Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Břeclav

Historie
Okresní město Břeclav leží v krajině, kterou si pro svá obydlí vybrali první Slované, kteří na toto území přišli pravděpodobně z východního Podunají již v 6. století. Jihovýchodně od dnešního města vzniklo na sklonku 8. století rozsáhlé sídliště s vyspělou řemeslnou výrobou, které se v době Velkomoravské říše v průběhu 9. století stalo jedním z hradisek centrálního velkomoravského území. Toto sídliště je známo v odborném světě jako velkomoravské hradisko Pohansko u Břeclavi. Vedle knížecího dvorce zde byl prozkoumán i velkomoravský kostel se čtyřmi stovkami bohatě vybavených hrobů, ale i valové opevnění, řemeslnické objekty a mohutné předhradí.

Po zániku hradiska na počátku 10. století se kraj po celé století ocitl ve víru bojů o velkomoravské dědictví, z něhož vyšli vítězně čeští Přemyslovci. Po knížeti Břetislavovi získalo své jméno nové hradiště, které mělo za úkol chránit vstup do země a bylo postaveno v místě dnešního břeclavského zámku. Tento zeměpanský hrad založený patrně někdy po roce 1041 se stal centrem hradské správy. Na počátku 13. století jej získala věnem manželka českého krále Přemysla I. Konstancie Uherská. Někdy ve třetí čtvrtině téhož století pak byl přestavěn v mohutnou románskou pevnost s věží o síle zdiva téměř 5 metrů.

Hrad často měnil svého majitele a v letech 1426 až 1434 zde sídlila dokonce husitská posádka, která svými výpady ohrožovala jak sousední Rakousko, tak i Slovensko, které bylo v té době součástí uherského státu.

Po husitských válkách se poblíž hradu usazují obyvatelé, kteří museli uprchnout z vydrancované Staré Břeclavi a zakládají si městečko, které se v písemných pramenech nazývá Nová Břeclav. Městečko i s hradem získávají v druhé polovině 20. let 16. století Žerotínové, kteří přestavují hrad v renesanční sídlo, jež má ovšem neustále vojenskou funkci pohraničního hradu, protože po bitvě u Moháče roku 1526 ohrožují Moravu útoky Turků. Ti se nezřídka spojují s odbojnými uherskými magnáty bojujícími proti Habsburkům. A tak celý okolní kraj městečka byl často terčem útoků a nelítostného drancování. Například takovýto nájezd Bočkajovců v r. 1609 znamenal vypálení Staré i Nové Břeclavi a odvlečení spousty zajatců do otroctví.

Když v r. 1618 povstala i Morava proti Habsburkům, v čele odbojných moravských stavů stanul břeclavský pán Ladislav Velen ze Žerotína. Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře mu bylo panství zkonfiskováno a jeho jméno bylo přibito na šibenici, což tehdy znamenalo trest smrti vynesený v nepřítomnosti obžalovaného, který po bitvě na Bílé Hoře utekl ze země.

Břeclav byla následnými válečnými událostmi zničena téměř dokonale. Ze 141 před válkou usedlých sedláků ve Staré i Nové Břeclavi při soupisu poddaných pro berní účely v r. 1673 vyplývá, že válku přežilo jen 29 starých usedlíků, což znamená pokles obyvatel na 20,6 %.

V roce 1654 břeclavské panství přikoupili k svým moravským državám majitelé sousedního valtického a lednického panství Liechtenštejnové. Zámek postupně ztratil na své honosnosti, neboť sloužil pouze knížecím úředníkům jako centrum hospodářské správy panství a knížecích lesů.

V roce 1872 byla Břeclav císařským dekretem povýšena na město. Důvodem pro žádost obyvatel o toto povýšení byl nebývalý rozmach Břeclavi, který nastal po příjezdu prvního vlaku od Vídně dne 6. června 1839. Zakrátko se Břeclav stala prvním železničním uzlem v rakouské monarchii, neboť se zde trať dělila na větev směřující k Brnu a k Olomouci. Později přibyla i odbočka na Znojmo, Lednici a Bratislavu. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se začíná v Břeclavi rozvíjet průmysl spjatý se zemědělským prostředím Břeclavi a okolí.

V r. 1862 byl založen první větší podnik - Kuffnerův cukrovar, v r. 1867 poštorenská knížecí cihelna (dnes Poštorenské keramické závody), v r. 1872 rafinerie cukru patřící akciové společnosti lipnicko-břeclavské, v r. 1884 přibyla v Poštorné Schramova chemická továrna na výrobu umělých hnojiv a v r. 1884 byla založena liechtenštejnská pila zpracovávající ohromné bohatství dřevní hmoty z liechtenštejnských lužních lesů v okolí města.

