Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Bohuslavice

Historie
Obec Bohuslavice je poprvé písemně zmiňována v roce 1361 jako majetek Mutiny z Dobrušky. Později získaly Bohuslavice majitelé sousedních Černčic, kde se poprvé připomínají v roce 1409 za Vítka z Černčic. Později se Bohuslavice spolu s Černčicemi staly součástí novoměstského panství a toto spojení trvalo celé feudální období. Novoměstské panství vzniklo roku 1500 za Jana Černčického z Kácova, kdy bylo založeno Nové Město nad Metují.

Bohuslavice leží v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině a svým půdorysným založením jsou typem vesnice lánové. Obcí protéká od severu k jihu potok, který byl v minulosti obklopen zaplavovaným nezastavěným prostorem, ve kterém poději vznikla řada rybníků. Obcí prochází tři silnice druhé třídy a centrum obce tvoří území okolo křižovatky těchto silnic. V této části obce je většina vybavenosti obce, kostel sv. Mikuláše, obecní úřad, pošta, základní a mateřská škola, zdravotní středisko a hostinec. Mimo to jsou v obci dva obchody, kadeřnictví, knihovna, hřiště a tělocvična. Na západní straně se obce dotýká železniční trať.

Většinu zastavěného území obce tvoří venkovská obytná zástavba. Jedná se o selská stavení s hospodářským zázemím, venkovské chalupy i novodobou zástavbu z poválečného období. V obci je rozmístěno pět areálů zemědělské výroby a několik drobných výrobních provozoven.

Obec má po poslední sčítání 948 obyvatel, z toho 469 mužů a 479 žen. 40 % obyvatel tvoří katolíci, 20 % evangelíci, 8 % ostatní vyznání a 32 % občanů je bez vyznání. Z celkových 373 domů v obci je trvale obydleno 270. Celková výměra zemědělské půdy v katastru je 1411 ha.

Turistické zajímavosti

Fara
Od prvního založení kostela byla při něm v Bohuslavicích zřízena fara. Kolikrát sešla nebo vyhořela, není známo, lze však usuzovat, že byla ze dřeva, tak jako fara, která byla v roce 1839 zbořena a jejíž přibližná podoba je na kresbě nahoře. Místo ní byla vyzděna fara nová. U fary stála také hospodářská stavení jako chlév a stodola. Fara měla své farní pole a louku. Když v obci nebyl farář, spravoval faru svými kaplany novoměstský děkan, který pole pronajímal lidem.

Prvního faráře, o kterém víme, dosadil do Bohuslavic Sezima z Dobrušky v roce 1371, později faráře dosazoval pán černčický, od husitských válek (1420) dosazovala faráře druhá konzistoř tehdy v Praze u P. Marie před Týnem. Po založení Nového Města nad Metují nejspíše v roce 1501 skončila farní správa v Černicích a černčický kostel se stal filiálním kostelem kostela bohuslavického. To trvalo až do roku 1624, kdy musel farář Martin Blažej Kostelecký stejně jako jiní kněží české konfese, po bitvě na Bíle hoře emigrovat. Bohuslavice byly spolu s Černčicemi přifařeny k Novému Městu.

Jan Karel Rojek - významná osobnost
(Národní buditel našeho kraje Jan Karel Rojek se narodil 31. března 1804 v Litomyšli.)

Studia gymnaziální a filozofická konal ve svém rodišti, theologická v Hradci Králové. Po vysvěcení na kněze v r. 1827 byl kaplanem v Krucemburku do r. 1829 potom v Novém Městě n. M. do r. 1839. Zde založil školní knihovnu a hudební archiv. V době cholery se po celého čtvrt roku obětavě ujímal chudiny. Opatřoval ji chlebem a tak zvanými rumfordskými polévkami. Za tyto zásluhy byl jmenován čestným měšťanem.

Koncem r. 1839 se stal farářem v Bohuslavicích, kdež založil dívčí přádelní školu, která se udržela tři zimy. R. 1848 se zúčastňuje Slovanského sjezdu v Praze. V novém působišti Bohuslavicích se snažil, aby co nejlépe opravil již značně zchátralý farní chrám, což se mu také plně zdařilo. Brzy nato, r. 1850 je jmenován děkanem v Novém Městě n. M. R. 1857 se stává biskupským vikářem a okresním školdozorcem, r. 1861 kandiduje za poslance okresu novoměstského, náchodského a opočenského a byl také skutečně zvolen. Brzy by1 pro své zásluhy jako poslanec a věrný vlastenec jmenován čestným občanem v Dobrušce, Opočně, Červeném Kostelci i jinde na venkově.

R. 1862 změnil svoje působiště. Odstěhoval se totiž do Budyně n. Ohří, kdež byl rovněž děkanem. Pro oslabené zdraví se zde vzdává hned následujícího roku poslaneckého mandátu. V Budyni také dokončil svůj vynikající a plodný život dne 11. srpna 1877

Otec mu velmi záhy zemřel, matku pak vzal k sobě do Bohuslavic a později do Nového Města n. M., kde též zemřela r. 1853 a odpočívá na hřbitově Všech Svatých. Na zdi kostela má dosud železnou desku s nápisem: Zde odpočívá Anna. matka J. K. Rojka, zdejšího děkana. Usnula v Pánu 24. listopadu 1853.

Jako známý historik psal články do “Musejníka”, opisoval též do “Památek archeologických”. Velmi cenný jest netištěný rukopis: “Matrika vikariátu Opočenského a Náchodského”. (Rukopis je uložen na děkanství v Novém Městě.)

Podporoval všestranné českou literaturu i její ústavy, všude zakládal školní knihovny a sám, jsa členem “Matice české” a všech “Dědictví”, činil při všech školách podobné základy. Jeho zvláštní zálibou po stránce umělecké bylo ozdobovat chrámy obrazy Mistra Hellicha. Zvláštní zmínky zaslouží pro náš kraj, že r. 1857 podporuje vydání Památek Náchoda od J. M. Ludvíka. Rukopis pečlivě prohlédl, opravil a knihu vydal.

Když působil v Bohuslavicích, scházívali se u něho četní vlastenci: Josef Roštlapil, farář v Opočně, Josef' Regner náchodský děkan, J. M. Ludvík, studnický lokalista, Matěj Havelka, tehdejší dobrušský radní, Pavel Stračovský, podkrajský v Novém Městě n. M. a četní jiní. Aby poučení z tehdejší literatury vniklo skutečně také mezi lid, dal posílati z Prahy celé balíky knih, zejména z “Matice”, rozprodával je často i se ztrátou a mnohé i rozdával. Vše, co se pro zvelebení vlasti podnikalo v jeho okolí i jinde, podporoval až do posledního groše. Tak se těšil z tehdejších českých ideálů až do r. 1848, kdy se zúčastňuje, Slovanského sjezdu v Praze. Domníval se, že teprve nyní v českém životě uzří jeho oči to, co v srdci dávno hořelo – osvobození národa po stránce jazykové, školské apod. Bohužel brzy byl zklamán strašlivou Bachovou persekucí.

Po roce 1850 měl značné nepříjemnosti. Svým historickým bádáním se dopátral toho, že český sněm na Dobeníně r. 1068, určený k volbě nového biskupa se konal u kostela sv. Václava v děkanství novoměstském. Protože pečoval o ozdoby chrámů, dal pro tento kostel vymalovat na hlavní oltář obraz sv. Václava, u jehož nohou je zobrazen celý sněm od malíře Hellicha. Tehdejší podkrajský Lhota v N. Městě n. M. spatřoval v této myšlence provokaci vůči státu a zakázal obraz dát do kostela. Teprve po letech Rojek, nikoho se neptal a zavěsil obraz na oltář. Ten krásný obraz však měl smutný osud, Prušáci jej totiž r. 1866 skoro úplně rozstříleli. Rojek dal od Hellicha namalovat kopii, která visí na hlavním oltáři dodnes. Podobně i porušený obraz visí na pobočné stěně kostelíka.

Kostel sv. Mikuláše
(Evangelický kostel)
Od svého osamostatnění pomýšlel sbor na stavbu nového chrámu místo toleranční modlitebny, jež přestávala vyhovovat. Již farář Fel. Molnár založil k tomu cíli stavební fond, který za jeho nástupců vzrůstal z příspěvků domácích údů a z darů evangelíků zahraničních. Kostel byl založen pravděpodobně již v době založení obce po roce 1200. Děkan Rojek v pamětech Černčických dokonce tvrdil, že podle stop objevených při opravách v roce 1840 je bohuslavický kostel nejméně o dvěstě až třista let starší než kostel černčický, který byl založen Arnoštem z Talmberka kolem roku 1300. Podle toho by kostel v Bohuslavicích pocházel z roku 1100 nebo dokonce 1000, ovšem v jiné podobě než nyní a to v románském stylu a bez věže.

Později byl kostel přestavěn Sezimou z Dobrušky ve stylu gotickém a ve 14. století byla přistavěna na západní straně malá věž s gotickými okny. Na vrcholu věže byla zřízena prkenná zvonice, jakou můžete vidět na kostele černčickém, nebo krčínském. Jestli v ní však byly někdy zvony, těžko říct. Takto kostel stál až do roku 1687. Pak byl zcela přestavěn, byly zřízeny dva hlavní oltáře a provedena vnitřní výzdoba.

V roce 1777 byl kostel i věže zevnitř i zvenku obílen a byl zřízen oltář sv. Anny a vystavěna kostnice. Další úpravy byly provedeny v roce 1840. V předsíni kostela je také umístěna pamětní deska věnovaná padlým v první světové válce.

Kostnice
Byla vystavěna v roce 1777, k tomu museli obyvatelé vesnice poskytnout, jak poznamenává obecní kniha pomoc dělnickou a dovoz staviva – dovezeno bylo 287 fůr.

Do kostnice byly sneseny z jiného místa kosti zemřelých předků, novější kosti z vykopaných hrobů byly svazovány do bílých prostěradel a ukládány na římsku v kostnici okolo stropu.

Hřbitov měl tenkrát oválný tvar a byl obehnán zdí tak, že velká věž a kostnice stály mimo něj, ale dveře do kostnice vedly z něho. Hlavní vrata na hřbitov byla u velké věže a dvířka vedlejší, řečená Slavětínská vedla za humna. R. 1898 mohlo býti konečně přikročeno k stavbě podle plánu arch. Jos. Blechy z Prahy - Karlína v nápodobě gotického slohu. Příhodné místo bylo dávno vyhlédnuto mezi farou a církevní školou, takže všecky církevní budovy tvoří jednu skupinu prostoupenou sadem, se hřbitovem v pozadí. Kostel postavili stavitelé Václav Rejchl a Tomáš Suhrada z Hradce Králové za 17000 zl. mimo povozy a práce, které poskytli údové sboru zdarma.

Na věž zavěšeny tři zvony se jmény Luther, Hus a Komenský. Stavba byla dokončena a kostel uvnitř zařízen do konce r. 1899, kdy byl chrám posvěcen seniorem Lánym 3. prosince v l. neděli adventní. Toho dne se konaly poslední služby Boží ve staré modlitebně; kázal při nich farář Štrobach, maje za text podobenství o horčičnému zrnu (Mat. 13, 31-32). V novém kostele vykonal posvěcující kázání sen. Lány na základě žalmu 24. o podmínkách požehnaného užívání nového chrámu. Potom kázal tehdejší farář trnávecký Ferd. Hrejsa na slova žalmu 84, 2-3: „Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů? Žádostivá jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé i tělo mé pléše k Bohu živému.“

V prosinci roku 1918 se spojily obě naše evangelické církve augsburského i helvetského vyznání v jedinou církev, aby společně na¬vázaly na českou reformační minulost a aby v jejím odkaze pokračovaly. Starší Rudolf Matoulek zastupoval bohuslavský sbor na generálním sněmu obou církví. Spojení v obnovenou českobratrskou církev evangelickou změnilo i poměr sboru bohuslavického k sousedním sborům prve h. v. Několik rodin, které prve náležely ke sboru klášterskému, připojilo se nyní docela ke sboru bohuslavickému, k němuž se přidružily i sousední Rohenice a Pohoří. Naopak vzdálení členové bohuslavského sboru připadli ke Klášteru a ke sborům ležícím dále na jih. Ob¬vod sboru se velmi zúžil. Nezabírá ani všechny obce, které s Bohuslavicemi přímo sousedí. Je málo sborů v naší církvi tak soustředěných a početně tak malých. Počet duší kolísá i nyní kolem 370. Přirozenému vzrůstu překáží stálé stěhování obyvatelstva z vesnic do měst.

Stará evangelická škola
Sbor s farářem v čele pracoval pak ke zřízení církevní školy. Byla uvedena v život r. 1873 jako jednotřídka. Chodilo do ní přes 50 dětí z Bohuslavic a z Vršovky. Učily se ve třídě, jež byla přistavěna k domu č. 91, který nyní sloužil za byt učiteli. Prvním učitelem byl Jan Rolčík, rovněž křížlický rodák. Po šesti letech však znenadání opustil školu i evangelickou církev. Aby se mohl státi řídícím na obecné škole v jiném místě, stal se katolíkem. Učitelé evangelických škol byli totiž placeni hůře než na školách obecných, na těchto pak mohl se státi řídícím jen učitel téhož vyznání jako většina žáků, tedy zpravidla jen katolík. (Po letech vstoupil uč. Rolčík do církve československé, nyní českomoravské.)

Po jeho zarmucujícím odchodu působil zde ve škol. roce 1879-80 Bedřich Jaroslav Jerie, rodák valteřický, syn potomního ředitele evang. učit. ústavu v Čáslavi. Jeho nástupcem byl Josef Samek, nar. 1852 v Oujezdci u Kutné Hory. Škola zůstávala jednotřídkou a trpěla — jako naše církevní školy napořád — nedostatečným vybavením pomůckami a malým platem učitele, odkázaného na přilepšující dary z cizinv. Konala však dobře svou povinnost. Bývalí žáci na ni vděčně vzpomínají a i odjinud je dosud slyšet slova uznání práci evangelického učitele. Škola byla zrušena v roce 1921, v současné době ji sbor v zimních měsících používá jako modlitebnu.

Zvonice
Velká věž byla postavena v roce 1605, jak můžeme zjistit z latinského nápisu vysekaného do pískovce nade dveřmi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.bohuslavice.com/, na kterých najdete další informace.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA