Bělé leží malebné, leč dosud historicky a návštěvníky nedoceněné město Pelhřimov.

Ke vzniku Pelhřimova se váže pověst o biskupu Peregrinovi, který se při své pouti do Říma zastavil u studánky Belky a okouzlen krásou krajiny zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku.

Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Pelhřimov totiž náležel k biskupskému panství Červená Řečice a jako takový se stal terčem pomsty Vítka z Hluboké. Biskup získal od krále právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Stalo se tak roku 1295 a samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky.

V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446 až 1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad.

V té době Pelhřimov náležel Trčkům z Lípy, kteří panství prodali roku 1550 Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské přinutil k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství. A tak byl roku 1596 Pelhřimov povýšen na královské město.

Slibný rozvoj města zastavily represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Druhý katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter.

Národní obrození zasáhlo Pelhřimov stejně jako ostatní města. Vznikají zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Roku 1862 byl založen pěvecký spolek Záboj, roku 1865 Sokol, roku 1874 Čtenářská beseda a roku 1894 spolek divadelních ochotníků Rieger. Solnice z roku 1707 byla přebudována na Národní dům, dnešní divadlo.

Významné osobnosti
Devatenácté, a hlavně dvacáté století dalo Pelhřimovu řadu významných osobností. Za všechny jmenujme malíře a rytce Vojtěcha Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa Šejnosta, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Msgre Františka Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve městě řada zanícených ochránců památek. Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled, ačkoli v pozdějších dobách přišel o několik svých dominant, jako byly masné krámy, synagoga nebo barokní špýchar.

I přes tyto ztráty Pelhřimovu zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci.

Současnost
Do povědomí mnoha lidí pronikl Pelhřimov akcí klubu Dobrý den „Pelhřimov – město rekordů“. To ale není zdaleka všechno, co město může nabídnout zájemcům o kulturu, historii a milovníkům přírody. Jsou zde muzea, galerie a vyhlídková věž. a z pelhřimovského náměstí vychází stezka po stavebních slozích a mnoho turistických stezek.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.pelhrimov-city.eu, kde najdete další informace.