Děkanský kostel sv. Františka Serafínského, Golčův Jeníkov

Děkanský kostel sv. Františka Serafínského, Golčův Jeníkov

Děkanský kostel sv. Františka Serafínského na severním konci náměstí tvoří jednu z dominant Golčova Jeníkova. Ačkoliv byl postaven až v 19. století, první zmínky o zdejším kostele se datují již do roku 1359. Stával prý uprostřed města, v přímé linii před zámkem, tedy v horním rohu dnešního náměstí v blízkosti Staré pošty. Byl zasvěcen sv. Kříži. O době vzniku tohoto kostela nemáme žádné zprávy. Zápis v Jarlochově kronice však uvádí, že roku 1149 (nebo 1150), chtěl olomoucký biskup Zdík slavit v Jeníkově Vánoce. Proto musel v Jeníkově nebo jeho těsné blízkosti existovat kostel již v polovině 12. století. Vzhledem k tomu, že kostel sv. Markéty je patrně mladšího data, o čemž svědčí nejen stavební pozůstatky, ale i jeho zasvěcení, muselo se jednat o kostel sv. Kříže.

Bitva na Moravském poli, v níž padl Přemysl Otakar II., znamenala nejen zkázu země, ale i zdejšího kostela. Vítězné vojsko Rudolfa Habsburského, které táhlo Jeníkovem k Čáslavi, ho prý vyrabovalo a vypálilo. Vilémovský klášter, v jehož správě se chrám nacházel, nevlastnil dostatek prostředků. Proto k jeho rekonstrukci došlo až ve 14. století.

Kostel sv. Kříže byl zřejmě věřícími užíván méně než kostel sv. Markéty. Pravděpodobně sloužil zdejší katolické menšině, možná jej však využívali utrakvisté, což by vysvětlovalo fakt, že byl kostel dvakrát vypálen v průběhu třicetileté války.

Podruhé kostel vyhořel v letech 1623-1624, když táhlo městečkem císařské vojsko od Prahy na Moravu. Částečné pobořené zdivo však zůstalo naštěstí stát. Martin Maxmilián Goltz chrám v roce 1640 znovu zprovoznil, zasvětil jej však Panně Marii. Původně měl generál v úmyslu zbudovat v Jeníkově nový, katolický kostel. Situace po třicetileté válce, kdy se generál Goltz ujímá panství, však jasně nasvědčovala tomu, že utrakvismu v Čechách již odzvonilo. Změnil tedy faru při kostele sv. Markéty na katolickou a v hřbitovním kostele se začaly sloužit katolické mše.

Od poloviny 18. století se bohoslužby konaly v kapli sv. Františka z Assisi nacházející se při jezuitské rezidenci. Sloužila jako chrám až do výstavby kostela sv. Františka Serafínského, při níž byla stržena. Zbytky jižní boční zdi bývalé kaple tvoří část ohradní zdi děkanské zahrady. Na vnitřní straně jsou dosud patrny výklenky po oknech, na vnější pak bohatě profilovaná římsa a pozdně barokní portálek s prohnutou nadpražní římsou.

Kostel sv. Františka nechává zbudovat v letech 1827 až 1829 hrabě Otto z Herbersteinu v blízkosti loretánské kaple, tak aby kaple k chrámu přiléhala. Jedná se o prostornou, poměrně jednoduchou jednolodní stavbu v empirovém slohu.

Zájem vzbuzuje především empírové kování na dveřích a vnitřní vybavení kostela - kazatelna pocházející z části z 2. poloviny 18. století a kamenná křtitelnice s vloženým cínovým džberem. Na dřevěném vrchním víku lze spatřit krásnou rokokovou řezbu Křest Krista v Jordáně.

Oltářní obraz sv. Františka Serafínského maloval V. Vysekal z Kutné Hory. Datován je rokem 1888. Pozornost si zaslouží především obraz Nanebevzetí Panny Marie pravděpodobně z dílny známého jezuitského malíře Ignáce Raaba. Tvoří součást bočního oltáře naproti vchodu do lorety.

Nanebevzetí Panny Marie zobrazuje většina barokních malířů klasicky: Andělé vynášejí na nebesa vzkříšenou, tedy živou Pannu Marii. Raab ve shodě se svým teologickým vzděláním pojal tuto scénu zcela netradičně. Do nebe je boží silou vyzvedáno mrtvé tělo Panny Marie, zatímco její duše v podobě zářícího elipsovitého útvaru, doprovázeného Mariiným monogram, míří vzhůru samostatně. Z ikonografického hlediska se jedná o výjimečně zajímavé dílo.

V lodi kostela při hlavním vchodu pod kůrem jsou zavěšeny kosterní pozůstatky velryby grónské, jež si generál Goltz přivezl jako válečnou kořist z přístavu Stralsund v Severním moři. Říkalo se, že to jsou obří žebra. Ve skutečnosti jde o pravou spodní čelist, lopatku a krční žebro asi padesátitunové samice druhu balaena mysticetus, v současnosti téměř vyhubeného. Jedná se o nejstarší dochované pozůstatky velkého kytovce na našem území.

Poutavou histori mají také zdejší varhany. Postavil je známý kutnohorský varhanář Jan Tuček v roce 1899. Ačkoliv jejich výroba stála 1730 zlatých, přijal za ně jen 1300. Proč měl Jan Tuček pro Golčův Jeníkov takovou slabost? Jelikož se ve městě roku 1842 narodil. Po vzoru svého otce se vyučil truhlářem. Od mládí ho však zajímala hudba. Když se tedy po návratu z vojny, kde sloužil u vojenské kapely, usadil v Kutné Hoře, spojil obě záliby dohromady. Roku 1869 začal zhotovovat jazýčky pro harmonia. Později rozšířil své podnikání i o výrobu varhan. Jako výborní varhanáři prosluli rovněž jeho dva bratři, Václav a František.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.golcuv-jenikov.cz, na kterých najdete další informace.

Článek byl zobrazen 1 148 krát.