Žulová

Žulová

Památka

Lokální a farní kostel
Od té doby, co kaple na Boží hoře byla uzavřena, vzrůstalo ve Friedebergu, zvlášť po udělení městských výsad přání v místě samém zřídit kapli nebo kostel. V roce 1785 podali titíž prosebnou žádost vysoké zemské vládě o kapli a 1793 požádali u dvora o povolení postavit ve městě kostel.

Když je nyní také kníže - biskup povzbudil k této stavbě přislíbením rozdílných úlev, nemohlo již chybět k naplnění tohoto přání nic víc. V listině knížecího úřadu z 26. března 1798 sděluje biskup von Hohenlohe (1795 - 1817) městu Friedeberg, že dá rád své povolení jako ORDIARIUS a zemská vrchnost k postavení kostela ve městě na náklady dobrodinců, ale pod podmínkou zapojení politických úřadů a že město má jeho přislib přiměřené podpory v této záležitost u vyšších politických míst.

Z toho důvodu má město v tomto případě žádost zaslat k připojení podpory knížeti - biskupovi. A tak bylo o stavbě kostela rozhodnuto. Obraz bolestné Matky boží z Boží hory nebyl pro nový kostel požadován, protože tento má být ponechán navždy ve farním kostele ve Skorošicích podle nejvyššího nařízení a dle zvláštního výnosu zemské vlády. Novostavba kostela byla sice moravskoslezskou zemskou vládou schválena, ale pro nastalou drahotu odložena do budoucna.

Důvodem této drahoty byla velká neúroda, která postihla v roce 1804 Slezsko i okolní země. V roce 1805 muselo být proto dovezena většina obilí z Polska. Korec pšenice stál 22 fl., žita 21 fl., ječmene 17 a ovsa 15 fl. Tato drahota trvala celou polovinu roku. Nářek, bída a hlad dostupovaly nejvyššího stupně. K tomu nastoupila brzká zima. Již v říjnu napadlo mnoho sněhu, který v horských oblastech zůstal dlouhý čas ležet. Ubozí horalé tak skoro nic z polí nesklidili. Zrní i sláma shnily na polích.

V tomtéž roce vypukla zničující válka s Francií. Nepřátelství vypuklo začátkem října a již v listopadu byly Francouzi obsazeny Vídeň, Brno a Prossnitz. Jedna nešťastná událost následovala za druhou a k tomu ještě nepopsatelné zpustošení země. V roce 1807 byla zavedena mimořádná zemská knížecí daň a to především na zlaté a stříbrné předměty občanů a církve. Tyto cennosti musely být okolkovány nebo označeny puncem. Poplatek za lot (16 ⅔ g) činil 20 až 35 kr. u zlata a u stříbra 12 až 21 kr.

V naší oblasti pracovala puncovní komise ve Zlatých Horách, kam se museli občané dostavit s cennými předměty. Nesplnění tohoto nařízení bylo trestáno konfiskací cenností. Krvavá válka roku 1809 skončila nanejvýš nešťastným mírem, který způsobil útlak mnoha zemí. Do naší monarchie začalo proudit zpět ohromné množství rakouských bankovek. Ohromné množství papírových peněz, – kovové mince nebylo skoro vidět – - byla příčina poklesu hodnoty bankovek. K tomu ještě navíc enormní drahota všeho! 1000 fl. v bankovkách mělo hodnotu 100 fl. v mincích. Vláda chtěla vyřešit tuto zničující situaci tím, že nechala přetavit soukromé a církevní stříbro na mince. Mimo velmi špatné sklizně způsobené velkým suchem chyběly ještě peníze, které jsou duší hospodářství. Byl to následek finančního patentu, kterým bylo anulováno 1060 milionů bankovek a místo nich dáno do oběhu 212 bankovních poukázek.

Již v roce 1800 nechal uvést v odkazu v závěti dolní mlynář Franz Meisel z Vápenné částku 1100 fl. na stavbu kostela ve Freidebergu pod podmínkou, že kostel bude postaven do roku 1810, jinak musí být částka vrácena rodině zpět. Tato okolnost byla velkou pohnutkou k tomu, že 4. března 1809 byly zahájeny stavební práce. Vlastní základní kámen byl teprve 26. srpna 1810 vsazen za obvyklých slavnostních ceremonií do otvoru ve zdi za hlavním oltářem, jak nám to dodnes sděluje vytesaný text.

Největším dobrodincem tohoto božího domu byl bezpochyby vratislavský biskup jako majitel panství a patron, který tento starý rytířský hrad včetně prostor uvnitř hradeb daroval ke stavbě a bezplatně poskytl dřevo a stavební materiál. Velké zásluhy prokázal představený knížecího úřadu Johann Scholz, který za velkých obětí, moudrými příkazy a aktivní činností podporoval tuto novostavbu, představitel města Heinrich Ertel, radní Gottfried Spender a Josef Friedrich, jakož i občané města. Josef Friedrich věnoval varhany a koželuh Bernhard Krusche svatý hrob. Na sbírkách na výstavbu kostela se podíleli dobrodinci z města a okolí.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://sweb.cz/heide/, na kterých najdete další informace.