Brno

Brno

Brno leží v centrální části Evropy, na území České republiky a je jejím druhým největším městem. Zároveň představuje centrum Moravy, jedné z historických zemí Koruny české.

Rozprostírá se na okraji Moravské brány, kudy po staletí vedly cesty spojující severní a jižní evropské civilizace. Brno se rozkládá v malebném kraji, ze tří stran je obklopeno zalesněnými kopci, na jih přechází v rozsáhlou jihomoravskou nížinu. Ze severu je město chráněno výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny.

Město leží v kotlině na řece Svratce a Svitavě v nadmořské výšce 190 - 425 m na ploše 230 km2. Ve směru od východu na západ je Brno dlouhé 21,5 km. Tok řeky Svratky je v Brně dlouhý asi 29 km a na severozápadě města vytváří významnou rekreační nádrž - Brněnskou přehradu. Řeka Svitava protéká Brnem v délce přibližně 13 km.

Po zeměpisné stránce je Brno součástí podunajského regionu a je historicky spjato s Vídní, která je odtud vzdálena pouze 110 km.

Současnost
Brno je hlavním městem Jihomoravského kraje, sídlí v něm Nejvyšší správní soud, Nejvyšší soud, Ústavní soud České republiky a Nejvyšší státní zastupitelství České republiky.

Brno je také město s největším počtem vysokých škol. V současné době se zde nachází 6 vysokých škol s 27 fakultami. K nejznámějším patří Masarykova univerzita, dále je to Vysoké učení technické, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Janáčkova akademie múzických umění, Veterinární a farmaceutická univerzita a Univerzita obrany Brno. V současné době se zde nachází i několik soukromých vysokých škol.

Brno udržuje pravidelnou a systematickou spolupráci s deseti městy v Evropě. Jde o tato města: Lipsko, Poznaň, Kaunas, Voroněž, Stuttgart, Vídeň, Utrecht, Rennes, St. Pölten, Leeds. V USA je partnerským městem Dallas. Cílem zahraniční spolupráce je především přispět ke zlepšení kvality života obyvatel města. Prostřednictvím pracovních projektů, studijních pobytů a kulturních výměn získává Brno zkušenosti a informace z různých míst světa.

Historie města Brna
V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, na území Brna byla sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno, a ta dala městu jeho jméno. Od 11.stol. zde stál břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Od 13. stol. přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody). Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy.

Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium, které mu r. 1243 udělil český král Václav I. Město se ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou). Se dvěma farními kostely - sv.Petra a sv. Jakuba - se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů - dominikánů a minoritů, heburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby.

Město bylo ve 14. stol. sídlem moravských markrabat a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy bylo ve městě asi 1000 domů a 11 000 obyvatel. Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů, která se stala právním vzorem mnoha měst. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.

Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali v r.1428 a 1430. Probíhala zde i první diplomatická jednání, která vyústila v basilejská kompaktáta. Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. stagnoval počet domů i obyvatel a obchod upadal.

V pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni, jako před 200 lety.

Město se roku 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. Roku 1643 a zvláště r. 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédských vojsk, a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Při obraně se vyznamenali vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů P. Martin Středa. Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku.

Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 je marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777.

V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stalo vyhlášené vězení.

Roku 1850 je k městu připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Je zavedeno plynové osvětlení (r.1847), pouliční dráha (r.1869), vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899). Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919.

Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak svou velikostí (r.1921: 210 tis. obyv., r. 1937: 300 tis.), tak i významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita (r.1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928). Město bylo nejen střediskem průmyslu a obchodu, ale i školství a kultury. Ze známých osobností zde působili zejména Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen a Bohuslav Fuchs.

Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo v na popravišti v Kounicových kolejích mnoho českých občanů. Důsledkem toho byl odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945. Následující období komunistické vlády přineslo městu hospodářskou i politickou stagnaci, jejíž důsledky se dodnes těžce překonávají.

Významné osobnosti
Ve městě působily významné osobnosti – hudební skladatel Leoš Janáček, narodil se zde hudební skladatel a nositel dvou Oscarů Erich W. Korngold, matematik a filozof Kurt Gődel, světoznámý fyzik Ernst Mach, ve městě se po určitou dobu zdržoval a koncertoval W. A. Mozart i Bedřich Smetana. Dále v Brně působili spisovatelé Jiří Mahen a Rudolf Těsnohlídek, sochař Josef Kubíček, malíř Antonín Procházka a mnozí další.

Přehled kulturních památek

Hrad a pevnost Špilberk
Hrad byl založen v první polovině 13. století na vrcholu stejnojmenného kopce. Středověké jádro bylo později přestavováno, přičemž původní sídlo střídalo často majitele. V 18. století se Špilberk proměnil v mohutnou varokní pevnost, která se stala též obávaným vězením. Neblaze proslulé byly především zdejší kazematy. V hradních zdech trpěli francouzští revolcionáři, italští karbonáři, příslušníci hnutí Mladá Itálie, polští povstalci, ale i domácí političtí vězni. Vězení národů bylo místem hrůzy i za druhé světové války. Od roku 1961 je Špilberk ve správě Muzea města Brna a slouží výstavním účelům. Zpřístupněny jsou i bývalé vězeňské kobky a kazematy.

Katedrála sv. Petra a Pavla
Návrší s chrámem sv. Petra a Pavla v místech předpokládaného původního brněnského hradu s hradní kaplí z 11. a 12. století. Po jeho zániku už samostatná románská bazilika přestavěná ve 13. století na gotický chrám, ten byl upravován v 15. a 16. století, barokizován v 18. století. Současná novogotická úprava z přelomu 19. a 20. století. Od roku 1777 sídlo biskupství brněnského. V současné době zpřístupněna původní krypta kostela z 12. století.

Brněnské výstaviště
Na začátku 20. století vznikl v pisárecké kotlině jeden z nejznámějších evropských výstavních areálů. Pisárky byly oblíbeným místem Brňanů - stával zde cukrovar, zámecký park, vedla sem první trať koňky, parní lokálka. V roce 1923 byla vyhlášena urbanistická soutěž, ve které zvítězil návrh Josefa Kalouse z Prahy a definitivní projekt sestavil Emil Králík.

Provoz výstaviště zahájila 26. 5. 1928 Výstava soudobé kultury v Československu. Po válce byla činnost obnovena strojírenskými veletrhy, které se konají dodnes. Jednotlivé výstavní pavilony jsou díly více než 30 autorů. Za zmínku stojí mj. budova výstavní pošty postavená dle návrhu Bohuslava Fuchse, pavilon země Moravy od Vlastislava Chrousta a kruhový pavilon Z s ocelovou kupolí o průměru 122 m.

Výstaviště se neustále doplňuje a mění, ročně je zde pořádáno více než 40 veletrhů, k těm nejnavštěvovanějším patří stavební, strojírenský, potravinářský veletrh a veletrh informačních technologií.

Vila Tugendhat
Brněnské dílo německého architekta Miese van der Rohe začalo vznikat velmi rychlým tempem v červnu roku 1929. Koncem října téhož roku byl hotov skelet stavby, v létě 1930 byly dokončeny vnitřní práce a dům byl již koncem roku obýván.

Vila Tugendhat stojí na pozemku, který daroval Gretě Tugendhatové její otec jako svatební dar. Manželé Tugendhatovi pocházeli z rodin významných textilních podnikatelů a dům využívali do roku 1938, kdy rodina před nacisty emigrovala do Švýcarska a později do Venezuely. Vila byla zabavena gestapem a s koncem války došlo k jejímu poškození. Po roce 1945 byla krátce využívána jako škola rytmiky a poté zde působilo rehabilitační středisko Fakultní dětské nemocnice.

V roce 1969 vila přešla do majetku města. V letech 1982-1985 prošla částečnou rekonstrukcí, během níž byly odstraněny všechny pozdější rušivé stavební úpravy a stavba byla zachována pro budoucí využití jako památkově chráněný objekt. Vila nadále sloužila k reprezentačním potřebám města. V roce 1992 se zde konala jednání o rozdělení československého státu.

Objekt vily ve svahu rezidenční čtvrti v Černých Polích je orientován jižním směrem s výhledem na střed města, Špilberk a Petrov. Dům je třípodlažní, zčásti zapuštěný do svažitého terénu. Stavbu tvoří rozsáhlý ocelový skelet nesoucí keramické stropy. Síť ocelových nosných sloupů prochází celou výškou domu a v obytné části tvoří i významný stylotvorný a estetický prvek.

Vila Tugendhat v Brně-Černých Polích vzbudila velký ohlas a zájem už v době svého vzniku. Její proslulost se časem jenom stupňovala. Brněnská vila Tugendhat, nejvýznamnější realizovaná evropská stavba svého tvůrce, se stala jedním z mezníků v historii světové architektury 20. století. Její význam byl v roce 2001 oceněn zařazením mezi památky Světového kulturního dědictví UNESCO.

Augustiánský klášter a Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně je právem označována klenotem gotické architektury na Moravě. Královská vdova, Eliška Rejčka, založila v roce 1323 při starším farním kostele Panny Marie klášter cisterciaček, zvaný Aula Sanctae Mariae, a nebo také klášter Králové. V roce 1782 na toto místo byli přesídleni řeholníci augustiniáni, kteří do tohoto data sídlili ve svém klášteře u kostela sv. Tomáše, na nynějším Moravském náměstí.

Od toho roku se tedy stává starobrněský klášter jejich novým domovem a zároveň opatskou rezidencí.

Gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie vyniká z ostatních stavebních památek své doby nejen složitou a u nás ojedinělou půdorysnou skladbou, ale také v našich zemích neobvyklou stavební technikou jako architektura z režného, neomítnutého cihelného zdiva, kde se střídmě uplatňuje tesaný kámen. Tento chrám byl v XVIII. století výzdobou svého interiéru barokizován. Do tohoto období lze také zahrnout dostavbu barokních budov opatství.

V roce 1868 byl zvolen augustiniánským opatem Jan Gregor Mendl, který v tomto klášteře objevil a formuloval teorii dědičnosti.

V roce 1987 byl starobrněnský chrám papežem Janem Pavlem II. povýšen, a od té doby nese titul "Basilika minor".

Divadlo Reduta v Brně
Budova Reduty na Zelném trhu vznikla postupnými přestavbami v místě středověké zástavby měšťanských domů, je nejstarší divadelní budovou ve městě Brně a vůbec jednou z nejstarších divadelních budov na Moravě. Jejím předchůdcem byla městská renesanční taverna vybudovaná roku 1605 přestavbou Lichtenštejnského domu, který pro tento účel město odkoupilo.

Taverna kromě výčepu obsahovala i reprezentační prostory pro vítání významných hostů města a slavnostní účely. V roce 1634 byla rozšířena o východní sousední dům tzv. Malou tavernu, jejíž prostory byly využívány pro příležitostná představení kočovných divadelních společností. Ve 30. letech 18. století byl objekt účelově přestavěn a rozšířen pro divadelní a taneční využití. Nový divadelní sál pak sloužil pro pořádání představení, hrálo se především německy a italsky.

V roce 1767 zde koncertoval jedenáctiletý W. A. Mozart. Rozsáhlé požáry v roce 1785 a 1786 daly popud k následné klasicistní přestavbě, při které byl vybudován reprezentační redutní sál přes dvě horní podlaží. V obnoveném divadle se hrálo převážně německy, jen sporadicky česky. V roce 1852 zde vystupovala např. Prokopova divadelní společnost. Sál sloužil kromě divadelních a operních představení i tanečním slavnostem a významným příležitostem města.

V průběhu 19. století byly provedeny dílčí stavební úpravy až do posledního ničivého požáru v roce 1870, po němž již město budovu pro divadelní účely neobnovilo. V 80. letech 19. století byl objekt upraven pro městskou tržnici a takto využíván až do roku 1918. Po vzniku samostatného Československa se do Reduty opět vrátilo divadlo, sloužila německým a českým hrám.

Po druhé světové válce byla narušená budova Reduty opravena a v 50. letech 20. století rekonstruována dle projektu architektů B. Fuchse a K. Fuchse pro českou operetní scénu, která se v budově nacházela až do 90. let 20. století. Z důvodu záchrany objektu Reduty přikročilo město k jeho celkové památkové obnově, která se realizuje od roku 2002 dle návrhu kolektivu autorů doc. M. Melena a architektů P.Valenta, A.Novák, R.Smejkal. Cílem probíhající rekonstrukce je navrátit Redutě její původní účel pro divadelní využití a společenské akce Statutárního města Brna.

Besední dům
Besední dům patří mezi nejvýznamnější stavby vídeňského architekta dánského původu Theofila Hansena v Brně. Jeho význam jako památkově chráněné stavby v historickém jádru města je umocněn jeho společenským, kulturním a politickým významem v životě brněnských Čechů vůči německému vlivu v minulosti.

Novorenesanční objekt byl vybudován v letech 1871-73 podle projektu T. Hansena jako středisko společenského a kulturního života českého Brna. Při demonstraci za českou univerzitu r. 1905 zde padl mladý dělník F. Pavík. Besední dům doposud asi nejvýstižněji charakterizoval současný znalec architektury 19. století na Moravě Pacel Zatloukal, jenž je považuje za jedno z nejkrásnějších ztělesnění ideálu renesanční harmonie a současně za vyvrcholení palácové architektury, inspirované italskou renesancí.

Od roku 1956 je Besední dům v užívání a péči Státní filharmonie Brno. Toto užívání ovšem není výsadní, za filharmonické správy zůstal palác sídlem anebo občasným působištěm institucí, jejichž činnost z něho činila jedno z nejdůležitějších center nejen hudebního, ale všeobecně kulturního a společenského života v Brně.

Besední dům je spjat s tvorbou nejslavnějšího brněnského hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Dietrichštenský palác
Dietrichštejnský palác nechal postavit v letech 1614-1620 na místě pěti domů kardinál Dietrichštejn. Z raně barokního paláce projektovaného Giovannim Giacomem Tencalou se po radikální přestavbě Domenikem Martinellim kolem roku 1700 dochovaly jen hlavní zdi a některé klenby. Pozoruhodným a intaktně dochovaným martinelliho dílem je vstupní portál a vestibul. Budova, která v 19. stol. sloužila jako Apelační a zemská soud, byla postupně upravována a zásahy znehodnocující barokní architekturu paláce vyvrcholily v letech 1928-29 nástavbou půdního patra. při památkové rekonstrukci paláce v 80. letech byla tato nástavba snesena a exteriér stavby byl připodobněn baroknímu stavu. Budova slouží expozičním účelům Moravského muzea.

Kapucínský kostel sv. Kříže
Kapucínský kostel a klášter na bývalém Uhelném trhu budoval od poloviny 17. století Ondřej Erna (+ 1653). Strohou fasádu kostelního průčelí zdobí barokní sochy Jana Adama Nessmanna (1765), k nimž v roce 1927 přibyla socha Čeňka Vosmíka. Turisty je vyhledávaná především krypta pod kostelem, ve které jsou kromě příslušníků řádu pohřbeni I stavitelé Ondřej a Jan Křtitel Ernovi (+1698) a baron František Trenck, plukovník pandurů a později špilberský vězeň.

Kašna Parnas
Barokní kašna Parnas je postavena na místě renesanční kašny z roku 1597 v letech 1690-95 podle projektu Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Jeskyni postavil Adam Tobiáš Kracker z Vídně, sochařská výzdoba je dílem A. Rigi, A. T. Krackera a neznámých italských sochařů. Nejhodnotnější památka barokní plastiky v Brně, ojedinělý příklad barokního naturalizmu a iluzionizmu značné teatrility. Z vlastní kašny vyrůstá trojboký skalnatý útes.

Na jeho severovýchodní straně sedí při vrcholu alegorická socha, opírající se o toulec se šípy. Pod ní dole je okřídlená saň. Na severozápadním útesu sedí postava Babylonie s korunou u pravé nohy, vpravo je okřídlený lev. Na jižním útesu je alegorická postava Persie s rohem hojnosti, vpravo pod ní vylézá ze skály medvěd. Na vrcholku grotty stojí na přemoženém drakovi postava Evropy v triumfálním postoji, držící žezlo. celek oživují drobní živočichové a dráčci.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Roku 1240 založil brněnský měšťan Oldřich Niger ženský klášter. Ten roku 1578 zanikl a jeho budovy převzali jezuité. Středověký konvent nahradili sice rozlehlými, avšak architektonicky nenáročným souborem kolejních budov. Po zrušení řádu roku 1773 se pro jejich sídlo nenašlo trvalé využití a roku 1904 bylo zbořeno. Zachoval se jen portál umístěný dnes v Mozartově ulici mezi budovou kostela a sousedním tzv. Bílým domem, novostavbou z roku 1923 od architekta Arnošta Weisnera.

Spojení umělecky hodnotného portálu a datovaného rokem 1690 s funkcionalistickou stavbou je považováno za velmi zdařilé. Manýristický kostel vznikl v letech 1598 až 1602 na místě gotického chrámu. V polovině 18. století byla vymalována klenba a původní zařízení doplnily, případně nahradily nové oltáře. Kostel byl na konci druhé světové války značně poškozen, v letech 1945-52 opravován. Po roce 1989 se jej opět ujali jezuité.

Kostel sv. Jakuba
Dokladem stavebního úsilí konce 14. až 16. století je městský kostel sv. Jakuba. Východní část chóru byla zaklenuta ještě před vypuknutím husitských bouří parléřovskou síťovou klenbou. Práce na stavbě pokračovaly od poloviny 15. století. Od roku 1502 je na stavbě doložena účast Antonína Pilgrama. Věž jakubského kostela byla zastřešena roku 1592.

Kostel měl farní právo nad neslovanským obyvatelstvem přicházejícím do Brna v době kolonizace z německých zemí a Flander. Na původně románských základech byl vystavěn mimořádně krásný gotický chrám, který v následujících staletích prodělal další stavební úpravy.

Kostel sv. Michala
Při návštěvě nové radnice nelze přehlédnout konventní chrám někdejšího dominikánského kláštera, založeného v letech 1228-1238 známého jako kostel sv. Michala, při kterém založil moravský markrabě Přemysl v první polovině 13. století řád dominikánů. Chátrající středověký kostel byl zničen v době obležení Brna Švédy. Barokní přestavba pochází ze 17. století (vysvěcen 1679), autorem jejího projektu byl Jan Křtitel Erna. Zvláštností je změněná orientace chrámu, jehož průčelí s působivým dvojvěžím směřuje na východ.

Kostel sv. Tomáše
Někdejší augustiniánský klášter založil v roce 1350 markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře Karla IV. Klášterní kostel se měl stát posmrtným monumentálním sídlem moravských vladařů. Byl značně poškozen v průběhu třicetileté války. Nový barokní trojlodní chrám sv. Tomáše byl postaven v letech 1665-75 podle plánu Jana Křtitele Erny. Z původního inventáře se v kostele dochovala kamenná pieta z doby kolem roku 1385, patrně dílo Jindřicha Parléře. Nový pozdně barokní klášterní komplex byl vybudován podle plánů Mořice Grimma.

Portál bývalé klášterní prelatury - Místodržitelského paláce - s plastikami zakladatele kláštera, moravského markraběte Jana Jindřicha, a jeho syna Jošta je dílem J.L.Webera z let 1742-49. V současné době je v objektu umístěna stálá expozice volného umění ze sbírek Moravské galerie. Pamětní deska připomíná pobyt Napoleona I. v Brně v letech 1805 a 1809.

Kostel sv. Jiljí
Kostel byl původně součástí benediktinského proboštství, založeného po roce1104. o historii jedné z nejstarších staveb na území dnešního Brna se dovídáme především z archeologických nálezů. Proboštství bylo za husitských (1421) a česko-uherských válek (1468-1478) značně pobořeno. Kostel proto prošel řadou rekonstrukcí a oprav. Roku 1854 byla vystavěná novogotická sakristie (nynější kaple) a byly provedeny další úpravy. V 19. století byla původní věž nahrazena nynější střešní konstrukcí ve tvaru V. V kostele je na novogotickém oltáři drobná pozdně gotická novořezba Panny Marie z doby kolem roku 1500.

Stará radnice
Nejstarší světská stavba v Brně, v níž sídlila do roku 1935 městská správa. Historické jádro budovy s věží vzniklo kolem roku 1240. Před r. 1510 byl ve věži proražen vstup do dvora, který ozdobil A. Pilgram kamenným portálem s plastikami heroldů a měšťanů. Původní alegorie spravedlnosti byla r. 1660 nahrazena nynější sochou. Tehdy byl také do portálu zasazen štít s novým znakem města, který Brno získalo v r. 1646. Portál uzavírají původní pozdně gotická vrata. Věž spočívá na raně gotických základech, její zastřešení je kopií původní renesanční střechy. budova radnice byla poškozena za švédských válek a její opravou, dokončenou roku 1660, byl pověřen brněnský stavitel Jan Křtitel Erna.

Park Lužánky
Lužánky o rozloze 20 ha jsou nejstarším pro veřejnost otevřeným městským parkem v českých zemích, nejvýznamnějším brněnským parkem a jsou prohlášeny kulturní památkou.

V 16. století byl v prostoru dnešních Lužánek v lužním lese na potoku Ponávka hospodářský dvorec. Ten daroval císař Rudolf II. v roce 1578 řádu jezuitů, který část přilehlého lesa upravil na tzv. Jezuitskou zahradu. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 věnoval císař Josef II. 9. 9. 1786 bývalou Jezuitskou zahradu brněnským občanům pro zřízení městského veřejného sadu.

Založení nového parku, pojmenovaného Lužánky dle původních lužních lesů, bylo svěřeno vrchnímu zahradníkovi Antonínu Bisingerovi. V roce 1788 byly úpravy parku ve francouzském slohu s pravidelnou osnovou barokních alejí v kombinaci s krajinářskými úpravami podél Ponávky dokončeny. Lužánecký park se stal brzy výletním, zábavním a společenským centrem města.

V polovině 19. století probíhala pod vedením Karla Offermanna, ředitele zemských zahrad Lužánek a Františkova, přeměna Lužánek na přírodně krajinářský park. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou. V letech 1853 až 1855 byl v parku postaven dle projektu Ludvíka Förstera a Theofila Hansena novorenesanční pavilon. V 2. polovině 19. století byl park, zejména zásluhou uměleckého zahradníka Antonína Šebánka, doplňován domácími i cizími druhy dřevin. Na konci 19. století byly v Lužánkách zastoupeny veškeré dřeviny vyskytující se na Moravě a více jak 150 druhů cizokrajné vegetace.

Od roku 1991 probíhá rekonstrukce parku podle projektu pana profesora Ivara Otruby.

Tipy na výlet

Austerlitz - Bitva tří císařů
Každoročně se na začátku prosince sjíždí do Slavkova u Brna a jeho okolí tisíce turistů, aby si připomněli výročí slavné Bitvy tří císařů. Dne 2. prosince 1805 se v těchto místech střetla spojenecká rusko-rakouská vojska s francouzskou armádou císaře Napoleona I. Slavný vojevůdce spojence porazil díky svému prozíravému velení a toto vítězství je považováno za jeho nejslavnější.

Boskovice
Boskovice se považují za město od 2. poloviny 18. století. Ve 13. století po založení gotického hradu se rozrůstaly jako trhová osada pod hradem.Na strmém vrcholu nad městem se tyčí jedna z nejromantičtějších moravských zřícenin. Hrad vznikl patrně koncem 13. století jako rodové sídlo mocného rodu Pánů z Boskovic. Boskovické panství posléze získali Dietrichsteinové, kterým špatně přístupný hrad přestal vyhovovat. V 1. polovině 18. století proto vznikla nová budova zvaná Rezidence – nynější sídlo boskovického muzea. Posléze vzniklo další sídlo – elegantní empírový zámek.

Botanická zahrada
Botanická zahrada se nachází v areálu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. K vidění jsou zde skleníky s tropickými a subtropickými rostlinami, meditativní místa s fontánami a kamennými kompozicemi sochaře Jana Šimka.

Brněnská přehrada
"Prygl", jak se přehradě ještě dnes v brněnské hantýrce říká, byl zbudován v letech 1936-40, zatopením obce Kníničky. Jezero, o rozloze 252 ha a délce 10 km, drží hráz dlouhá “pouhých“ 120 m. Brněnská přehrada je vyhledávanou rekreační oblastí. V létě ke koupání a rybaření a v zimě pro běh na běžkách a bruslení. Okolní lesy, obklopující přehradu, jsou výbornou příležitostí k pěším túrám nebo cyklistice. Nad přehradou se nachází i velkolepý hrad Veveří, kam od května do září jezdí pravidelná lodní doprava.

Hrad Veveří
Jeden z nejrozsáhlejších a bohužel v současné době také i nejvíce zanedbaných hradních areálů u nás vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Původně zřejmě malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat je v pramenech poprvé připomínán roku 1213. Veveří jako opravdový kamenný hrad vzniká pravděpodobně až před polovinou 13. století. Mimo jiné jako místo královského dohledu nad osídlováním území vzhůru proti toku řeky Svratky.

Velmi výrazně byl hrad - v podstatě do dnešního rozsahu – rozšířen po polovině století 14. za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel.

Hrad Pernštejn
Na jižní Moravě v okrese Žďár nad Sázavou se na vysoké skále tyčí mohutný hrad Pernštejn. Svou neobvyklou a čistou krásou se řadí mezi historické skvosty naší vlasti. Jeho základy sahají až do 13. století, ale patří mezi nejzachovalejší hradní stavby u nás, protože nebyl nikdy dobyt ani jinak válečně poškozen.

Jarošův mlýn – muzeum řemesla mlynářského
Ve mlýně je zachováno unikátní původní mlýnské zařízení, které jako ukázkovou zakázku dodala, ve mlýně instalovala a do provozu uvedla světoznámá firma Jos. Prokopa synové Pardubice. Jarošův mlýn se svým celodřevěným vybavením byl MK ČR prohlášen za kulturní památku. V současné době je jako muzeum řemesla mlynářského zpřístupněn veřejnosti. Prohlídka s odborným výkladem mlynáře zahrnuje srdečné přijetí, zařízení mlýna, vodní náhon se stavidly, 2 Francisovy turbíny, vodníka Bonifáce, čerta Matěje aj. zajímavosti.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.brno.cz, na kterých najdete další informace.

Špilberk – žalář národů

Stejně tak, jako k Praze neodmyslitelně patří Pražský hrad, Brno si zase nedovedeme představit bez hradu Špilberk. Již po více než 7. století pyšně dominuje celému městu i širokému okolí. O jeho výstavbu se zasloužil český král Přemysl Otakar II. a v dnešní době je Špilberk jednou z nejvýznamnějších brněnských historických památek.

celý článek

 

Další články