Tento nebývalý rozmach podnikání v Břeclavi i v jejím okolí znamenal také vzrůst počtu obyvatelstva. Zatímco v třicátých letech mělo městečko spolu se Starou Břeclaví 2 952 obyvatel, v r. 1872 to bylo 5 853 a v r. 1880 již 7 130.

Do rozvoje města nepříznivě zasáhla první světová válka, na jejímž konci se převážně české obyvatelstvo přihlásilo k nově vzniklé Československé republice. Události po 28. říjnu byly ve městě velmi pohnuté, neboť německé úřednictvo železničního uzlu se pokoušelo odsunovat železniční vagony a lokomotivy do Rakouska a vznik ČSR odmítalo. Podobně musel být sveden i boj o městskou radnici, která byla až do listopadu v německých rukou.

Další rány byly uštědřeny Břeclavi v r. 1938, kdy do českého města s 11 220 Čechy a 1 582 Němci (podle sčítání lidu v r. 1930) vstoupila německá armáda. Také dnešní části města Poštorná a Charvátská Nová Ves se staly součástí tisícileté německé říše. České obyvatelstvo před okupací z valné části uteklo do vnitrozemí a v odpoledních hodinách 8. října ustupovaly poslední policejní a vojenské jednotky s finanční stráží za demarkační linii vedoucí za městem mezi Kosticemi a Ladnou. Po příchodu nacistů byli bezohledně z města vyhnáni i břeclavští Židé a gestapo zahájilo rozsáhlé zatýkání nepohodlných osob.

V průběhu války byla na samém konci v listopadu 1944 Břeclav také bombardována. Při náletu byl zničen střed města s kostelem sv. Václava a čtvrť Dubič. Na sklonku války přes Břeclav projížděly rovněž transporty se zuboženými vězni z koncentračního tábora Osvětim. Dne 24. ledna 1945 bylo z transportu pohřbeno na městském hřbitově 35 vězňů, kteří útrapy nepřežili. Město bylo osvobozeno sovětskými jednotkami 15.- 17. dubna 1945. Při bojích na jeho území padlo na 80 sovětských vojáků a také asi 50 obyvatel města. Teprve od května se mohli začít vracet ti, které z jejich domovů vyhnali okupanti v říjnu 1938.

Kraj a lid
Břeclav a její okolí leží v údolní nivě řeky Dyje a nedaleké Moravy. Od 13. století byl kraj vystavován četným záplavám a podél řeky vznikl rozsáhlý lužní prales, v němž převládá dub a jasan. Krajina však byla velmi intenzívně zemědělsky využívána, a tak se plocha lesů až do19. století neustále zmenšovala na úkor polí. V inundaci se nacházely rovněž rozsáhlé louky, které poskytovaly velmi kvalitní seno a otavu. Přestože je to dnes kraj vinorodý, v Břeclavi a bezprostředním okolí se mnoho vinné révy v minulosti nepěstovalo, neboť zde není svažitých terénů, které by vinné révě vyhovovaly. Zejména od poloviny minulého století se zde ale pěstovalo hodně řepy, která byla zpracovávána ve zdejším cukrovaru a v rafinerii.

Bohatství přírody se projevilo i v bohatství duchovním. Břeclav se stala postupně přirozeným centrem výrazného národopisného regionu Moravy - Podluží. Charakteristické lidové kroje dodnes oživující četné obřady jako jsou nedělní bohoslužby, hody či velikonoční pomlázka nejsou zde žádnou zvláštností a udiví návštěvníky bohatostí barev a výšivek, které vytvářejí dovedné a pracovité ruce zdejších žen. Bohaté národopisné tradice nejsou jen v kroji, ale také v dosud živém lidovém jazyce charakteristickém měkkostí a melodičností samohlásek i dlouhého ú, které posluchače neznalého prostředí zaujme.

Jedním z nejvýraznějších prvků Podluží a jeho folklóru je lidová píseň a lidový tanec. Celá řada písní je dnes již notoricky známá díky zpěvákům a zpěvačkám tohoto kraje - Jožkovi Severýnovi, Jožinovi Černému, Františkovi Studénkovi, Julii Severýnové - Kučerové, Květě Černé, sestrám Malčicovým atd. nebo národopisným souborům Břeclavan, Podlužan či Starobřeclavské muzice. Připomeňme si jen např. píseň Za Starú Břeclavú u tej boží muky...

