Klimkovice

Klimkovice

Klimkovice se nacházejí v těsné blízkosti Ostravy (7 km). Dějiny města sahají do 2. poloviny 14. století. Na první pohled zaujmou typickou siluetou bizarní věže kostela a starobylého zámku.

Součástí Klimkovic jsou části Josefovice, Václavovice a Hýlov. Na území katastru Klimkovic se nacházejí Sanatoria Klimkovice - lázeňský areál se rozkládá v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku, v krásné přírodní scenérii s výhledem na panorama Beskyd.

Dnešní Klimkovice jsou se svými téměř 4 000 obyvateli rozvíjejícím se městem s cílem přizpůsobit se požadavkům a úrovni lázeňských měst.

Ač se nachází v těsné blízkosti velké průmyslové aglomerace Ostravy, zachovalo si dosud svůj idylický přírodní ráz, svěží zeleň a čistotu venkovského prostředí.

Historie
Již jen zběžná procházka středem města dává tušit jeho starobylost. Avšak dva velké požáry, při nichž shořely také všechny archivní materiály, nám asi již navždy utajily pohled do dávnější minulosti města. Přesto mnozí přední historikové umisťují jeho vznik nejpozději do první poloviny 14. století.

Podle dochované pověsti se rozkládala původní osada na blízkém návrší západně od dnešních Klimkovic zvaném "Láně". Když později obyvatelé, patrně po nějakém vpádu nepřátel, toto místo opustili, zasadili zde lípu, která po celá staletí až do roku 1947, kdy v bouři vzala zasvé, byla svědkem dávné minulosti města a obyvateli Klimkovic byla vždy chována ve velké úctě.

Klimkovice byly původně osadou s tvrzí, jež dostala své jméno patrně po svém zakladateli Klementu, lidově zvaném Klimek. Nejstarší historie Klimkovic je spojena s rodem pánů z Kravař, kteří v druhé polovině 14. století vlastnili také panství fulnecké a bílovecké. Z nich Beneš I. z Kravař, pravděpodobný zakladatel Klimkovic (1380 - 1398) a zároveň královský komorník a oblíbenec krále Václava IV., povýšil po roce 1383 Klimkovice na město a vymohl pro něj i městský znak.

Zakladatel snad měl dát novému městu na počest krále i nový název Koenigsberg, který se však neujal a používali ho jen Němci. Klimkovice tak dostaly městská práva, řadu výsad a založením náměstí byly dány podmínky pro rozvoj města.

Dalším a to již dosvědčeným pánem Klimkovic byl Beneš II. z Kravař, stoupenec krále Zikmunda a účastník 2. křížové výpravy ke Kutné Hoře. Ten totiž 28. srpna 1416 na zámku ve Fulneku vydal listinu, kterou udělil městu Klimkovic právo odúmrtí. Podle ní, zemřel-li některý majitel usedlosti bez dědice, připadl celý jeho majetek městu a mohla ho opět nabytí jen osoba, která v Klimkovicích bydlela. Beneš II. zřídil v Klimkovicích také fojtství a dosadil na ně prvního fojta, kterým se stal Ješek z Klimkovic.

Po smrti Beneše II. z Kravař roku 1423 se stal majitelem panství fulneckého a bíloveckého včetně Klimkovic Jan z Kravař, jediný syn Voka z Kravař na Jičíně a Štramberku. Roku 1424 se podruhé oženil s opavskou kněžnou Anežkou, které mimo jiné upsal věnem i v městě Klimkovicích a v Lagnově 23 kop čes. gr. a z fojtství další 3 kopy čes. gr. ročně. Když i on záhy roku 1434 zemřel nezanechav žádného dědice a Anežka opavská se podruhé vdala za Jiřího ze Šternberka, rozpoutal se o panství fulnecké a bílovecké a tím i o Klimkovice dlouholetý spor, ve kterém knížata opavská uplatňovala důsledně proti pánům ze Šternberka svá práva lenní. Po jejich prosazení přešla jmenovaná panství do správy knížat opavských. Ta však brzy panství Fulnek a Bílovec odprodala.

Klimkovice, odtržené od bíloveckého panství, obdržel roku 1451 od opavského knížete Viléma rytíř Tas z Bítova a Klimkovice se tak staly poprvé sídlem samostatného panství, Po Tasově smrti roku 1464 zdědil majetek jeho syn Jiří z Bítova. Zemřel však roku 1483 a zanechal po sobě jen nezletilou dceru Johanku. Dědická práva sirotka musel prosazovat proti tehdejšímu novému majiteli knížectví opavského Viktorinovi (syn krále Jiřího z Poděbrad) její strýc Jan, bratr Jiřího z Bítova. Plného obnovení svých dědických práv však dosáhla Johanka z Bítova až jako plnoletá v roce 1496., kdy se také provdala za Jana ze Šťavna. Jemu dala zapsat do zemských desek celé klimkovické panství, které tehdy představovalo Klimkovice s tvrzí, dvorem a fojtstvím, vodní stav ve Vřesině a vesnice Hýlov, Svinov, Martinov a Polanku. Po smrti svého manžela roku 1512 se Johanka z Bítova vdala podruhé za Hynka I. z Vrbna a jemu podstoupila i celé panství klimkovické.

Nový majitel však městu mnoho neprospěl, protože většinu svého života prožil v neustálých soudních sporech se svými sousedy a s příbuznými. Podle nedoložených zpráv dal postavit v letech 1525 - 1529 pro klimkovické katolíky kostelík sv. Trojice na dnes již bývalém starém hřbitově. Po roce 1529 se stal načas i zemským hejtmanem knížectví opavského. Z té doby pochází také nejstarší zmínka o klimkovické škole.

Po Hynkově smrti v roce 1543 se stává majitelkou panství opět paní Johanka z Bítova. Zemřela v roce 1553 a po její smrti přešel veškerý majetek na pány z Vrbna. Z nich stojí za zmínku jen držitel panství z let 1560-1573, pan Hynek II. z Vrbna. Na podporu královské politiky se roku 1566 osobně zúčastnil válečného tažení proti Turkům a jako horlivý katolík se stal blízkým přítelem olomouckého arcibiskupa Viléma Prusinovského z Víckova, stoupence důsledného protireformačního jezuitského programu. To vše ho roku 1572 vyneslo až na místo zemského hejtmana opavského.

Hynek II. z Vrbna udělil Klimkovicím řadu výsad. Listem vydaným v neděli 19. července 1564 na zámku klimkovském osvobodil měšťany od všech robot mimo šesti dnů v roce na vláčení, žetí a sečení. Za odpuštěné roboty stanovil stálý plat a to u majitelů domů s právem šenkovým po 1 zl. a u řemeslníků po 1/2 zlatém ročně. Ve stejném roce 24. prosince udělil městu právo vařiti pivo ve svém pivovaru, stojícím uprostřed náměstí v budově, které se říkalo "buduněk“. K rozmachu řemesel přispěl v roce 1566 udělením práva mílového, podle kterého se nesměl ve vzdálenosti jedné míle od města usadit žádný řemeslník kromě těch, kterých bylo ve městě nevyhnutelně třeba. Město chráněné těmito výsadami zaznamenalo značný hospodářský rozvoj. Kvetla řemesla i obchod. Ve městě byly krámy řeznické, pekařské, obchody s krejčovskými látkami, s vlnou, solí, hrnčířským zbožím aj.

Když se stal Hynek II. z Vrbna hejtmanem opavským, odprodal roku 1572 celé panství Janu Bravantskému z Chobřan a ten je o rok později prodal dále vladykovi Ondřeji Bzencovi z Markvartovic, pánu na Porubě.

Sanatoria Klimkovice
Lázeňský areál Sanatorií Klimkovice se rozkládá v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku, v krásné přírodní scenérii s výhledem na panoráma Beskyd. Vyhledáván je lázeňskými hosty především kvůli léčebným koupelím ve zdejší jodobromové vodě, která má všestranné léčivé účinky na lidský organismus - napomáhá při léčbě pohybového ústrojí, nemocí neurologických i gynekologických, a příznivě též působí na cévní systém.

Sanatoria Klimkovice poskytují své služby nejen dospělým, ale nabízejí také léčebné pobyty pro děti v komplexu Dětského sanatoria, jehož součástí je i speciální škola.

Nabídku různých druhů koupelí, masáží, zábalů, komplexní rehabilitace a další lázeňské péče doplňují v klimkovických sanatoriích nejrozličnější možnosti pro sportovní, společenské a kulturní vyžití.

Provoz Sanatorií Klimkovice je celoroční a kromě hostů z České republiky láká tento architektonicky zajímavý komplex i mnohé návštěvníky ze zahraničí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mesto-klimkovice.cz/, na kterých najdete další informace.