Jeseník

Jeseník

Nejstarší historie
Město nazývané „perlou Jesenicka“ pro svou překrásnou přírodní polohu – leží na soutoku horských říček Staříče a Bělé, kudy procházejí i cesty, které jej spojují přes Ramzovské a Červenohorské sedlo s okolním světem. Soutok obou těchto řek tu vytvořil rozlehlá štěrkoviště, jež přiměla první zdejší osadníky kolem r. 1260, aby začali městu říkat Frývaldov (frei vom Walde).

Zprvu tu vznikla ves a krátce potom i město, uváděné poprvé r. 1267. Už kolem r. 1290 bylo střediskem vikbildu, správního okrsku 10 vsí, v nichž městský fojt vykonával hrdelní právo. Opěrným bodem města bez hradeb byl hrad. Počátkem 14. století město velice trpělo nájezdy loupeživých rytířů a právě z té doby (1326) se datují důležité zmínky o hamrech v blízkosti města, jichž bylo 13. Lze se domnívat, že šlo o výrobu železa dobré jakosti, protože podle dvou zpráv z konce 14. století se prodávalo v Anglii. S poklesem těžby rudy zanikly i hamry včetně hornických vsí a počátkem 15. století se tu kulo železo jen na dvou místech.

V tu dobu byl městským fojtem Hynek Mušín, který byl pro své sympatie k husitství zbaven fojtství. Nový rozmach těžby nejen železné rudy, nýbrž i zlata a stříbra vynesl městu r. 1506 horní statut a stalo se dokonce majetkem evropsky známé podnikatelské firmy Fuggerů z Augšpurku. Ta, když rudné bohatství vytěžila, prodala město i s okolními vesnicemi r. 1547 zpět biskupství vratislavskému.

V Jeseníku sídlil vrchnostenský úředník, spravující do r. 1848 oblast od Mikulovic až po Ramzovou a Filipovice. Vidina horního podnikání se ještě v 16. století rozplynula a město se chopilo skromnějšího, ale trvalejšího zdroje výživy – plátenictví. Zejména předměstí Svoboda bylo zabydleno přadláky a pláteníky, kteří hotové výrobky vyváželi do celé Evropy i nově objevených zámořských osad. Řemeslnický ráz města potvrzují i četné cechovní řády, udělené městu na rozhraní 16. a 17. století.

Čarodějnické procesy
Třicetiletá válka ukázala městu svou zlou tvář ve zvlášť hrůzné podobě. Zde totiž začala v r. 1622 série čarodějnických procesů, která si v městě a okolí vyžádala stovky obětí. Jen v Jeseníku se ví o 102 osobách, upálených na popravišti blízko cesty vedoucí do lázní. Obecný rozvrat, vnesený do všech oblastí života dlouhou válkou, jen pomalu ustupoval poklidnému rytmu řemeslnické práce v městě. Rozdělením Slezska r. 1742 bylo místní plátenictví těžce postiženo ztrátou vývozu přes Vratislav a trvalo dlouho, než našlo náhradu na Balkáně.

Rozvoj města
Obchodních cest přes Vídeň využil r. 1822 místní podnikatel Adolf Rayman, který získal u vídeňského bankovního domu Regenhart velký úvěr a založil v Jeseníku manufakturu, jež si výrobou jemného prádla vydobyla dobré jméno v Evropě i zámoří. Spojená firma Regenhart – Rayman postupně pohltila menší konkurenty ve městě a zavedením strojového předení a tkaní i novými metodami chemického bělení v něm získala monopolní postavení.

Druhou význačnou osobností, která na sklonku feudálního období vtiskla městu svůj punc, byl Vincenz Priessnitz (1799–1851), který svou vodoléčbou získal v celé Evropě i v Americe nevídanou popularitu. Do Gräfenberku nad Jeseníkem, kde zbudoval řadu lázeňských objektů, přitahoval především šlechtice, kteří přinášeli místnímu obyvatelstvu nejen vítaný příjem, nýbrž i mnohá prospěšná kulturní zařízení.

Nová organizace veřejné správy po zániku feudalismu přinesla Jeseníku nový zisk, protože se stal od r. 1850 sídlem okresního hejtmanství, spravujícího oblast od Zlatohorska po Javornicko.

Koncentrace průmyslové výroby stále více přitahovala vesnické obyvatelstvo a přetvářela je v městský proletariát. Ten se vlivem sociálně demokratických snah začal organizovaně bránit stupňovanému vykořisťování v Raymannových podnicích a několika menších továrnách, k nimž přibyly r. 1890 i rukavičkárna B. Blühdorna, zaměstnávající na 400 osob. S významem města rostl i počet jeho obyvatel. Jestliže zde v r.1836 žilo 2 518 osob, pak se tento počet do r.1869 zdvojnásobil na 5 242 obyvatel. Roku 1921 čítalo město 6 722 lidí a roku 1930 tu bylo napočítalo 8 261 obyvatel.

Ustavičný růst počtu obyvatel vyžadoval řadu nových zařízení, jež ve městě citelně chyběla. Přičiněním ženského podpůrného spolku byla r.1890 zbudována nemocnice, rozšířená r.1928 o nový trakt. Nutný byl i nový vodovod (1876), když staré dřevěné vedení, instalované r.1840 z iniciativy lázeňského hosta barona Wesselényiho, se opotřebovalo. Neobyčejným dobrodiním pro město bylo železniční spojení na Hanušovice a Hlucholazy, dokončené r. 1888. Malé nádraží brzy nevyhovovalo velkému provozu a bylo r. 1912 rozšířeno do nynější podoby.

Vlakovým spojením podstatně zesílil turistický ruch, cílevědomě pěstovaný od r. 1881 Moravskoslezským sudetským horským spolkem (MSSGV). Od značení turistických tras, vydávání map a vlastního časopisu „Altvater“ přechází postupně spolek i k náročnějším činnostem – stavbám horských chat či rozhleden.

Přičiněním frývaldovské sekce byla takto v roce 1899 postavena na vrcholu Zlatého chlumu (875 m) nad městem 26 m vysoká kamenná rozhledna, která dostala název Freiwaldauer Warte (Frývaldovská stráž). Stále rostoucímu počtu návštěvníků poskytovalo vítané osvěžení místní koupaliště (1882) i zlepšené ubytování v novém hotelu U koruny (1890), dnes hotel Jeseník.

Bydlení ve městě zpříjemnilo zavedení plynu (1900) a elektrifikace (1920). O protipožární ochranu se staral od r. 1871 hasičský sbor. Čilý hospodářský ruch podporovaly peněžní instituce, a to záloženský spolek (1865) a městská spořitelna (1872). Spolkový život, odezíráme-li od střeleckého spolku, jehož začátky patří 16. století, se začal rozvíjet až po r. 1850. Skromné spolkové snahy se omezovaly zprvu na podpůrné cíle, pěstování zpěvu a tělesných cvičení. První jesenické noviny se objevily r. 1874 (Volksfreund) a měly katolický charakter, zatímco jejich liberální protiváha (Mährisch-slesische Presse) se ukázala teprve r. 1883.

Turistika

Pramen Anna
Pramen se nachází u Bezručova pramene. Jeho polohu poznáte podle upraveného terénu kousek od pramene.

Antonínovy skály
Skály najdeme nedaleko Smrkového pramene: Vydáme se po staré lesní cestě doprava. Po přibližně 300 metrech dojdeme ke skalám, které dříve sloužily jako vyhlídkové a odpočinkové místo pro lázeňské hosty. Zdali byla na skalách umístěna deska, není známo. Dnes je okolí zarostlé vysokým jehličnatým lesem a vyhlídka již není možná.

Antonínův pramen
Nejvýše postavený pramen v oblasti Zlatého chlumu vznikl v r. 1868. Leží na neznačené cestě, odbočující z červené turistické značky pod vrcholem Zlatého chlumu. Bližší údaje o prameni schází.

Bernský pramen
další názvy: Bezejmenný pramen III, Pramen Skývara, Pramen V Hájku.

Pramen je postaven u asfaltové cesty z lázní na Pomezí. Tento pramen je nejmladším pramenem v okolí lázní Jeseník. Již od poloviny 20. století, kdy byl vybudován, sloužil především místním obyvatelům. Tok vody byl vyveden pouze trubkou. Byl nazýván Pramen Skývara, nebo V Hájku .

V letech 1993 - 1995 byla za přispění švýcarské organizace Forum Ost West mohyla pramene zcela nově vystavěna. Byl zabezpečen i přítok vody a vybudováno kamenné jezírko vedle pramene. Při této příležitosti byl pramen pojmenován jako Bernský. Na pomníku je vytesán nápis Bern 1995, dnes je však již značně vybledlý. Při této příležitosti byl pramen pojmenován jako Bernský. Pramen patří díky své poloze mezi nejnavštěvovanější prameny v lázních Jeseník. V roce 2002 byla provedena částečná rekonstrukce, také byly přidány lavičky k odpočinku. V současné době je plánována ještě jedna rekonstrukce, doufejme již poslední.

Bezejmenný pramen
Pramen je tvořen několika nasucho naskládanými prameny. Stavba vznikla během výsadby nového porostu. Studenti se chtěli při práci osvěžit, a proto si přírodní výtok vody přizpůsobili k pití. Stavba stojí u neznačené cesty z lázní na Pomezí, zhruba 500 metrů za chatou SE NE BOJ.

Bezručův pramen
Preussen Quelle 1846.
další názvy: Pruský pramen, Zimní pramen
Trojdílný pomník na začátku tzv. Cesty filozofů vedoucí od pramene Pruského k Smrkovému nechali postavit pruští pacienti roku 1846. Teplota vody tehdy byla 7 - 8 ^oC . Na prostředním díle byl v německém jazyce vytesán nápis: Dem unsterblichen Priessnitz die dankbaren Preuessen 1846 - Nesmrtelnému Priessnitzovi vděční Prusové 1846. Po rekonstrukci v roce 1891 byl přitesán nápis: Renoviert von der Kurcomission im Mai 1891 - Renovaci provedla lázeňská komise v květnu 1891.

Tehdy se vedle pramene nacházelo oblíbené výletní místo s restaurací a posezením. V roce 1947 byl pramen a jeden léčebný dům se souhlasem Petra Bezruče pojmenován básníkovým jménem. Poté pramen velmi chátral. K nové rekonstrukci došlo až v letech 1999 – 2001, kdy byl přidán další nápis s datem opravy 2001 a štítkem Lesů ČR. Pramen najdeme na zeleně značené turistické cestě z lázní do České Vsi.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.jesenik.org/, na kterých najdete další informace.