Tvrz Heršlák v Horním Dvořišti

Tvrz Heršlák v Horním Dvořišti

Český Heršlák, dnešní osada Horního Dvořiště, vznikl nedlouho po založení Horního Dvořiště. „První zpráva o Heršláku pochází z roku 1289, kdy bratři Čeněk z Doudleb a Dominik z Pasovar odevzdali klášteru ve Vyšším Brodě desátek z tohoto majetku“. Od samého počátku to byla tvrz, či spíše strážní hrad při česko-rakouské hranici, nepochybně na cestě k trhové osadě Horní Dvořiště. O tom, že zde vedla stará zemská stezka již „pradávno“, svědčí mimo jiné i archeologický nález při stavbě železnice České Budějovice - Linec v 19. století. V dnešním Českém Heršláku byla nalezena deformovaná měděná hřivna, která dostala v Národním muzeu v Praze inventární číslo 50.814. Hřivna je tyčinka kruhovitého průřezu, stočená do otevřeného kruhovitého tvaru s očkovitě svinutým koncem. Druhý konec hřivny je ulomený a hladká tmavozelená patina je místy oprýskaná.

Nalezená hřivna u Českého Heršláku představuje formu kovové suroviny starší doby bronzové a nelze vyloučit, že šlo o část většího hromadného nálezu. V knize Čechy z 19. století čteme: „Heršlák jest osada stará, jejíž první známí držitelé náleželi k rodu, na jihu českém rozšířeném, znaku muže s mečem taseným. Heršlák, jakožto hrad pomezní, měl ovšem nemalou důležitost za všech dob ...“ Společný erb - svrchní část muže s dobytým mečem měli Doudlebští, Heršláčtí, Cipínští, Řevnovští, Pouzarové z Michnic a Sudlicové z Jílovic. V knize je uvedena i pečeť tvrze. Augustin Sedláček dodává, že to byla tvrz „s hlubokým příkopem vodou opuštěným, v němž ryby chovali“ a dále zajímavé vylíčení „chování“ jednoho z držitelů tvrze:

„Beneš Macuta z Heršláku se stal ještě za živobytí otcova osobou po všech Čechách vůbec známou a pověstnou, anobrž takovou, že jím děti strašiti mohli. V pamětech se s ním setkáváme po prvé roku 1390 a měl tehda jednání mírné. Ale zanedlouho o něm povídali zločinci na skřipci tázání, že pacholci jeho ukradli mlynáři pod Myšlany tři krávy, z nichž jedna Macutovi odvedena, a že krádeže ty a takové se dály jeho přikázáním. Ale s Cáhlovskými zle pochodil. Ondřej z Polheimu, hejtman na Cáhlově, zajal jej a propustil jej teprve na přímluvu pana Jindřicha z Rožmberka... Když vrátil se do Čech, vedl si tak jako dříve... Zkrátka o něm povídáno vůbec, že jest „velký loupežník na silnicích“. Roku 1409 podařilo se Rožemberským, že jej zajali, a tu se přiznal ke všem kouskům, jež naň praveny. A těch kousků bylo opravdu hodně. V Popravčí knize jsou jim věnovány plné čtyři strany a tak „pro své zlé účinky o hrdlo přišel“.

Osudy tvrze Český Heršlák byly v polovině 15. století spojeny s rakouským rodem Zinespan, jehož příslušníci se začali nazývat Cinišpány z Heršláku. V září 1467 se Zdeněk ze Šternberka zmocnil „úkladem tvrze Heršlácké a potom teprve donutil Cinišpány, že mu tvrz zapsali.“ Následoval vleklý spor a válečná tažení, a teprve v roce 1487 je v listině vyšebrodského cisterciáckého kláštera jako majitel opět uváděn Cinišpán, tentokráte Jan, který se na Heršláku připomíná až do roku 1514. V roce 1546 jsou tvrz, poplužní dvůr a mlýn uváděny v obnovených Deskách zemských jako pusté. Později na místě tvrze vyrůstá zámeček, ale jeho historie patří již do jiné kapitoly.

Čerpáno z oficiálních stránek obce Horní Dvořiště http://www.hornidvoriste.cz, na kterých najdete další informace.

Článek byl zobrazen 1 289 krát.