Město žilo i bohatým spolkovým, sportovním a kulturním životem, na němž se podílely četné břeclavské školy nižšího a od r. 1897 i středního stupně - zpočátku národnostně utrakvistické, později pak přísně dělené na české a německé v důsledku vzrůstajícího nacionalismu druhé půle 19. a první 20. století. Ze sportovců je třeba uvést především břeclavské veslaře, kteří se dokonce účastnili i olympiád v Melbourne, odkud přivezli bronzovou medaili, v Mexiku a v Mnichově. Divadelnictví bylo pěstováno v souboru Břetislav, loutkářství v souboru Radost, knižní kulturu rozvíjela Chlandova tiskárna, v níž bylo v letech 1927 až 1938 vytištěno přes padesát bibliofilií, z nichž nejvýznamnější byly Bezručovy Slezské písně ilustrované hodonínským výtvarníkem Jar. Dobrovolským.

Okolí města

Okolí Břeclavi má zvláštní svéráz. Převážně rovinatá krajina lemovaná dolními toky Moravy a Dyje a protkaná četnými potoky, struhami a slepými rameny je z převážné části zalesněná. Od poloviny 17. století bylo městečko s okolím připojeno do mohutné enklávy liechtenštejnských držav spolu se sousedním panstvím valtickým a lednickým.

Když na sklonku 18. století začínají Liechtenštejnové přijímat myšlenky osvícenské, přeměňují krajinu v okolí těchto tří center v romantickém krajinářském pojetí. Zdárně kloubí ekonomickou funkci s funkcí estetickoua doplňují teritorium novou výsadbou lesních dřevin, mezi nimiž je celá řada exotů, ale i četnými drobnými stavbami romantického charakteru v empírovém a klasicistním pojetí, od poloviny 19. století pak i ve stylu anglické novogotiky.

Pro náměty svých stavebních pokusů sahají jejich architekti J. Hardmuth, J. Kornhausel, J. Engel do antiky, do Orientu, do vrcholného středověku a oživují lesní krajinu protkanou osovými průhledy či romantická zákoutí řadou drobných staveb, z nichž nejpozoruhodnější jsou např. klasicistní zámečky Pohansko, Hraniční a Rybniční zámek či kolonáda Reisna, empírový Dianin chrám, Apolonův chrám a Tři grácie, romantické stavby Janohradu, minaretu, římského akvaduktu, novogotický Hubertův chrám a další.

Nejvýznamnější novogotickou stavbou v blízkosti Břeclavi je ovšem lednický zámek, který byl z původně rozsáhlého barokního komplexu přestavován v letech 1846 až 1858 podle plánů Josefa Wingelmüllera. Posazen na severovýchodním okraji Lednice uprostřed vodních ploch, luk a mohutných dubů či exotických dřevin uspořádaných do krajinářsky pojatého anglického parku, je obklopen v bezprostřední blízkosti francouzským parkem, o jehož údržbu pečují vedle zahradníků i studenti zdejší Vysoké školy zemědělské. Cílem četných návštěvníků je i významný skleník plný exotických rostlin, jehož počátky byly položeny v r. 1717 a dnešní podobu získal v r. 1843.

Zámek
Břeclavský hrad byl založen knížetem Břetislavem I. mezi lety 1041 až  1050 na ochranu důležitého přechodu obchodní stezky přes hraniční řeku Dyji. Původně dřevěný hrad stával patrně v místě dnešního zámku. První velká přestavba v dějinách břeclavského hradu proběhla v 1. pol. 13. století a je spojena se jmény Konstancie Uherské, druhé manželky Přemysla Otakara I., a Oldřicha Korutanského.

Dřevěný hrad byl přestavěn na kamenný – dodnes dochovaným dokladem této přestavby je torzo obytné válcové hradní věže, zbudované po vzoru francouzských donjonů, o průměru 16,8 m a síle zdiva 4,8 m (dnes vinárna Rotunda). Věž je založena na dubovém roštu, neseném dřevěnými pilotami. Kmeny použité pro tuto základovou konstrukci byly vysazeny kolem roku 600 n. l.

V roce 1384 opouští hrad definitivně zeměpanské držení – markrabě Jošt prodává hrad bratřím Hanuši a Jiřímu z Liechtensteina. Tak vstoupili Liechtensteinové poprvé do dějin břeclavského zámku. Za vlády Liechtensteinů na Břeclavi byl roku 1414 sepsán urbář panství, zmiňující vedle vlastního hradu již také pivovar a mlýn. Za uherských válek, kolem roku 1470, bylo založeno dnešní město Břeclav.

V roce 1534 se ve vlastnictví břeclavského hradu objevuje rod Žerotínů. Žerotínové skupováním okolních statků vytvořili velké panství a započali s přestavbou gotického hradu v renesanční zámek. Ve dvou etapách (1540 až 1570) zde vznikl dvojkřídlý zámecký objekt, vybavený na styku křídel hranolovou schodišťovou věží, otevřený do nádvoří patrovými arkádami. Nádvoří ze strany mlýnského náhonu uzavíral objekt purkrabství. V této době byl přebudován též panský pivovar (dnešní sladovna). Po porážce stavovského povstání (1620) bylo břeclavské panství Ladislavu Velenu ze Žerotína, vůdci stavovských vojsk, zkonfiskováno. Z odhadu břeclavského panství, provedeného 10. ledna 1623, se dozvídáme, že u zámku byla zřízena zahrada, mlýn, pivovar a samotný zámek byl „od kamene dobře vystavěný “.

Roku 1638 se panství dostává opět do rukou Liechtensteinů. Ve 2. pol. 18. století přestává být břeclavský zámek sídlem feudála (sídelním městem Valtice) a stává se sídlem patrimoniálních úřadů a předních vrchnostenských úředníků. V zámeckých zdech sídlil například okresní soud, četnictvo a pod věží od lesa byla věznice.

Poslední rozsáhlé stavební úpravy zámeckého objektu probíhaly v 1. pol. 19. století. Byla přistavěna jižní vstupní schodišťová věž, nárožní věžice a nadstavěny zříceninové atiky. Na přelomu 19. a 20. století byl v severním předpolí zámku vystavěn nový panský pivovar, stávající byl přestavěn pro účely čistě sladovnického provozu.

Za druhé světové války utrpěl zámek četné škody při bombardování spojeneckého letectva. Od roku 1945 byl zámek majetkem československého státu. MNV Břeclav získal zámek do vlastnictví v roce 1948. Na přelomu let 1948 a 1949 probíhaly nejnutnější opravy zámeckého objektu (oprava fasády, střešní krytiny, oken, dveří, vestavba hygienického zařízení) a byly zde umístěny základní odborná škola a úřadovna SNB. V roce 1970 byly započaty stavební úpravy torza obytné gotické věže, zbudované v 1. pol. 13. století, na restaurační zařízení – dnes vinárna Rotunda. V roce 1973 byla stržena hlavní část novogotické západní brány (výstup z nádvoří směrem k zimnímu stadionu). V 70. letech sloužil zámecký objekt jako sídlo řady společenských organizací (například České státní pojišťovny, Domu politické výchovy OV KSČ, Socialistické akademie aj.). V současné době patří zámek městu a je zcela vyklizen.

Židovské památky

Oblast Břeclavska se vyznačuje bohatstvím kulturních památek, zasazených do překrásné krajiny Lednicko-valtického areálu, jež byla v roce 1996 zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Mezi mnohdy opomíjené pamětihodnosti tohoto regionu náleží hmotné stopy někdejší přítomnosti židovského etnika, s nimiž se návštěvník setká jen v Mikulově, kde byla v roce 2000 zřízena naučná stezka po židovských památkách, a Podivíně, ale i v samotné Břeclavi.

První písemná zpráva o Židech v Břeclavi se váže k roku 1414, kdy jsou v urbáři lichtenštejnských statků uvedena též jména zde usedlých Židů. V 16. století tu již existovala větší židovská obec se synagogou a hřbitovem. V roce 1572 se v Břeclavi odbývala generální synoda moravských Židů, jíž předsedal proslulý rabín (tehdy břeclavský) Jehuda Löw ben Becalel. V průběhu třicetileté války byla židovská obec zcela rozprášena. Zůstalo po ní jen soudobé označení židovské pusté místo.

K druhému osídlení Břeclavi židovskými obyvateli došlo roku 1651, kdy vrchnost povolila pobyt početnému houfu vypuzenému z blízkých Valtic. V roce 1702 zde žilo ve dvanácti domech 30 rodin. Dvorním dekretem z roku 1726 byl stanoven počet systemizovaných židovských rodin v Břeclavi na 66. Po získání občanských práv v polovině 19. století docházelo stěhováním Židů z venkova k dalšímu nárůstu obce.

Po vyhlášení Československé republiky byla dosud samostatná židovská politická obec v Břeclavi roku 1919 zrušena. Tragický závěr staleté existence komunity přinesly hrůzy nacistické rasové genocidy za druhé světové války. V Břeclavi působili učení rabíni Mordechaj Benet (v letech 1787-1789) a Heinrich Schwenger (v letech 1911-1913). Narodil se zde operní pěvec Julius Lieban (1857-1940). V hospodářské oblasti se nejvíce prosadila rodina Kuffnerů, majitelů zdejšího cukrovaru.

Židovská čtvrť v Břeclavi se nalézala jižně od hlavního náměstí směrem k Dubiči. Tvořily ji ulice Templová, Lázeňská, Jateční a Sladová. Židovské domy byly typické menšími rozměry a hustotou zástavby využívající každý čtvereční metr. Nemívaly hospodářský trakt ani zahradu. Část zástavby, 24 z původních 72 domů, která unikla asanacím, se v modernizované podobě dochovala.

Vedle synagogy stojí dodnes budova bývalé židovské obecné školy, která fungovala do roku 1923. V domě Lázeňská 1 se nacházely židovské jatky a v domě Lázeňská 17 rituální očistná lázeň. Starou synagogu, zničenou v roce 1643 Švédy, nahradila v letech 1671-1672 nová. Nesolidní stavba se ovšem v roce 1697 zřítila a na stejném místě byla od základů vystavěna svatyně nová. Tato budova však v druhé polovině 19. století již nestačila rostoucím prostorovým nárokům obce a v roce 1868 ji nahradil nový templ, pořízený nákladem starosty Davida Kuffnera. V roce 1888 jej významný vídeňský architekt Max Fleischer renovoval v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru. Prostor sálu nahoře uzavírá plochý trámový strop s působivou výmalbou. Celé půlstoletí sloužila synagoga jen ke skladovacím účelům. V letech 1997-1999 prošla celkovou rekonstrukcí a nyní je využívána ke kulturně-společenským účelům. Kromě instalace stálých muzejních expozic z historie zdejší židovské obce a města Břeclavi slouží i jako galerie výtvarného umění, koncertní sál a dějiště nejrůznějších akcí.

Židovský hřbitov se nachází asi 700 metrů severně od hlavního náměstí ve Veslařské ulici. Založen byl pravděpodobně po polovině 17. století. Jeho stáří dokazuje nepravidelný tvar a převýšení nad okolní terén. Na ploše o výměře 7 136 metrů čtverečních se nalézá zhruba 400 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší pocházejí z počátku 18. století. Tvar a členění náhrobků odpovídá tzv. jihomoravskému či mikulovskému typu. Převládá bohatší barokní plastická výzdoba, někdy se vyskytuje reliéfní symbolika ve vztahu k zemřelému.

Východnímu rohu hřbitova v blízkosti vstupu vévodí majestátní hrobka rodiny Kuffnerů. Pohřebiště je ohrazeno částečně dochovanou zídkou z režného zdiva a glazovaných poštorenských tvarovek. Spolu se stavbou bývalé obřadní síně a domkem hrobníka, jež jsou vybudovány ze stejného materiálu a v podobném duchu, tvoří jedinečný celek vzácné estetické působivosti. Areál hřbitova, dokončený roku 1892 podle projektu vídeňského architekta Franze Neumanna, představuje typickou stavbu břeclavského regionu. V osmdesátých letech 20. století byl těžce zpustošen, avšak město Břeclav jej počátkem devadesátých let dalo nákladem půl druhého milionu korun opravit.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.breclav.org, na kterých najdete další informace.

 
 

Náš tip

TERMÁLNÍ OSTROV ISCHIA 2017

CK OSVĚTA nabízí odpočinek na pláži, relaxaci v termálech, výlety i poznávací zájezdy. 8, 10, 12, 15-denní pobyty v hotelech s polopenzí již od 5.790 Kč.

 

Krásy Izraele, Palestiny a Jordánska

Pojeďte s CK TILIA na velký okruh po nejzajímavějších místech Středního Východu s poutavým českým výkladem. Veškeré vstupné a výlety v ceně
Sleva 1000 Kč pro rezervace do 31. 10. 2017

ZÁJEZDY ONLINE 2017

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2017 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

LEVNÉ UBYTOVÁNÍ

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA